Pohádkový příběh o sirotkovi a síle mateřské lásky (2003). Hrají: P. Liška, J. Pecha, I. Bareš, M. Etzler, J. Hellingerová a další. Scénář P. Valter. Kamera J. Víšek. Režie J. Vanýsek
00:00:38 HUDBA.
00:00:51 Janku, pojď.
00:00:55 Františku, já už nikoho nemám.
00:01:04 -Vždycky někoho ještě máme, i když to tak někdy nevypadá.
00:01:11 A pak máš mě. Tak pojď, musím zamknout.
00:01:25 Á, Janek. Kampak?
00:01:31 Domů. -A co peníze, máš?
00:01:35 Nemám, já jdu domů.
00:01:38 Ty žádný domov nemáš.
00:01:40 Já jdu do své chalupy.
00:01:42 -Jo, do své chalupy. Ty žádnou chalupu nemáš, ta chalupa je moje.
00:01:47 Jak to? -Jak, jak to? Táta se zadluží a umře si.
00:01:53 A máma se jde místo placení natáhnout na hřbitov za ním.
00:01:58 K placení se nemá nikdo. Seber se a táhni!
00:02:02 Ale ...
-Žádný ale! Zmiz odsud a to hned!
00:02:06 Já jsem tam doma.
-Jó, doma!
00:02:14 A nešlo by?
-Nešlo. Rexi, pojď.
00:02:26 HUDBA.
00:02:47 Sbohem, maminko. Sbohem, tatínku.
00:03:09 HUDBA.
00:03:27 Podívejme se, tady je úplná koupelna.
00:03:44 KLOKTÁNÍ.
00:03:50 ŘEHTÁNÍ KONĚ.
00:03:56 HUDBA.
00:04:11 Copak ty tady děláš, kobylko? Čípak jsi? Haló, je tady někdo?
00:04:24 Nikde nic. Tak se měj dobře. Buď na sebe opatrná, kobylko. Sbohem.
00:04:38 ŘEHTÁNÍ KONĚ. HUDBA.
00:05:14 Ty chceš jít se mnou, kobylko?
00:05:18 Můžu?
00:05:30 Počkej! Stůj.
00:05:45 Tak a jdi.
00:05:52 HUDBA.
00:06:09 Ty brďo! Podívej, co jsem našel. Kobylko, jsme boháči.
00:06:20 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: zlatá podkova nemusí znamenat štěstí.
00:06:25 To právě je naše štěstí.
00:06:29 Počkej! Kobylko, ty mluvíš? To je dobrý.
00:06:36 Zlaté podkovy se jen tak neztrácejí u cesty.
00:06:40 Kobylko, ta podkova je naše štěstí. Já ji prodám, zaplatím dluhy
00:06:48 a pak se vrátím do naší chalupy.
00:06:51 Věci nebývají jaké se zdají.
00:06:55 Kobylko, počkej. Najdeme dobrého kupce, podkovu prodáme. Zaplatíme
00:07:02 všechny dluhy, chalupu koupíme nazpátek a ty tam budeš se mnou.
00:07:09 Máma a táta budou mít radost. Budeme tam společně hospodařit.
00:07:16 Jsme to ale hlavičky.
00:07:19 HUDBA.
00:07:25 Já bych na něj nastoupil, ale pan šafář měl listinu.
00:07:29 A listina je listina. Ale až mu dáme všechny penízky,
00:07:34 tak chalupu vrátí.
00:07:36 Tobě koupíme koníka, aby ti nebylo smutno. Koupíme slepice, 5 slepic.
00:07:44 Ne, koupíme 10 slepic a co zbyde, to udáme.
00:07:48 A Františkovi hrobníkovi dáme zadarmo, to je dobrý kluk.
00:07:52 Pan šafář, když bude chtít, tak hezky zaplatí, jako ostatní.
