Objektiv

Uganda: Perla Afriky

Většina turistů do Ugandy míří za jediným cílem. Tím jsou kriticky ohrožené gorily horské, kterých na světě přežívá už jen pár – kromě Rwandy a DR Kongo žijí právě v pralese na jihu Ugandy. Jenže spousta návštěvníků ze Západu sem, do Národního parku Bwindi, přijede a než stihne otevřít oči, už zase jede o dům dál – například k Viktoriinu jezeru. Stojí ale za to na chvíli se tu zastavit, i když to zatíží peněženku více než jiné oblasti Ugandy.

Národní park Bwindi je skutečně krásným místem na odpočinek. Jen dosvědčuje to, proč Winston Churchill nazval Ugandu „perlou Afriky“. Je tu chladněji než v jiných částech země, což každý jistě ocení. Ubytování se dá sehnat v Buhomě, přímo v srdci pralesa, a je stylové. Spíte ve velkých stanech s podsadou, uvnitř ovšem najdete na místní poměry luxusní ložnici s koupelnou. Usínáte pak při hlasitém bzučení obyvatel pralesa s jistotou, že pár desítek metrů od vás zrovna spokojeně pospává vzácná gorilí rodinka.

Buhoma je obklopená čajovými plantážemi, které jsou potěšením pro všechny smysly. Nádherně voní, vypadají a ve finále i chutnají. Podél silnic jsou vidět i kávovníky s červanajícími se kuličkami oblíbené pochoutky. Pít čaj a kávu tady ovšem není příliš zvykem – jedná se spíše o atrakci pro turisty a místní si raději dají nějakou sladkou limonádu, když na ni mají peníze.

Pokud se někomu podaří v Buhomě strávit víc času, možná se potká s místními Pygmeji. Ti byli vyhnáni z pralesů poté, co Uganda objevila kouzlo turismu a začala se více starat o gorily. Pygmejové stojí na okraji společnosti a jen těžko hledají práci. Není jí tu moc ani pro ostatní obyvatelé. Většinou je živí rodinná plantáž, políčko nebo malý obchod s tím nejnutnějším. Trh v Buhomě nabízí arašídy (na oblíbenou omáčku), fazole, zeleninu a ovoce, čerstvé maso a hlavně banány matoke. Zelené trsy místní kupují po kilech, protože tady na jihu tvoří základ jídelníčku. Matoke – v překladu jídlo – je hutná kaše z vařených banánů stejného jména. Není moc výživná, ale bez ní si Uganďané neumí stolování představit.

Jenže ne vše je v Buhomě tak idylické. Výnosy z turismu se do lokální ekonomiky téměř nepromítají. Cesta z Kampaly sem trvá klidně 10 hodin. Silnice připomínají tankodrom. Lidé žijí v domech uplácaných z hlíny. Po ulici běhají děcka v roztrhaných hadrech. Turistům se občas chudých zželí a podpoří třeba místní školu. Podobně začínala i česká neziskovka Bwindi Orphans.

Turistická průvodkyně Kateřina Andrlová jezdívala do Ugandy pravidelně. Viděla, že v Buhomě se toho moc nemění, a tak začala v roce 2006 systematicky pracovat s komunitou. Dnes díky adopci na dálku pomáhá mnoha dětem. Já jsem se potkala s dvanáctiletým Livingstonem, který od svého sponzora zrovna dostal kozu. Ta je pro něj a jeho opatrovníky zásadní. Kůzlata za pár měsíců prodají na trhu a za výdělek si zlepší živobytí.

Chytrá a dobře cílená pomoc ze zahraničí je podle mého nadějí do budoucna. Doufám, že až přijedu do Buhomy příště, tak pojedu autobusem po asfaltce a v místní škole nebudou chybět židle, lavice a sešity. A až přijedu znovu, tak Livingston bude studovat vysokou školu a bude si přivydělávat jako turistický průvodce.

Jestli se podíváme na mapu světa, dlouho bychom hledali místa, která ještě Objektiv nenavštívil. A přece existují. Jedním z nich je africká Uganda. Podle autorky příští reportáže je to krajina mnohých tváří. Vy si je teď můžete prohlédnout. Perla Afriky v premiéře Objektivu.