Herec, autor, scenárista a neúnavný šiřitel podmanivého humoru a důvtipu Zdeněk Svěrák, jehož 85. narozeniny si v těchto dnech připomínáme, v laskavém pohledu svého syna Jana (2004). Režie J. Svěrák
00:00:04 Tohle je kufřík, kterému říkám "Fifka kufr",
00:00:09 protože mi ho dal kamarád Fifka.
00:00:12 Je zvláštní tím,
00:00:14 že on je takový nafukovací, tam se vejde vždycky všecko.
00:00:18 Například teď tam dám "hypo tašku".
00:00:22 Název vymyslela moje žena. Znamená to "taška pro hypochondra".
00:00:26 Jsou tam prášky proti smrti,
00:00:29 pak je tady speciální pelhřimovská mast na puklé paty.
00:00:36 Tím já trpím, to mám po mamince, ona to měla taky.
00:00:40 Tady je maminka za mlada, byla myslím krásná,
00:00:44 i když tady je retušovaná.
00:00:46 Ježíš, já jsem zapomněl si vzít trenýrky a trička!
00:00:51 Když jedu na čtyři dny, dnešek se nepočítá,
00:00:55 tak vezmu 4 trenýrky a 4 trička. Tak jsem hygienický.
00:01:04 Já jsem byl vychovávaný na jednu stranu láskyplně od maminky
00:01:11 a na druhou stranu dost tvrdě od táty.
00:01:17 Mou nevýhodou bylo, že jsem byl ten druhý Zdeněk po tom, co umřel.
00:01:24 Fuj!
00:01:25 A jakej byl?
00:01:27 Já nevím. On umřel a teprve potom jsem se narodil.
00:01:31 První Zdeněk Svěrák byl moc pěkný kluk.
00:01:36 A jak vzpomínali, měl takové veselé řeči, vejšplechty.
00:01:41 Když mu bylo pět let, tak šlápnul na rezavý hřebík
00:01:45 a zemřel na otravu krve.
00:01:49 Ale že se jmenuješ úplně stejně jako on?
00:01:52 Já jsem jako za něj, rozumíš? Abych jim ho nahradil.
00:01:56 Jsi takový náhradník.
00:01:59 Ještě než odjedeš, já bych potřebovala podepsat popelnice.
00:02:03 Jako že nám je odvážej? Ale kde? Kde, Bobe?
00:02:08 -Budeš chtít "sebáka"?
-Jo, toho mi udělej, prosím tě.
00:02:14 Nevím, jestli to mají jinde,
00:02:16 ale v našem divadle je to výraz pro jídlo s sebou.
00:02:19 Buď má někdo "sebáka" a nemusí do hospody,
00:02:23 anebo ho nemá, tak pak se musí někde najíst.
00:02:26 Tak čau. Já ti udělám křížek, ať se mi tam nezabiješ.
00:02:29 Ahoj.
00:02:33 To, že mě poslali na 6 neděl na Šumavu na sokolský tábor,
00:02:38 to byla pro mě taková rána! Takovou dobu bez mámy a bez táty!
00:02:47 Psal jsem zoufalé dopisy,
00:02:50 ale na tom sokolském táboře byla cenzura,
00:02:53 tak jsem to psal pod známky.
00:02:55 Vždycky jsem pod známku napsal: "Přijeďte si pro mě!"
00:03:00 Zalepil jsem to a dovnitř jsem jim napsal:"Odlepte známku,je vzácná."
00:03:05 TELEFON
00:03:06 Ano?
00:03:08 Už se ti stejská? No prosím tě, my jsme ještě v naší ulici!
00:03:16 Tenhle dům je starý přesně jako já. Je z roku 1936.
00:03:21 Na tohle se dobře psalo křídou a dalo se to zase smýt.
00:03:32 Já jsem tady byl strašně šťastný.
00:03:35 Připadalo mi to jako takový šťastný ostrov.
00:03:43 Tady to bylo vždycky tak teplý,
00:03:46 že jsme tady seděli jen tak nazí v trenýrkách. Celá řada dětí.
00:03:50 Všude to bylo jako kamna.
00:03:52 Tady mě taky zasáhl Alois Jirásek, tady jsem ho přečetl celého.
00:03:56 Ten mě bavil hrozně. Byl jsem toho tak plný, že jsem řekl:
00:04:01 "Můžu vám číst nahlas?"
00:04:04 Tatínek seděl na stoličce opřený zády o kamna a poslouchal.
00:04:08 Maminka něco kutila v kuchyni a já jsem četl Jiráska.
00:04:13 Kolikrát se mi zadrhl hlas, jak mě to dojímalo.
00:04:17 Bořík Penc tady vždycky zapískal a chtěl další díl F. L. Věka,
00:04:22 protože on četl rychleji.
00:04:25 Já ho ještě neměl, tak musel počkat, až to dočtu.
00:04:32 Hele, o ženských nemůžeme, že jo.
00:04:35 Sotva mu zamává...
00:04:38 To by byl průšvih.
00:04:40 My jsme nejstarší kamarádi ve střední Evropě,
00:04:44 protože my se známe od 1. září 1942 od osmi hodin od rána,
00:04:50 kdy jsme přišli poprvé do školy.
00:04:53 Tohle je naše cesta do školy, přes tento most,
00:04:57 kterému jsme říkali "most Hrdinů".
00:05:00 Kluci, tady jsme čurali dolů na nákladní vlaky.
00:05:04 Jel německý vlak, byl zavřený, ale najednou podjel otevřený vagon,
00:05:08 kde seděli, zpívali, hráli na harmoniku a my jsme je pochcali.
00:05:13 To byla naše první taková odbojová činnost.
00:05:27 -Já se bojím!
-Chyť se mě!
00:05:31 -Teď!
-Ne!
00:05:32 -Srabe! Skočím sám! -Ne!
-Skočím! -Já taky skočím!
00:06:04 Taky jsem se nemohl dočkat, už jsem byl obutý od jedné hodiny.
00:06:08 Jo?
00:06:10 Někam se dostaneme třeba jednou za rok
00:06:13 a oni vědí, že v červnu přijedou Cimrmani a nelze nepřijet.
00:06:17 Už vědí, které hry viděli.
00:06:21 Některé pořadatele známe důvěrně, prožili s námi špatné chvíle,
00:06:27 kdy jsme třeba nesměli a oni nás objednali.
00:06:31 Nejde to najednou ustřihnout, a proč taky, když nás to tak baví.
00:06:43 A přece se našel mecenáš, který celou výpravu financuje,
00:06:47 a který se dokonce rozhodl sdílet s námi slasti i strasti naší cesty.
00:06:52 Je to velký český nižší šlechtic
00:06:55 baron Ludvík Úvalský von Úvaly u Prahy.
00:06:59 Přátelé, já nemiluji velké řeči. Moje řeč bude prťavá.
00:07:05 Já rád dal na tuhle avantýru peníze,
00:07:08 protože já nemám hluboko do trezoru.
00:07:12 My teď vyletíme do povětří.
00:07:15 A celý svět bude koukat, co zase Češi jednou provedli.
00:07:20 Když to nehrajeme dlouho, tak je to opravdu o hubu.
00:07:24 Poněvadž ti diváci to poznají,
00:07:28 jelikož mnozí z nich tu hru znají líp než my.
00:07:33 Pavel zapomněl verše v opeře a diváci mu je sborově odříkali.
00:07:40 Na jednu stranu je to veselý, ale na druhou stranu...
00:07:44 ...je to smutný.
00:07:53 -Teďka je čas na "sebáky".
-"Sebáky" vybalit!
00:07:58 To je ta radostná chvíle, kdy ty manželky...
00:08:09 "Hned v úvodu Vám sděluji, že Vás miluji."
00:08:12 To je slibný!
00:08:15 "Mohu si to dovolit, protože už mi táhne osmdesátka."
00:08:20 Na to si musím vzít brejle.
00:08:25 Já nevím, jestli to ještě svedu. Mezi dva palce, napnout...
00:08:31 ZAPÍSKÁNÍ
00:08:33 Ještě to jde.
00:08:37 Byl jsem pražské dítě.
00:08:39 Ten přenos sem, to byl pro mě takový šok.
00:08:44 Najednou se octnout tady v Kopidlně.
00:08:48 Já prostě na ty roky nemůžu zapomenout,
00:08:52 protože tady na mě útočilo tolik nového.
00:08:56 Od kluků, kteří mě nechtěli přijmout mezi sebe...
00:09:00 Měl jsem podle nich směšné jméno: Zdeněk.
00:09:03 Všichni byli Pepíci, Frantové a měli takový správný jména.
00:09:11 Tady to bylo naše válčiště.
00:09:14 Tady kluci z města,naši nepřátelé, měli nástupiště.
00:09:18 Tady se vyzbrojili kameny.
00:09:20 A když mám říct pravdu, tak tady to bylo to místo,
00:09:24 odkud jsme chvíli házeli kamení a pak jsme většinou ustupovali.
00:09:30 To byly dost kruté bitky, to opravdu lítaly takový velký...
00:09:34 ...cvently jsme tomu říkali.
00:09:37 A to kluci měli strašnou...
00:09:41 Ten záklon, jo...
00:09:43 A dostal to!
00:09:46 Doktore Žábo, jestli dovolíš,
00:09:49 chtěl bych úvodem našeho brífinku předeslat několik slov.
00:09:53 Bratře, všichni cítíme, že je něco mezi nebem a zemí,
00:09:57 co člověk není s to pouhým rozumem pojmout.
00:10:01 Ano, to jsem ti chtěl říct, Cyrile, ty nejsi brífinkový typ.
00:10:05 SMÍCH
00:10:10 Čili pokud bude brífink, ty mlč.
00:10:14 Přátelé, stručně neboli briefly,
00:10:17 zanedlouho přistaneme mezi lidožravci.
00:10:20 Jak se k nim chovat?
00:10:22 Především je třeba zjistit,v kterou denní dobu lidožrout obědvá.
00:10:26 Jednáme s ním zásadně po jídle, nikdy na lačno.
00:10:31 A taky dávat si pozor na jazyk.
00:10:34 Zásadně se vyhýbat těm hloupým úslovím,
00:10:37 jako třeba, že je tady někdo "pečenej vařenej".
00:10:40 Ale že je někdo "nemastný neslaný", to by se snad říci mohlo, ne?
00:10:44 To by je od té konzumace spíše odradilo.
00:10:48 Stále máme brífink.
00:10:51 SMÍCH
00:10:58 Když já si uvědomuji, že pro mě tento hřbitov nebyl nic nevšedního,
00:11:07 pro mě to byla cesta do školy i ze školy.
00:11:11 Tamhle jsem chodil do školy
00:11:14 a tady tou brankou jsem chodil prostě domů.