00:07:58 Spravím střechu. A když nám ještě zůstane, tak si koupím kolo a
00:08:08 budeme jezdit spolu na výlety. Já si budu šlapat a ty budeš
00:08:15 za mnou taky vlastně šlapat. To je dobrý.
00:08:24 HUDBA.
00:08:30 Prr!
00:08:37 Neboj se. Jdi!
00:08:56 Ahoj, kobylko.
00:09:10 HUDBA.
00:09:19 Hele.
00:09:31 KLOKTÁNÍ.
00:09:44 HUDBA.
00:10:34 Tady asi nezbohatnem.
00:10:38 RÁNY NA VRATA.
00:10:55 Dobrý den.
00:10:59 Další pán na kopí.
00:11:03 Prosím?
00:11:05 Nic, nic. Pojďte dál, vzácný pane. Král vás očekává.
00:11:12 Král? Tak to jsem tady dobře.
00:11:15 Já mám jednu věc, kterou může ocenit jenom král.
00:11:19 To je výborné. Tak honem za králem.
00:11:35 HUDBA.
00:12:13 Dobrý den.
00:12:16 -Tak ty si troufáš?
00:12:19 -Troufám.
00:12:21 No ...
00:12:25 To jsi odvážný chlapec, hochu.
00:12:30 Troufám si vám něco nabídnout.
00:12:33 Počkej, viděl jsi je tam u brány?
00:12:39 Ale to, co vám nabídnu, má opravdu velkou cenu.
00:12:44 To mi povídej, chlapče, jakou to má cenu.
00:12:47 Vždyť jste ji ještě neviděl.
00:12:50 Od malička jsem ji vychovával. 20 let. Pohádky jsem ji vyprávěl,
00:12:58 boží Desatero jsem ji učil. Hráli jsme spolu na slepou bábu.
00:13:04 Tady běhala, paty odřený, kolena rozbitý a kde je teď?
00:13:13 Ale já ji mám tady.
00:13:16 Ty ji máš tady?
00:13:22 HUDBA.
00:13:32 Pěkná, těžká.
00:13:36 Kdes ji ukradl?
00:13:38 Já jsem ji neukradl.
-Tak kdes ji vzal?
00:13:41 Je moje
00:13:43 Tak tvoje, říkáš? Co za ni chceš?
00:13:48 3x tolik zlatých dukátů, co sama váží.
00:13:55 3x tolik zlatých dukátů, co sama váží?
00:14:01 Ale jestli se vám zdá drahá, tak já bych si ji zase ...
00:14:05 Kdo říká, že drahá. Uvážíme a popřemyšlíme.
00:14:13 Uveď hosta do nejlepší komnaty.
00:14:17 Já už to mám uvážené a popřemýšlené.
00:14:22 Odpočineš si, všechno v klidu uvážíš a zítra uvidíme.
00:14:29 -Račte, prosím, do apartmá pro vzácné hosty.
00:14:37 Tak já bych si ji ...
00:14:46 Nádherné sídlo našich králů stojí v těchto místech od nepaměti.
00:14:51 Nejslavnějším králem bylo jeho veličenstvo Zvonimír, zvaný
00:14:55 Valentin Sličný, zobrazený zde ve vítězné bitvě u Dračí sluje.
00:15:03 Povšiměte si, prosím, odlesku zapadajícího slunce
00:15:07 nad poraženými vojsky.
00:15:14 To je teda dobrý.
00:15:18 Tyto schody jsou zhotoveny z leštěného kanadského mramoru.
00:15:21 Vitráž v okénku je z dílny katalánského mistra
00:15:25 Manuella Pedro di Toledo di Campa. To je tedy kousek.
00:15:35 Zde se nacházíme v kapli sv.Arnošta. Varhany mají 9 manuálů.
00:15:44 Ty největší píšťaly jsou vysoké 16 sáhů a ty nejmenší jsou tenší,
00:15:49 než stéblo trávy. Jsou vytepány ze zámořského cínu.
00:15:56 Největší měchy jsou z kůže medvědí. Nejmenší jsou z kůže žabí.
