Objektiv

Skotsko: Po stopách Karla Čapka

Je to neuvěřitelně krásné místo. Naprostý originál. Nikde jsem nic podobného neviděl. Stojím nedaleko rušné cesty, která protíná známé skotské údolí Glen Coe a konečně vidím, co jsem ještě nikdy neviděl. Fascinující příroda, opuštěný domek, před ním jezírko, jako z romantického filmu. A já se nestačím dívat, nestačím vstřebávat tu krásu, tu romantiku, tu poezii, kterou kolem sebe vidím.

Začínám vlastně koncem, protože tady někde končila naše cesta Británií. Naše Dopisy od Karla Čapka.

Z Anglie jsme se do Skotska dostali po dálnici. Celkem nevýrazná cedule oznamovala, že vstupujeme do Skotska. Scotland se objevilo nad námi, my jsme profrčeli naším sponzorským BMW a vlastně se vůbec tak moc nic nezměnilo. Zpočátku krajina připomínala Anglii. Ale pak to začalo. Bylo to najednou všechno tak trochu stejné a tak trochu jiné zároveň.

Ale kde jsem si poprvé uvědomil, že jsem ve Skotsku, tak to bylo bezpochyby u bankomatu v jednom zapadlém městečku. Potřeboval jsem pro celý štáb vybrat peníze a najednou mě bankovní přístroj plive jakési divné obrázky s názvem Bank of Scotland. Nestačím se divit, přístroj se zastaví a já běžím se svazečkem bankovek zoufalý k naší překladatelce. Už z dálky se směje a říká, jojo „funny many“ a já nevím, o čem hovoří. Musíme je utratit tady, říká, protože v Londýně, nebo v Anglii ti to nevezmou.

A v tu chvíli jsem si zase uvědomil, že jsem v té zvláštní Británii, kde je tak všechno trochu jinak. Mají sice jednu měnu, ale mnoho různých bankovek. Mají sice jednu libru, ale každý stát si tiskne svoje peníze. Sice platí všude, ale neplatí, protože v Londýně vám ty skotské nevezmou. Mají je brát, ale protože je neznají, tak je nevezmou a docela je chápu, protože po chvilce zjišťuji, že třeba pětilibrovka má asi pět různých podob a na každé z nich je nějaký místní Robin Hood – a tak se ani nedivím, že anglický lord se v tom poněkud ztrácí.

Po chvilce naší jízdy dojíždíme do první významné zastávky. Je to hlavní skotské město Edinburg. Klidné místo mající svojí národní třídu, kterou nazývají Královská míle. Zvláštní komíny, desítky komínů, stovky komínů se trčí nad domy, nedaleko vyhrává dudák a všude se prodávají známé sukně kilty se skotskými motivy. Skotové jsou neuvěřitelně hrdý národ. Na autě nikde nevidíte nápis tak jako v Anglii Velká Británie, nebo GB, všude jenom Scotland, Scotland, Scotland. Historie vzájemných vztahů vysvětluje určitou – řekněme diplomaticky – nevstřícnost vůči Anglii. Koneckonců tento jev se mnohokrát projevil i v různých divadelních hrách, v románech, ve filmech, v literatuře.

Každý den ve Skotsku je pro mne zážitkem. A především každý den přemýšlím a uvažuji o tom, jak to ten nepříliš fyzicky disponovaný Karel Čapek všechno zvládl, vždyť i my máme s daleko lepším technikou, s daleko mobilnější technikou problémy. Jak to tady asi muselo vypadat tehdy, když i dnes vypadá mnoho věcí, jako bychom se vrátili o sto let zpátky. Ne tím, že by jim chyběly moderní technologie, i když mimochodem mobilní telefon příliš signálu nepobral. Ale mám pocit, že všude se zastavil čas. Jako kdyby ta země žila pomaleji, jako kdyby tady rok trval deset let, vteřina hodinu a lidský život několik staletí.

Projíždíme skotskou vysočinou, kterou nazývají Highlands. Svoji zvláštní tichou prostotou mně připomíná naši Českomoravskou vysočinu. Když píši tyto řádky, dívám se právě do vysočinských lesů. Zvláštní náhoda. Ticho a nostaligie.

