20. května 2010

Známé přísloví praví „host do domu, Bůh do domu“. Vzpomněla si na něj jednoho dne i mladá manželská dvojice z Prahy – Bohnic. Bylo to v lednu, kdy Českou republiky sužovaly tuhé mrazy a permanentně zatažená obloha. Škoda jen, že si tenkrát nevzpomněli na modernější verzi starého přísloví – „host do domu, hůl do ruky“… Udělali by tehdy líp. Zatraceně líp…

Bylo pondělí 18. ledna a od sedmé večerní uváděla zlatá kaplička Smetanovu Prodanou nevěstu. Jedna z hlavních postav jako by si ale z jeviště odskočila kousek vedle do provozní budovy divadla. Slušně vyhlížející muž stál u recepce a kecal a kecal a kecal… Po nějaké chvíli hovor ukončil, rozloučil s recepčním a odešel pryč. Toho večera se už nic zvláštního nestalo. K pozdvižení ovšem došlo hned dalšího rána, kdy jeden ze zaměstnanců obchodního oddělení zjistil, že jeho kancelář byla vykradena.