00:16:09 HUDBA.
00:16:15 Diamatový pokoj pro nejvzácnější hosty. Tady si můžete odpočinout,
00:16:23 vyspinkat se, přečíst si něco z knihovny, zahrát si na spinet.
00:16:36 Hlavně si udělejte pohodlí, vzácný pane.
00:16:42 To je krása. Skoro jako u nás doma.
00:16:49 HUDBA.
00:17:10 Co kdybych mu ji ...
00:17:17 Nejsme přece zloději.
00:17:21 Co kdybychom si tu podkovu jenom vypůjčili.
00:17:25 Až zbohatneme, tak mu ji vrátíme.
00:17:29 My už asi nezbohatneme nikdy. Zemřeme sami a v bídě.
00:17:39 Nikdo neví, že je tady. Co kdybych ho ...?
00:17:48 Odporné.
00:17:51 Odpusťte, veličenstvo. Myslel jsem jen na vaše blaho.
00:17:55 Vy katové umíte všechno řešit jen jedním způsobem.Stínat lidem hlavy.
00:18:03 To není pravda. My umíme také jiné věci.
00:18:06 Co?
00:18:09 Například ... mučit.
00:18:18 Co kdybychom mu slíbili, že když nám tu podkovu dá,
00:18:23 tak ho mučit nebudeme.
00:18:26 Styď se, ty hnusný kate.
00:18:29 Odpusťe, veličenstvo, mé mrzké choutky.
00:18:40 No, ... stejně by ta podkova byla dobrá.
00:18:48 Co kdybychom ho .....
00:18:53 Nemáme ani kapku, všechno už jsme vypili.
00:19:00 Tak já zajdu do vsi a poberu, co zbylo.
00:19:04 A my jim to potom vrátíme.
00:19:11 Pojďte, vzácný pane, hostina začíná.
00:19:19 HUDBA.
00:19:57 ZVUK VARHAN.
00:20:18 VÝKŘIK.
00:20:23 SMÍCH ČARODĚJE.
00:20:33 HUDBA.
00:20:45 Dobrý večer.
00:20:48 -Dobrý. Jak se ti u nás líbí?
00:20:52 -Máte to tady takové hezké.
00:20:58 -Tak se posaď. Na zdraví a do dna.
00:21:04 -Na zdraví.
00:21:15 My máme ve spížích a sklepích různé vybrané lahůdky. Tetřeví paštičky,
00:21:24 -žabí stehýnka ...
-šnečky ...
00:21:28 -medvědí tlapičky ...
-krokodýlí játýrka ...
00:21:31 -tygří krevety.
00:21:34 Ale na noc bych ti doporučoval něco lehčího. Třeba domácího ptáka.
00:21:44 -A portské, burgundské.
-tokajské.
00:21:49 Ale na noc je myslím nejlepší desertní směs.
00:21:55 Tak popojedeme. Na zdraví, Janku.
00:21:59 Na zdraví.
00:22:03 Jak jste se rozhodl?
00:22:05 -Co?
00:22:08 -Jestli chcete koupit moji podkovu.
00:22:11 -Napřed se najez, pořádně se napij, pohovoříme a potom uvidíme.
00:22:17 Popojedem.
00:22:23 -Podkova je to pěkná, vzácná. Né, že ne.
00:22:29 Janku, čí ty vlastně jsi?
00:22:34 Já jsem mámy a táty. Teď už vlastně ničí.
00:22:43 -Popojedem.
00:22:47 Takže ty jsi sirotek?
00:22:50 Vlatně jo.
00:22:52 A čím ty jsi?
00:22:55 Sirotek.
00:22:57 -No dobře. Ale co děláš?
00:23:00 Umím zaset, sklidit, krávu podojit. Teda sousedovu.
00:23:08 Jednou jsem s mámou pekl chleba, ale to se mi moc nepovedlo.
