Dhaka, 2011

Nurun Nahar je krotitelka hadů. Hadi jsou pro ni ctí, pýchou i živobytím. Rodiče chtěli, aby získala vzdělání, ale ona se zamilovala a vdala. Když ji manžel opustil, Nurur se horkotěžko sama stará o osm dětí. Často však navštěvuje svatyni, aby se pomodlila za manžela. Stále ho miluje a doufá, že se k ní vrátí: „Nechci další manželství. Žena má pouze jednoho muže.“

Před sedmi lety začala Lisa pomáhat mládeži žijící v ulicích Dhaky najít práci. Přijela z malé vesnice v Holandsku, kam ji adoptovali z Bangladéše ve dvou a půl letech. Teď je zpátky s holandským pasem. Je stále svobodná. Před pár lety se vsadila s kamarádkou: „Jestli do 10 let nepotkám toho pravého, vezmu si prvního rikšu, kterého uvidím.“

Rakib Hasan (14) pracuje už šest let jako nosič na hlavním nádraží. Nástupiště je pro něho stolem, židlí i postelí. Bydlel na vsi s rodiči, ale když se jeho otec znovu oženil a opustil rodinu, přestěhoval se s matkou k jejím rodičům. Tam ji však sousedé pomlouvali tak, až malý Rakib jednoho z nich ošklivě zmlátil tyčí. Sednul na vlak a utekl do Dháky. Pořád neví, jestli muž, kterého zbil, přežil a jestli se může