Zápisky z cest
Na skok v Guatemale
Nedávno jsem se vrátil z další delší cesty po Mexiku. Dva a půl měsíce, tentokrát velice intenzivních. Hodně v přírodě, hodně natáčení, krokodýli proklatě blízko, hodně španělštiny, hodně sám, ale také hodně s lidmi. Vřelá přijetí. Nádhera.
Když sem se bavil před cestou s Miroslavem Stinglem (se kterým brzy plánujeme jeden indiánský rozhovor, do plánovaného indiánského dokumentu) a svěřil jsem se mu s plánem navštívit Guatemalu, řekl jen “…ano, Guatemala ta je hodně indiánská.” Co si pod tím představit? Ptal jsem se dále Zdeňka Ordelta, který tam jezdí každoročně – dostal jsem doporučení a vykreslil se mi první obraz.
Po několika upozorněních z různých stran, že mi tam hrozí nebezpečí a po vyslyšení příběhů o okradení tam i tady, jsem přece jen nakonec jednoho parného dne přešel pěšky hranici Chiapas – Guatemala. Když jsem byl tak blízko, byl by hřích to neudělat.
První chvíle – rozčarování, zmatek, tržnice, obtěžování gringa z Čech… po dvou prvních hodinách – jako bych se vrátil domů. Vřelost indiánů a jejich rodin, kteří si ke mě přisedají do autobusu… vulkány a krajina guatemalské vysočiny… dva tisíce metrů nad mořem a výš, silný zážitek pro samotného Čecha. Nevíte nic a jen koukáte. Trochu strach, obavy, ale jakoby mě něco vedlo po těch správných cestách v silné ochraně.
Guatemala je hodně napojená na své dávné Bohy. Na každém kroku je to cítit. Potkáváte šamany, na hřbitově vidíte na vlastní oči ceremonie s kouřícími kopály, guatemalané jako děti upřímně a naivně žijí své životy mnohdy v chudobě ale vypadá to, že snad šťastně. Ukřičená autobusová nádraží, kde zmatek střídá radost z právě nalezeného, správného, autobusu.
Huehuetenago, Quetzaltenango, Chicicastenango jsou hlavní oblasti, které bych rád přiblížil v Objektivu. Návštěva Chichicastenanga, opravdového centra starobylé mayské mystiky a ceremonií, předávaných po generace, má pak pro mě osobně velkou váhu. Strávil jsem tu tři dny a viděl jednak nejstarší a nejbarevnější trh v Guatemale, ale hlavně jsem se setkal s opravdovým starým šamanem, který se jmenuje „Lux“ tedy „Světlo“ a jeho vyprávěním. Dotek dávnověku. Nezapomenutelné. Tak brzy v Objektivu.
Autor reportáže Petr Tomaides se vydal do Guatemaly, trochu jinak než všichni ostatní. Rozhodl se přejít hranici z mexického Chiapasu do Guatemaly pěšky. Záběry v úvodu reportáže vám možná připadat trochu nestandardní, ale Petr pro vás chtěl přechod hranice zdokumentovat, přesně tak, jak ho zažil on, se vším všudy i s jeho prvními pocity při příchodu do Guatemaly.