00:23:14 Umím dobře vyřezávat píšťalky. To mě naučil František. Takhle
00:23:18 malé, až po takhle velké. Jednou jsem vyřezal takhle velkou píšťalu.
00:23:23 -Popojedem.
00:23:29 A co děláte vy?
00:23:31 Já tady kraluji.
00:23:34 To je asi dobrý, že?
00:23:37 To já, kdybych byl král, tak by mi musel šafář vrátit moji chalupu.
00:23:47 Zrušil bych všechny zloděje. Všichni by museli být šťastni.
00:23:53 A zrušil bych školy. No, zkrátil bych je.
00:24:03 A nesmělo by se umírat. To vlastně nejde.
00:24:12 Popojedem.
00:24:19 Kdybych byl králem, tak bych si koupil kolo.
00:24:24 Koupil bych ho i všem do vesnice. I Františkovi bych ho koupil.
00:24:29 A koupil bych kolo i vám.
00:24:40 Dobré, kvalitní víno. To se pozná.
00:24:46 Kdybych byl král, tak bych ze všeho nejradši ....
00:24:55 CHRÁPE.
00:25:02 Ono nám to hajinká. Dělá buci, buc.
00:25:14 No ...
00:25:21 Já se na to nemůžu dívat.
00:25:27 HUDBA.
00:25:40 NAŘÍKÁ.
00:26:04 Vraťte mně moji podkovu.
00:26:08 -Janku, máme pro tebe jinou nabídku. Nechceš půl království?
00:26:15 Ne, já chci svoji chalupu.
00:26:17 -A princeznu za ženu.
00:26:21 Vždyť ji vůbec neznám.
00:26:24 -Podkovu jsme ti museli vzít, protože přicházíš z úplně
00:26:29 jiných pohnutek, než ostatní. Kvůli svým osobním zájmům.
00:26:37 My tady máme jiný problém. Čaroděj nám unesl princeznu.
00:26:47 -Když ji vysvobodíš, dostaneš půl království, princeznu za ženu ...
00:26:53 -Ale já chci ...
00:26:54 -... podkovu k tomu
00:26:58 HUDBA.
00:27:04 A nešlo by?
-Nešlo.
00:27:14 Do prkenné ohrady. Tak jsme tam, kde jsme byli.Teď nemáme vůbec nic.
00:27:20 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: samotná podkova štěstí nepřináší.
00:27:24 Ty jsi nějaká chytrá. A co tedy?
00:27:26 Musíš si ho vybojovat.
00:27:29 A kde mám asi tak bojovat?
00:27:32 Když ji nenajdu, tak mi nabodnou hlavu na kopí.
00:27:36 S čistým srdcem to dokážeš.
00:27:42 A dívej se vždycky do očí, jestli je v nich láska.
00:27:47 Tobě se to říká.
00:27:55 A máme ji.
00:28:00 A co kdyby se mu to podařilo?
00:28:04 Nebojte se králi, vždyť je to Janek.
00:28:07 Kuš!
00:28:11 HUKOT.
00:28:15 Co to je?
00:28:18 Díky, králi. 6 kopí už má svoje hlavy. To 7. je nedočkavé.
00:28:27 Kdy mi vrátíš Agnetku?
00:28:30 Až budu chtít. Ha, ha ....
00:28:35 HUDBA.
00:28:46 Perníčky. Medové, mandlové, strakantovým cukrem polévané.
00:28:54 Mladý pane, kupte.
00:28:56 -Proč prodáváš tady? Proč nejdeš do města?
00:28:59 Protože tady je to lepší. Tady víc prodám.
00:29:02 A kde máš zboží?
00:29:04 Tady. Tak mandlový, nebo medový?
00:29:09 Já stejně nemám peníze. Takže ....
00:29:13 Takže, sbohem. -Sbohem.
-Perníky ...
00:29:24 PAPOUŠEK MLUVÍ: neumí, neumí.
00:29:30 Nejde to.
00:29:38 Netrefila, netrefila.
00:29:42 Au!
