Jedná se o váš čtvrtý film s dvojicí Hřebejk-Jarchovský, který vaše společnost Total HelpArt T.H.A. produkovala… Je pro vás tato „značka“ již zárukou kvality? Co Vás ovlivňuje při rozhodování?
Popravdě řečeno – řeším spíš kdy a jak film dua Jarchovský Hřebejk natočíme, než otázku ano či ne. Ano je prakticky dané předem, již od prvotního nápadu na film. Řešíme společně obsah scénáře, obsazení realizační aspekty a podobně. Jelikož máme za sebou čtyři hotové filmy a připravujeme pátý, mohu říct, že tato spolupráce funguje.
Můžete zasahovat i do tvůrčí stránky filmu? Vedete dialog s Janem Hřebejkem a Petrem Jarchovským i během natáčení? Ve střižně?
Vedeme permanentní dialog, od vzniku námětu k filmu po celou dobu, kdy film žije, což je tak dva tři roky po domácí premiéře. Režisér, když odevzdá hotový film, tak má prakticky „odmakáno“ a myslí na svůj další projekt. Pro mne je to okamžik, kdy mám ještě před sebou cirka 50 % práce na filmu. Náš dialog se tudíž logicky proplétá z filmu do filmu. Bavíme se o tom, co je teď, co bylo, co bude. Mluvíme například i o tom, jestli už nezačínáme některé věci dělat rutinně, bez invence. Myslím, že se všichni tři vždy snažíme každému projektu vtisknout něco nového, jak po stránce obsahové, tak i po stránce formální.
Dva filmy, které jste produkoval a druhý z nich i režíroval (Musíme si pomáhat, Želary) byly americkou akademií nominovány na Oskara. Vaše pozice v českém filmu musí být už jistě jednodušší. Dovedete sehnat peníze na film rychleji než jiní producenti? Jaké jsou výhody a nevýhody úspěchu v Česku?
Určitě velkou výhodou jsou prakticky okamžitě otevřené dveře všude tam, kde potřebuji o našich projektech jednat. Na druhou stranu mi tady nikdo nic neodpouští. Třeba při jednání se sponzory je jednodušší být v pozici začínajícího režiséra s batůžkem, jedním ošoupaným tričkem a bez koruny v kapse. Mám prošlapanou cestičku i k zahraničním partnerům. Problém je, že to, co jsem jim schopen nabídnout odsud z Čech, s česky mluveným filmem, je pro ně příliš levné. A naopak, pro mě jsou jejich služby neskutečně předražené. Spolupráce z tohoto hlediska nemůže fungovat dobře. Takže dokud budu chtít dělat české filmy, je pro mě nejdůležitější ten náš malej českej vyschlej a taky trošku smradlavej rybníček, na kterej všichni nadáváme, ale stejně se do něj chodíme rádi vyčochtat.
Máte amerického filmového agenta. V čem vám pomáhá?
Především je to člověk, který obchoduje na všech velkých trzích s filmy. Je ekonomicky natolik nezávislý, že si může dovolit vyvážet i české filmy na tyto trhy, protože vedle našich filmů prodává i filmy argentinské, německé, íránské a další. Prodávat filmy do zahraničí není nikterak lukrativní business a navíc je nutné distributory obcházet a nemyslet si, že oni přijdou za vámi. K tomu jsou potřeba dost specifické kontakty a taky dost specifické komunikační vlohy.
Je situace v české kinematografii skutečně tak alarmující jak volají producenti? V čem je podle vás největší problém? A jaké řešení podle vás existuje?
Situace je mizerná. Vlastně vždycky byla. Ale teď, když nefunguje ani Česká televize a dotace z grantu zlikvidovala inflace, je ta situace asi nejhorší, jakou pamatuji. Řešení tohoto problému je natolik komplexní a složitá otázka, že bychom na to potřebovali mnohem více času a prostoru. Český film přežívá jen díky tomu, že na něj chodí diváci a na tom mají pánové Jarchovský-Hřebejk velikou zásluhu.
Otázka, kterou vám pokládají často. Je lepší být režisérem nebo producentem?
Myslím, že vůbec nejlepší je být zdravím kypícím kosmonautem na tučné penzi. Producent i režisér jsou svobodná povolaní, kde si člověk svůj života běh určuje víceméně sám. Jen je někdy na pytel, že si tím zotročuje svůj vlastní život, rodinný život a ještě za to nese zodpovědnost…
