Magazín nejen pro zdravotně postižené
00:00:47 Já se jmenuju Michal Absolon. Je mi 14 let,
00:00:52 bude mi za dva měsíce 15 let a jsem tady z toho důvodu...
00:01:00 Já o tom vím, že rodiče zbavili rodičovských práv.
00:01:06 Tak mě dali do kojeňáku. Tam jsem byl pět let.
00:01:12 Pak se ozval tady ten domov a od tý doby jsem tady.
00:01:15 Takže jsem tady dohromady 10 let. Jsem tady jakž takž spokojen.
00:01:21 Někdy mě to štve, ale jinak fakt fajn.
00:01:32 Já sem jezdím z toho důvodu, že je to jakoby můj domov.
00:01:38 Jsme tady už nějakej ten rok.
00:01:42 Hlavně sem jezdím z důvodu, že je tady pěkná příroda.
00:01:47 V zimě, v létě, na podzim i na jaře.
00:01:52 Je to tady hezký. Nejvíc se mi tu líbí v zimě,
00:01:56 protože napadne hodně sněhu. Bobujeme, hrajeme tady hokej,
00:02:01 bruslíme, je to prostě tady v zimě fajn.
00:02:08 Michal byl první, který k nám přišel jako handicapovaný.
00:02:12 A my se nebráníme, aby další děti k nám přišly.
00:02:19 Měl to složitý on i my, poněvadž jsme se na tom učili,
00:02:23 ale myslíme si, že není dobře,
00:02:28 aby se dětský domov bránil, aby tyto děti s námi žily.
00:02:38 Zdravé děti se naučí lépe chovat k postiženým a mohu říct
00:02:43 z vlastní zkušenosti, že děti se chovají líp,
00:02:47 než když vidím dospělé, jak se chovají k postiženým lidem.
00:02:55 Lukášovi taky. Hlavně ať dodělá školu.
00:02:59 Tady máš rádio, aby ti nebylo smutno.
00:03:04 Děkuju mockrát.
00:03:08 Lukáš k nám přišel jako malý kluk.
00:03:11 Potom se vrátil do pěstounské rodiny.
00:03:15 Z pěstounské rodiny se potom zase vrátil k nám.
00:03:18 Od té doby žije u nás.
00:03:21 Od roku 1996.
00:03:25 Chlapec u nás vychodil základní školu. Měl velmi dobré výsledky.
00:03:32 Je to velmi chytrý chlapec a dost ctižádostivý.
00:03:36 Zvykl si u nás. Já jsem ho chtěla navrhnout na pěstounskou péči,
00:03:41 ale nějak jsme to neprodejchali. Nezvládl to psychicky.
00:03:46 radši zůstal u nás. Takže jsme udělali všechno pro to,
00:03:52 aby šel studovat. Dostal se nakonec na vojenskou školu.
00:03:57 Vybrali jsme ji proto, že on je zvyklý na ten režim.
00:04:04 A viděli jsme v tom prosperitu pro něj,
00:04:10 poněvadž on nemá kam se vrátit.
00:04:16 Narodil jsem se v Zábřehu na Moravě před šestnácti lety.
00:04:20 Žil jsem u mamky s nevlastním otcem.
00:04:28 Ze svého dětství do 4 - 5 let si toho moc nepamatuji,
00:04:33 ale než jsem šel do první třídy, tak jsme se přestěhovali
00:04:38 do Lipovky nedaleko Rychnova nad Kněžnou.
00:04:43 Tam jsem začal chodit do školy.
00:04:46 Když jsem začal chodit do druhé třídy,
00:04:54 tak můj kamarád mě navedl, abych ukradl nějaké věci.
00:04:58 Sladkosti v obchodě. Na to přišli.
00:05:03 Potom přišli i na to, že mě můj otec mlátil,
00:05:07 takže zakročila péče a šel jsem do dětského domova.
