Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Čínský filosof Lao-c' řekl: „Je lepší zapálit jen jednu svíčku, než proklínat temnotu.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

2. únor 1709 – zachráněn trosečník Alexander Selkirk

Vyrůstal v ševcovské dílně svého otce v zapadlé skotské vesnici a určitě ho ani ve snu nenapadlo, že se stane předobrazem jedné z nejslavnějších literárních postav všech dob. Stal se námořníkem. V osmadvaceti letech se připojil ke korzárské výpravě cestovatele a badatele Williama Dampiera jako navigátor. Když pluli kolem souostroví Juana Fernandeze u pobřeží Chile, dostal se do konfliktu s kapitánem a ten ho nechal vysadit na nejbližším ostrově.

Měl u sebe pouze křesadlo, pušku, střelivo, sekeru, nůž, kotlík, tabák, Bibli a navigační přístroje. A dál už to znáte z románu Daniela Defoa. Ostrov, kde Alexander Selkirk pobýval, dnes nese jméno Robinsona Crusoa. Před časem na něm expedice skotských vědců skutečně našla pozůstatky po obydlí a vyvýšené pozorovatelně, odkud vyhlížel svou záchranu. Ta připlula po čtyřech letech a čtyřech měsících, kdy Selkirka objevila korzárská expedice Woodse Rogerse.

Defoeův román Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoea, námořníka z Yorku vyšel ještě za Selkirkova života a stal se bestsellerem.

Selkirk se tři roky po své záchraně ve Skotsku oženil, ale brzy nastoupil ke královskému válečnému loďstvu. U západního pobřeží Afriky onemocněl žlutou zimnicí a zemřel v jedenačtyřiceti letech. Po zbytek života údajně litoval, že opustil klid svého ostrova.

4. únor 1804 – * Ulrika von Levetzow († 13. 11. 1899)

„Hle, z hustých mraků paprsky se mihly, zjev andělský se vznáší v třpytu par, je hebký, lehký, zářivý a štíhlý – a poznáváš? Má její světlý tvar; tak vzdušně při tanci se nadnášelo to její ze všech nejvzdušnější tělo.“ Tyhle verše psal klasik světové literatury Johann Wolfgang Goethe své mladičké lásce Ulrice.

Dětství a mládí prožila Ulrika von Levetzow v Lipsku. S Goethem se znala od malička. Když jí bylo sedmnáct let, při pobytu v Mariánských Lázních jí dvaasedmdesátiletý básník nabídl manželství. Ulrika jej odmítla a Goethe svůj žal vepsal do Mariánskolázeňské elegie. Ulrika se nikdy neprovdala. Žila v Třebívlicích na zámku svého nevlastního otce, ministra financí rakouské vlády a spoluzakladatele Národního muzea v Praze, hraběte Františka Klebesberga. Právě od něj se naučila milovat český národ. Litovala prý, že jí „doba nevnukla potřebu naučit se zvučnému, bohatému jazyku lidu, s nímž splynula její duše.“

V Třebívlicích založila školu pro nezaopatřené dívky, podílela se na vzniku prvního útulku pro bezdomovce v Praze, byla jmenována činnou členkou Muzejní společnosti. Sbírala minerály, zakládala herbáře, kreslila, učila dívky ručním pracím. Do vysokého věku jezdila na koni a ráda se zdobila granátovými šperky, které se v kraji kolem Třebívlic nacházejí. Den před smrtí – to jí bylo pětadevadesát – prý spálila všechny milostné dopisy, které jí Goethe psal, a dózu s jejich popelem si přála uložit do své rakve.

5. únor 2009 – † Dana Vávrová (* 9. 8. 1967)

Bezprostřední dívenku s chytrýma očima a širokým úsměvem pro film objevil režisér Oldřich Lipský. To bylo Daně Vávrové devět let. Po křehké Leontýnce, dceři Viléma Brtníka z Brtníku, v komedii Ať žijí duchové! přišla řada dalších rolí. Ve třinácti letech dostala hlavní roli v televizním seriálu Kousek nebe, o osudech židovské rodiny za druhé světové války. Během natáčení druhého cyklu úspěšné série poznala o osmadvacet let staršího kameramana a režiséra Josepha Vilsmaiera a v devatenácti letech se za něj provdala.