00:29:53 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: oči mluví pravdu.
00:29:56 A pusa vidí, viď?
00:30:06 Dobrý den.
00:30:07 Jak dobrý den. To si děláš srandu, nebo co? Pojď mi pomoct.
00:30:11 Vezmi to kolo. Tohle ne, to druhé. Dělej, obráceně.
00:30:17 Ty jsi Janek, co?
-No.
00:30:24 -Máš hlad?
-No.
00:30:27 Já taky. Jdeme jíst.
00:30:30 No. To je dobrý.
00:30:32 -Sednout.
00:30:38 HUDBA.
00:30:42 A co ona? Ona nebude?
00:30:44 Té si nevšímej.
00:30:46 -Zůstaň u nás, potřebujeme mužského.
00:30:48 Já bych stejně neuměl ty vaše kejkle.
00:30:50 -Houbová.
00:30:57 -My také ne. Všechno už jsme dávno zapomněli.
00:31:00 PAPOUŠEK MLUVÍ: zapomněli, zapomněli.
00:31:02 Drž hubu. POTICHU: Zapomněli.
00:31:06 Teď se tlučeme světem jak se dá.
00:31:09 Tak jez, nebo ti to vystydne.
00:31:14 Tak žer!
00:31:16 Moc dobrá maminko, moc dobrá.
00:31:25 Jak bych si taky ještě dal.
00:31:28 -Já bych taky ještě trochu.
-No vidíš kluku, jak ti chutná.
00:31:31 Děkuji. Hustá, dobrá.
00:31:41 Chtělo by to trochu majoránky.
-Myslím, že ani ne.
00:31:54 Tak moc děkuji.
00:32:00 HUDBA.
00:32:36 Ne, tebe já nehledám.
00:32:41 MUŽSKÝM HLASEM: daleko nedojdeš.
00:32:47 HUDBA.
00:33:01 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: voda nelže.
00:33:06 HUDBA.
00:33:17 Janků ... Janků... Janíčku ...!!
00:33:35 Janků...
00:33:38 Janíčků ...
00:33:45 SKŘEHOTÁNÍ ŽAB.
00:33:58 HUDBA.
00:34:04 Ne. Ty také nejsi Agneta.
00:34:08 Kdo tedy jsem, jak se jmenuji?
00:34:16 Viděl jsi mě ve vodním zrcadle. Příště to štěstí už mít nebudeš.
00:34:43 RUCH HOSTINY.
00:34:47 Vaše veličenstvo, vítám vás na slavnostním dvorním plese.
00:34:56 Hudba, prosím.
00:34:59 HUDBA.
00:35:38 Janku. Ty jsi to dokázal. Janku.
00:35:53 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: naslouchej svému srdci.
00:36:00 HUDBA.
00:36:34 Vítam tě, Janku. Čekáme na tebe už celé věky. Jdi a buď šťastný.
00:36:50 Janku, dej ji svoji ruku. To je tvoje nevěsta,
00:36:56 kterou jsi si vybojoval.
-To je tvoje nevěsta.
00:37:02 Ale já tě neznám.
00:37:06 Já jsem přece tvoje Agneta.
00:37:26 Ne. Já nemám nikoho.
00:37:31 -Přineste poháry.
00:37:35 -Já nemám žízeň.
00:37:37 -Janku pij. Připijte si na lásku. Napijte se a buďte šťastní.
00:37:51 Ne!
00:37:56 HUDBA.
00:38:28 Agnetko!
00:38:36 HUDBA.
00:38:54 VÝKŘIK.
00:38:57 Promiň, nechtěla jsem tě probudit.
00:39:00 Já jsem se tě nelekl.
00:39:01 Jak jsi se dostal až sem?
00:39:04 Na mě si hned tak někdo nepřijde, víš?
00:39:07 Měl by jsi se vrátit.
00:39:09 Teď? Když jsem došel až sem? To ne.
00:39:13 Tak ty taky toužíš po království a po princezně.
