Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Mark Twain kdysi řekl: „Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Tak mě napadá – nebyla i tohle rada?

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

3. květen 1955 – † Saša Rašilov (* 6. 9. 1891)

Narodil se v Praze ještě za Rakousko-Uherska. Rodem byl šlechtic, ale vyrůstal jako obyčejný žižkovský kluk. Majetek se průběhem let rozplynul a rodině zbylo jen jméno. To jeho znělo honosně. Wenzel Rasch Ritter von Hessen. Václav Rasch, rytíř Hessenský.

Otec působil jako správce šlechtického kasína v Celetné ulici. Když bylo malému Venclovi deset, tatík zemřel. Václav se vyučil typografem, ale táhlo ho to k divadlu. Hrál i v civilu, byl neskutečný mystifikátor. Za první světové války dokázal lékařům zahrát vážnou nervovou chorobu tak věrně, že byl superarbitrován. Asi ne náhodou mu režisér Martin Frič v roce 1931 svěřil roli „dobrého vojáka Švejka“. To už si Vencl dávno říkal Saša Rašilov.

Saša Rašilov už v patnácti letech chodil po žižkovských hospodách s dřevěnou bedničkou pod paží. To bylo jeho pódium. Vyskočil na ni a bavil štamgasty zpěvem kupletů. Po první světové válce se stal hvězdou pražských kabaretů. Tam ho v roce 1921 objevil režisér Karel Hugo Hilar a přivedl do Národního divadla. Chtěl z klauna udělat charakterního herce. Povedlo se, jako Polonius v Hamletovi byl Rašilov oceněn diváky i kritikou. Ve filmu režiséři využívali spíše jeho komický talent.

Saša se během let vypracoval na jednoho z nejžádanějších herců. Měl raději divadlo než film, ve filmu mu chyběl kontakt s diváky. A on je potřeboval. Rozuměl si s nimi. Měl úžasné charisma. Stačilo mu vyjít na scénu a ještě než stihl něco říct, už mu tleskali. Jako většina klaunů byl i Saša Rašilov melancholik. Bylo však něco, co dokázalo i mimo jeviště či filmové studio prozářit jeho měsíčkovitou tvář štěstím a radostí. To když sehnal další sloupkové hodiny. Miloval je a sbíral. Měl jich doma více než stovku. 3. května 1955 mu odměřily čas naposledy.

5. květen 1945 – Pražské povstání

V květnu roku 1945 byla na území protektorátu Böhmen und Mähren milionová Schörnerova armáda. Měla za úkol udržet se tu co nejdéle a zastavit postup Rudé armády. Praha se podle německých plánů měla stát nedobytnou pevností. Schörner věřil, že dokáže Rudé armádě klást odpor nejméně do 20. května.

Škrt přes rozpočet mu udělali Pražané, kteří už ve vzduchu cítili svobodu. K. H. Frank věděl, že konec Třetí říše je neodvratitelný a vedl s protektorátní vládou rozhovory o nenásilném odevzdání moci. Prezident Hácha zvažoval vytvoření Českomoravské republiky v čele s ministerským předsedou protektorátní vlády Richardem Bienertem. 4. května 1945 vláda vydala oznámení o zrušení nařízení týkajícího se dvojjazyčného úřadování i nápisů a zákazu vyvěšovat československé vlajky. Ještě týž den začali lidé strhávat německé vlajky a nápisy. 5. května nadšení ovládlo celou Prahu. Ale němečtí vojáci začali na lidi vyvěšující československé vlajky střílet. Rozhořely se pouliční boje, začalo Pražské povstání, do kterého se postupně zapojilo na třicet tisíc lidí. Trvalo pět dnů a čtyři noci. V Praze vyrostlo více než šestnáct set barikád. Jejich špatně vyzbrojeným obráncům přišli na pomoc Vlasovci z 1. divize Ruské osvobozené armády pod velením generála Bunjačenka.

Představitelé českého odboje se na Vlasovce tábořící poblíž Kozojed východně od Prahy obrátili s žádostí o pomoc už 2. května. Navrhli jim dohodu. Pokud Vlasovci pomohou Čechům v připravovaném povstání, zaručí jim Češi politický azyl před postupujícími Sověty. Vlasovci přijali. Oni dohodu dodrželi. Česká národní rada od ní dala ruce pryč. 7. května se zklamaní Vlasovci, kteří v předchozích dnech obsadili mosty a ruzyňské letiště a zastavili postup jednotek SS, stáhli a vyrazili na Plzeň. Boje v Praze pokračovaly.

V Evropě v té době už válka končila. 7. května 1945 podepsal generálplukovník Alfréd Jodl v sídle Vrchního velení spojeneckých sil v Remeši německou bezpodmínečnou kapitulaci. Stalin o tom nebyl informován. Když to zjistil, trval na tom, aby byl podpis kapitulace zopakován. Tentokrát přímo v Berlíně a v přítomnosti ruských zástupců. Stalo se tak v budově bývalého vojenského kasina v Karlshorstu noci z 8. na 9. květen 1945. Co se v té době dělo v Praze?

