11. března 2010

Přestože se atraktivní sedmadvacetiletá blondýnka Jana Svobodová vyučila kadeřnicí, živila se jako servírka. Určitě si na ni pamatují štamgasti Staroslovanské restaurace v Třinci, kde pracovala ještě předtím, než nastoupila na mateřskou dovolenou. Poslední zářijový pátek v rodině Jany a Vladimíra měl proběhnout bezproblémově jako každý jiný. Měl, ale neproběhl. Do života mladé rodiny zasáhl někdo třetí. Někdo, komu bylo jedno, kolik nešťastných lidí za sebou zanechá…

Do supermarketu chodíval pan Bohouš pravidelně. Někdy pro pečivo a mléko, jindy pro pišingry a kávu, jiné dny zas proto, aby zjistil, zda nemají něco ve slevě… Začátek prvního podzimního dne by byl obvyklý, všem dalším ránům tolik podobný, nebýt ovšem jednoho zvláštního setkání se slovensky mluvícím mužem, které odlišilo pravidelné pochůzky pana Bohouše od všech ostatních, které odchodil a na které se ještě vydá…