Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Tentokrát začneme příhodným citátem Romaina Rollanda: „Čím více bláznů, tím větší švanda, čím větší švanda, tím víc člověk zmoudří.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

16. únor 2004 – † Miloslav Šimek (* 7. 3. 1940)

„Vždycky nám šlo především o to, diváka rozesmát,“ pronesl jednou nezapomenutelný komik, spisovatel a humorista Miloslav Šimek.

Původním povoláním byl učitel dějepisu, češtiny a výtvarné výchovy. Jeho kolegové se často shodli, že mentorskou povahu nezapřel ani při práci v divadle nebo v rodinném životě. Byl svým naturelem vedoucí a nakonec ho všichni následovali. Osudové setkání s Jiřím Grossmannem přišlo už na vysoké škole. „Zatímco naši vrstevníci hráli kopanou, my dva jsme seděli hodiny a hodiny ve Slávii a psali scénáře,“ vzpomínal Šimek. Když za nějaký čas vylepovali tajně uprostřed noci plakáty na svá představení, protože si tištěné ještě nemohli dovolit, kopl prý Šimek do sloupu a řekl: „Tohle je něco tak potupnýho, už abychom byli slavní.“

Zlom ale nastal brzy. Už v pětadvaceti byli Šimek s Grossmannem známou humoristickou dvojící, která vystupovala v populárním divadle Semafor. Zde vznikaly také jejich legendární Návštěvní dny. Když Jiří Grossmann v pouhých 30 letech zemřel, byl Šimek zničený, chtěl s divadlem nadobro skončit a vrátit se k učení.

Vymluvil mu to až režisér Ján Roháč. Dalším kolegou Miloslava Šimka se tedy stal Luděk Sobota. Společně chodili dokonce domů k Janu Werichovi, který si jejich humor velmi oblíbil.

Recesi a politické satiře se věnoval i dlouho po revoluci. Až neblaze zasáhla nemoc. Miloslav Šimek zemřel na leukemii přesně před 10 lety.

18. únor 1679 – † Anne Conwayová (* 14. 12. 1631)

Být ženou – filosofkou v 17. století, to bylo téměř nemyslitelné. Přesto se to jedné odvážné a odhodlané Angličance podařilo. Jmenovala se Anne Conwayová.

Narodila se v Londýně jako dcera předsedy Dolní sněmovny. Vyrůstala v domě, který je dnes známý jako Kensingtonský palác. Byla nejmladší z velké rodiny a nejblíž měla ke svému nevlastnímu bratrovi Johnu Finchovi. Ten jí také pomohl vydat se cestou studia filosofie. Anne se původně vzdělávala jen samostudiem, na univerzitu neměla jako žena přístup. Až se právě jejímu bratrovi podařilo přesvědčit známého platonistu na Cambridgské univerzitě, Henryho Mora, aby se Anne individuálně věnoval. Henry More si začal s Anne dopisovat o Descartově filosofii. Anne byla nadšená. A protože byla vnímavá a inteligentní, More se brzy stal nejen jejím učitel, ale také partnerem ve filosofickém dialogu. Zůstali dobrými přáteli po celý život.

Její osobní život byl ale plný těžkostí. Její jediná dcera zemřela ještě v dětském věku. Sama Anne trpěla od mládí těžkými migrénami. Bolest ji trápila natolik, že byla ochotná pro její zastavení podstoupit jakýkoliv lékařský zákrok, včetně trepanace lebky. Žádná léčba ale nepomohla.
I proto se její filozofie snaží smířit existenci Boha s lidským utrpením.

žolík – pánský holicí strojek

Víte, že muž stráví za svůj život asi 3 000 hodin holením? Pánové se o své vousy starají od nepaměti, už v době kamenné si vousy odstraňovali pomocí pinzety vyrobené z lastur. O něco později začali jako holicí strojek používat čepele z pazourků. Měděné břitvy se poprvé objevily v Egyptě a Indii asi 3 000 let př. n. l. Zvyk holit si obličej do hladka byl velmi módní také za Alexandra Velikého.

