7. března 2010

Vracíme se na Island. V sérii mapující výpravu českých cestovatelů už počtvrté. Je tu poslední závěrečný díl, který nás provede historií ostrova. A i tady má Island co nabídnout. Leží sice na nezápadnější výspě Evropy tak trochu sám a ztracený v Atlantiku, ale přesto může jít v něčem vzorem. Jistě víte, že tady zasedal nejstarší parlament už v době, kdy se u nás pral Boleslav s Václavem o vladařský trůn, a že tu mocní světa, rozděleného železnou oponou, udělali tečku za studenou válkou. Ale nepředbíhejme, pro nás pro cestovatele je teprve ráno, a to je potřeba začít pořádnou studenou sprchou po islandsku.

Jedna výprava končí, druhá v Objektivu pokračuje. Je tu expedice Praga-Haiti. Možná si pamatujete, že před minulým olympijským víkendem jsme přistáli s českou V3Skou naloženou humanitární pomocí v docích metropole Port-Au-Prince. Prošli jsme hlukem a dějinami velkoměsta a připravili se na cestu k potřebným lidem na severu ostrova. Dnes tedy projedeme tři sta kilometrů po krkolomných cestách haitského venkova. A uvidíte, že tady se obyčejná Pragovka promění v exotickou krásku, která strhne pozornost davů všude, kde zastaví.

Srovnávat stavbu největší mešity v jemenské metropoli Saná například se zatím nerealizovaným projektem Národní knihovny v Praze je možná trochu přitažené za vlasy. Ale oba architektonické počiny mají přeci jen jedno společné. Třeba nepřehlédnutelnou monumentálnost a polemiky, které vyvolávaly a vyvolávají. Pravda, ty jemenské jsou hlubší a mnohem konkrétnější; třeba astronomické náklady na stavbu v zemi, která se potýká se skutečnou chudobou, a nebo i to, že tady se velkoryse svítí, i když většina města nemá elektřinu. I nejpřísnější kritici ale připustí, že na Sálihově mešitě přeci jen něco je. Víc už s důvěrnou znalostí terénu náš reportér Pavel Vondra, osobně.