Pokud chcete být ve společnosti jako ryba ve vodě, L. Špaček vám poradí, jak na to (2004). Režie R. Špaček a P. Marek

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici
Na návštěvě byl snad každý z nás, a každý z nás byl tudíž i hostitelem. Umíme být pozornými hostiteli? Víme, kdy přijít a kdy odejít? Role hostů i hostitelů má svá pravidla, která platí desetiletí, některá i staletí. Většinou z nich se běžně řídíme, i když si to ani neuvědomujeme, ale občas se dopouštíme chyb. Měli bychom se jim příště vyhnout, aby dojem z naší návštěvy nezpůsobil, že nás hostitelé příště nepozvou. O úskalích návštěvy bude Ladislav Špaček hovořit v dalším pořadu z cyklu Etiketa.

Jednou z nejčastějších společenských situací, do kterých se dostáváme jsou návštěvy. Zdálo by se, že zajít k přátelům nebo přijmout přátele doma, nevyžaduje zvláštní aranžmá. Ale ouha, dnes uvidíme, kolik nástrah nás může při návštěvě čekat.

Návštěvy bychom měli dohodnout vždycky předem, a to i mezi blízkými přáteli.

Ahój! Co dávaj v kině?Marie: „Nezajdeme ještě za Helenkou? Koupili si takový to domácí kino.“

Tomáš: „Ahój! Co dávaj v kině?!“

Helenka v noční košili: „Ahoj.“

L. Špaček v pyžamu: „Co je?“

Naopak, slušné pozvání se snad ani nedá odmítnout.

L. Špaček: „Petře, my bychom vás rádi pozvali zítra k nám domů na večeři.“

P. Studenovský: „Večeře? My s manželkou moc nevečeříme. Nebo většinou nevečeříme, to já nevím. Nevím, jestli budeme mít čas. To já vám nemůžu slíbit. Vyřiďte manželce, že… nejsem si jist…“

Takto raději ne. Ať si o pozvání myslíme cokoliv, musíme dát najevo své potěšení. Návštěvou děláme radost především hostitelům.

P. Studenovský: „Na večeři? To je velmi milé, samozřejmě, moje žena bude mít nepochybně také radost, takže my přijdeme velmi rádi. Díky a těšíme se.“

Oblečení

Oblečení by mělo odpovídat významu a společenské úrovni akce:

V džínách Ke kamarádovi i v džínách Slušněji Na rodinný oběd slušněji Slavnostně Na slavnostní večeři k šéfovi ve společenském

Děti a zvířecí miláčci

Zda brát na návštěvu děti, je třeba vždy dohodnout s hostiteli. Mají-li také děti a dětský pokoj, popřípadě poslední verzi playstationu, mohou naše děti přivítat, jinak těžko.

Chcete své hosty hodně nudit? Předvádějte jim, co všechno vaše děti dovedou.

Nikdy ovšem nebereme na návštěvu psa, pokud si výslovně hostitel jeho přítomnost nevyžádá.

Květiny a dary

Z kytice odbalíme papírNa významnější návštěvu přicházíme vždy s květinami pro hostitelku, případně s dárkem pro hostitele. Z kytice vždy odstraníme papír a ponecháme ji v průhledném celofánu. Naopak láhev kvalitního vína můžeme ve vhodném obalu ponechat.

Kdy přijít? Vždy asi o deset minut později. Vězte, že paní domu vám bude vděčná, někdy i manžel.

Na návštěvu přicházíme s úsměvem a dobrou náladou. Na návštěvě se nepřezouváme, doba panelákových večírků sedmdesátých let je za námi. Někdy ovšem, např. za deštivého a blátivého počasí, musíme učinit výjimku.

Jako první podává hostitelka ruku ženěPozdravení

První zdraví hostitelka příchozí ženu, poté hosta a pak se s příchozím párem pozdraví i hostitel. Návštěva se posadí až poté, kdy usedne hostitelka.

Pohoštění

Helenka: „Tady máš talířek.“

Hosté se nemusí upejpat, vždyť pohoštění je připraveno jen pro ně. První větou bývá pochvala.

P. Studenovský: „Helenko, ta bábovka je úchvatná, úchvatná.“

Hostitelka nabízí, ale nikomu nic nenutí. Hostitelé jsou moderátory zábavy. Rozhodně nesmějí nechat hosty bavit se bez nich. Hosté přišli přece kvůli nim, ne kvůli kávě a bábovce. Hostitelé by podle toho měli upravit i občerstvení. Vyžaduje-li si pohoštění častý pobyt v kuchyni, pozveme si kamarádku, která nám pomůže. Konverzace je důležitější než konzumace.

Konverzace

Já šel po poli...P. Studenovský: „Hele, a já vám řeknu ten sen, co jsem vám slíbil, že vám řeknu. Protože Zita ho zná, ale vám se to bude strašně líbit. Já si to píšu tady do zápisníčku, protože mě se zdaj sny často… A tady to mám: Chalupa. Sen Chalupa. To bylo minulej tejden. Šel jsem po poli, sešel jsem z cesty, protože prostě najednou jsem viděl, jak nad tím polem byla taková neuvěřitelná zářící koule…“

Konverzace se odvíjí s ohledem na všechny účastníky návštěvy. Pamatujme, návštěvu zahajuje hostitel, ale ukončuje host. Je na něm, aby se včas rozloučil s ohledem na hostitele.

P. Studenovský: „…a najednou: Prásk! Bouchlo to a já jsem se probudil.“

Rozloučení

Rozloučení patří k povinnému kroku nejen na návštěvě, bez rozloučení nelze opustit jakoukoli společnost.

Hostitelé se rozloučí s každým z hostů ve stejném pořadí, jako se vítali. Nejprve se tedy hostitelka rozloučí se ženou, potom s mužem, pak odcházející dáma nabídne ruku hostiteli a ten se na závěr pozdraví i s jejím partnerem. Nepěkný je při loučení zmatek.

Jo, Láďo, ještě jsem zapomněl...Helenka: „Vezměte si s sebou kousek bábovky.“

P. Studenovský: „Jo, Láďo, vlastně ještě jsem zapomněl…“

Nepříjemná může být nekonečná vracející se konverzace, někdy i diskuse ve dveřích a v kabátech.

V nemocnici

Život nepřináší jen radostné příležitosti k návštěvám. V nemocnici nebýváme u pacienta dlouho, chování přizpůsobíme jeho stavu. A kočka je taky nemocná.Nezatěžujeme pacienta dalšími starostmi ani nevhodnými dárky. Malá pozornost potěší, zejména však přinášíme dobrou náladu a málo nepříjemných témat.

Budeme si pamatovat: tam, kde neznáme společenské pravidlo, pomůžeme si přirozeným chováním. Znáte to, někdy je vám naškrobený suchar s perfektním chováním protivnější než přirozený a vtipný společník, byť někdy spáchá drobný prohřešek proti etiketě. Na shledanou!

Stopáž9 minut
Rok výroby 2004
 ZJ