00:11:18 Jako chodíte mezi domama, tak já chodil do školy mezi hrobama.
00:11:28 Ve Vesničce střediskové
00:11:31 jsem nechal bydlet pana Pávka takhle, jak jsme bydleli.
00:11:35 Protože tady byly slyšet pohřby, hudba, mluvení nad hrobem.
00:11:40 To všechno bylo slyšet na dvorek.
00:11:42 VYTESÁVÁNÍ NÁHROBKU
00:11:45 Fando? Už mi jdeš s tou pracovitostí na nervy!
00:11:48 Mám toho moc, pane doktore!
00:11:51 Hodně nebožtíků, málo kameníků!
00:11:55 Pojď to spláchnout, Fanouši!
00:12:00 -Kde jsme to přestali?
-Že nenosí podprsenky.
00:12:10 No jo, tak tady to zůstalo, jak to znám.
00:12:14 Tohle je ten sklep,
00:12:18 kde tatínek, veliký elektrotechnik a veliký pivař,
00:12:23 chladil pivo na sedmém schodě.
00:12:26 PÍSNIČKA
00:12:28 Žádná holka z Polabí,
00:12:30 z Polabíčka,
00:12:32 bez jízdního kola by,
00:12:33 bez bicyklu,
00:12:35 ani chvíli nebyla,
00:12:39 ani chvíli nebyla.
00:12:43 Zkuste holce z Poděbrad,
00:12:45 poděbradská brána,
00:12:47 jízdní kolo odebrat,
00:12:50 jen to zkuste,
00:12:51 každýho by zabila,
00:12:53 no jo, ty se s tím nemazlej,
00:12:55 každýho by zabila.
00:12:59 Na kole Polabanka Polabím se řítí,
00:13:02 Polabané křičí: "Chci tě lásko míti."
00:13:06 Na kole Polabanka Polabím se řítí, Polabané křičí: "Chci tě míti."
00:13:15 Tento pruh pole, asi až tamhle dolů, patřil nám.
00:13:24 A tato budka, to byste nevěřili, tu vyrobili pro wehrmacht.
00:13:32 Když skončila válka, tak dosloužili.
00:13:36 A potom, když sem šel táta na penzi,
00:13:39 tak ji při stěhování naložil a je tady na nářadí.
00:13:43 Ne je - byla, protože už nemá střechu.
00:13:46 Ale ta pamatuje svou historii.
00:13:49 V ní stál německý voják v přílbě, když pršelo nebo pařilo sluníčko.
00:13:58 Víte, co je hrozné?
00:14:00 Že tam jsou ještě maminčiny plátěnky.
00:14:04 Tady to nikdo od její smrti asi neotevřel.
00:14:16 Jsou to takové mordy do duše.
00:14:20 Mně se to tady všecko mele,
00:14:22 jak jsem byl sedmiletý, osmiletý, a jak jsem byl roztomile hloupej.
00:14:29 Pak se mi tady motá, jak rodiče stárnuli.
00:14:36 Jak byli rádi, když mě viděli, a jak jsem to šidil, ty návštěvy.
00:14:41 Všechno je to jedna chumelenice pocitů,
00:14:45 takže to bude asi večer na prášek.
00:14:53 Je tam pěkný hluk sálu, takový švitořivý.
00:15:00 To je takový napínavý hluk.
00:15:05 Někdo smrká, někdo ještě kašle, aby pak nerušil.
00:15:09 To je bezvadný.
00:15:14 Příště mi řekněte, ať si vezmu podvlíkačky.
00:15:18 -Ty nemáš spodky?
-Ne.
00:15:23 Diváci na venkově se liší od těch pražských takovým natěšením.
00:15:29 Když před ně přijdete,
00:15:31 tak oni mají první radost z toho, že jste dorazili ve zdraví,
00:15:35 že to je pravda, co bylo na plakátech.
00:15:38 A celkově jsou takoví...
00:15:40 Jdou víc naproti.
00:15:42 -Tak můžeme začít?
-Ano.
00:15:44 Když jsme to divadlo založili, tak jsme si slíbili,
00:15:48 že napíšeme jednoaktové hry.
00:15:50 A že dáme dvě dohromady, a tím vznikne dvouhodinové představení.
00:15:54 Já jsem napsal hru Akt a ta druhá nebyla pořád hotová.
00:15:58 Blížilo se představení a my jsme to pořád neměli.
00:16:03 Tak jsme si v jedné hospodě řekli,
00:16:06 že tu hodinu vyplníme přednáškami o tom autorovi.
00:16:10 Poklopec! Máte zapnutý poklopec?
00:16:14 To nás vlastně donutilo se o něj začít zajímat.
00:16:18 My jsme mu jenom chtěli ty aktovky připsat,
00:16:21 ale nějak moc o něm nemluvit.
00:16:24 Ale ukázalo se,
00:16:25 že ten vědecký seminář měl daleko větší úspěch než celá ta hra.
00:16:30 Tak já ještě jednou řeknu tu větu, na které se hra zastavila:
00:16:34 "Přišel jsem se ucházet o princeznu Zlatovlásku."
00:16:38 Copak Zlatovláska, ale jmelí!
00:16:40 Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí?
00:16:43 -Strašně!
-A víte, že jmelí je cizopasník?
00:16:47 No jo, my na to chodíme se synem. Každý Vánoce.
00:16:52 A jak vy to trháte?
00:16:54 Teď to řekl dobře.
00:16:57 Brukner řekl dobře: "A jak vy to trháte?"
00:17:01 Úplně normálně to řekl. Poprvé.
00:17:22 Tady došlo k tomu,že jsem nevěděl, že máme nového učitele
00:17:26 a vešel jsem jako kretén do třídy a řekl jsem: "Ahój!"
00:17:32 A on tam byl ten s tou rákoskou v těch rajtkách.
00:17:36 -Tak to nebyl Rosenheim?
-Ne, to jsem byl já.
00:17:42 Dobrý den.
00:17:46 -Jak se jmenuješ, chlapče?
-Rosenheim.
00:17:50 Jdeš pozdě, Rosenheime. Víš o tom?
00:17:53 Vo fous.
00:17:55 SMÍCH
00:17:57 O čtyři a půl minuty. Nastav ruku.
00:18:03 Druhou.
00:18:06 Dvě za pozdní příchod a dvě za hvízdání pod oknem.
00:18:10 -To jsem nebyl já!
-A dvě za lhaní.
00:18:15 On třeba jednou říkal: "Vidíte tu díru ve stěně? Vidíte?
00:18:20 Tou prolítla kulka a tady se zapíchla."
00:18:24 Ukázal vedle tabule a ukázal nám ji.
00:18:27 Že po něm ještě ti esesáci po válce jdou, a že po něm bylo vystřeleno.
00:18:33 A my jsme říkali: "Vždyť máte pistoli! Dopadl jste ho?"
00:18:37 A on říkal: "Chlapci, běžel jsem za ním,
00:18:41 ale na konečné třiadvacítky se mi ztratil v davu."
00:18:46 -Fanouši, nemůžeš to sklidit?
-Moment.
00:18:56 Tatínek měl sen, že to, co se nepodařilo jemu, to se podaří mně.
00:19:00 Že on byl jenom vyučený elektrikář, ale já budu inženýr.
00:19:05 No a proto pro mě, proč to neříct, kradl nejrůznější voltmetry,avomety
00:19:13 a shromažďoval to, abych já mohl jít v jeho stopách.
00:19:20 A právě v tam v té ložnici se odehrál osudový rozhovor.
00:19:27 Já jsem si to načasoval.
00:19:29 Ten večer byla školní akademie
00:19:32 a já tam měl úspěch s básní Jana Nerudy Balada rajská.
00:19:36 Nejvíc mi tleskali.
00:19:38 A on byl zjihlej a já jsem mu po té akademii řekl,
00:19:43 že bych chtěl dělat něco jiného, něco jako ty básničky
00:19:47 nebo učitel být, ale elektrotechniku že nechci.
00:19:51 -Tati, tati!
-Co blázníš?
00:19:57 Táta vzdychnul, ale musel se s tím smířit.
00:20:02 Řekl: "To víš, jak myslíš."
00:20:13 Tady co stojíme, se loni udála taková příhoda, spíš dialog,
00:20:17 já na něj nemůžu zapomenout.
00:20:20 Stál vedle mě asi dvacetiletý cizí kluk a měl prkno.
00:20:24 Ne lyže, ale prkno.
00:20:26 Já jsem chvilku postupoval mlčky, pak mi to nedalo a zeptal jsem ho:
00:20:32 "Jak se na tom jezdí a co to stojí?"
00:20:36 On mi to vysvětlil, že značkové stojí víc než neznačkové,
00:20:39 jak se pozná a tak.
00:20:42 Pak řekl: "To jsem strašně rád, že jste mě oslovil, pane Svěrák,
00:20:45 protože já bych si netroufl.
00:20:48 Já už se vás chci dlouho zeptat, jestli věříte v Boha."
00:20:51 A bylo vidět, že by byl rád, kdybych věřil.
00:20:54 Ale já jsem mu nemohl lhát, tak jsem řekl:
00:20:57 "Já vás asi zklamu,vy jste křesťan a já jsem takový neznaboh.
00:21:01 Ale v nejhorších chvílích se k němu obracím, co kdyby tam náhodou byl.
00:21:05 Takhle je to se mnou."
00:21:08 A on říkal:
00:21:09 "To je škoda, že jste neznaboh, protože on vás má rád, Pán Bůh."
00:21:15 A já povídám: "A jak to můžete vědět?"
00:21:19 A on říkal: "Já s ním denně hovořím."
00:21:22 A já povídám: "I teď jste s ním hovořil?"
00:21:24 A on říkal: "Před chvílí." A já říkám: "A co jste mu říkal?"
00:21:29 A on říkal: "Ať už se mě Svěrák zeptá na to prkno."
00:21:33 PÍSNIČKA
00:21:42 Když radosti není dosti, raduju se z maličkostí,
00:21:47 představím si třeba, kdyby lidi žili jako ryby.
00:21:55 To je dobře náhodou, že nežijem pod vodou,
00:21:59 na suchu, na vzduchu můžem zpívat ejchuchu.
00:22:04 Zpívati si pod vodou, nejde ani náhodou,
00:22:09 z hlubiny, z hlubiny vyšly by jen bubliny.
00:22:16 Tato túra by měla vliv,
00:22:18 kdyby se někdo vymlel tak, že by nemohl večer hrát.
00:22:23 A to uvidíte na tom kopečku, kterému se říká Václavák.
00:22:27 Tam někteří sejdou až na úroveň Vodičkovy ulice.
