Černo-bílá Fialová Iveta

Klikněte pro větší obrázek
Moderátorka publicistického pořadu Černé ovce se v roce 2007 poprvé těšila na dovolenou jako kdokoliv jiný. Po sedmi letech prázdninového natáčení a výjezdů došlo totiž v letní programové skladbě ke změně. Černé ovce dostaly v červenci volno. Již v srpnu se ale vrací – a my jsme jí položili několik otázek.

Jak dlouho už na pořadu spolupracujete?

Od roku 2000. Původně se pořad jmenoval Černá bílá a byl to spíš pozitivní magazín. Následovalo období změn a hledání a poslední čtyři roky vysíláme Černé ovce, které se prostřednictvím konkrétních diváckých příběhů zabývají spotřebitelskými a občanskoprávními problémy. Patří sem především ochrana práv spotřebitelů, sousedské vztahy, problémy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, majiteli domů a nájemníky apod.

Kromě průvodcovské role se podílíte na pořadu i jinak?

Moderuji a navíc spolupracuji při výběru konkrétních témat. Když zbude čas a pokud je něco, co by mi opravdu sedělo, vyrazím také do terénu. Nejlíp se mi točí reportáže s takovým tím lidským rozměrem. Třeba když někdo nechtěně někomu fyzicky ublíží. Týká se to například některých lékařských zákroků. Pak jsou to případy, kdy obchodník prodá tělesně postiženému špatný vozík a odmítá mu vrátit peníze. Obvykle v takových případech bojuji hodně intenzivně.

Kde se ve vás bere síla bojovat za někoho jiného?

Spíš si myslím, že je to životní zkušenost. Jak člověk stárne, mění se mu žebříček hodnot. Vždycky je důležité zdraví a život, teprve na druhém místě jsou materiální hodnoty.

Jak reagují na pořad diváci? Dostáváte od nich další tipy?

Často reagují až na konkrétní odvysílanou reportáž a my se najednou dozvíme, že podobných případů je hodně. Když zaregistrujeme v kauze nějaký pohyb, obvykle se k ní vracíme. Uvedu to na příkladu jednoho dětského kočárku. Marně ho zákaznice reklamovala kvůli nevhodnému materiálu, z něhož byl vyroben. Dítě v něm trpělo alergií. Nepomohly odborné znalecké posudky, nic. Dodnes není kauza ukončena. A to i přesto, že soudy rozhodly ve prospěch zákazníka.

Lidé si ale často myslí, že je televize všemocná…

No právě. Ale ne vždy. Nejhorší zkušenosti mají lidé z předváděcích akcí. Pod tlakem „zkušených“ obchodníků podepíší. Pak zjistí, že koupili výrobek za neúměrně vysokou částku. Chtějí peníze zpět. Ale v tom bývá kámen úrazu. Často se musejí domáhat svých práv až u soudu.

Vzpomenete si na konkrétní situaci, kterou se vašemu pořadu podařilo dovést do zdárného konce?

Dva případy exekuce. V jednom šlo o neoprávněně zabavené auto, které exekutor zařadil do dražby. Díky přítomnosti kamer se majiteli ještě před zahájením dražby podařilo podat vylučovací žalobu a naštěstí o vůz nepřišel. Ten druhý případ se týkal dvou mužů se stejným jménem i datem narození. Exekutor si nezkontroloval u rodného čísla koncové čtyřčíslí za lomítkem a uvalil exekuci na majetek toho nesprávného. Po našem odvysílání se poškozenému omluvil a uhradil mu částku, kterou vynaložil na advokáta. To jsou ty světlé body naší práce.

Máte nějaké nedořešené případy, s nimiž nelze pohnout?

Jedna paní si nechala udělat zubní implantáty a lékař jí při zákroku narušil trojklaný nerv. Od té doby nemůže pořádně jíst, trpí bolestmi, výrazně zhubla, bere už několik let prášky. S lékařem se soudí o náhradu škody, ale výsledek je v nedohlednu. V takových okamžicích je mi těch lidí opravdu líto. Tahle paní má za sebou už několik operací a vidina zlepšení stavu je minimální.

Řídíte se radami, které prostřednictvím obrazovky sdělujete divákům?

Snažím se. Ale připouštím, že je to někdy hodně obtížné. Zdaleka se vyhýbám nabídkovým akcím. V okamžiku, kdy za mnou přijde někdo až domů a je hodně přesvědčivý, jsem na vážkách. V takových případech si nejsem jistá, zda bych nepodlehla a zboží nekoupila.

Kde byste se ráda viděla za takových pět let?

Nejraději v důchodu.

No počkejte, zdaleka nemáte nárok…

To víte, že ne. Kdybych měla, hned ho využiji. Ale možná bych pak byla nešťastná. Mám jen takový vnitřní pocit, který se utváří nejspíš z toho, že v Černých ovcích vstřebávám jen negativní informace, takže se podvědomě těším na dobu, kdy už budu mít klid. Ráda bych dělala něco pozitivního. Třeba by se mi líbilo točit o zvířatech. Magazín o zvířátkách, kde bych dokázala diváky mile a optimisticky naladit. Zatím v tom ale nic nepodnikám. Potřebuji se permanentně motivovat a trošku donutit, abych se pohnula dál. Když ale takový impulz přijde, pak už jsem vytrvalá.

text: Naďa Kverková
foto: Martin Faltus
převzato z časopisu ČT+

Vyhledávání v archivu reportáží