00:00:05 To vám jednou bylo takové
malé, kulaté, strakaté klubíčko.
00:00:12 Když se narodil, doma si říkali:
To máme pěkného králíčka!
00:00:16 A že se radoval,
Jujdaná!
00:00:20 začali mu říkat Jujdásek.
00:00:23 Ale nejen králíkům se rodí
malá chundelatá klubíčka
00:00:27 a tak se ve stejný den
vyloupl na svět malý zajíček.
00:00:32 A že byl samé,
Hejahéj!
00:00:35 začali mu říkat Hejásek.
00:00:40 Ti dva se usadili na jedné mezi.
00:00:43 Zajíček na jednom konci
pod velikou borovicí
00:00:45 a králíček na druhém konci
pod bezovým keřem.
00:00:49 A protože se z těch dvou
stali kamarádi,
00:00:52 chtějí si dnes postavit domek
třetí - společný!
00:01:01 Přece tady někde musí být!
Vždyť jsme ho kreslili celý večer.
00:01:08 Jestli ho nenajdu,
nemůžu Hejáskovi na oči.
00:01:14 Tady není, tady taky ne...
00:01:19 Sláva, mám ho!
00:01:26 Báječný plánek na nejkrásnější
domek pro kamarády.
00:01:32 A Jujdáska králičí nožky
nesly doprostřed meze.
00:01:37 Ostatně ani Hejásek
toho rána nezahálel.
00:02:10 Nezdržuj, šnečku.
Pch...
00:02:14 Beru si do nového domečku
okýnko s výhledem na les.
00:02:18 To si nemůžu nechat ujít, pomyslel
si šnek a vyrazil za Hejáskem.
00:02:26 Takové stěhování dá spoustu práce
a tak se ušáčci činili,
00:02:32 co jim síly stačily.
00:02:48 No ne, už mám naloženo.
00:03:05 Jsem to ale hlava děravá,
zapomněl jsem zrcadlo!
00:03:14 Jsem to ale popleta,
nechal jsem doma kbelík!
00:03:31 Jujdásek i Hejásek nosili od bezu,
nosili od lesa,
00:03:41 a uprostřed meze
rostla převeliká hromada.
00:03:56 A můžeme začít!
Moment!
00:04:12 Našel jsem ho!
00:04:29 Promiň, Hejásku, to jsem nechtěl.
00:04:34 Proč se omlouváš?
00:04:45 Vždyť jsi postavil všechny trámky.
Podívej!
00:04:57 Opravdu domeček!
Jujdásek nevycházel z údivu.
00:05:05 Stačí jen trochu dodělat.
00:05:12 Protože je známo, že když se tlapka
k tlapce vine, dílo se líp podaří,
00:05:18 rostl domek rychle
jako houba po dešti.
00:06:20 Zajíčkovi šla práce
radost pohledět
00:06:23 a protože se králičí tlapky
také činily,
00:06:27 byli hotovi dřív,
než se sluníčko skulilo do hajan.
00:06:34 Byl čas,
aby si svůj domeček užili.
00:06:46 Hejásek se rozhlédl
a nemohl se vynadívat.
00:06:51 To je dobře,
že jsem si vzal svoje okýnko.
00:06:55 Mám stejný výhled do lesa,
jako dřív.
00:06:59 Ani mně se cestou neztratil
výhled na bezový keř,
00:07:04 liboval si Jujdásek.
A oba si připadali, že jsou doma.
00:07:11 Ale to už nahlas neřekli,
00:07:13 protože ty nejdůležitější věci
poznají správní kamarádi i potichu.
