Tatínek

Herec, autor a scenárista Zdeněk Svěrák, který minulý týden oslavil významné životní jubileum, v laskavém pohledu svého syna Jana (2004). Scénář a režie M. Dostál a J. Svěrák

Tatínek je celovečerní dokument, který přibližuje známého českého autora, herce, textaře a scenáristu Zdeňka Svěráka.

Film společně natočili tvůrcův syn, režisér Jan Svěrák, a jeho kolega Martin Dostál a dali mu lehce humorný podtitul „Mramorizace Zdeňka Svěráka“.

„Vždy, když někdo chtěl o tatínkovi natočit medailon, tak jsem mu to rozmlouval, až jsem musel slíbit, že to jednou udělám sám. Když ta chvíle nastala, zjistil jsem, že přestože jsem sice dokument vystudoval, nikdy jsem žádný nenatočil a nevím si s tímhle formátem moc rady. Pozval jsem proto ke spolupráci Martina Dostála, který sice dokument nevystudoval, zato jich už asi dvacet natočil. Dohodli jsme se, že tátu vezmeme na místa, která byla pro jeho život důležitá, a tam ho, rozjitřelého vzpomínkami, budeme zpovídat,“ říká Jan Svěrák.

Film je laskavým i překvapivým pohledem do uměleckého zákulisí a soukromí Zdeňka Svěráka. Divák má možnost poznat kouzlo mnoho desítek let trvající sounáležitosti, na jejíchž základech stojí úspěch slavného divadelního cimrmanovského souboru. Pohlédneme do rodinného zázemí, kde odhalíme pro řadu diváků možná neznámé, ale o to zajímavější odrazy osobních osudů Zdeňka Svěráka ve filmech, které podle jeho scénářů vznikly. „Začali jsme tam, kde se odehrává Obecná škola - v Praze na Bohdalci, podívali jsme se do Kopidlna, kde jako sedmiletý kluk prožil válku, do Žatce, kde začínal jako učitel a toužil stát se Jiráskem… Vyjeli jsme s Divadlem Járy Cimrmana na zimní zájezd do Krkonoš a v létě za tátou na chalupu,“ vysvětluje Jan Svěrák.

„V Tatínkovi se objevují také osobnosti, důležité pro životní i profesní dráhu Zdeňka Svěráka“, říká Martin Dostál. „Dávkovali jsme je na lékárnických vahách, a do filmu vstupují a zase z něho nenápadně vystupují tak, jak se to dělo i děje v životě. Dotýkáme se tak i peripetií vztahu s dlouholetým uměleckým partnerem Ladislavem Smoljakem. A od začátku jsme také plánovali odlehčit film řadou písniček, které ke Zdeňkovi Svěrákovi neodmyslitelně patří.“

Neméně důležitým prvkem filmu je spolupráce rodinného tandemu otce a syna Svěrákových.

Natáčení začalo v lednu 2003, takže dokument sleduje průběh vzniku scénář plánovaného filmu Vratné lahve. Tehdy ještě byli všichni zúčastnění přesvědčeni, že dokument Tatínek vyvrcholí jeho natáčením a poodhalí zákulisí tvůrčího procesu, z nějž se zrodila komorní rodinná komedie Obecná škola, oscarový snímek Kolja nebo výpravný dramatický epos Tmavomodrý svět.

K natáčení Vratných lahví však nedošlo. Zdeněk a Jan Svěrákovi si museli projít bolestnou tvůrčí krizí, možná o to citlivější, že se v ní prolínají profesní postoje, názory a stanoviska s rodinnými vazbami. Oba se se situací, která je zasáhla na nejbolestivějších místech, museli vyrovnat. V tomto smyslu je pak závěr filmu Tatínek otevřenou a čestnou bilancí jednoho uměleckého názorového sporu, který se však s odstupem času může ukázat novým směrníkem pro další společnou práci nebo naopak pro novou uměleckou realizaci každého ze Svěrákových zvlášť.

Po čtrnácti natáčecích dnech rozprostřených v průběhu více než jednoho roku měli Jan Svěrák s Martinem Dostálem natočeno 80 hodin hrubého materiálu. „Abychom se v úlovku vůbec vyznali, vypsali jsme si všechna zajímavá místa na kartičky - bylo jich přes šest set,“ vzpomíná Jan Svěrák.

Kamery se u tohoto projektu ujal, jak sám říká „z kamarádství“, světoznámý reklamní režisér Ivan Zachariáš spolu s talentovanou Radkou Šplíchalovou nositelkou ceny Asociace českých kameramanů za krátký film „Sen“ (2001).