V Německu slavila úspěchy jako herečka – pod režijním vedením svého manžela hrála v jednom z nejúspěšnějších německých filmů Podzimní mléko – a také jako režisérka. Natočila například dětský film Hurá na medvěda nebo drama z transportu do koncentračního tábora Poslední vlak, za který obdržela Bavorskou filmovou cenu. Naposledy se na filmovém plátně objevila v manželově historickém dramatu Zkáza lodi Gustloff.

O jejím marném boji s rakovinou věděli jen ti nejbližší. Půvabná česko-německá filmařka a matka tří dcer zemřela v Mnichově v pouhých jedenačtyřiceti letech.

7. únor 1869 – * Jindřich Šimon Baar († 24. 10. 1925)

Narodil se v Klenčí pod Čerchovem v malém domku pod farou. Už za studií na domažlickém gymnáziu publikoval ve studentském časopisu. Na přání své matky se však stal katolickým knězem. Většinu života strávil na farách tady v Ořechu a v Klobukách. Ve své době patřil k nejpopulárnějším autorům. Kdo by neznal jeho knihy Jan Cimbura, Holoubek, či Chodskou trilogii.

Na faru v Klobukach vzpomíná: „Jakmile jsem se na svoji faru do Klobuk přistěhoval, měl jsem již chuť rezignovat. Našel jsem starý ohyzdný barák, fara jako chlév a kostel jako stodola. Knihy mé jsou dosud v bednách, prší všude i na záchod…“

Rozhodl se postavit novou faru, překonával tahanice s úřady, sám se zadlužil. Jakožto představitel Katolické moderny se snažil i o změny uvnitř církevních poměrů a o větší podíl mateřského jazyka v liturgii. Po letech marných snah se však rozhodl rezignovat na všechny funkce a odešel do penze do rodného Klenčí.

Byl zasvěceným znalcem Chodska a jeho folklóru. Miloval pohádky, písně a lidové obyčeje. „Pane Bože! Všecky struny v srdci mém již popraskaly. Jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi,“ napsal Jindřich Šimon Baar.

3. únor 1874 – * Gertrude Steinová († 27. 7. 1946)

Narodila se v Pennsylvánii do rodiny bavorských Židů. Studovala psychologii a medicínu. V roce 1903 odjela do Paříže za svým bratrem Leem, významným výtvarným kritikem, a už tam zůstala napořád. Ze svého bytu na Rue de Fleurus udělala centrum společenského života. Její salon navštěvovali slavní umělci: Hemingway, Eliot, Fitzgerald, Picasso, Cézanne, Matisse… Byla jejich přítelkyní, patronkou a rádkyní. Všichni si velmi vážili její literární tvorby i jejích úsudků, které mohly dokonce pomoci získat – či naopak ztratit – reputaci.

Byla to v mnoha směrech nonkonformní osobnost. Hemingway prý označil její oděv za hadry z podpalubí a podle něj svým vzhledem připomínala vesnickou selku. Proslavila se experimentálním přístupem k literatuře a umění obecně. Jejím nejznámějším dílem je Životopis Alice B. Toklasové – vlastní biografie pojmenovaná po dlouholeté životní partnerce, s níž žila v nezávislém lesbickém vztahu a které psala překrásné milostné básně. Tehdy už skoro šedesátiletá autorka, dosud publikovaná pouze v avantgardních časopisech, se stala rázem světově proslulou.

„Umělec nepotřebuje kritiku. Umělec potřebuje ocenění. Když potřebuje kritiku, není to umělec.“ Řekla žena, jejíž slovo mělo v uměleckém světě velkou váhu.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Adam Janíček, Uherský Brod
Petr Kalousek, Úpice
Kateřina Klimešová, České Budějovice

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2013

P ST

ŽánrVzdělávání