Bydlíme v dost drahém, ale prostém hotýlku v malém přístavním městečku Mallaig. Všechno je pěkné, moderní, ale zároveň jakési staré. I tady v tom hotelu se prostě točí zeměkoule pomaleji. Každopádně se ale Skotsko jeví pro mne zemí klidnější, mohu „se nadechnout“, země s větším prostorem pro romantiky, ale zároveň podobně šedohnědou, jak se mi zdála předchozí Anglie a vlastně Británie jako celek.

Lidé jsou prostí, velice vstřícní, milí. Všechno je takové jednoduché, obyčejné, ale zároveň cítím, že vše má jakýsi svůj neměnný řád.

Vrcholem naší cesty byl jednodenní výlet na ostrov Skye, dnes spojený silnicí, ale v dobách Karla Čapka se sem mohlo jen trajektem. Ostrov se téměř dotýká skotských břehů – a tak jistě nebyl tak velký problém postavit širokou cestu a propojit mostem tento zvláštní, tajuplný až pohádkový ostrov, který nedávno vybídl i filmaře známého Jamese Bonda, aby tady natočili jeden z posledních dílů s názvem Skyfall.

Abychom zachovali Čapkovu cestu tak jsme se vydali trajektem, který stále funguje a stále se hojně využívá, z druhé části ostrova, než kudy vede spojující most. Bylo to velice dobrodružné. První večer jsme trajekt nestihli, a tak jsme museli neplánovaně přespat v přístavním městečku. Přímo v tom, do kterého doplouval při své cestě i Karel Čapek. Mám takový pocit, že se tam z jeho dob mnoho nezměnilo. A vlastně i ty moderní technologie moc nefungují. Po návratu z ostrova Skye – v takové turistické chatě – se marně snažím zapojit svůj notebook a propojit ho s internetem, a tak v Českém rozhlase tentokráte prostě nedostali moji audio upoutávku na další Noční (předtočené) mikrofórum.

Stejně jako v Británii však Skotové tak trochu nevědí, jak udělat věci krásnými. Byl jsem ve velmi malebné prodejně s místními výrobky. Nabízely se zde různé hrnečky, keramika, výrobky z papíru, oblečení, tašky, věci pro ženy, pro dívky, pro muže. A úplně jsem si dovedl představit, jak by takový obchod vypadal ve Francii, v Itálii, ale koneckonců i u nás. A tady jsem si nějak nemohl vybrat. Všechno takové až dětsky jednoduché.

Ale na druhou stranu je to jejich, jejich svět, jejich vidění světa a já nemám právo do toho mluvit. A tak nejhezčí na co jsem narazil, byla malá čísílka, malá papírová čísílka, zřejmě určená pro dětské oslavy jednotlivých výročí od jedničky do devítky s barevnými motivy, takže se z toho zřejmě dalo složit jakékoli číslo větší. Nedalo mi to, koupil jsem si moji milovanou osmičku, dokonce v osmi provedeních. Tak vidíte, snažím se tak trošku „po Čapkovsku“ vnímat i maličkosti a drobnosti, tak jak to dělal on. A přemýšlím o tom, jak široké a rozvětvené měl záliby a koníčky, i když se stávaly jeho prací. Ať už to byly kresby, fotografie, sbírání muziky. Mimochodem v jeho diskografii byly i nějaké skotské melodie.

Mistře – myslím na vás. Byl jste tady před téměř sto lety. Chtěl bych se tak s vámi setkat a zeptat se vás na spoustu věcí, jestli je vnímáte tak jako já.

Ale promiňte mi: proč jste svoji knihu nazval Anglickými listy? Mistře, řeknu vám proč: téměř na konci cesty jsme se ocitli ve skotském pubu, v hospodě osmé cenové skupiny a místní barmanka (zaujali jsme místní barmanku) se ptala, co tam natáčíme. A když jsme jí řekli, že film o Skotsku a že mapujeme cestu našeho slavného spisovatele, měla velikou radost. Jak se ten spisovatel jmenuje? Řekneme Karel Čapek. Tak já si ho najdu na internetu, odpoví. A jak se jmenuje ta kniha, která je o tom Skotsku? No, musel jsem jí říct pravdu, Letter from England, milá skotská barmanko.

V tu chvíli jsme měli co dělat abychom neskončil před hospodou na chodníku. Velice rychle jsem vysvětlil, že „Anglické listy“ jsou opravdu hodně „o Skotsku“ - a že to byla vlastně chyba. Milý Karle, málem jsem kvůli vám vlastně dostal přes hubu. Ale i tak jsem rád, že jsem tenhle příběh zažil.