3. října 2010

Eufrat – řeka, jejíž prameny tkví hluboko v lidských legendách. Je jedním z nejznámějších toků světa, a jak asi každý ví, lemuje spolu s řekou Tigris úrodný pás země, který je jednou z kolébek dějin. Ano, v Mezopotámii vznikly jedny z nejstarších a nejpozoruhodnějších civilizací. Později tvořil Eufrat jednu z východních hranic Římského impéria a byl přirozenou hrází proti rozpínavosti Peršanů. Nezanedbatelná část toku Eufratu dnes připadá Sýrii. My se vydáme právě touto zemí po jeho proudu a prohlédneme si nejvýznamnější z památek na jeho březích.

V Objektivu se také seznámíme s velmi zvláštní formou ochrany životního prostředí. Nejde ani o čistou energii ani o udržitelný rozvoj, jde o ducha. Přesněji o duchy, kteří podle indonéského hinduismu žijí ze zlých skutků lidí a můžou škodit na mnoho způsobů. Jednou za rok ale probíhá něco jako generální úklid. Na Bali tomu svátku říkají Nyepi a jeho hlavními hrdiny jsou obludy Ogoh-Ogoh. Víc už o nich prozradí ve své reportáži Daniel Novotný.

Jezdily odtamtud dostavníky do Krakova a Vídně. Historické centrum je na seznamu UNESCO. Ve městě často pobýval Honore de Balzac. Hudební školu tady založil Mozartův syn, car Petr Veliký podepsal mírovou smlouvu, kterou nakonec stejně nedodržel. A ještě nejčerstvější údaj, ke dnešnímu dni pokrývá dlažbu ve městě 813 tisíc 725 žulových kostek. Mluvíme o ukrajinském Lvovu - o městě, které osobně navštívil a po českých stopách pátral náš zpravodaj Miroslav Karas.