00:05:15 Když jsem přestoupil do dětského domova,
00:05:19 tak jsem asi rok, dva chtěl zpátky,
00:05:23 ale pak už to přešlo postupem času.
00:05:26 Teď už jsem si zvykl žít tady a domů skoro nechci.
00:05:31 Tady jsou skvělí vychovatelé a mám se tady dobře.
00:05:38 Myslím si, že pokud bude šikovný, tak děláme všechno pro to,
00:05:42 aby šel i na vysokou školu.
00:05:48 Můj domov je tady v dětském domově a teď je mým druhým domovem
00:05:52 ta vojenská škola, kde pobývám přes týden.
00:05:56 Vojenskou školu jsem si vybral, že chci být vojákem z povolání.
00:06:01 Armáda mi dá i dobré základy. Zajistí mi bydlení i práci.
00:06:15 V současné době máme děti od 3 let. Ústavní výchova je do 18 let.
00:06:21 Dá se prodloužit soudně do 19 let, ale já to nedělám.
00:06:26 Dělám s nimi dohodu o pobývání v našem zařízení.
00:06:30 Podle zákona tady může zůstat na dohodu až do 26 let.
00:06:36 V tom je v současné době plus, poněvadž dítě, pokud je šikovné
00:06:42 a chce studovat, může u nás zůstat do 26 let
00:06:49 a dostudovat třeba vysokou školu, což dříve nebylo.
00:07:03 Chtěla bych, abych vrátila něco těm dětem,
00:07:07 které nemají to štěstí
00:07:10 vyrůstat v rodině adoptivních rodičů jako já.
00:07:15 Přála bych si, aby ony poznaly tu lásku,
00:07:19 to štěstí, ale i tu trochu tvrdou výchovu,
00:07:24 která musí být od toho táty, mámy.
00:07:29 Ale aby měly i zázemí, že mohou studovat,
00:07:32 jako já jsem mohla, že jim pomůžeme i v nouzi,
00:07:37 jako když já jsem potřebovala od rodičů.
00:07:41 Že ten dětský domov tady pořád je
00:07:44 a snaží se jim pomoct v jejich nelehkém životě.
00:08:43 Každé dítě má u nás vysněnou svoji rodinu -
00:08:47 svou mámu, svého tátu - a tím žije.
00:08:53 Přijde puberta, to doopravdy poznáte,
00:08:57 kdy dítě začne samo vnitřně bojovat.
00:09:01 A v tuto chvíli my jim už doopravdy velmi těžko pomáháme.
00:09:04 Pomáháme, já tomu říkám prodejchat.
00:09:24 Vím, o čem mluvím, protože jsem byla čtyři roky v dětském domově.
00:09:28 A měla jsem to štěstí, že jsem byla adoptována
00:09:34 a vyrůstala jsem v rodině, kde mi dali nejen krásné dětství,
00:09:41 ale dali mi i vzdělání a v současné době
00:09:46 jejich zásluhou mohu být ředitelkou dětského domova.
00:09:52 Pomohli mi i vychovat moje děti a usnadnit mi můj život.
00:10:05 Jaro
00:10:07 Já mám jaro nejraději s veselými písněmi.
00:10:10 Ptáci nebe roznášejí po lidech i po zemi.
00:10:15 Zdá se mi, že s nima létám a že kroužím oblohou,
00:10:19 jen dík tolik modra je tam, že je roznést nemohou.
00:10:34 Náš dětský domov byl založen v roce 1952.
00:10:38 Žilo tady přibližně 70 dětí.
00:10:41 Někdy i více, takže to byla postýlka na postýlce.
00:10:45 V současné době máme dětský domov rodinného typu.
00:11:09 V roce 1990, když byla sametová revoluce,
00:11:15 tak se začalo diskutovat o tom co s naším zařízením.
00:11:19 Většinou dětské domovy jsou v zámcích a přišla restituce.
00:11:26 Nás mile překvapilo, že majitelkami byly tři sestry.
