Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Seneca tvrdil, že dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život. Charlie Chaplin ještě dodával, že je to také jediný způsob, jak se nezbláznit. Vítám vás u Kalendária.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

rok 1410 – 600 let Staroměstského orloje

Od roku 1410 se Praha chlubí opravdovým unikátem. 600 let na Staroměstské radnici odpočítává čas orloj, který je třetím nejstarším na světě.

Dlouho se mělo za to, že autorem orloje je zámečník Jan z Růže, zvaný mistr Hanuš. Pověst vypráví, že radní nechali mistra Hanuše oslepit ze strachu, že postaví ještě krásnější orloj v jiném městě. Pravdou je, že orlojník Hanuš na konci 15. století stroj opravoval a zdokonalil natolik, že byl dlouho považován za jeho tvůrce.

Ovšem orloj na počátku 15. století zkonstruoval hodinářský mistr Mikuláš z Kadaně na základě výpočtů jednoho z nejlepších pražských středověkých matematiků, astronoma Johanna Šindela. Listina z roku 1410 toto autorství dokazuje. Mistr Mikuláš získal za dokončenou práci dům u Havelské brány a 150 kop grošů k tomu. Profesor Šindel se stal rektorem pražské univerzity a osobním lékařem krále Václava IV.

29. květen 1500 – † Bartolomeo Diaz (* rok 1450)

V roce 1486 portugalský král Jan II. pověřil 36letého šlechtického správce královských sýpek a kapitána válečné lodě Bartolomea Diaze nelehkým úkolem. Najít novou obchodní cestu do Asie, která by nevedla přes pevninu.

Po deseti měsících příprav se Diazova flotila tvořená dvěmi ozbrojenými karavelami a jednou zásobovací lodí vydala z lisabonského přístavu na cestu. Kolem 29. stupně jižní zeměpisné šířky ji přepadla silná bouře, která trvala 13 dní. Jakmile se vrátilo dobré počasí a oceán se uklidnil, stočila svůj směr o něco severněji a nedlouho nato se před ní objevila pevnina. Bartolomeo Diaz ji nazval Mysem Bouří. Jméno „Dobré naděje“ tomuto místu udělil portugalský král Jan II., aby neodradil další objevitele od hledání stále ještě nenalezené cesty do Indie.

Z Mysu Bouří se brzy stal postrach všech námořníků. Proplout kolem něj ve zdraví vyžadovalo notnou dávku umění i štěstí. Námořník, který to dokázal, měl právo nosit v uchu náušnici a taková náušnice už něco znamenala. Náušnice u námořníků měla ale i jiný význam. V případě ztroskotání lodi měla sloužit jako platidlo na vystrojení křesťanského pohřbu. To byl důvod, proč námořníci investovali velké peníze do zlatých náušnic.

Obyvatelé Kapska tvrdí, že na dně oceánu je pohřbeno nejméně třiadvacet ztroskotaných lodí, včetně trosek lodi Bludného Holanďana, námořního kapitána, který byl proklet a za trest odsouzen k celoživotnímu boji s kapskými bouřemi. Smrt tu našel i sám Bartolomeo Diaz. Jako padesátiletý zmizel beze stopy i s polovinou svého loďstva při jedné z dalších výprav v roce 1500, přímo u Mysu Bouří.

26. květen 1910 – * Oldřich Mikulášek († 13. 7. 1985)

Básník a novinář Oldřich Mikulášek, který se narodil právě před 100 lety, měl k literatuře zdánlivě daleko. Jeho tatínek pracoval jako lampář na železnici a on vystudoval obchodní akademii. Přesto se s básnickými múzami neminul a stal se jednou z nejvýraznějších básnických osobností. Již ve dvaceti letech debutoval svou první básnickou sbírkou nazvanou Černý bílý ano ne.

Ve svém životě prožíval období slávy i období, kdy se ho lidé kvůli jeho politickým postojům báli potkat na ulici. Jeho popularita dosahovala vrcholu na začátku 60. let, kdy byl jmenován zasloužilým umělcem. Po srpnu 1968 se vědomě vyhnul titulu národní umělec. Roku 1971 ukončil členství v KSČ a ocitl se na seznamu zakázaných autorů.

Na velikonoční pondělí v roce 1967 na procházce se ženou špatně šlápl a ze zprvu nevinného zranění se vyklubala komplikovaná zlomenina nohy s trvalými následky.

Psal složité a silně osobité verše, bohaté jazykově i obrazově, o lásce, přírodě, vínu, jižní Moravě a milovaném Brnu. Řešil dramatický rozpor mezi životem a smrtí. Varoval před lidskou lhostejností a netečností, které lidstvo dovádí až k válečným katastrofám.