00:22:32 Teprve odtud to sjedou.
00:22:35 Protože si řeknou: "Večer hraju, večer hraju."
00:22:40 PÍSNIČKA
00:22:42 Buďme rádi, Bohouši, že žijeme na souši,
00:22:45 na zemi, na zemi ušmudlané sazemi.
00:22:49 Vžij se rybě do kůže, třeba ti to pomůže,
00:22:54 i když jsi na suchu, hlavně že jsi na vzduchu.
00:23:00 I když jsi na suchu, hlavně že jsi na vzduchu.
00:23:14 Ale kluci,já vám řeknu,že ty letní pohledy jsou taky hezký.
00:23:18 Taky.
00:23:19 Poslechněte si zajímavý zvuk. Ten vítr, co dělá.
00:23:24 HUČENÍ VĚTRU V PLACATCE
00:23:27 -Slyšíš to?
-No jo.
00:23:30 -To je nádhera.
-A když upiješ?
00:23:37 On se na to každou chvíli někdo ptá:
00:23:40 kdy skončíme, jak si to představujeme.
00:23:43 Asi cítí,že to věčně trvat nebude, že už jsme za zenitem,
00:23:47 a že by bylo dobré na to pomýšlet, ale nám se o tom přemýšlet nechce.
00:23:55 Tak dost už bylo toho houpání.
00:24:06 Jak si myslíš, že asi umřeš?
00:24:09 Doma v posteli nebo v nemocnici...
00:24:12 Tak plánujete si tohle?
00:24:14 A stejně necháváme osudu i skončení našeho divadla.
00:24:19 My to tak milujeme, že ten konec si radši nepředstavujeme.
00:24:25 A já, čím se to blíží, tak tím víc si každého představení považuji.
00:24:34 Já přijdu na prázdné přichystané jeviště, ty kulisy si pohladím
00:24:40 a říkám si: "Tak zase ještě jedno představení."
00:24:43 To jsem nemíval, toto.
00:24:46 Ty říkáš: "Přestane ten,kdo nebude umět vyslovit jméno Cimrman."
00:25:04 Prosím vás, umí tady někdo natahovat hodiny?
00:25:10 Ty jsi ten odborník, jo?
00:25:14 Ale nepřetáhnout.
00:25:17 Já budu ukazovat kam až, jo?
00:25:20 Pozor, jenom k prstu, dál ne.
00:25:23 Ještě, ještě, ještě...
00:25:26 Můžeš, můžeš, můžeš ještě kus, ještě kus...
00:25:31 S mojí ženou, která byla mojí holkou tenkrát,
00:25:35 když nám dali na konci studia vyplnit, kam chceme,
00:25:43 tak jsme napsali: kamkoli - jen spolu.
00:25:53 Je dobrý, když luštíš křížovku...
00:25:56 Už jsi to někdy dělal?
00:25:59 ...najít nejdřív něco, co můžeš uhádnout.
00:26:01 A ne takhle to střídat. A ještě tam máš jiná písmena.
00:26:05 Tady, co je to "tir"?
00:26:07 Zvuk hodinek nebude "tir", ale "tikot".
00:26:10 Kde? A jo...
00:26:12 Tak ale obyvatel Británie nebude Brit, ale Skot.
00:26:17 Tady se mi splnil sen, že jsem vlastně takový Jirásek,
00:26:21 který chodí pod podloubím a lidi ho zdraví.
00:26:25 Jenže mě moc nezdravili, ani děti, musel jsem jim říkat:
00:26:29 "Ty mě nepoznáváš?Ty mě nepoznáváš? No tak, pozdravíme, ne?"
00:26:37 Já jsem měl přezdívku Přítel, si vzpomínám.
00:26:40 A to proto, že já jsem jim neříkal děti nebo žáci,
00:26:45 já jsem jim říkal: "Tak přátelé, dneska si probereme..."
00:26:50 A jim to přišlo asi nezvyklé, tak mi říkali Přítel.
00:26:58 Tenkrát jsem měl takzvaný dozor na chodbě a ředitel Cihla říkal:
00:27:04 "Člověče, vy tady máte dozor a v první třídě je takový maglajz!
00:27:10 Jděte tam zjednat pořádek!"
00:27:13 Já jsem vešel a tady křičeli: hurá, atd.
00:27:16 Já jsem k nim mluvil jako k velkým.
00:27:18 Takhle jsem se tady postavil a říkal jsem:
00:27:22 "Tak, co to je tady! Jsme ve škole nebo v cirkuse?"
00:27:25 Teď oni ztichli, ti maličcí.
00:27:27 A já jsem najednou cítil na pravé ruce takové šimrání.
00:27:32 Tak jsem se tam podíval a ta malá holčička,co seděla v první lavici,
00:27:38 mě takhle hladila po ruce.
00:27:42 Já nevěděl, co s tím,
00:27:44 tak jsem řekl: "Tak já jdu," a odešel jsem pryč.
00:27:51 Ona tenkrát byla taková doba, kterou bych nazval bezvýchodnou,
00:27:58 ale ne zase tak úplně bezvýchodnou.
00:28:04 Já jsem vstoupil, protože jsem slyšel:
00:28:07 "Hele, když tam bude co nejvíc poctivých lidí,
00:28:11 tak se ta strana musí změnit."
00:28:15 Já jsem si to promýšlel a uvěřil jsem tomu.
00:28:22 My jsme si mysleli bláhově,
00:28:24 že socialismus lze spojit s demokracií a s pocitem svobody
00:28:30 nebo se svobodou.
00:28:33 A ono se to nakonec ukázalo jako pravdivé.
00:28:37 To,že se komunistická strana změní přílivem lidí,kteří to myslí jinak.
00:28:45 Vždyť ona se postavila Brežněvovi, celému Sovětskému svazu,
00:28:50 tak to byla sakra změna.
00:28:55 Tu ťafku a to prudké vyléčení, to jsem dostal až v srpnu,
00:29:01 kdy přijeli Rusové a jiní.
00:29:08 Já mezi nimi jako redaktůrek chodil s mikrofonem a ptal se:
00:29:12 "Pačemu vy prijechali?"
00:29:15 Viděl jsem, že to je marnost, marnost, marnost.
00:29:20 HUDBA
00:29:43 Já jsem spokojený. Já jsem měl jediný pád a vy žádný, ne?
00:29:48 Žádný.
00:29:49 Po našem dlouhém výletě nám není do skoku, zatím.
00:29:53 Přijde, myslím, Verva.
00:29:57 Verva je chlap, který s námi hraje.
00:30:00 Není vidět, ale diváci to poznají, když tam je, když hrajeme s Vervou.
00:30:05 Kluci, zima je tady.
00:30:09 Mňmňmň...
00:30:12 Vážení přátelé, vážení přátelé, mňmň...
00:30:17 Sál není příjemně vytopen.
00:30:26 Jestli jsem byl tady spokojený?
00:30:28 Abych řekl pravdu, asi ne.
00:30:31 Protože si pamatuji, že jsem byl pořád nějak smutný.
00:30:35 Nespokojený, nesmířený, jako bych nenašel to, co jsem hledal.
00:30:49 Češtinář, který nemá nic jiného, tak se utopí.
00:30:52 Utopí se v horách diktátů a slohových prací.
00:30:57 A jestli chci psát, tak musím přestat opravovat.
00:31:12 To byl právě ten důvod,
00:31:14 proč jsem se s tímto krásným povoláním rozloučil.
00:31:17 Myslím,že studenty,které to mrzelo, to brali jako zradu.
00:31:21 Vím, že se na mě tvářili kysele.
00:31:24 Jako na přítele, který se jen tvářil, že je přítel.
00:31:33 Ano, tam.
00:31:36 -Poznáte to, že to je tam, viďte?
-Přesně. Že jo?
00:31:40 To jsou ty hodiny u toho počítače.
00:31:45 Tohle je taky hezký.
00:31:48 A tam je taky i těch deset verzí Tmavomodrého světa.
00:31:52 -To bylo až tolik?
-Ano.
00:31:55 Tohle je pátá, co saháte.
00:31:58 Jo!
00:32:03 Když jsem dělal relace do místního rozhlasu,
00:32:07 tak jsem si dával záležet.
00:32:11 Protože tam se za prvé musí mluvit pomalu,
00:32:14 aby se to v ulicích stačilo rozléhat.
00:32:18 Takže se musí mluvit asi takhle: "Vážení posluchači...
00:32:24 ...zveme vás na středeční odpoledne..."
00:32:30 Nechat to doznít.
00:32:32 Já jsem s tím pak měl potíže v tom opravdovém rozhlase,
00:32:37 že jsem takhle mluvil.
00:32:39 Oni říkali: "Proč mluvíš takhle pomalu?Normálně to sypej ze sebe."
00:32:44 A já jsem to nechával doznít do těch ulic.
00:32:52 Můj kamarád Miloň Čepelka už v tom rozhlase byl.
00:32:56 Já ho ráno slýchával.
00:32:58 Zatímco já do místního, tak on do Československého rozhlasu.
00:33:02 Záviděl jsem mu.
00:33:04 A když mi zavolal, že potřebují nového redaktora,
00:33:08 tak se to začalo ve mně prát.
00:33:11 Vzpomínám si, že jsme šli s manželkou domů a ona říkala:
00:33:18 "Tebe to hrozně baví, viď?"
00:33:21 A já povídám: "Ale, když je to v Praze...
00:33:24 Ty bys tady byla ochotna zůstat sama?"
00:33:27 A ona mi řekla:
00:33:29 "Hele zkus to, vrátit se můžeš vždycky. Já to tady nějak vydržím."
00:33:35 PÍSNIČKA
00:33:38 Jdu s děravu patou, mám horečku zlatou
00:33:42 jsem chudý, jsem sláb, nemocen.
00:33:49 Hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen.
00:34:00 Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí,
00:34:05 tam zbytečně budeš mi psát.
00:34:11 Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě
00:34:17 já nechám si tisíckrát zdát.
00:34:23 Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím.
00:34:34 K nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím.
00:34:47 Tady nejsou moje dveře!
00:34:49 Tady seděl Jirka Šebánek a tady jsme psali "Pavouka".
00:34:54 A tady odsud se ozýval smích, tam přes tu stěnu.
00:34:57 PÍSNIČKA
00:34:58 K nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím.
00:35:03 Jak my jsme si žili...
00:35:05 Podívejte se.
00:35:08 My oba jsme to měli rádi, protože jsme oba češtináři,
00:35:11 a s jazykem rádi pracujeme a milujeme ho.
00:35:15 A v rozhlase, tam není nic vidět, je tam jenom to slovo.
00:35:19 Čili hrozně na něm záleží.
00:35:22 Záleží, které zvolíš a jak ho řekneš.
