16. listopadu 2020

Byl začátek dubna a blížil se konec postního období. Tatam už byla Smrtná neděle, kdy se ze vsí vynášejí Morany a posílají se po vodě na znamení příchodu jara. Tatam byla už i poslední postní neděle, zvaná Květná. Bylo Šedivé úterý, které máme spojeno s vysmýčením pavouků a pavučin, zkrátka s velikonočním úklidem. Vše směřovalo k vyvrcholení největších křesťanských svátků. Šedivé úterý jako by si vzali za své také dva zaměstnanci Povodí Labe a jako by mu přizpůsobili náplň svého pracovního dne. Ani v tom nejhorším snu by je ale nenapadlo, jaké překvapení jim toho dne řeka přichystá...

... byl to právě zaměstnavatel pana Farkase, kdo jako první pochopil, že se děje něco divného. Jeho dělník se mu totiž omluvil s tím, že má naplánované ošetření u zubaře. Když se ale jeho jednodenní absence bez omluvy protáhla na týdenní, začal se po něm šéf shánět na ubytovně, kde Karel Farkas bydlel...

Jednoho srpnového odpoledne se v doprovodu svých matek kvůli podání vysvětlení dostavily na policejní služebnu dvě kamarádky – té šestnáctileté říkejme Veronika a té čtrnáctileté třeba Jitka. Důvodem jejich návštěvy byla ani ne čtyřiadvacet hodin stará událost, k níž došlo na ústeckém hlavním nádraží a která zejména v mladší dívce zanechala hodně nepříjemné vzpomínky...