Rozlučme se s ním jedním jeho hezkým veršem:

„Tvé mlčení je poušť, v níž bloudím, každá tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení.“

27. květen 1910 – † Robert Koch (* 11. 12. 1843)

Německý lékař a bakteriolog Robert Herman Heinrich Koch se svými lékařskými objevy na sklonku 19. století zařadil mezi vědecké velikány. Dokázal totiž, a to bez jakékoli finanční pomoci, odhalit původce některých smrtelných nemocí. 24. března 1882 zveřejnil objev tuberkulózního bacilu, který měl na svědomí každé sedmé úmrtí v Evropě a Americe. 24. březen se později stal Světovým dnem proti tuberkulóze a tuberkulózní bacil byl na počest svého objevitele nazván Kochův bacil.

Po absolvování Lékařské univerzity v Gőttingenu se chtěl stát lodním lékařem. Založením rodiny jeho romantické představy vzaly poněkud za své a on přijal místo venkovského lékaře. Deprimován tím, že některým svým pacientům nemůže pomoci, začal zkoumat drobné a nebezpečné tvorečky, kteří zabíjejí. Aby uživil rodinu, pracoval stále jako venkovský lékař a své pokusy prováděl po nocích. Od pobavených venkovanů kupoval myši, které infikoval pomocí dřevěné třísky namočené v čerstvé krvi uhynulého dobytka. Aby mohl udržovat při životě kolonie bakterií v živném roztoku, sestrojil si například inkubátor z petrolejové lampy a svoji ordinaci postupně změnil ve zvěřinec.

Po svém prvním vystoupení v roce 1882 sklidil od starších kolegů posměch. O pět let později již patřil mezi nejváženější vědce své doby. Roku 1905 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Zemřel právě před sto lety na srdeční příhodu.

26. květen 1900 – * Vítězslav Nezval († 6. 4. 1958)

„Třeštěte se mnou! To je to, co si přeji. Co může člověk obětovat svým bližním víc než nejvzrušenější chvíle svého života?“ Nezdolný optimista Vítězslav Nezval by tento týden oslavil 110. narozeniny. Známe ho jako básníka, překladatele, autora divadelních her, ale on také maloval a fotografoval!

A nemaloval jen tak něco. V jeho pozůstalosti nalezl kunsthistorik Petr Spielmann portrét samotného Klementa Gottwalda. „Nezvala by zavřeli, kdyby ten obraz našli. Gottwaldova tvář je tu naprosto primitivní, opravdu alkoholická, a ty výložky, generálská uniforma, ten rozpor je zřejmý. To se oblékl do županu, dal si šálu kolem krku, baret na hlavu, obrovskou paletu a je to, jako kdyby renesanční umělec maloval nějakého krále. Zkrátka tu ironii v tom nelze přehlédnout.“

V pozůstalosti také objevil dopis, ve kterém Nezval vyjadřuje podporu českým umělcům, kteří kritizovali stalinské represe v SSSR. Po válce všechna jména zaškrtal, aby žádného signatáře neohrozil. A nebyl to jediný případ, kdy chránil nebo se zastal těch, kteří upadli v nemilost.

Zdá se, že Nezvalova loajalita k režimu nebyla tak prvoplánová a slepá, jak by básně Stalin, Zpěv míru a další napovídaly. Pravdu zná jen Vítězslav Nezval, ale jeho výrok, že: „Člověk nakonec vždycky vše ztrácí svou vinou“ je dosti výmluvný, že?

23. květen 2000 – † Inka Zemánková (* rok 1915)

Jméno první české jazzové zpěvačky plnilo za protektorátu všechny kavárny a sály, kde se hrál jazz. Starší generace ráda vzpomíná na dobu, kdy „dívka k rytmu zrozená“ zpívala jednu populární písničku za druhou. Když ji v rádiu uslyšel R. A. Dvorský, zavolal Fričovi a ten ji okamžitě obsadil do filmu Hotel Modrá Hvězda. Tak vznikl její první obrovský šlágr.

Nechybělo moc a stala se z ní i muzikálová hvězda. Dvorský s Fričem chtěli natočit muzikál Bloudění v rytmu, ale plány jim překazila hitlerovská okupace.

Další její kariéru provázela smůla. Hudební a artistická ústředna ji v padesátých letech nejprve omezila činnost. Zpívat směla jen s podmínkou, že koncerty bude zahajovat lidovými písněmi. O něco málo později ji zakázali úplně a z džezové hvězdy se stala traktoristka.

Její dětství připomíná pohádku O ošklivém kačátku. Kolikrát slyšela poznámku: Taková hezká maminka a taková ošklivá holčička! Byla vyzáblá, silně krátkozraká a šilhala. To se podařilo odstranit až jednomu očnímu lékaři v Pardubicích. Když tam už jako slavná zpěvačka vystupovala, přinesla překvapenému lékaři obrovskou kytici růží.

O svém věku dokonale mlžila a ubírala si až 10 let. Podporovala tak pověst záhadné ženy, kterou vlastně nikdo pořádně nezná. My si ji pamatujeme jako krasavici v elegantních šatech, s širokými klobouky, s vyrovnaným a sebejistým výrazem.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Marta Šimánková, Domažlice
Jan Vajz, Trnová
Jindřich Rosendorf, Plzeň

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2010

P ST 4:3

ŽánrVzdělávání