00:35:29 Tenkrát se stříhalo úplně primitivně.
00:35:32 Pásek se přestříhl a slepil se.
00:35:35 Já jsem se stal brzo fandou střihu.
00:35:40 Já jsem to už dovedl udělat tak, že nebyl poznat.
00:35:44 Proto teď, když to stříhají ledabyle,
00:35:46 tak já třeba poznám, že tam chybí nádech.
00:35:49 Já jsem věděl,že musím osobu nechat nadechnout,a ne jí ten nádech vzít.
00:35:53 Aby posluchač neměl pocit, že nedýchá vůbec.
00:35:57 Zjistil jsem,
00:35:59 že střih je báječná věc k tomu, aby třeba blbý rozhovor byl pěkný.
00:36:04 Jé!
00:36:06 To bylo nádherné pracoviště,
00:36:09 když jsem si vyndal stolek na balkon a mohl jsem tam být.
00:36:16 To je doba, kdy mi bylo mezi třicítkou a čtyřicítkou,
00:36:20 a kdy jsem nevěděl, co mi vlastně půjde.
00:36:24 Jestli se mi podaří něco napsat.
00:36:27 A díky tomu, že tady vznikla Vinárna u Pavouka,
00:36:31 tak jsme se vlastně odrazili k tomu divadlu.
00:36:39 Divadlo Járy Cimrmana bylo založeno tady.
00:36:41 Souhlasím.
00:36:43 -Tady byl velký gauč,stůl,křesla...
-Na tom gauči jsem bydlel.
00:36:49 -Ano,tam on spal,protože Miloň...
-Já jsem tady bydlel.
00:36:52 ...protože tady v té místnosti bydlel,
00:36:55 čili tady pořád smrděla cibule.
00:36:58 Tady jsem se sešli Šebánek, Smoljak, ty a já.
00:37:04 On to Šebánek dodnes komentuje tím, že jsem řekl,
00:37:07 že v éře Semaforu, Činoherního klubu a Zábradlí
00:37:10 nemá cenu zakládat divadla a odešel jsem do kina.
00:37:17 -Verva na scénu!
-Verva!
00:37:20 Je tady Verva?
00:37:23 Jeď!
00:37:25 HUDBA
00:37:33 POTLESK
00:37:44 Milé dámy, milí pánové,
00:37:46 vážení páni mecenáši naší výpravy do nitra černého světadílu.
00:37:52 V této slavnostní chvíli,
00:37:54 kdy se zde, na Letenské pláni, loučíme s naší otčinou,
00:38:00 chci vám poděkovat za cenné české výrobky,
00:38:04 které nám budou výborným platidlem při směnném obchodu s divochy.
00:38:09 Jmenovitě děkuji majiteli pouťových atrakcí, panu Kočkovi,
00:38:13 za krásné zábavné předměty.
00:38:16 TROUBENÍ NA PAPÍROVOU TRUMPETU
00:38:19 Když přišla zpráva, že sem jedou tanky,
00:38:22 tak jsme tady zdrhali přes ty zahrady.
00:38:25 Počkej, ty jsi vysílal, ty jsi nezdrhal.
00:38:28 -Jednou jsme zdrhali všichni!
-Ano, to jsme to tu opustili.
00:38:31 To bylo za dne. Vysílal jsem v noci.
00:38:34 To byla taková morda mezi oči,
00:38:37 že ta dotvrdila všechny moje pochybnosti.
00:38:40 A jednou,když Jirka Šebánek otevřel dveře v té historické kanceláři
00:38:44 a řekl Čepelkovi a mně:
00:38:47 "Pánové, tak já jsem teď právě vystoupil ze všeho,"
00:38:52 tak my jsme řekli: "Jak ze všeho?"
00:38:55 A on říkal: "Zároveň z Rozhlasu, z ROH a ze Strany."
00:39:00 My jsme se na sebe s Miloněm podívali a řekli jsme:
00:39:04 "Tak to my jdeme taky!"
00:39:07 Poněvadž my jsme si naivně mysleli, že když nebudeme zaměstnanci,
00:39:11 tak tam máme spousta kamarádů, kteří nám dají práci.
00:39:15 Ale brzo se přišlo na to, že jsme v rozhlase nežádoucí.
00:39:20 A tak jsme měli jenom to divadýlko.
00:39:34 To, že nás spojuje společná práce,
00:39:37 je násobeno ještě tím, co to je za práci.
00:39:41 Že jsme vlastně taková továrnička asi třiceti lidí na legraci.
00:39:47 -Továrnička na endorfiny.
-Farmaceutická fabrika vlastně.
00:39:52 My bychom vlastně měli patřit pod zdravotnictví.
00:39:56 Když tam přijdeš, tak z tebe spadnou všechny starosti.
00:40:00 Tam přestane na dvě hodiny bolet hlava,která bolí jako střep.
00:40:04 Ano.
00:40:05 Nebo lze dělat srandu po pohřbu.
00:40:08 Mně umřel tatínek a já jsem z pohřbu jel hrát představení.
00:40:13 Jde to, a naopak, je to léčivé, je to blahodárné.
00:40:21 ZVONĚNÍ ZVONU
00:40:52 Tenkrát,to vás děti bude zajímat, se psalo přes kopírák.
00:40:56 To byl takovýhle černý papír, z jedné strany barvil a z druhé ne.
00:41:00 A my, když jsme s Láďou začali psát,
00:41:03 tak jsme vzali dva papíry, takhle jsme dali kopírák,
00:41:07 ale muselo se dát pozor,aby opravdu se dal tou barvící stranou správně,
00:41:12 protože jinak byl malér,
00:41:15 že jste dopsali stránku, teď jste to vytáhli
00:41:18 a zjistili jste, že se to obtisklo na její rub.
00:41:23 Práce s kamarádem je příjemnější.
00:41:27 Už se známe, neostýcháme si říct všecko, co člověka napadne a říct:
00:41:32 "Hele, to je asi blbost, ale já to řeknu, jo?"
00:41:36 -Už jsi něco smysluplného napsal?
-Něco, ale většinou blbosti.
00:41:45 Když píšu sám, tak si to druhý den přečtu a hodně měním.
00:41:50 Kdežto když píšeme spolu, tak obvykle už k tomu nemám připomínky,
00:41:55 protože je na tom cítit, že právě to,co si člověk sám udělá,
00:41:59 že si od toho odpočine a pak to přečte znova,
00:42:02 takže to vlastně plní ten druhý.
00:42:05 Že změní třeba slovo nebo řekne: "Vždyť to jde říct stručněji..."
00:42:10 Nebo to vůbec v zárodku zatípne, ten nápad toho druhého.
00:42:14 Nemáme, nemáme. Nemůžu si pomoct, nejsou!
00:42:17 Já jsem synovec...
00:42:19 Jiřinko? Zavolejte Šulce, ať pošle ty silentbloky,
00:42:22 ale hned, ne až za měsíc!
00:42:24 Já jsem...
00:42:26 Maršálek, jak to píšete ty objednávky, člověče?
00:42:29 Vždyť vy tam píšete úplný blbosti!
00:42:31 Já jsem žádný objednávky nepsal, pane Karfík!
00:42:34 To mě nezajímá, ale píšete tam blbosti!
00:42:37 Já jsem synovec cestovní kanceláře...
00:42:40 Vím!
00:42:42 Klásek!
00:42:47 -Máme tady dalšího nováčka!
-No, výborně chlapče. Tak pojď.
00:42:54 Jáchym byl náš první vstup do filmu.
00:42:58 My jsme hlavně měli strach, že pohoříme,
00:43:01 že nejsme komediografové.
00:43:04 A tak jsme si říkali: "Ještě veselejc!
00:43:08 A ještě tam přidáme tuhle scénu."
00:43:10 Pak jsme uznali, že by z toho možná byly dva filmy,
00:43:14 že jako zkušenější už bychom s těmi nápady šetřili.
00:43:18 Takový chlapec po vyučení je zvyklý žít za šest, sedm set.
00:43:23 Přijde k nám a bere šest, sedm tisíc!
00:43:26 Co si s tím počne? Neví.
00:43:28 Takový chlapec se z toho nutně musí zbláznit.
00:43:31 Já nevím,co s tím. Já vážně nevím, co s tím. Já se z toho zblázním.
00:43:35 Moment! Moment!
00:43:37 No prosím. No prosím. Tady to vidíš na vlastní oči.
00:43:43 Psychiatrie?
00:43:47 Chocholoušek.
00:43:49 Ano? Vy nás ale zásobujete, pane Karfík.
00:43:53 Jednou jsem sháněl lyže v Domě sportu
00:43:57 a on říkal, ten vedoucí, abych se zeptal příští týden.
00:44:01 A já říkám: "A mám zavolat? A koho chtít?"
00:44:04 A on říká: "No já vám to řeknu, jak se jmenuji,
00:44:08 ale zároveň vám řeknu, že jste mě dost v životě poškodil."
00:44:11 A já jsem říkal: "Já?"
00:44:13 A on říkal: "Já se bohužel jmenuji Hujer, víte?"
00:44:19 Hujere?
00:44:21 Minutu před zvoněním máš upozornit Jandu, že má jít do hodiny.
00:44:25 -Ony mu asi nejdou hodinky nebo co.
-Já? Proč zrovna já?
00:44:29 Janda říkal, že ty jsi nejspolehlivější ze třídy.
00:44:33 -To jistě!Ale to už abych pomalu...
-To jo.
00:44:36 -...abych nezmeškal!
-Máš co dělat!
00:44:39 -Dvě minuty třicet vteřin!
-No už radši běž!
00:44:43 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:44:44 Dále!
00:44:45 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:44:46 Dále!
00:44:50 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:44:52 Soudruhu profesore, za minutu bude zvonit!
00:44:56 No a co?
00:44:58 Že už začne hodina!
00:45:01 Ano?
00:45:03 Ano. Už je čas, musíme jít.
00:45:08 Poslyšte,Hujere,já rozhodně nemohu říci, že by vám chyběla snaživost,
00:45:14 ale teď se mi zdá, že to hraničí, promiňte mi ten výraz,
00:45:17 skoro až s drzostí.
00:45:20 Že by mi šly napřed?Ráno jsem si je řídil podle rozhlasu.
00:45:24 ROZHLAS
00:45:25 ...a všichni lidé v něm žili spokojeně a šťastně.
00:45:28 Tak tu jsem ještě neslyšel. Tak povídejte.
00:45:31 V tom království vládl král, který byl velice starý.
00:45:34 -To on bude mít tři syny.
-A ten král měl tři syny.
00:45:37 Vždyť jsem to říkal.
00:45:39 Jednoho dne je povolal k sobě a rozkázal jim, aby...
