12. června 2017

Stalo se to 22. května 2017 krátce před jedenáctou hodinou dopoledne...Na křižovatce ulic 9. května a Zámecká postával mladý štíhlý muž v tmavém oblečení. Možná už tady měl na hlavě černou kapuci a přes obličej černý šátek nebo masku s motivem lebky. Zdržel se tu asi patnáct minut. Sledoval, kdo do sázkové kanceláře vchází a kdo z ní vychází. A také asi sbíral odvahu k tomu, co se chystal provést. V jedenáct hodin nebyl v provozovně nikdo. Tedy kromě mladé obsluhující ženy...

Mohla spadnout do vody nešťastnou náhodou? Skočila do řeky sama? Anebo ji někdo popostrčil?… záhadou je pro pardubické kriminalisty i její totožnost. Tělo utonulé ženy našli u zdymadla v Labi už třiadvacátého února. Leč ani po více než čtvrt roce se nikdo, kdo by řekl „ano, tu ženu znám“, nepřihlásil. Nikomu neschází. Jenže i to je více než zvláštní, protože nejen její oblečení napovídá, že tato žena nepatřila mezi komunitu lidí bez domova, kteří často umírají „anonymně“ bez zájmu a vědomí rodiny či kamarádů…

... paní Anna Bílková se nikomu nesvěřovala s tím, co dělá, jak se cítí nebo jaké má plány. Až když ji její sousedé neviděli několik týdnů – to bylo v prosinci minulého roku – začali shánět kontakty na její rodinu, aby se zeptali, jestli o paní Anně něco nevědí...