00:39:17 To vůbec ne. Přišel jsem vysvobodit princeznu, abych ji odvedl králi
00:39:23 a mohl se vrátit domů.
00:39:25 Aradora nepřemůžeš. Nabodne ti hlavu na kopí.
00:39:29 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: nevzdávej se, Janku.
00:39:31 Jsi u cíle své cesty.
00:39:35 Ty jsi Agnetka, viď?
00:39:41 Když půjdeš tudy a dostaneš se z tohoto lesa dřív,
00:39:45 než se slunce dotkne skály, můžeš se ještě zachránit.
00:39:49 A jak to, že ty jsi princezna? Ty jsi taková ...
00:39:56 Jaká?
00:39:58 Taková úplně normální holka.
-A ty jsi kdo?
00:40:02 Já jsem Janek.
00:40:07 Ahoj. Janku a co dělá táta?
00:40:16 Táta umřel.
00:40:19 Cože?
00:40:20 To už je dávno. Maminku jsem už taky pochoval.
00:40:24 To je mi líto. Ale já myslela můj tatínek, král.
00:40:31 U vás to je pěkně divné a žijí v bídě. Teď už se možná mají lépe.
00:40:41 Kéž by.
00:40:43 Vrátíš se se mnou?
00:40:46 Nemůžu Janku. Arador začaroval celou naši zemi. Musíš zmizet.
00:40:52 Docela rád bych odtud zmizel, ale chci, aby jsi šla se mnou.
00:40:56 Ničemu nerozumíš, nemůžu odejít. Uteč Janku, dokud je čas!
00:41:04 BURÁCENÍ HROMU. Zmiz, rychle!
00:41:08 -Ha, ha ... Pozdě!
00:41:22 HUDBA. KRÁL VZDYCHÁ.
00:41:36 ZVUK HROMU. HUDBA.
00:41:54 Blahopřeji. Nikomu se o své vůli nepodařilo dostat až sem.
00:42:00 A nikdo nikdy se odsud nedostal.
00:42:04 To je přece jasné. Když tady nikdo nebyl, tak se ani nemohl vrátit.
00:42:13 Ty si chceš ze mě utahovat?
00:42:17 Já se vám nevysmívám. Naopak.
00:42:22 Ty pozemská jepičí odrůdo. Hlavy všech šesti, kteří se pokusili
00:42:29 dostat až sem, přirostli k hrotům mých kopí. Všiml sis?
00:42:36 To 7. je prázdné, lačné. Na koho asi čeká? Ha, ha ...
00:42:46 -Řekl, že o mne nestojí. Tak proč ho nenecháš jít?
00:42:49 ŘEV ARADORA.
00:42:55 A proč ho mám pustit, když mně přinesl vlastní srdce
00:43:00 na talíři až pod nos.
00:43:09 Můj čas se naplnil. Dáš mi sílu na dalších 7 let.
00:43:16 -Jeho srdce tě zabije. On nepřišel kvůli království.
00:43:21 Ne? A proč tedy? Kdo by měl odvahu přijít až sem pro nic, za nic.
00:43:29 K Aradorovi. Všichni chtějí jen bohatství a moc.
00:43:35 ŘEV ARADORA. A já jejich krev.
00:43:39 Já chci zpátky svoji chalupu. Prodám podkovu a zaplatím šafářovi.
00:43:44 -Co je to za nesmysl? Strach z blížícího konce ti zatemnil rozum?
00:43:52 A nebo kličkuješ. To spíš.
00:43:58 -Ale jeho srdce je čisté.
00:44:03 -Snad si nemyslíš miláčku, že mě obalamutíš.
00:44:08 Vy,člověčí plémě chcete jen hrabat. Víc a víc. Nikdy nebudete mít dost.
00:44:17 A proto já, Arador,tady budu věčně. Zůstaneš tady se mnou do skonání
00:44:24 světa. Všichni chamtivci se budou slétat jako masařky na kus mršiny.