00:45:42 To má být pan Lukšíček,
00:45:45 v jehož chalupě jsme bydleli asi po dvě léta
00:45:48 a kterou jsme chtěli koupit.
00:45:51 On říkal:"Však na jaře už nezaseju, prodám kravku a bude to vaše."
00:45:59 Nikdy k tomu nedošlo. Takže jsme ho tady zvěčnili.
00:46:07 Chčije a chčije.
00:46:15 Když člověk ten film píše, tak i přijde na to,
00:46:18 jak my jsme po něm mohli chtít, aby to tady opustil?
00:46:23 Vždyť tady byl doma!
00:46:26 A není divu, že nám to jenom sliboval, že to furt oddaloval.
00:46:30 Vždyť to bylo z jeho hlediska nádherné.
00:46:33 Ale když to žijete, tak jste na něj nasraný.
00:46:45 My jsme přišli na to, že nás baví zachycovat i vážnější,
00:46:50 nebo dokonce dojemnější stránky života.
00:46:57 A tak jsme udělali tu poslední scénu.
00:47:00 Já si vzpomínám,
00:47:01 že když jsme ji viděli ve střižně s Jiřím Brožkem, střihačem,
00:47:06 jak Kemr seje a děti k němu běží přes oranici...
00:47:09 ...a slunce zasvítí do objektivu...
00:47:13 ...tak on rozsvítil, podíval se na Láďu a řekl:
00:47:17 "Pane Smoljak, vy máte v očích slzy!"
00:47:23 Prostě tam byla nová stránka našich filmů,
00:47:28 začalo to být citové.
00:47:31 -Dědo! Míšo!
-Ale děti! Pěkně vítám.
00:47:50 Já jsem měl takový pocit, že jsme byli do sebe zamilovaní,ze začátku.
00:47:55 Samozřejmě doufám, že to berete umělecky.
00:47:58 My jsme chtěli být furt spolu.
00:48:01 Pro nás tenkrát nepřipadalo v úvahu,
00:48:04 že bychom si každý koupili svoji chalupu.
00:48:07 My jsme věděli, že musíme mít chalupu společnou.
00:48:11 To se ukázalo jako bláhové.
00:48:13 Protože na chalupě je pořád tolik práce,
00:48:16 zvláště když se koupí taková ruina, že na to psaní není čas.
00:48:21 A Láďa je takový budovatel a stavitel,
00:48:25 čili když si ještě přistavoval verandu a přestavoval půdní byt,
00:48:30 tak jsme na to psaní hledali chvilky.
00:48:35 Když bychom tam byli jenom my dva, tak by to možná klapalo.
00:48:39 Ale pak jsou tam manželky, děti a přijíždějí i rodiče.
00:48:46 Manželky, když byl nějaký spor, že tohle by nemělo být,
00:48:50 tak říkaly: "Řekni Láďovi, že..."
00:48:53 Anebo zase Láďova manželka:
00:48:55 "Řekni Zdeňkovi, že by bylo lepší, kdyby...
00:48:58 A teď každý jsme se tím třeba v noci probírali,
00:49:01 jak to tomu druhému řekneme,
00:49:04 aby to nevypadalo, že jsme tou ženou nahecovaní.
00:49:07 Ale ten druhý to stejně poznal:
00:49:09 "Aha, tak on má za úkol mi říct toto..."
00:49:14 PÍSNIČKA
00:49:19 Když máš srdce zjihlé, když máš potíže,
00:49:26 tak dej cihlu k cihle, těsto do díže.
00:49:33 Upeč třeba chleba, postav třeba zeď,
00:49:40 žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď,
00:49:47 začni s tím hned teď.
00:49:53 Dělání, dělání všechny smutky zahání,
00:50:00 dělání, dělání je lék.
00:50:07 Dělání, dělání to vám úsměv zachrání,
00:50:14 dělání, dělání je lék.
00:50:22 Když si Láďa začal stavět dům v Černošicích,
00:50:25 potřeboval na něj peníze a tu svou půlku chalupy mi prodal,
00:50:30 tak bych řekl, že se naše vztahy zlepšily. Paradoxně.
00:50:38 Jednou jsem se z rozhlasu dozvěděl,
00:50:41 že Ladislav Smoljak do svého nového filmu o Cimrmanovi
00:50:45 obsadil do hlavní role svého přítele Zdeňka Svěráka.
00:50:52 Já to dlouho nevěděl, kdo to bude hrát. To byl oříšek.
00:50:57 -Cože?
-Že závidím vaší budoucí ženě.
00:51:00 Mé budoucí ženě?
00:51:03 Láska a tvorba, Alžběto, to nejde dohromady.
00:51:06 Proč?
00:51:10 Opravdová láska, to je nakonec vždycky rodina.
00:51:15 Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů:
00:51:21 trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského.
00:51:26 A kdybych měl rodinu, tak by tady stálo:
00:51:29 tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny.
00:51:33 -Nepůjdeme se podívat blíž?
-Pojďme.
00:51:37 Shodou okolností se to točilo v den, kdy měl pohřeb Brežněv.
00:51:42 A tak byla obava, že nám to vůbec nedovolí natočit,protože byl smutek
00:51:47 a ulicemi Starého Města musela jít sokolská kutálka a hrát do pochodu.
00:51:54 Nakonec to povolili.
00:51:57 Já vím,že nějací dva dědkové stáli na ulici a nevěděli, že se točí.
00:52:02 A když přešla ta sokolská kapela, tak jeden druhému říká:
00:52:07 "Vidíš, člověče, sotva Brežněv natáhne brka,
00:52:10 tak už se sokolové rojí."
00:52:17 To moje scenáristické osamostatnění mělo dva důvody.
00:52:22 Jednak jsem potřeboval peníze,
00:52:26 a jednak,jakmile Láďa začal točit, tak já jsem měl čas.
00:52:33 A tak jsem začal psát sám.
00:52:36 Stěrače stírají! Ostřikovače stříkají!
00:52:41 Že se vám do toho pletu, pane Pařízek,
00:52:44 ale ty stěrače a ostřikovače nemusíte hlásit, to přece vidíte!
00:52:48 Samostatný první film byl Vrchní, prchni!
00:52:51 Erno, ty stěrače a ostřikovače nemusíte hlásit, to přece vidím!
00:52:56 ZATROUBENÍ KLAKSONU
00:52:57 Klakson troubí!
00:53:02 Já jsem si tajně myslel na roli inspektora Trachty,
00:53:08 protože ji hraju v divadle na střídačku s Láďou Smoljakem.
00:53:15 Bylo mi líto, že Láďa neobsadil ani mě, ani Bruknera nebo Čepelku,
00:53:22 ale rozhodl se, jak tenkrát říkal,
00:53:24 že by to chtěl obsadit hlavně profesionálními herci.
00:53:30 Že to Zdeněk těžce nesl, to jsem poznal až později.
00:53:34 Já jsem si říkal, že to vezme profesionálně.
00:53:37 Že jsem usoudil, že ten film chci dělat takhle a takhle,
00:53:40 a že jsem si teda zvolil takové a takové obsazení.
00:53:44 Dámy a pánové, jsem policejní inspektor Trachta.
00:53:47 Kdo z vás umí nejlíp vyprávět?
00:53:52 Tady! Tady pan průmyslový básník Jelínek je znamenitý vypravěč!
00:53:57 Výborně, poslouchám.
00:53:58 Běž, nestyď se.
00:54:01 No tak nevím, jestli zrovna já, ale...
00:54:06 Myslíte si na hlavní roli, pak vám řeknou, že budete hrát hajného,
00:54:10 a když se s tím smíříte, tak vám zase řekne:
00:54:13 "Hele, toho už jsem slíbil Hrušínskému,
00:54:15 budeš hrát toho průmyslového básníka."
00:54:18 Bylo to takový...
00:54:20 No, naštvalo mě to.
00:54:24 Zdeněk to cítil jako křivdu.
00:54:27 A myslím si, že toto trošku poznamenalo náš vztah.
00:54:33 Tam došlo taky k tomu efektu dožrání.
00:54:37 "Tak já nejsem herec?
00:54:39 Tak já ti ukážu, jestli umím hrát nebo ne."
00:54:43 A rozhodl jsem se, že se naučím hrát pro film.
00:54:50 Dvojice - režisér Olmer a jeho kameraman Kopřiva
00:54:54 mi nechali naprostou volnost pohybu a říkali mi:
00:54:58 "O kameru se vůbec nestarej.
00:55:01 Hraj, dělej, mluv, jednej a my si tě najdeme."
00:55:10 Jé, pojďte sem, hoří nám auťák!
00:55:13 Ježíšmarjá, prosím tě, co blázníš?
00:55:16 -Deku zničíš! Písek! Písek!
-Prosím tě písek, písek ne!
00:55:20 Hoď na to písek! Pavlíčku, písek! Zavři to, ať na to nejde vzduch!
00:55:24 Vzduch, prosím tě! Vzduch jde zespoda!
00:55:27 Nemluv do toho, když tomu nerozumíš!
00:55:30 No výborně! Ukaž. Kde se to mačká?
00:55:33 -Tady.
-Uhni, uhni!
00:55:36 Ať ten přístroj nechytne!
00:55:41 Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, jak se to stalo?
00:55:44 Asi samozápal, nebo co.
00:55:49 -To máš ešte tie spálené chlpky?
-Ano, to mám popálený.
00:55:53 Hm.
00:55:56 Rozprávaj mi o pamiatkároch.
00:56:00 SMÍCH
00:56:01 Totiž, jde o ty Radějovice, abys rozuměla.
00:56:04 V těch Radějovicích my nemůžeme...
00:56:08 Promiň.
00:56:09 ...my nemůžeme dostat od památkářů, aby souhlasili,respektive souhlas.
00:56:22 SMÍCH
00:56:24 Vy Češi ste čudný. Stále sa niečoho bojíte.
00:56:41 My jsme si vždycky dávali číst věci, které jsme napsali.
00:56:45 A tady najednou Zdeněk začal psát nějaký scénář a nedal mi ho.
00:56:51 Nepožádal mě, abych si ho přečetl a řekl mu připomínky.
00:56:56 Teď teprve mi dal přečíst Vratné lahve.
00:57:20 Když jsme tento film dokončili, krásně jsme se opili,
00:57:25 vzpomínali jsme na dětství a na školu.
00:57:29 A tam si Vít Olmer u mě objednal film Obecná škola,
00:57:34 který pak nenatočil.
00:57:41 A to už přichází na scénu Honza, Honza Svěrák, můj syn.
00:57:48 Papadapa... Co kdyby si to tam broukal?
00:57:54 Papadapa... V té lahvárně.
