Kalendárium

Neděle 15. srpna 2010

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

„Nač pochlebovat druhým? Cukrový jazyk nechať líže paty velmožné hlouposti a křiví hřbet, kde z podlízání kyne prospěch.“ Tolik pan Hamlet a já vás vítám u dnešního Kalendária.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

18. srpen 1750 – * Antonio Salieri († 7. 5. 1825)

Rodiče mu zemřeli ve třinácti letech a Antonia Salieriho se ujal starší bratr, který se stal i jeho prvním učitelem hudby. Laskavá náhoda přivedla mladého Antonia do cesty vídeňskému skladateli a dvornímu kapelníkovi Leopoldu Florianu Gassmannovi. V chlapci vycítil výrazný hudební talent a zalíbil se mu natolik, že ho s sebou odvezl do Vídně a uhradil veškeré výdaje spojené s jeho výukou. Salieri mu to nikdy nezapomněl a po jeho smrti rodinu finančně podporoval.

Na císařském dvoře Salieri působil více než padesát let, z toho celých šestatřicet let zastával úřad dvorního kapelníka. V roce 1788 se stal prezidentem vídeňské dobročinné společnosti hudebníků, kterou založil Florian Gassmann. Byl kapelníkem italské opery a členem Švédské královské hudební společnosti. Stal se prvním ředitelem nejstarší hudební konzervatoře ve Vídni a Pěvecké akademie.

Složil téměř padesát oper a dlouhou řadu instrumentálních skladeb. Ve Vídni se těšil pověsti znamenitého pedagoga. K jeho žákům patřil Beethoven, Hummel, Schubert, Liszt, Czerny a oba Mozartovi synové. Gassmannova dcera se pod jeho vedením stala sólistkou dvorní opery.

Slušná kariéra, kdyby si osud na závěr jeho života neztropil malý žertík a nepostavil mu do cesty geniálního Wolfganga Amadea Mozarta. Po jeho smrti byl Salieri některými svými současníky nespravedlivě obviněn, že ho otrávil. V květnu 1997 se v hlavním sále Justičního paláce v Miláně konal proces, kde se soudila vražda, která se měla stát před dvěma sty lety. Přestože Salierův podíl na Mozartově smrti byl historiky absolutně vyvrácen, cejch vraha, který se mstil za svoji průměrnost, mu už asi nikdy nikdo nesejme. Škoda.

20. srpen 1915 – † Carlos Finlay (* 3. 12. 1833)

V roce 1880 zahájil geniální Ferdinand de Lesseps, otec Suezského průplavu, stavbu Panamského průplavu. Jeho společnost vydala 300 miliónů dolarů, a přesto po osmi letech odešla poražena. Důvodem byla žlutá zimnice, která dělníky nemilosrdně zabíjela.

Podstatu této smrtelné nemoci se snažilo odhalit hodně lidí. Doktor Carlos Finlay, žijící na Kubě, přišel s teorií na svou dobu zcela originální. Prohlásil, že žlutou zimnici roznášejí komáři. Žádal vyhubení komárů, ale nikdo ho nechápal. V roce 1881 přednesl zprávu „Hypotetický komár, předpokládaný rozšiřovatel žluté zimnice“ na půdě akademie. Sklidil posměch a přezdívku „Doktor komárů“. Jeho hypotézu potvrdila až v roce 1900 trojice amerických vědců, kterým Finlay předal výsledky svých výzkumů.

Doktoři Walter Reed, James Caroll a Jesse William Lazear zemřeli na následky pokusů prováděných na Kubě. Po smrti právem dosáhli obrovského ocenění, ale Finlayovo jméno se na dlouhá léta vytratilo.

21. srpen 1940 – † Lev Davidovič Trockij (* 7. 11. 1879)

O tom, že „revoluce požírá své děti“, nás historie přesvědčila mnohokrát. Stejně tak tomu bylo i v případě sovětského komunisty Lva Davidoviče Trockého, jednoho z vůdců bolševické revoluce v Rusku a zakladatele Rudé armády.

Po Leninově smrti se rozhořel boj o nástupnictví mezi Trockým a Stalinem. Trockij neuspěl a roku 1929 byl vypovězen ze země. V roce 1936 mu mexická vláda poskytla politický azyl. Mimochodem, v Mexiku žil v domě malíře Diega Rivery a s jeho krásnou manželkou Frýdou prožil krátký románek.

I v exilu aktivně vystupoval proti stalinské formě komunismu, ač dobře věděl, že tím ohrožuje vlastní život. Nemýlil se. Stalin trpce litoval, že ho nenechal zlikvidovat již na sovětské půdě. V březnu 1939 vydal rozvědce rozkaz Trockého zavraždit. Úkolem byl pověřen španělský komunista Ramón Mercader, t.č. agent sovětské tajné policie NKVD.

20. srpna 1940 Trockého smrtelně zranil úderem cepínu do hlavy, za což ho mexický soud odsoudil na dvacet let žaláře a Sovětský svaz odměnil zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.

