16. prosince 2007

Kdyby Island ležel kdekoliv jinde na severu, asi by to byl docela nudný ostrov. Bez významnější vegetace, bez zajímavých památek, ztracený uprostřed nevlídného ledového moře. Ale protože ostrov leží v místech, kudy prochází zlom mezi americkou a euroasijskou deskou, je tady mimořádně živo. Tedy přinejmenším geologicky. Amerika se od Evropy každý rok vzdálí o několik centimetrů. Puklinami se po tisíciletí tlačí vzhůru láva. Tektonika Island bez přestání formuje. A tak je na co se dívat.

Anglicky Santa Claus, německy Weihnachtsmann nebo také Christkind, holandsky Sinterklaas, rusky Děduška Maroz, bulharsky Djado Koleda, španělsky Papa Noel, polsky Święty Mikołaj, uzbecky Kor Bobo. Těch, kdo nosí dětem dárky o svátcích, je v celém světě nepřehledný zástup. Všichni se do Objektivu určitě nevejdou, a tak jsme si pro letošek vybrali jednoho. Říkají mu Julenissen. A Objektiv po něm pátral v Norsku

Irán dnes vnímáme jako problém – jako zemi, která může představovat jadernou hrozbu. Je to možná i strach z neznámého. Ano, tahle země starobylých tradic nabízí mnoho zajímavostí, ale pro nás Evropany taky mnoho nepochopitelných paradoxů. To nás může odrazovat. Právě proto se ale teď do bývalé Persie vydáme, konkrétně do íránského hlavního města Teheránu. A zkusíme něco málo poznat a pochopit.