00:57:59 Když už by byl zamilovaný do té zelené rádiovky, ne?
00:58:04 -Jo?
-Jo.
00:58:07 Když vyvěšuje ten...
00:58:09 Ten...
00:58:11 Ano, aby nám to bylo povědomé. Dobře uvažuješ.
00:58:16 To tam zítra dáme.
00:58:20 Nebo pozítří.
00:58:23 Ukaž mi, kde je tvoje týpíčko, jo?
00:58:28 Člověk si to užije i s dětmi.
00:58:30 Ale bohužel si to užívá ve věku, kdy na to nemá čas.
00:58:35 Kdy si říká: "Ježíš ty děti, to jsou koule na noze."
00:58:39 Když se stanete dědečkem, tak rodiče si to hlavní obstarají
00:58:45 a vy máte ten luxus, že dítě dostanete třeba na půl hodiny
00:58:50 a nemáte nic jiného na práci, než toho tvorečka.
00:58:55 Tak na kterém rameni to usínáme? To bych rád věděl.
00:58:58 Ano!
00:59:00 PÍSNIČKA
00:59:03 Spinká a sní mravenec lesní
00:59:06 v hromádce u kapradí.
00:59:11 Nespinká sám, s maminkou je tam,
00:59:17 tykadlama ho hladí.
00:59:38 Najednou zjistíte, že nevíte, proč konkrétně je vám smutno.
00:59:47 Marně si říkáte: "Tak co ti chybí?"
00:59:52 Ale já to řeším rozchozením.
01:00:06 Když jsme tady začínali poznávat okolí, tak já jsem řekl:
01:00:10 "Měli bychom si, děti, ty lesní prostory nějak označit.
01:00:15 Dneska jdeme na houby tam a tam. Nějak hezky, poeticky."
01:00:20 A někdo, nevím, jestli to byla Boženka, řekla:
01:00:25 "Tomuhle bychom mohli říkat třeba sektor B."
01:00:30 -Haló? Raz, dva, tři, čtyři.
-Ještě jednou, prosím.
01:00:35 Raz, dva, tři, čtyři. Já kousek zazpívám.
01:00:38 PÍSNIČKA
01:00:39 Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím.
01:00:46 Ty naše písničky píšu radši než scénáře,
01:00:49 protože je to brzo hotové.
01:00:52 Písnička se dá udělat třeba za cestu autem.
01:00:58 Hlavně jsem tady s Jardou a my se málokdy užijeme.
01:01:02 Ty naše zájezdy jednou měsíčně to přátelství udržují.
01:01:10 Jedině psaním se něco napíše.
01:01:13 Ono to vypadá blbě, ale já to objasním.
01:01:17 Kolikrát ještě úplně přesně nevím, co tam bude,
01:01:22 ale tím, že se rozepíšu a že tam nějaká slova jsou a něco asociují,
01:01:29 a nějaké postavy už tam vytvářím, tak ono se to hne a já zjišťuji:
01:01:35 "Vidíš, blbče, dobře že sis k tomu sedl, protože to bys nevymyslel.
01:01:40 Teprve psaním to napíšeš."
01:01:43 Tento film - Vesnička středisková vznikl prazvláštním podvodem.
01:01:52 Jednoho dne mi zavolal Karel Cop,
01:01:55 vedoucí tvůrčí skupiny na Barrandově,
01:01:58 že v archivu čekají revizi...
01:02:03 ...a že je malér.
01:02:05 Že omylem proplatili za námět, což byly dvě stránky strojopisu,
01:02:10 nějak dva tisíce dvakrát.
01:02:14 A aby byl tak hodný a napsal na dvě stránky cokoliv,
01:02:18 co by se mohlo předvádět jako jiný námět, který byl proplacený.
01:02:23 Já jsem říkal: "Dokdy to chceš?" A on říkal: "Do zítřka."
01:02:27 "Ale neboj se, piš naprosto svobodně,
01:02:31 protože tady máš situaci,kdy píšeš něco, co nikdo nebude číst."
01:02:37 Tak tohle je ten podvod.
01:02:41 "Je větrný den.
01:02:43 Mladé lipky na skuhrovické návsi se kymácejí ze strany na stranu
01:02:48 a uvolněná plechová tabulka s nápisem Kancelář JZD
01:02:53 při každém závanu zadrnčí."
01:02:56 Všimněte si, jak tam rozvláčně líčím blbosti na deseti stránkách,
01:03:04 abych hodně zaplnil.
01:03:07 V životě jsem nepsal takhle volně a svobodně.
01:03:10 Druhý den jsme jeli s Jirkou Menzelem na zájezd.
01:03:13 To byl ještě členem našeho divadla.
01:03:16 On mi to v autě přečetl a mně se to líbilo.
01:03:19 Já jsem řekl: "Zdeňku, to by mohl být opravdu hezký film."
01:03:23 A jemu, protože je pečlivka,
01:03:26 trvalo asi osm let než napsal tento scénář.
01:03:43 NÁRAZ AUTOMOBILU
01:03:54 Teda ten anděl strážný, co nad vámi lítá,
01:03:58 to musí být šichta, řeknu vám.
01:04:01 Ten blatník bych měl asi vyměnit, ne?
01:04:04 Zbytečný. Leda by vám dali gumovej.
01:04:10 Jirka Menzel říkal:
01:04:12 "Je škoda,člověče,že jsou tam věci, které si divák nikdy nepřečte."
01:04:20 Tam je žárlivý Turek, kterého hraje Petr Čepek,
01:04:24 a jeho krásná žena.
01:04:27 On ji peskuje, že se zastavila s mladým klukem.
01:04:31 Říká: "A jak to, že ti ten smrad tyká?"
01:04:35 Jak to, že ti ten smrad tyká?
01:04:38 A ona říká: "Odjakživa jsme si tykali."
01:04:41 On: "To je zajímavý."
01:04:43 On: "Kde je malá?" Ona: "U babičky."
01:04:46 On: "To je zajímavý."
01:04:48 Ona: "Tobě připadá všechno zajímavý."
01:04:51 "Nejsem blbej", řekne Turek. Ale je.
01:04:55 A touhle větičkou Zdeněk tu roli popsal.
01:04:59 Vem si plavky,pojedeme se vykoupat, teď tam nikdo nebude.
01:05:03 Já se koupat nemůžu!
01:05:05 Tak se budeš dívat, jak se koupu já.
01:05:10 Psaní je vlastně zápas o ta pravá slova.
01:05:21 Ono to je střídání takové úzkosti, že to píšu blbě
01:05:28 a radosti, že jsem to našel.
01:05:31 A to střídání nedělá dobře na srdce.
01:05:40 Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme.
01:05:42 Jen se na to podívej. Vidíš to?
01:05:45 To není země, to je zahrádka.
01:05:51 A jestli máš srdce, tak to musíš cítit.
01:05:54 Jdi s tou chemií do hajzlu!
01:06:06 Ve všem co on dělá, cítíte tu didaktičnost.
01:06:09 To, že on nedělá umění.
01:06:11 On, jako ten Jirásek, chce dělat něco, co má užitek.
01:06:15 A tohle já na něm strašně cením.
01:06:19 Že to nedělá pro sebe nebo pro svoji slávu,
01:06:22 ale že to je řemeslník.
01:06:24 Jako švec chce udělat dobré boty, tak on chce udělat dobrý příběh.
01:06:33 ZVONĚNÍ TELEFONU
01:06:43 Ano?
01:06:45 Ježíš to jsem rád, že se ti dovolávám.
01:06:48 -Jak vypadá ta Umím prase zepředu?
-Právě, ty sloky, jak se ti líbí?
01:06:53 Já mám takové kšandičky, mikrofon, sluchátko a hraji oběma rukama.
01:06:57 Takže takhle my pracujeme, po telefonu.
01:07:00 Já tam mám:
01:07:02 PÍSNIČKA
01:07:04 Co se týče talentu, dám na žáka Valentu,
01:07:06 který tvrdí, že se z toho nezblázníme.
01:07:09 Který tvrdí, že se z toho nezblázníme.
01:07:17 Já jsem zažil několik zedníků. Nejvíc mě bavil jeden, pan Brož.
01:07:21 Já jsem se od něj leccos naučil praktického, ale i duševního.
01:07:25 Já jsem mu říkal: "Pane Brož, tady je taková klenbička,
01:07:31 uděláme ji tak, jak byla nebo ji zjednodušíme?"
01:07:36 On byl na druhé straně místnosti a řekl:
01:07:39 "To budeme řešit, až se tam dostaneme."
01:07:42 Já si na to kolikrát vzpomenu, když mám před sebou něco dalekého.
01:07:46 Řeknu si: "Brož by to řešil, až se tam dostaneme."
01:07:50 ZVONĚNÍ ZVONU
01:07:52 Myslíš, že už přestane?
01:07:54 -Nevím. Bimbá dlouho.
-Dlouho...
01:07:59 Už!
01:08:01 Bim, bim... Teď, teď ještě!
01:08:04 Ještě jednu dá?
01:08:06 -No jo, dal.
-Ještě jednu.
01:08:09 -A konec!
-Ještě!
01:08:12 Ještě jedna byla! Ještě jedna byla!
01:08:15 Tak jdeme.
01:08:20 Tady to místo, tu chalupu, mám nejradši na světě.
01:08:26 To se vytvoří asi tím, že se tady člověk dře
01:08:33 a má sny, jak to jednou bude vypadat.
01:08:38 A pak tady necháte tolik potu a nervů,
01:08:42 že i když odsud nepocházíte,
01:08:47 tak najednou zjistíte, že tady jste nejradši.
01:09:02 -Už dojí. Už.
-Už je tam asfalt!
01:09:07 Tento obřad s kafem tě donutí k psaní.
01:09:11 Jako že se na to těšíš, že si uděláš kafe.
01:09:15 Jinak si ho dát nemůžeš, jedině k psaní.
01:09:19 Já musím mít tušení,že to je téma, které mě bude bavit.
01:09:26 Nejdřív mě.
01:09:29 Ale nesmím toho o tom vědět moc. Nemůžu si dopředu říct:
01:09:33 "Tak začne to takhle a skončí to takhle."
01:09:36 -Tkaloun se utká se sektou.
-Hotovo.
01:09:41 To jsem se naučil od Honzy,
01:09:43 který s těmi nástěnkami vyrukoval, když začal režírovat.
01:09:47 Můžete si tady vyznačovat,kolik je exteriérů a kolik interiérů.
01:09:54 Třeba ty zelené, to jsme venku.
01:09:57 Tady jsou zase snové erotické představy hrdiny.
01:10:01 Bylo by dobré, kdyby byly rozloženy ve filmu.