00:11:32 Dvě sestry už jsou po smrti a jediná žije v Rakousku.
00:11:37 A přijela se sem do dětského domova podívat.
00:11:40 Když zjistila, že je tu dětský domov, tak se zřekla restituce
00:11:45 a dětský domov zůstal dětským domovem.
00:12:01 Deseti dětem jsem tetou a v tomto domově.
00:12:06 I když se říká dětský domov, pro některý děti jsem tetou,
00:12:15 pro některé dokonce nahrazuji jeho matku.
00:12:18 Třeba u Michala. Michal to velice těžko nese,
00:12:21 že nepoznal svoji matku ani svoji rodinu.
00:12:30 Teta Alena mně chce pomoct,
00:12:33 abych se dostal na nějakou školu, abych se měl dobře.
00:12:44 Míšu jsem dala do Jedličkova ústavu,
00:12:48 protože Míša v té době nebyl schopný projít základní školou.
00:12:53 Dala jsem ho do přípravky v Jedličkově ústavu,
00:12:57 aby si na školu zvykl. Vybrala jsem zařízení takové,
00:13:01 které odpovídá jeho handicapu a postará se o jeho vzdělání.
00:13:07 Myslím si, že jsem vybrala dobře, protože nyní je Míša v 7.třídě
00:13:13 a zvládá obecnou školu dobře. Jeho známky jsou pěkné.
00:13:25 Přemýšleli jsme, jestli Míša má nastoupit do první třídy
00:13:29 naší základní školy tady v obci, nebo do Jedličkova ústavu.
00:13:36 Měli jsme velké dilema. Pro něj i pro nás by bylo dobře,
00:13:42 kdyby chodil do základní školy sem, ale společnost v té době
00:13:47 nebyla ještě připravená a myslím, že ani dneska připravená
00:13:51 přijímat děti postižené tohoto druhu
00:13:54 a celkově postižené děti s určitým handicapem.
00:14:00 Myslím si, že by se mu děti smály.
00:14:10 Pro nás - dospělé - by bylo taky těžké si představit,
00:14:14 že jsme na světě jenom sami a nikoho nemáme.
00:14:17 Nemá sourozence. Má pouze dětský domov a kolektiv, v kterém žije.
00:14:22 Má tetu, to jsem zatím já. Doufám, že mě má natolik rád,
00:14:27 že budeme cestou ještě chvilku spolu, že mě bude poslouchat
00:14:32 a že pro něj připravíme cestu životem,
00:14:35 aby se zařadil mezi ostatní lidi v naší společnosti.
00:14:43 ZPÍVAJÍ ROMSKY
00:15:12 Někdy se nám stává, že kolem sedmnáctého,
00:15:17 osmnáctého roku, že musíme na školských zařízeních vysvětlovat,
00:15:25 že oni nejezdí domů k rodině,
00:15:30 ale že jezdí domů do dětského domova.
00:15:52 Myslím si, že je správné, že postižené děti k nám chodí
00:15:57 a budou chodit. I my si zvykneme i vesnice si zvykne
00:16:02 I základní školy, kam potom dojíždějí na druhý stupeň,
00:16:07 si postupně zvykají, že do třídy nechodí děti jenom zdravé a chytré.
00:16:18 Všichni popřejeme Pepíkovi všechno nejlepší.
00:16:23 Hlavně abys byl hodnej, hodně zdraví, nějakou holku
00:16:27 a aby ti to ve škole šlo. Tady máš jednou auto.
00:16:34 Prosím tě, buď na něj hodnej, ať chvilku vydrží.
00:16:39 Potom tady máme Petru. Petro, všechno nejlepší.
00:16:44 Hlavně ať ti to jde ve škole, ať máš dobrou kamarádku.
00:16:48 Tady máš kolečkový brusle.
00:16:53 Máme tady Petrušku, která má vadu zraku.
00:16:57 Je zde velmi smutná prognóza od lékaře,
00:17:03 že časem asi oslepne.
