Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Začneme citátem Johanna Wolfganga Goetha: „Je jedním z největších nebeských darů mít takovou roztomilou věc, jakou je žena v náručí!“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

26. leden 1914 – † Jane Morris (* 19. 10. 1839)

Jane Morris byla anglická modelka a múza, kterou toužilo držet v náručí hodně mužů. Byla zosobněním ideálu krásy a její tvář zdobí mnoho jedinečných portrétů.

Jane Morris se narodila v Oxfordu jako Jane Burden. Pocházela z chudobných poměrů, otec byl stájníkem, matka pradlena. Když bylo Jane osmnáct, navštívila jednoho večera představení divadelní společnosti. Stejné noci se do divadla vypravila skupina rozjařených umělců, jim vévodil známý malíř a básník Dante Gabriel Rossetti. Jakmile si v hledišti všiml krásné dívky, s podmanivýma očima a zvláštním tajemstvím, přestalo ho představení zajímat. Počkal si na Jane před divadlem a nabídl jí, zda by mu přišla sedět modelem. Rossetti Jane vymaloval jako Královnu Guineveru, vzniklo báječné dílo a Jane se přes noc stala múzou i femme fatale zároveň.

Rossetti brzy představil Jane svému příteli, malíři Williamu Morrisovi. Když mu pak stála modelem a Morris zjistil, že se nesoustředí na své plátno, napsal na zadní stranu obrazu: „Nemůžu vás malovat, miluji vás.“ Jane se za Morrisse provdala, stala se tak ženou bohatého muže. Její mizivé vzdělání doháněla při soukromých hodinách, díky její vrozené inteligenci se naučila plynně francouzsky a italsky, uměla hrát na klavír a její způsob vystupování jí záviděly mnohé dámy z vysoké společnosti. Později se stala předobrazem hlavní hrdinky Pygmalionu.

Jane byla půlku svého života tajně zamilovaná do Rossettiho. Po nešťastné sebevraždě Rossettiho manželky, se tito dva opět sblížili. Jejich vztah přerostl v milenecký, ochladnul až ve chvíli, kdy Jane přišla na Rossetiho závislost na drogách a chloralu, který mu způsoboval opakované halucinace.

27. leden 1859 – * Vilém II. Pruský († 4. 6. 1941)

Vilém II. Pruský byl od roku 1888 do 9. listopadu 1918 posledním německým císařem a pruským králem. Byl to panovník plný rozporů, který se snažil tak moc vyrovnat Anglii, až se s ní o několik let později pustil do válečného konfliktu. Pomohl rozpoutat První světovou válku a velmi se divil, když skončila jeho svržením.

Vilém II. se narodil s ochrnutou levou rukou, tento nedostatek mu dávala najevo zejména jeho matka, britská princezna Viktorie, která od něho očekávala perfektní výkon a vladařské schopnosti. Vilém II. byl pod velkým tlakem, což později vedlo k potlačované nenávisti k vlastním rodičům a jejich vládnoucí generaci.

Vilém II. ambiciózně nastoupil na trůn po svém otci Friedrichovi III. v 29 letech. Brzy se rozešel s Bismarckem, chtěl být „svým vlastním kancléřem“, spory vyústili až v Bismarkcův pád a odchod z politiky.

Vilém prosadil do ústředních politických funkcí své známé. Zemi vedl v duchu militarismu. Německo se brzy stalo velmi nestabilní zemí, která začala rozdmýchávat válečný konflikt. Byl to právě Vilém II., který po atentátu v Sarajevu přesvědčil Františka Josefa I., aby vyhlásil Srbsku válku.

žolík – lyže

Do poloviny 19. století sloužily lyže pouze jako pracovní nástroj a výbava vojenských jednotek. K jízdě se tehdy používala jen jedna hůl, asi 170 cm dlouhá, která sloužila k odrazu, brzdění a sjezdu. Sportovním požitkem se lyžování stalo díky nadšeným obytelům norského kraje Telemarken. Ti jako první uměli sjíždět na lyžích ve vzpřímeném postoji, užívali dvě hole a vyvinuli způsob zatáčení. Norsko si připsalo ještě další prvenství. V roce 1843 se zde konaly historicky první sjezdové závody.

Za prvního lyžaře v Čechách a vášnivého průkopníka tohoto sportu je považován Josef Rössler-Ořovský, který později působil i jako první lyžařský instruktor. Ten si v roce 1887 nechal dovézt z Kristiánie, tedy dnešního Osla, první lyže. Nevyzkoušel je ale ani v Krkonoších či Šumavě, se svým bratrem sjeli na lyžích Václavské náměstí.

V roce 1903 byl v Čechách založen vůbec první Národní svaz lyžařů na světě.

28. leden 1999 – † František Vláčil (* 19. 2. 1924)

Koncert na konci léta, Údolí včel, Adelheid nebo Markéta Lazarová, to jsou jen některé ze slavných a umělecky výsostných filmů Františka Vláčila. František Vláčil se tak zařadil mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce Československé nové vlny.

Nejslavnějším dílem Františka Vláčila je bezesporu Markéta Lazarová, velkofilm z raného středověku a báseň v obrazech. Přípravy před natáčením trvaly dva roky, další dva roky připadly na samotné natáčení filmu. Představitelce Markéty Magdě Vašáryové bylo tehdy necelých 17 let. Natáčení prý pro ni bylo silně traumatizující, proto se zařekla, že už nikdy točit nebude a chtěla se věnovat matematice. Film ji ale paradoxně přinesl takovou slávu, že nabídkám neodolala.

Náklady na film byly tak vysoké, že studio Barrandov donutilo Vláčila, aby natočil ještě jeden snímek ze středověku, ve kterém by se znovu použily dekorace a kostýmy z Markéty Lazarové. Tak vznikl film Údolí včel.

Vláčil byl výjimečně nadaný tvůrce, ale také složitá, rozpolcená osobnost. K častým depresím se přidala i závislost na alkoholu, která mu bohužel výrazně zkrátila život.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Václav Nedvěd, Chomutov
Hana Třísková, Děčín
Jana Tomcová, Rokycany

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2013

P ST

ŽánrVzdělávání