01:10:05 Tady je první žlutá, tady druhá, tady je třetí
01:10:09 a tady už s tím přestane.
01:10:11 Ale to je z první vody.
01:10:13 Ty lístečky se budou určitě přesouvat,
01:10:16 až se k tomu dostane Honza.
01:10:18 A některé zmizí.
01:10:20 Takže rozjíždím.
01:10:23 Já budu mít ve filmu Vratný lahve ve chvílích rozčilení tento tik.
01:10:28 Je svoboda, je, ale ty...
01:10:31 Takový jako ty nebudou...
01:10:36 Představoval jsem si,
01:10:38 že když se ten člověk dostane do úzkých, tak má tuto vadu,
01:10:42 která je trošku komická.
01:10:44 My jsme měli taky takového kantora, který to měl.
01:10:48 Asi jsem si na něj vzpomněl.
01:10:54 Tady je hlavní postavou člověk jménem Tkaloun.
01:10:58 Samozřejmě, když to vyprávíme o něm,
01:11:02 tak všechny postavy mají s ním vztah.
01:11:05 Důležité je, aby tam byly taky tyto směry,
01:11:09 které přetínají ty soustředné paprsky.
01:11:13 A čím víc jich tam je, tak tím je to lepší,
01:11:17 protože ten příběh je jakoby prošitý.
01:11:22 A tohle je pak uvědomění si, co je vlastně napsáno.
01:11:26 To se nedělá napřed. To napíšete a pak si řeknete:
01:11:30 "Tak jak ono to vypadá s těmi vztahy?
01:11:34 Refrény opakujeme oba. Oba, víš?
01:11:37 Ano, jasně.
01:11:39 Ať zpívá kdokoliv, tak druhý musí pomoct.
01:11:43 Tam potom jsou nějaký... Uvidíme, kolik je tam dob.
01:11:46 PÍSNIČKA
01:11:47 Umím prase zepředu, nic jiného nesvedu,
01:11:51 moje ruka nic jiného nenakreslí.
01:11:57 Zkoušel jsem i kobylu, ale došlo k omylu,
01:12:02 vznikla z toho žirafa a tak jsem skleslý.
01:12:08 Kuneš umí ještěrku, jak se hřeje na štěrku,
01:12:12 jinak je též beznadějně nenadaný.
01:12:18 Vaněk umí parohy jenom podle předlohy,
01:12:23 Kovandová pořád kreslí kočkodany.
01:12:29 Co se týče talentu, dám na žáka Valentu,
01:12:34 který tvrdí, že se z toho nezblázníme.
01:12:41 Který tvrdí, že se z toho nezblázníme.
01:12:46 Valenta je z Jinonic a neumí vůbec nic,
01:12:51 propiskou si dělá pouze čáry přímé.
01:12:56 Propiskou si dělá pouze čáry přímé.
01:13:02 Když se ale...
01:13:05 SMÍCH
01:13:08 Nedá se říct, že bych ty písničky dělal,protože by mě políbila múza,
01:13:13 nebo že by mě ta písnička napadla.
01:13:16 Já ji v podstatě vymlátím jako klásek,
01:13:22 když se z něj dostává zrno.
01:13:25 Prostě nejdřív dostanu nápad.
01:13:29 Třeba teď dělám písničku Datel.
01:13:32 To ví každý, že datel je doktor stromů.
01:13:36 Myslím si, že když to udělám nějak vtipně, tak už je to zajímavější.
01:13:42 To znamená, že on taky složil přísahu, když měl promoci,
01:13:47 že nesmí odmítnout pomoc.
01:13:50 A ještě zajímavější mi připadá,
01:13:53 že když se vrací z práce domů a už má zobák tupej
01:13:57 a mozek od těch otřesů úplně blbej,
01:14:00 že neodmítne pomoc nějakému simulantovi,
01:14:02 kterým je třeba smrk.
01:14:05 Mám tady dub, buk, habr, bříza, sosna, borovice, atd.,
01:14:08 to jsou jeho pacienti.
01:14:11 A chci tam dostat nějak Hippokrata.
01:14:14 To je vždycky váhání, jestli to nezatížím pro děti moc.
01:14:18 Jestli nebudou říkat:"Kdo to byl?" Nebo: "Co to je?"
01:14:21 Ale zase si říkám, že jim to třeba rodiče vysvětlí.
01:14:24 -Ano?
-Je polívka!
01:14:27 -Už teď?
-Ano, teď.
01:14:32 To je vždycky,
01:14:35 když člověk konečně dostane mízu, tak je oběd, večeře...
01:14:40 Když jsou asi dvě hodiny...
01:14:44 Já polívku nemám, takže si to nalij.
01:14:49 Ona Boženka taky nerada existuje v disharmonii,v napětí a v hádkách,
01:14:55 takže když se to vyskytne, tak to brzo uhasíme.
01:14:59 Ona to ví stejně jako já, že mám potřebu klidu.
01:15:04 Tak mi ho většinou dopřává.
01:15:08 O tobě mluvíme!
01:15:12 Co si o mně myslíš?
01:15:15 To já nevím.
01:15:19 Co bych chtěl, aby sis o mně myslela?
01:15:24 Chtěl bych, aby si o mně myslela,
01:15:28 že jsem veselý člověk, s kterým je radost pobýt.
01:15:37 POTLESK
01:15:48 Tak tady už jsem, myslím, hrál!
01:15:54 -Kolik to má míst?
-Stodvacet!
01:15:56 -Je to prodaný?
-Našlapáno, mistře.
01:15:59 Ale té lípy se nevzdám!
01:16:04 Mňmňmň...
01:16:10 Mezi námi přeci jenom jsou, myslím, herecké rozdíly.
01:16:13 Já jsem ještě spíš takový ten původní neherecký typ
01:16:16 Divadla Járy Cimrmana.
01:16:18 Zdeněk už to tak trochu rozbalí na jevišti.
01:16:21 On sám o tom říká, že to jde až na hranici lidských možností.
01:16:26 Taková zásada. Neříkejte mi nic, co do tý role nepatří.
01:16:31 Já mám děsnýho pamatováka, já to pak z tý hlavy nedostanu.
01:16:37 Tak, co tam máme dál?
01:16:40 Pozor! Pozor na tyhle věci!
01:16:44 Neříkat mi nic, co do role nepatří!
01:16:48 Poněvadž já mám děsnýho pamatováka.
01:16:51 To už není paměť, co já mám. To je držák!
01:16:56 Já to potom z tý hlavy prostě nedostanu! Pozor!
01:17:02 Pozor!
01:17:05 Co je tam dál?
01:17:10 Když si to s chladnou hlavou rozmyslím,
01:17:13 tak už jsem všechno udělal.
01:17:15 A jsem rád, že jsem v pracovním procesu.
01:17:18 To zní strašně blbě.
01:17:20 Jsem hrozně rád, že mě ještě Honza potřebuje do dalšího filmu.
01:17:26 A třeba už bude poslední, to si taky říkám,
01:17:29 ale nechávám to někde tam za dveřmi.
01:17:32 Užívám si toho, že ještě jsem při tom, ještě na mně záleží,
01:17:36 jak to zahraju, jak to napíšu...
01:17:39 No ale... Ale!
01:17:43 Jak popisuji hlavní postavu:
01:17:46 "Když si prohlédneme všechny čtyři hudebníky,
01:17:50 vrátíme se k violoncellistovi.
01:17:53 Toho je třeba prozkoumat zevrubněji,
01:17:56 neboť je to František Louka, naše hlavní postava.
01:17:59 Loukův plnovous i vlasy byly možná před nedávnem pepř a sůl,
01:18:04 ale teď už je to skoro samá sůl,
01:18:07 která ve vlasech nemá ani kde sídlit, jak jsou prořídlé.
01:18:12 Věkový odhadce by ho ocenil na pětapadesát.
01:18:16 Pod vysokým čelem má však docela živé oči a i jinak je živý."
01:18:22 To jsem já!
01:18:30 Bačkory máš?
01:18:34 Něco na nohy. Pro doma.
01:18:39 Do prdele, to bude domluva s tebou.
01:18:43 To mi ještě scházelo.
01:18:47 No vidíš, hele, jsou tady!
01:18:51 Bačkory. Tvoje.
01:18:54 Zuj si boty, rozumíš, a vem si bačkory.
01:18:59 No tak rozvázat boty si snad umíš, ne?
01:19:03 Hele, hlavně mi tu nebreč, jo?
01:19:06 Já z toho taky nejsem na větvi, že jsi tady.
01:19:09 Jednu noc to vydržíš a pak půjdeš k hrobníkovi.
01:19:12 Když si to zavařil, tak ať si to vyžere, debil.
01:19:17 Vidím mikrofon zprava!
01:19:24 Akce!
01:19:33 HUDBA
01:19:58 HUDBA
01:20:15 Po Koljovi jsme měli různé zahraniční nabídky,
01:20:18 že ať vymyslíme cokoliv, že na to dají peníze,
01:20:22 že chtějí mít naše příští dítě.
01:20:28 Tak jsme si říkali, co by se nám chtělo a jinak bychom nemohli.
01:20:31 A shodli jsme se na tom,
01:20:33 že by to mohl být příběh našich letců v Anglii,
01:20:37 který bez skutečných letadel a leteckých soubojů
01:20:40 je v podstatě nemyslitelný.
01:20:42 A natočit takto nákladný český film nelze.
01:20:54 Když jsme to poslali někam do Ameriky nebo do Anglie,
01:20:57 tak jsi pak přišel a chodil jsi kolem chalupy jak kolem horké kaše,
01:21:01 jak mi říct, že se to v zahraničí nelíbí.
01:21:07 On měl posudky, které vyjadřovaly,
01:21:11 že to, co se nám na té látce líbí, je nechává naprosto studenými.
01:21:22 Ten scénář byl krásný.
01:21:24 To se hezky četlo, ty postavy byly milé,
01:21:27 ale všechny tvoje látky jsou v podstatě nedramatické.
01:21:31 Ve válečném dramatu nemít konflikt a záporné postavy,
01:21:35 pak je to krásné jenom tou literaturou.
01:21:38 A to je to, co asi těm cizincům vadilo,
01:21:41 protože v překladu se ta krása jazyka ztratila.
01:22:04 Hail, Hitler!
01:22:11 HUDBA
01:22:16 Melodie je hezká.
01:22:27 To je jedna z nejhorších písní. Ta je tak krutá.
01:22:31 Tuhle jsem ji zpíval Ondrovi a uvědomil jsem si to.
01:22:35 Tam plavala husička po Dunaji, housátka se za ní kolíbají,
01:22:39 vidíte ten obraz, jo?
01:22:42 A teď - prásk!
01:22:44 Já jsem teď napsal písničku, kde to odčiňuji.