00:44:33 A já budu jen pít a pít a pít a žít.
00:44:43 A ty se na to po 1. budeš dívat.
00:44:57 ŘEV ARADORA.
00:45:07 Cože, to přece není možné. Tvé srdce je zkažené.
00:45:17 Musíš odsud pryč. Zmiz!
00:45:27 Táhni odsud, zachraň si život.
00:45:32 Já nikam nepůjdu.
00:45:35 Dobrá. Jsi chytrý, vyhrál jsi.
00:45:45 Dám ti 10x víc, než co váží celá ta zlatá podkova.
00:45:55 Můžeš si koupit celý statek.
00:45:59 Ne!
00:46:02 Dám ti nesmrtelnost.
-Nechci.
00:46:09 -Dám ti vládu nad celým světem.
-Já to nechci.
00:46:13 Ber Janku, ber. Dám ti svou moc. Janku, ber.
00:46:19 Budeš pánem celého světa.
-Já to nechci.
00:46:22 Ber Janku, budeš šťastný Janku.
00:46:27 Tak bych nemohl nikdy být šťastný.
00:46:31 Já chci, aby se Agneta mohla vrátit domů.
00:46:35 Ale proč?
-Já chci, aby mohla být svobodná.
00:46:42 ŘEV ARADORA. Potřebuji chamtivou krev.
00:46:51 Janku!
00:46:59 HUDBA. ZVUK HROMU.
00:47:32 RADOSTNÝ POKŘIK. HUDBA.
00:47:47 Za tu podkovu ti tatínek zaplatí. Půlka království ti právem patří,
00:47:52 ale mě si brát nemusíš,
00:47:57 Já o království nestojím, ale tu podkovu bych potřeboval.
00:48:07 O tu se nemusíš bát, Janku.
00:48:10 -Ale ani ty si nemusíš brát mě, jestli nechceš.
00:48:17 HUDBA.
00:48:30 On mě v jednu chvíli tak vytočil, že jsem myslel,
00:48:33 že po něm vystartuji. Ale vzpomněl jsem si, že mám pouta.
00:48:40 Pak jsem se taky bál, že jsme se z toho málem ... Ale jenom chvilku.
00:48:47 Vzpomněl jsem si, co mi říkala kobylka.
00:48:52 -Copak tvoje kobylka mluví?
00:48:55 -Ne, ty jsi někdy slyšela mluvit kobylku?
00:48:59 Já jsem si vzpomněl, co mi říkala maminka.
00:49:03 -A co ti tedy říkala?
00:49:06 -Koukej na to sluníčko, to je krásné.
00:49:11 HUDBA.
00:49:14 Vítej, Janku! Náš osvoboditel.
00:49:27 RADOSTNÝ KŘIK.
00:49:32 Perníčky s šípkovou polevou. Dámy, berte, dokud dávám.
00:49:38 Tohle je tatínkova pracovna.
00:49:43 A tady mám takové tajné divadélko.
00:49:50 Páni, to je dobrý.
00:49:55 -Tady jsem psala úkoly. Pozor, teď něco uvidíš.
00:50:04 -Ty brďo!
-Pak si zahrajeme.
00:50:13 Tady je tatínek. Tatínku!
00:50:19 -Agnetko!
-Neboj, já už budu s tebou.
00:50:27 -Janku!
00:50:34 Ty jsi to dokázal.
00:50:40 Tohle všechno zbylo z tvé podkovy.
00:50:46 Co?
00:50:48 -Ale neboj se, naše pokladnice jsou plné a všechno je jako dřív.
00:50:56 A polovina toho všeho teď patří tobě.
00:50:59 Cože? Polovina toho všeho je moje?
00:51:05 A ruka Agnetky k tomu.
00:51:07 Tatínku!
00:51:09 No co, vždyť jsem to slíbil.
00:51:13 Ale co já bych s tím vším vlastně dělal?
00:51:21 Ale tu ruku bych bral.