20. srpen 1995 – † Jiří Lír (* 19. 6. 1923)

Rodák z Pelhřimova, syn uznávaného malíře, si zvolil svůj osud pravděpodobně už tím, že si sedl do lavice k budoucímu herci Lubomíru Lipskému. „Od první třídy jsme spolu seděli v jedné lavici. A protože naše jména začínala od Li, vždycky jsme přesně věděli, kdo a kdy bude zkoušený. Takto jsme prošli jak celou obecnou školou, tak poté i gymnáziem.“

V roce 1944 Němci všechna divadla zavřeli a herce čekalo totální nasazení. Jiří skončil u Ringhoffera, pozdějším Motorletu, kde „vyráběl" lokomotivy. Ve volném čase hrál s Josefem Hlinomazem pimprlové divadlo. Když bratři Lipští po válce zakládali Divadlo satiry, na Líra pochopitelně nezapomněli. Kromě spolužáků z Pelhřimova se v něm usadili i Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský nebo Karel Effa.

Zatímco v divadle se dočkal Jiří Lír často velkých rolí, ve filmu, ve kterém se začal objevovat od roku 1950, na něj zbyly výhradně malé. A to přesto, že si zahrál ve 180 snímcích! Jiří Lír ale nikdy netrpěl tím, že dostává jen čurdy. Většinou to glosoval svým typickým, suchým anglickým humorem: „V Hollywoodu můžete za dobře zahranou vedlejší roli dostat malého Oscara, u nás akorát malý honorář."

15. srpen 1695 – zvonkohra na Loretě

Vzpomínáte si na smutnou pověst o vdově, které všechny děti zemřely na mor a loretánské zvony je vyprovodily na poslední cestu? Od pravdy má tato pověst asi daleko, už jen proto, že těch zvonků na Loretě je 30. Ale jak se říká, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Prahu v letech 1679 až 1680 opravdu zasáhla morová epidemie a zabila asi sedm tisíc lidí. Praha se takřka vylidnila. Za této epidemie vzniklo v Praze několik špitálů a nových hřbitovů, z nichž některé se zachovaly dodnes, např. Olšanský hřbitov.

Další pověst vázající se k Loretě není tak smutná a více se blíží pravdě. Bohatý měšťan a obchodník s plátnem Eberhard z Glauchova prosil loretánskou Pannu Marii o záchranu své nemocné dcery. Panna Maria ji uzdravila a otec na památku pořídil loretánské věži zvonkohru. Pravdou je, že kupec Eberhard z Glauchova v Praze žil a zvonkohru skutečně financoval. Autorem všech třiceti zvonků je amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claudy Fremy. Osm let odléval zvony a zvonky pro pražskou Loretu. Pražský hodinář Petr Neumann potom v průběhu několika měsíců zvonkohru sestavil a napojil na hodinový stroj věže v průčelí. 15. srpna 1695 se loretánské zvonky rozezněly nad Prahou poprvé.

21. srpen 1915 – † Karel Myslbek (* 24. 7. 1874)

„Ne každá novinka je umělecké dílo,“ tvrdil malíř Karel Myslbek. Pocházel z umělecké rodiny, ale sám se umělcem stát nikdy neměl. Narodil se ve druhé polovině 19. století jako nejstarší syn slavného českého sochaře. Když si otec dopisoval s přítelem Hynaisem, nechal malého synka ilustrovat všechny své dopisy a šestiletý kluk tak uměl dřív malovat než psát.

Přesto se otec postavil proti synovu přání nastoupit po maturitě na malířskou akademii a rozhodl, že z něj bude právník. Učení paragrafů ale bylo synovi tak protivné, že na právech vydržel sotva jeden semestr. Přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval francouzskou a německou literaturu a stal se středoškolským profesorem.

Zároveň tajně maloval. Nejdříve ve večerních kurzech a od roku 1896 na výtvarné Akademii v Hynaisově ateliéru. Po matce byl plachý, zádumčivý samotář se sklony k depresím. Nikdy se otci nedokázal vzepřít, a proto se dlouho skrýval za pseudonymem František Voves. Společnosti se vyhýbal, ale existovala taková, kde pobýval rád. Byla to společnost lidí z pražské periférie. Odtud čerpal své náměty.

Umělec označovaný za malíře „lidské opuštěnosti a smutku“ svůj osud naplnil 21. 8. 1915, kdy spáchal na haličské frontě sebevraždu.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Jaroslava Fišerová, Kladno
Josef Cejnar, Liberec
Jiří Jecelín, Česká Lípa

Vyhledávání v Kalendáriu

Sdílet

Facebook Twitter E-mail

Odkaz

Stopáž13 minut

Rok výroby 2010

 P ST

ŽánrVzdělávání

Kalendárium

Všechny díly1072

VyhledáváníDiskuseNapište nám

Facebook