00:17:06 Nevíme, jestli až ke stáří, nebo kolem dvacátého roku.
00:17:11 Nevíme, co s ní provede puberta z hlediska zdravotního.
00:17:15 -Vijte, vijte věnce,
-dělejte pletence.
00:17:18 -Však je dosti kvítí,
-až se louka svítí.
00:17:22 -Však je dosti lupení,
-až se louka zelení.
00:17:28 -Kam tak časně, strýčku?
-Inu, na travičku.
00:17:31 Na ves k nové silnici, než ji spasou zajíci.
00:17:35 Strýčku, vždyť je rosa, zrzaví vám kosa.
00:17:39 Nezrzazví, neměj strach, lepší rosa nežli prach.
00:17:43 Pepo, koukej se do toho!
00:17:45 My se nebráníme, pokud to nebude dítě na vozíčku.
00:17:52 Poněvadž žijeme v zámku, nemáme bezbariérové zařízení.
00:17:58 Je to škoda.
00:18:01 Takže já vás vítám! Odjíždíme do Chorvatska.
00:18:05 Obrovská změna oproti tomu, jak jsem vás informovala.
00:18:09 Měli jsme jet na ostrov Brač,
00:18:13 ale tam bychom byli hladoví, protože už tam v hotelu nevaří,
00:18:19 Zopakujeme si sedadla, jak jsme se rozhodili do autobusu.
00:18:27 Vzadu je Monika, Petr, Vláďa, Ondra, Michal.
00:18:41 Jedeme do Chorvatska.
00:18:43 Byl jsi někdy u moře už?
00:18:46 -Už se těším do Chorvatska.
-Vy tam jste?
00:18:52 Je to tam hezký v Chorvatsku.
00:18:56 -Ty jedeš taky do Chorvatska?
-Jo.
00:18:58 -Těšíš se?
-Jo.
00:19:01 Jé, já tam jsem!
00:19:06 Každá správná rodina se dostává na dovolenou.
00:19:11 Naše děti jezdí také na dovolenou zásluhou nadací.
00:19:15 My jsme se dostali do Chorvatska a byl to pro ně zážitek,
00:19:22 protože některé děti v životě neviděly moře.
00:19:26 Nezažily, co to je loď,
00:19:29 a neviděly obrovské zaoceánské lodě.
00:20:05 Nejdřív se musí naložit věci, takže klídek!
00:20:26 Všichni vyčůrat!
00:20:28 -Kde jsou servisní sedačky?
-24 a 23,
00:20:34 Naše děti mají v něčem výhodu oproti rodinám.
00:20:39 Že fungujou nadace a že nám platí tyto akce.
00:20:43 Platí nám hory,
00:20:45 takže každý rok jezdíme lyžovat o jarních prázdninách.
00:20:50 Dostaneme se jednou za čas k moři, dostaneme se po republice.
00:20:55 Myslím si, že v rodinách tyto vymoženosti některé děti nezažijí,
00:21:01 protože na to nemají. Ale zase mají tu lásku.
00:21:06 My máme zase výhodu, že naše děti jednou na tyto akce
00:21:11 budou velmi rády vzpomínat. A ony si zase nepomůžou k tomu,
00:21:15 aby odjely třeba k moři, protože budou těžce vydělávat peníze.
00:21:21 Mějte se! Čau!
00:21:59 Už je podzim. Hnědá hlína lepí se nám na paty
00:22:03 a z modrého nebe zbylo jenom Hance na šaty.
00:22:07 Draku, hledej mezi mraky ještě kousek plátýnka,
00:22:12 ať si může modrou sukni ušít také maminka.
00:22:43 Taky se k nám dostávají děti, což nebylo dřív,
00:22:47 ze společnosti tý vyšší vrstvy.
00:22:51 To znamená, že jsme tady měli třeba sourozence učitelů.