01:22:49 Jmenuje se Zajíc used na bobek, vlastní,
01:22:55 a lovec už má namířeno, ale nevystřelí.
01:23:01 Ale tam není to drama, ne?
01:23:03 Není, ale je to takový hezčí.
01:23:06 V životě se tomu taky vyhýbám, tak se mi nechce do kolizí,
01:23:10 ale ve scénářích, aby byly trošku napínavé a hlavně pravdivé,
01:23:16 tak tam se tomu vyhnout nemůžu a do toho já se nutím.
01:23:24 Zvláštní vztah mám k mravencům,
01:23:28 protože jsem napsal kdysi slova k písničce pro Ivana Mládka
01:23:33 Mravenci v kredenci.
01:23:36 A tam se říká: žiju sám, vše živé nechám žít, nebo nějak tak.
01:23:44 Když mi lezou po kredenci,
01:23:46 tak jsem se tuhle přistihl, že je nezabíjím,
01:23:51 abych té písničce zůstal věrný, že já je takhle sešupuji na zem,
01:23:59 ale pak po té zemi normálně chodím a říkám si:
01:24:05 "Za to já už nemůžu,že tam lezete. Tady se prostě chodí."
01:24:10 Čili je to trošku pokrytectví.
01:24:14 Jak ho dopadnu, zastřelím ho jako...
01:24:16 Promiň, promiň.
01:24:18 Zastřelím...
01:24:27 Daň za to,
01:24:29 že dva nejbližší spolupracovníci jsou z jedné rodiny, je ta,
01:24:32 že se špatně říká: "Tohle dělat nechci,"
01:24:35 u scénáře, který se člověku nelíbí.
01:24:40 Ta nástěnka vypadala dřív jinak,
01:24:43 ale já jsem ten scénosled filmu Vratný lahve ve vzteku zlikvidoval.
01:24:47 Tamhle jsem ho hodil do koše a posléze do kontejneru.
01:24:51 Tuhle postavu jsem měl hrát já, toho Tkalouna.
01:24:55 Vidíte, že k němu se sbíhají všechny nitky,
01:24:58 to měla být hlavní postava.
01:25:00 Je mi to líto, no.
01:25:02 Tady Eliška, manželka, ta byla pro Danu Kolářovou,
01:25:06 že bychom si zase po letech spolu zahráli manžele.
01:25:11 My jsme spolu hráli Na samotě u lesa.
01:25:14 Helenka, ta byla pro Petru Špalkovou.
01:25:18 Je to škoda.
01:25:20 Tady učitelka Ptáčková, na to jsem se těšil,
01:25:23 že bych si zahrál s Nellou Boudovou,
01:25:26 to by jako byla moje milenka.
01:25:28 Já jsem bohužel byl oklamaný tím, co tys musel dělat.
01:25:33 Dělat, jako že to je věc, která má naději,
01:25:37 tak pojďme na ní pracovat.
01:25:40 Takhle jsme pracovali vždycky.
01:25:43 Mě to prostě uchlácholilo v tom, že ty té látce taky věříš.
01:25:47 Vždyť jsme se tam kolikrát smáli
01:25:50 a začali jsme mít ty postavy rádi, že jo?
01:25:52 Tam jsou pěkné věci, ale dohromady to nefunguje.
01:25:55 Dobře.
01:26:03 Mně je líto toho, co tam je, a že to nepřijde na svět.
01:26:08 Nevím, jak to vyjádřit.
01:26:12 Je to prostě škoda.
01:26:15 Když je zaděláno na srandu a nevykvete, tak je to hřích.
01:26:19 A konec.
01:26:22 A tobě ale zase připadá, že tam sranda není.
01:26:26 Mně připadá,
01:26:27 že je tam té srandy málo na to, aby se z toho dělal celovečerák.
01:26:31 Buď jí tam musí být víc, o půlku,
01:26:35 anebo to musí být namíchané s něčím jiným.
01:26:38 A to jiný, by byla upřímná výpověď o tom, jak je hrozné být starý,
01:26:43 když už tě nikdo nechce.
01:26:45 Víš co mi říkala tvoje matka, moje žena?
01:26:47 Co?
01:26:49 Neříkej mu hajzle, je to tatínek tvých vnoučat.
01:26:53 Tak, správně.
01:27:03 Na druhou stranu chápu, že každé posvícení jednou skončí.
01:27:06 To naše posvícení trvalo šíleně dlouho, od roku 90 do teď.
01:27:11 To máme 13 let.
01:27:15 A za těch 13 let nám bylo dopřáno udělat spolu 3 pěkné filmy:
01:27:21 Obecnou školu, Kolju a Tmavomodrý svět.
01:27:25 Kdo to má?
01:27:27 Já jsem vždycky říkal, že to jednou musí skončit.
01:27:31 Jednou se musí ty houpačky rozebrat
01:27:34 a Honza musí odjet na jinou náves.
01:27:37 A když se to stalo, tak to bolí, samozřejmě.
01:27:40 Hrozně to bolí.
01:27:43 Ale neznamená to, že mám na něj vztek jako na člověka.
01:27:47 My se máme, myslím, oboustranně rádi,
01:27:50 vždyť jsme táta se synem.
01:27:52 A jsme z toho oba smutní, že ta pouť končí.
01:27:59 V prosinci nebo na podzim, až já udělám pátou verzi,
01:28:05 tak ti ji předložím a buď řekneš: "Tati sbohem," nebo něco jiného.
01:28:12 Já předpokládám,že řekneš to první, ale pochop, že to udělat musím.
01:28:17 Přece je to rozdělané.
01:28:20 Já ti to předám: "Takhle bych to já točil, chceš to?"
01:28:23 A pak mi řekneš ne nebo jo.
01:28:27 ZVONĚNÍ ZVONU
01:28:31 Kolikpak je to asi hodin? Kdo to ví?
01:28:34 -Deset!
-Ne.
01:28:36 -Še...
-Šest!
01:28:38 Šest, ano!
01:28:40 Pozor, pozor.
01:28:45 A ještě?
01:28:48 Ještě jednou si bimbnul! To jsme to teda uhádli!
01:28:52 -Ještě?
-Už ne.
01:28:54 Ještě! Měl jsi pravdu! Jak to můžeš vědět, člověče?
01:28:58 Měl jsi pravdu.
01:29:01 Tak konec. Tak zase zítra.
01:29:07 Zase zítra.
01:29:11 Skryté titulky: Klára Myslíková
Tatínek je celovečerní dokument, který přibližuje známého českého autora, herce, textaře a scenáristu Zdeňka Svěráka.
Film společně natočili tvůrcův syn, režisér Jan Svěrák, a jeho kolega Martin Dostál a dali mu lehce humorný podtitul Mramorizace Zdeňka Svěráka“.
Vždy, když někdo chtěl o tatínkovi natočit medailon, tak jsem mu to rozmlouval, až jsem musel slíbit, že to jednou udělám sám. Když ta chvíle nastala, zjistil jsem, že přestože jsem sice dokument vystudoval, nikdy jsem žádný nenatočil a nevím si s tímhle formátem moc rady. Pozval jsem proto ke spolupráci Martina Dostála, který sice dokument nevystudoval, zato jich už asi dvacet natočil. Dohodli jsme se, že tátu vezmeme na místa, která byla pro jeho život důležitá, a tam ho, rozjitřelého vzpomínkami, budeme zpovídat,“ říká Jan Svěrák.
Film je laskavým i překvapivým pohledem do uměleckého zákulisí a soukromí Zdeňka Svěráka. Divák má možnost poznat kouzlo mnoho desítek let trvající sounáležitosti, na jejíchž základech stojí úspěch slavného divadelního cimrmanovského souboru. Pohlédneme do rodinného zázemí, kde odhalíme pro řadu diváků možná neznámé, ale o to zajímavější odrazy osobních osudů Zdeňka Svěráka ve filmech, které podle jeho scénářů vznikly. Začali jsme tam, kde se odehrává Obecná škola - v Praze na Bohdalci, podívali jsme se do Kopidlna, kde jako sedmiletý kluk prožil válku, do Žatce, kde začínal jako učitel a toužil stát se Jiráskem… Vyjeli jsme s Divadlem Járy Cimrmana na zimní zájezd do Krkonoš a v létě za tátou na chalupu,“ vysvětluje Jan Svěrák.
V Tatínkovi se objevují také osobnosti, důležité pro životní i profesní dráhu Zdeňka Svěráka“, říká Martin Dostál. Dávkovali jsme je na lékárnických vahách, a do filmu vstupují a zase z něho nenápadně vystupují tak, jak se to dělo i děje v životě. Dotýkáme se tak i peripetií vztahu s dlouholetým uměleckým partnerem Ladislavem Smoljakem. A od začátku jsme také plánovali odlehčit film řadou písniček, které ke Zdeňkovi Svěrákovi neodmyslitelně patří.“
Neméně důležitým prvkem filmu je spolupráce rodinného tandemu otce a syna Svěrákových.
Natáčení začalo v lednu 2003, takže dokument sleduje průběh vzniku scénář plánovaného filmu Vratné lahve. Tehdy ještě byli všichni zúčastnění přesvědčeni, že dokument Tatínek vyvrcholí jeho natáčením a poodhalí zákulisí tvůrčího procesu, z nějž se zrodila komorní rodinná komedie Obecná škola, oscarový snímek Kolja nebo výpravný dramatický epos Tmavomodrý svět.
K natáčení Vratných lahví však nedošlo. Zdeněk a Jan Svěrákovi si museli projít bolestnou tvůrčí krizí, možná o to citlivější, že se v ní prolínají profesní postoje, názory a stanoviska s rodinnými vazbami. Oba se se situací, která je zasáhla na nejbolestivějších místech, museli vyrovnat. V tomto smyslu je pak závěr filmu Tatínek otevřenou a čestnou bilancí jednoho uměleckého názorového sporu, který se však s odstupem času může ukázat novým směrníkem pro další společnou práci nebo naopak pro novou uměleckou realizaci každého ze Svěrákových zvlášť.
Po čtrnácti natáčecích dnech rozprostřených v průběhu více než jednoho roku měli Jan Svěrák s Martinem Dostálem natočeno 80 hodin hrubého materiálu. Abychom se v úlovku vůbec vyznali, vypsali jsme si všechna zajímavá místa na kartičky - bylo jich přes šest set,“ vzpomíná Jan Svěrák.
Kamery se u tohoto projektu ujal, jak sám říká z kamarádství“, světoznámý reklamní režisér Ivan Zachariáš spolu s talentovanou Radkou Šplíchalovou nositelkou ceny Asociace českých kameramanů za krátký film Sen“ (2001).
* 6. 2. 1965
* 28. 3. 1936