15. dubna 2012

Expedice po Africe byla podle slov rodiny Márů asi zatím ta nejnáročnější. A to už toho procestovali opravdu hodně. Tentokrát se vydali tak trochu ve stopách slavného cestovatele Emila Holuba. Letadlem se dostali do Kapského města, tam dobrodružství začalo. Vydali se k Mysu dobré naděje, kde je čekalo setkání s tučňáky. Pak následovala Namibie. Tam se Jirka mladší rozhodl, že by se chtěl podívat na Mrtvé údolí. Cesta pouští byla tak náročná, že to na chvilku vypadalo, že s vozíčkem to asi nepůjde, ale to neznáte Márovy. Samozřejmě, že to zvládli. Jak jinak.

V Namibii si Márovi užívali hlavně krásnou přírodu. Setkali se s exotickými zvířaty, které doposud viděli jen v zoo, doslova tváří v tvář. Asi málokomu se poštěstí zjistit, jaké to je, když vám u nohou leží gepard, Márovi vám to prozradí. A jak vypadá Přímorožeč jihoafrický? I to uvidíte. Dalším silným zážitkem bylo jejich setkání s domorodci. I když, těžko říct, která strana si to užívala víc - zda Márovi anebo domorodí Himbové. A kdo myslíte, že u domorodců budil větší pozornost - syn Jirka na vozíčku, anebo jeho sestra Monika? A co Márovi říkali na pravou africkou večeři?

Márovi mají za sebou deset dní v Namibii a míří do Botswany, nebo spíše na území, kterému se říká BONAZÍZA - je to taková spravedlivá zkratka - tedy Botswana, Namibie, Zimbabwe a Zambie. A aby si výpravu ještě více zpestřili, tak tentokrát se plavili po řece Čobe. Společnost jim dělali krokodýli, varani, hroši, anebo sloni. Vezmou nás i ke slavným Viktoriiným vodopádům. A na úplný konec svého afrického putování si nechali pohled z Božího okna. Co to přesně je a kde ho najdete? To se dozvíte právě teď.