Pokud chcete být ve společnosti jako ryba ve vodě, L. Špaček vám poradí, jak na to (2004). Režie P. Marek

Dezerty a moučníky známe už ze školní jídelny, ale tenkrát nás možná nikdo neupozornil na nejrůznější úskalí tohoto závěrečného chodu obědů či večeří. Jak se vlastně správně jí takový moučník? Můžeme si dát sýr či ovoce místo moučníku? Používáme příbor na banán nebo pomeranč? A co hroznové víno, můžeme ho jíst rukama? Můžeme vůbec jíst nějaké ovoce rukama? Pravidla manipulace s moučníky a ovocem jsou mnohdy složitá a překvapivá. Přesvědčíte se o tom v dalším pokračování Etikety.
Jsme stále u stolu, a tak i dnes si všimneme některých obecných chyb, kterých se dopouštíme při stolování.

Konverzace

Sedíme-li ve společnosti, musíme svou pozornost věnovat střídavě a rovnoměrně partnerovi po levé i po pravé straně.

Vstávání od stolu

Znáte tragický příběh Tychona de Brahe? Ne? Tak dovolte, abych vám ten příběh vyprávěl: Tycho de Brahe byl slavný dánský hvězdář ve službách Rudolfa II.

Jednou se účastnil jakési hostiny na císařském dvoře. A když se hostina blížila ke konci...

Rudolf II.Rudolf II. (pronáší přípitek): „Nechť ticho vašeho vesmíru, mistře Tychone, jest i tichem vašich ryb, pane z Rožmberka.“

Tycho de BraheTycho de Brahe (naklání se ke svému sousedovi): „Pane Petře z Rožmberka, potřeboval bych nutně na toaletu.“

Petr z RožmberkaPetr z Rožmberka: „Vstát od stolu v přítomnosti císaře...!? Mohu-li ti skromně radit, to nedělej, mistře.“

Tycho de Brahe: „Poraď tedy, co mám učinit?“
Petr z Rožmberka: „Vydrž až do konce.“

Tycho de Brahe ve snaze neporušit pravidla dvorní etikety a nepohněvat si císaře zůstal sedět. Najednou sebou prudce zazmítal a...

Podzimní listí se roztočilo v divokém tanci. Takový byl konec slavného hvězdáře.

Etiketa již dnes není tak přísná, jako v době Rudolfově, ale stále platí, že od stolu nevstaneme dřív než hostitel. Máme-li ovšem závažné důvody, omluvíme se společnosti a vzdálíme se.

Sýry

SýryPosledním chodem večeře bývá dezert - moučník nebo sýry, výjimečně si můžeme dát oboje. K sýrům nám obvykle číšník přináší další, tzv. dezertní příbor. Mezitím, co číšník na stůl pokládá dezertní příbor, host si vybere tři, čtyři, ze širší nabídky sýrů. Ty mu číšník ukrojí a naservíruje.

Moučník

A pro dnešek uděláme výjimku - kromě sýrů si dáme ještě moučník.

Lžíce a vidličkaPříbor držíme tak, že vidličku v levé ruce používáme klasickým způsobem a lžíci používáme jako nůž, to znamená například krájíme palačinku nebo nahrnujeme krém nebo šlehačku. Ale máme tady velkou svobodu, protože můžeme použít jenom vidličku, kterou držíme v pravé ruce, anebo také jenom lžíci nebo lžičku, v pravé ruce.

Jak neurazit

Tak to trošku rozvrtejT. Turek: „To mě snad dělaj' naschvál. Všecko může, ale jenom tohle ne - čokoládovej krém.“
Helenka: „Chceš urazit hostitele a personál?“
T. Turek: „No, to určitě ne. Ale na druhou stranu víš, jak jsem na tom s čokoládou. Vždycky po ní oteču.“
Helenka: „No, tak to trošku lžičkou rozvrtej, abys ukázal snahu. Ale nemůžeš to vrátit nedotčené. To by je mohlo urazit.“

Pití během jídla

Otisky mastných rtů na sklence opravdu nepůsobí pěkně. Tohle nevyřešíme látkovým ubrouskem. Leda nenápadně papírovým kapesníčkem. Daleko jednodušší je však podobným nehodám předcházet: Před každým napitím si důkladně otřeme ústa ubrouskem a pijeme pouze tehdy, nemáme-li v ústech sousto.

Ovoce

Prakticky veškeré ovoce jíme příborem, někdy rukou za použití nože. Je k tomu zapotřebí určité obratnosti, a proto se neostýchejme požádat číšníka o pomoc.

Pomeranč Pomeranč Meloun Meloun Banány Banán

L. Špaček: „Nepřipadá vám takto ohlodaný trs poněkud nevkusný?“
P. Studenovský: „Tak jak to mám jíst?“
L. Špaček: „Jednoduše. Vinné hrozny se vždycky servírují nastříhané na menší trsy. Ten si přeneseme na talíř a pak už můžeme pokračovat prsty.“
P. Studenovský: „Aha. No to je dobrý.“

Digestiv, káva, doutníček

U stolu rozhodně kouřit nebudeme. Kávu a digestiv, tedy i případně cigaretu a doutníček si dáme vedle, v salónku.

Mám ji!T. Turek: „Kde je Zita?“
Všichni: „Kde je Zita?“
Zita (vylézá zpod stolu): „Mám ji!“

Zita má radost, že svoji botu našla, ale pamatujme si: Pod stolem se raději zouvat nebudeme. Je to příliš riskantní.

Tak, obujte se a půjdeme do salonku.

T. Turek (pije první sklenku): „Do jedný nohy.“
T. Turek (pije druhou sklenku): „Do druhý nohy.“
T. Turek (pije třetí sklenku): „A do třetí nohy.“

L. Špaček: „Tomáši! Tak už dost. Už druhá sklenička by byla nad rámec slušnosti, je to jako s aperitivem. Dej si už raději kávu.“

L. Špaček (pozoruje P. Studenovského při pití kávy): „Všechno špatně.“

Neolizujeme Lžičku neolizujeme, odkládáme ji na podšálek. Nepijeme se lžičkou v šálku Kávu ani čaj nepijeme se lžičkou v šálku. U stolu nebereme do ruky podšálek Sedíme-li u stolu, nebereme do ruky podšálek.

Kávu ani čaj nepijeme se lžičkou v šálku. Lžičku nevkládáme do úst, neolizujeme ji, odkládáme ji na podšálek. A ještě něco jiného: sedíme-li v křesle, tedy dál od stolu, bereme do ruky i podšálek. Ale sedíme-li u stolu, bereme do ruky pouze šálek.

P. Studenovský: „A já vám něco řeknu. Příští sobotu půjdeme na exotickou večeři a Láďu necháme doma. Protože on mě ani nenechá napít kafe.“

Stopáž9 minut
Rok výroby 2004
 ZJ