Mistři

Rozhovor s Janem Budařem, představitelem Bohouše

Znal jste Marka Najbrta už před natáčením? Jak se Vám s ním spolupracovalo?

Marka jsem před natáčením Mistrů neznal. A spolupráce s ním byla příjemná, protože Marek je precizní a pečlivý a všechno měl pěkně připravené. Myslím, že byl takové to dítě, co má úplně dobrovolně srovnána všechna trička do komínku. Já jsem byl taky takový. Tak nejen proto mě to natáčení bavilo.

Vaše role v Nudě v Brně byla velmi úspěšná, doufejme, že tomu tak bude i v případě Mistrů. Ale ruku na srdce nechtěl byste si už zahrát hrdinu, co má všech pět pohromadě?

Já už jsem si zahrál hrdiny, co mají všech pět pohromadě. Ve filmu Milana Cieslara – Duše jako kaviár je to Vladimír. Takový malíř nešika a ještě k tomu hypochondr, co miluje Táňu Vilhelmovou, ale pak zjistí, že je to jeho nevlastní sestra. A ve filmu Honzy Hřebejka – Horem Pádem hraju Milana. Takovýho trochu primitiva, co rád jezdí se svou holkou k moři. Přihrávám Zdeňkovi Suchýmu na skvělý fóry. Zdeňek hraje Gorana – ještě většího primitiva.

Natáčení prý bylo poměrně náročné. Co Vám připadalo nejtěžší?

Nejtěžší bylo, když jsme dotáčeli záběr, kde Bohouš bruslí na rybníčku. Nejdřív jsem se hrozně bál, že se propadnu a umrznu. Když mě přesvědčili, že led je půl metru tlustý, začalo tak sněžit, že se nedalo točit. Pak klesla teplota o šest stupňů na mínus sedmnáct, potom pán, co nám půjčil domeček, abychom se měli, kde ohřát řekl, že jde spát a že máme jít do hajzlu. Tak jsme ještě tři hodiny čekali, jestli nepřestane sněžit a pak jsme jeli domů. Nakonec jsme to dotočili v Šárce na mezi o měsíc později.

Sledujete dění ve sportu ? Jak to máte s fanděním?

Já jsem jednou zažil ten triumf, jak ho měli hokejisti v Naganu. Já byl v Brně v hospodě. Můj kamarád Ríša Zich mě přesvědčil, ať jdu, říkal, že nebudu litovat, že to bude kotel. A měl pravdu. Ríša fandil tak, že přišel o hlas, pak na náměstí svobody vylezl na morový sloup, řval Hašek na Hrad tak, že pak tři dny nemluvil. Celý náměstí řvalo s ním. Ríša, jak z toho byl v euforii hodil do davu svoji bundu. Asi jak měl pocit, že jsou všichni ti lidé jeho kamarádi. Pak euforie opadla a on zjistil, že v bundě měl mobil a všechny doklady.

Kdybyste mohl použít telepatické schopnosti Bohouše – jak byste tipoval úspěch či přijetí filmu?

Hlavně bych rád všem řekl, aby se na ten film šli podívat, a tím podpořili českou kinematografii. Teď, co už vím, jak je náročný natočit film, že je u toho člověk nejednou v ohrožení života, tak o to víc říkám: Jděte na film Mistři – a uvidíte, co jste ještě neviděli! Zažijete takový ten nasládlý mistrovský pocit. Aspoň do té doby, než zjistíte, že vám chybí mobil nebo doklady. A navíc, fandit si musíme sami, nikdo jinej to za nás neudělá. To mě naučil Jiří Ornest.