00:22:59 To bylo zarážející. Nebo podnikatelů.
00:23:03 Tam to nevzniká z toho, že by byl nedostatek financí,
00:23:07 ale tam vysloveně chybí láska.
00:23:11 Rodiče se ženou za něčím, což je dnešní trend společnosti,
00:23:17 za něčím se ženeme, aby se vybudovaly baráky,
00:23:20 aby se vybudovala firma, aby dobře prosperovala firma,
00:23:25 jinak nebudou finance to dítě podporovat.
00:23:31 Ale najednou zjistí to dítě, že je samo.
00:23:35 Tak co chceš? Bonbon, sušenku, lízátko?
00:23:41 -Tohle.
-Tak si vem. A ty chceš co?
00:23:46 Lentilky! Jediný. Ty tady jiný nemáme.
00:23:50 Byl jsi první, tak sis řekl o lentilky.
00:23:54 Za měsíc ahoj! A nezlobit.
00:23:57 A nepočůrávat se. Ahoj! Na shledanou se říká.
00:24:18 Myslím si, že spoustu lidí si nedokáže představit,
00:24:22 jak děti žijou v dětském domově, protože domov a domov je rozdíl.
00:24:27 I pro naše děti je domov a domov. Některé děti mají domov,
00:24:31 který je jejich domovem, a potom mají domov -
00:24:36 jako dětský domov - kde stráví určitou dobu.
00:24:41 Kdežto pro Michala je domov dětský domov,
00:24:45 protože on nemá nic na tomto světě, jenom ten dětský domov.
00:24:51 A nás - tety. A potom teda školu,
00:24:55 která mu pomáhá v jeho vzdělání.
00:25:20 Ví to vrána ze zahrady, ví to ryba v potoce,
00:25:23 konec roku, už jsou tady Vánoce.
00:25:36 Tady strávíte hrozně moc času.
00:25:39 Moje rodina tomu přizpůsobila Štědrý den.
00:25:43 Já sem jezdím na půl pátou.
00:25:46 Prvně si udělám Štědrý den tady s dětma.
00:25:49 To si neumím představit, že bych tady nebyla.
00:25:52 Když je hodně sněhu, musí se mnou jet manžel nebo syn.
00:25:57 Počká na mě. A teprve potom, až se vrátím,
00:26:02 probíhá Štědrý den u nás, což je kolem osmé, deváté hodiny.
00:26:08 Ale jsou i situace, kdy oni se přizpůsobili mně a já jim.
00:26:14 Jsem jim za to vděčná a myslím si,
00:26:17 že kdo zažije Štědrý den v dětském domově,
00:26:21 tak na něj nikdy v životě nezapomene,
00:26:25 poněvadž je to úplně jiná situace, úplně jiná atmosféra.
00:26:31 Je to prostě krásné.
00:27:24 Titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2004
Dnešní Klíč bude trochu výjimečný. V průběhu jednoho roku jsme sledovali jeden dětský domov a osudy několika zdravotně postižených dětí, které zde žijí. Zavedeme vás pod úpatí Železných hor do obce Nová Ves u Chotěboře. V barokním zámku a přilehlé zahradě zde našly nový domov děti, které rozhodně neměly lehký start do života. Své o tom ví i paní Coufalová, která zde od útlého věku vyrůstala, poté byla osvojena do rodiny, vystudovala a vrátila se do domova jako jeho ředitelka.
Přiblížíme vám příběh Michala, kterému je 13 let a je trpasličího vzrůstu. Přes týden je ve škole v Praze v Jedličkově ústavu a na víkendy jezdí do domova v Nové Vsi, protože tam je doma. Petře je také 13 let, v domově je od malička a její prognóza je úplná slepota. Přesto se jí podařilo integrovat do místní vesnické malotřídky, kde obdivuhodně zvládá učivo. Bydlí zde i další zdravotně postižené děti a my budeme moci sledovat, jak zde tráví dny všední i sváteční.