00:51:27 Jenom jestli by ona brala tebe.
00:51:32 A, no jo.
00:51:40 Já bych tedy tu ruku taky brala.
00:51:48 Jo?
00:51:53 HUDBA.
00:51:58 Kobylko, já ti za všechno moc děkuji.
00:52:09 Jenomže, když si vezmu princeznu, tak budu muset být tím králem.
00:52:20 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: zaveď mě tam, kde jsi mě našel.
00:52:22 Ale to teď nejde, oni už chystají veselku.
00:52:27 Dobře jsem ti sloužila a teď musíš posloužit ty mně.
00:52:33 Tak víš co, chvíli tady počkej.
00:52:41 HUDBA.
00:52:47 Pane králi, Janku! Můžu vám říkat Janku?
00:52:52 Já jsem se díval na tu listinu a ono je to nějak jinak.
00:52:57 Ten dluh je už dávno zaplacený. A ta chalupa je tvoje, tedy vaše.
00:53:05 HUDBA.
00:53:09 KůŇ MLUVÍ LIDSKÝM HLASEM: tady se musíme rozloučit, Janku.
00:53:13 Rozloučit? Teď, když ti můžu oplatit tvoji pomoc?
00:53:17 Pospěš si, jinak budeme oba nešťastní.
00:53:21 Ale já nechci, aby jsi byla nešťastná.
00:53:26 HUDBA.
00:53:39 Maminko, počkej na mě.
00:53:46 Opustila jsem tě v neštěstí Janku a vrátila se, abych ti pomohla.
00:53:54 Ale teď už musím jít, už mě nepotřebuješ. Sbohem.
00:54:10 Maminko, počkej! Já nechci, aby jsi odešla.
00:54:20 HUDBA.
00:54:35 Napijte se a buďte spolu šťastni.
00:54:42 Vypila jsem víno z poháru, aby každý náš den byl plný lásky.
00:54:49 Abych každý svůj den prožila s tebou.
00:54:53 A abychom se milovali navěky.
00:54:59 Připil jsem vínem z poháru, abychom byli spolu šťastni.
00:55:05 Abych každý den prožil vedle tebe a abych ti dal všechnu lásku,
00:55:10 co je ve mně. Až navěky.
00:55:17 Napadlo mě, pane králi, že teď bychom se s Agnetkou mohli vrátit
00:55:22 k nám na chalupu.
00:55:25 Janku, ty teď budeš králem.
00:55:31 A nešlo by ...?
00:55:34 Nešlo.
00:55:38 No tak, já tedy budu tím králem.
00:55:49 HUDBA.
00:55:55 Skryté titulky: Alena Pelikánová
00:55:59 .
Janka stihl smutný osud – po smrti otce mu zemřela také matka, takže zůstal na světě sám. K dovršení všeho neštěstí je vyhnán šafářem z chalupy, kterou rodiče dali jako zástavu na dluh. Musí tedy do světa. V lese potká kobylku a společně s ní se vydá na další putování. Při cestě najde zlatou podkovu. Zaraduje se – zlato smění za peníze, zaplatí dluh a vrátí se do své chalupy. Jenže všechno je jinak. Na zámku nabídne podkovu králi, ale ten se k její koupi nemá a vrátit mu ji jen tak rovněž nehodlá. Janek musí opět do světa, aby králi přivedl jeho dceru Agnetu, kterou má ve své moci zlý čaroděj Arador. Prochází fantaskními prostředími, utká se s čarodějem a Agnetu nakonec zachrání. Tím vysvobodí království ze zakletí a pro princeznu se stane Jankem nad Janky.
Do hlavních rolí pohádkových hrdinů obsadil režisér Jiří Vanýsek Pavla Lišku, Igora Bareše, Jiřího Pechu a Miroslava Etzlera. Jako princezna Agnetka se v pohádce představí studentka brněnské Konzervatoře Jana Hellingerová, která na rozdíl od svých mužských kolegů před kamerou stála poprvé.