V Anglii 18. století přišly na svět přímé ocelové břitvy. Ty se ale rychle tupily a výsledkem bylo mnoho šrámů a řezných ran. „Otevřená břitva je na světě už několik století a stejně tak dlouho si o ni muži zraňují tvář,“ zauvažoval v roce 1895 Američan King Camp Gillette, právě ve chvíli, kdy se ve vlaku o jednu pořezal. A tak mu hlavou bleskl geniální nápad. Vytvořit holicí strojek s držátkem, ke kterému by se připevnil ostrý ocelový plátek – ten se po každém použití jednoduše vyhodil.

18. únor 1564 – † Michelangelo Buonarroti (* 6. 3. 1475)

„Kdyby lidé věděli, kolik práce mi dalo osvojit si své mistrovství, nezdálo by se jim to nijak nádherné.“ To jednou pronesl velikán italské i světové historie Michelangelo Buonarroti.

Jeho titánská kariéra trvala bezmála tři čtvrtě století, byl oslavován v Evropě a jeho současníci k němu vzhlíželi nebo mu záviděli. Jeho otec, florentský úředník zněj přitom chtěl mít od mala obchodníka a Michelangelovu zálibu v malování nesl nelibě. Úplně jinak se ale na tvorbu nadaného mladíka díval florentský vládce z rodu Medici, Lorenzo Nádherný, Michelangela přivedl do svého paláce, kde se s ním zacházelo, jak se členem rodiny. Zde se setkával s umělci, básníky a učenci.

Michelangelo trávil život mezi Florencií a Římem, kde vytvořil valnou část svých nejlepších děl ve službách papeže. Mezi nimi zejména přestavbu basiliky svatého Petra a nedostižnou výzdobu Sixtinské kaple. Na jejích stropních freskách pracoval Michelangelo sám, bez jakýchkoliv pomocníků. To vše na nepohodlném lešení. Když dokončil svůj výjev čítající třista osob, začali ho lidé nazývat Božský Michelangelo. Jeho Poslední soud se přesto dočkal kritiky za „krajně obscénní“ nahé postavy.

Michelangelo ale sám sebe považoval hlavně za sochaře. Za svou slavnou sochu Davida údajně dostal tehdy třicetiletý umělec 900 zlatých, což bylo víc, než vydělal Leonardo da Vinci za celý život.

Michelangelo ale navzdory svému bohatství a slávě žil skromně, naprosto oddaný umění a víře. Pracoval neúnavně každý den, říkalo se, že občas chodí spát v botách, aby ušetřil čas. Celý dlouhý život se řídil svým jasným pravidlem – Umění má dělat člověka šťastným.

21. únor 1949 – * Rudy Kovanda († 29. 10. 1989)

Český bavič, zpěvák a sportovec, rodák z Brna, spjatý se slavnou érou a vtípky brněnského Divadla na Provázku.

Narodil se do intelektuální rodiny, kde měli pramálo radosti z jeho bohémské povahy, navíc spojené s duševní poruchou. Byl členem skupiny Los Brňos a kamarád legendárního recesisty Franty Kocourka.

Známá je historka o anketě Zlatého slavíka, kdy Franta Kocourek skoupil hlasovací lístky Mladé Fronty za vydatné podpory Miroslava Donutila nebo Felixe Slováčka, aby dopomohl brněnskému zpěvákovi k získání hudební ceny, což se nakonec málem povedlo. Mimo to si tato osobnost zahrála s nemalými hereckými obtížemi roli hrobníka v Baladě pro banditu.

Holdoval alkoholu, což se mu nakonec stalo osudné. Opilého ho srazil autobus, z kterého pár vteřin před tím vystupoval.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Kamila Pruknerová, Znojmo
Dagmar Plevová, Havířov
Mirek Nop, Samotišky

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2014

P ST

ŽánrVzdělávání