8. května bylo uzavřeno dočasné příměří a německým vojákům i civilistům byl přislíben volný a bezpečný odchod z Prahy. 9. května ve 3 hodiny ráno však přijely ruské tanky. Jejich příjezd křehké příměří zpřetrhal a boje začaly nanovo. Během dopoledne Rudá armáda Prahu dobyla. V Pražském povstání zahynulo tři tisíce sedm set lidí. Život položilo na tři sta Vlasovců. Přes stovku raněných vojáků Ruské osvobozenecké armády leželo v pražských nemocnicích. Květiny od vděčných Pražanů a nápisy „Zde leží hrdinní obránci Prahy“ k nim přivedly NKVD a členy vojenské kontrašpionáže Směrš. Všichni byli bez soudu zastřeleni a jejich těla pohřbena v neoznačené jámě na Olšanských hřbitovech. Někde tu leží dodnes.

6. květen 1840 – první známky

6. květen 1840 je dnem, kdy se zrodila filatelie. Toho dne vstoupily v platnost první dvě známky na světě. Černá jednopencová a modrá dvoupencová známka, obě s portrétem královny Viktorie. Jejich zrod provází roztomilá legenda.

Na počátku 19. století jste sice už běžně mohli poslat dopis komukoli kamkoli, ale provoz pošty byl drahý a poplatek za doručení zásilky velmi vysoký. Poštovné, které se složitě vypočítávalo podle vzdálenosti a počtu listů v obálce, navíc platil příjemce zásilky.

Poštovní úředník Rowland Hill byl při jedné ze svých cest svědkem dojemné scény. V malém irském městečku, kde odpočíval u piva v útulné hospůdce, viděl, jak listonoš doručuje dopis mladé krásné dívce. Ta ho smutně obracela v rukou a pak pošťákovi vrátila. Hill, dojatý tím, že dívka nemá na to, aby mohla převzít dopis od snoubence, poštovné zaplatil. Vděku se nedočkal. Dívka se rozplakala a pak přiznala, že v obálce je jen prázdný papír a že si se snoubencem stále dokola posílají stejný dopis, aby se ujistili, že jsou v pořádku. Tím, že Hill dopis vyplatil, její korespondenci se snoubencem přerušil. A tehdy Hill pochopil, že nemá-li pošta doplácet na triky takových filutů, musí se poštovné platit předem.

6. ledna 1837 podal britské poště návrh poštovní reformy. Byla prostá. Navrhl vydat cennou poštovní nálepku, kterou by odesílatel nalepil na zásilku hned vedle adresy a zavést jednotné poštovné ve výši jedné pence za dopis ve váze do 16 gramů bez ohledu na vzdálenost. Těžší zásilka měla stát dvě pence. Tři roky za ten nápad bojoval. V roce 1840 jeho reformu královna Viktorie uzákonila. Roland Hill byl přijat do státních služeb a začal poštovní reformu uskutečňovat. První známku s portrétem královny Viktorie navrhl sám podle medaile vydané na paměť její návštěvy na londýnské radnici. Známky sice vstoupily v platnost 6. května, ale nedočkavý poštmistr v Bathu tu první nalepil a orazítkoval už 2. května. A tak s první známkou vznikla hned také první kuriozita.

6. květen 2000 – † Josef Vágner (* 26. 5. 1928)

Josef Vágner, český lesník, přírodovědec, cestovatel, lovec a spisovatel, se narodil v bohem zapomenuté vísce Ždírnice na Trutnovsku. Vystudoval lesnickou fakultu a léta učil na střední lesnické škole. V roce 1965 byl jmenován ředitelem zoologické zahrady ve Dvoře Králové.

Jsou šťastlivci, kterým se sny plní. Ale Josef Vágner byl víc než jen cestovatel. Jeho cesty nebyly samoúčelné. Nový ředitel zoo ve Dvoře Králové se klikatými cestičkami dostal do Afriky, aby pro svou zoologickou získal nová zvířata. V Ugandě nějaká odchytil, ale neměl dost peněz na jejich transport do Čech a musel je pustit zpět do buše. Jeden výsledek cesta ale měla. Vágner se vrátil rozhodnutý vybudovat ve Dvoře Králové „malou Afriku“. Safari. A povedlo se. Na příští cestu už jel poučen. Nakonec během svých devíti výprav dovezl z Afriky rekordní dva tisíce kusů zvířat. Taková kolekce afrických zvířat, jakou mohli obdivovat návštěvníci safari ve Dvoře Králové, nebyla a dodnes není k vidění nikde jinde na světě. A o svých cestách napsal mnoho knih, které byly přeloženy do sedmi jazyků, a natočil spoustu dokumentů.

V roce 1983 odešel do ivalidního důchodu. Po několika záchvatech malárie, tropické žloutence a mnoha úrazech to nebylo divné. Třídil vzpomínky, psal knížky a vyráběl housle. Zemřel před deseti lety. Zahradu a především safari ve Dvoře Králové si však dodnes lidé spojují s jeho jménem. A divíte se?

3. květen 1895 – * Gabriel Chevalier († 5. 4. 1969)

Gabriel Chevalier se narodil v roce 1895 v Lyonu. V roce 1934 napsal román, který byl přeložen do šestadvaceti jazyků a prodalo se ho několik milonů výtisků. Několikrát byl zfilmován. U nás ho na televizní obrazovku převedl režisér Jan Bonaventura.

Znalci už jistě poznali, že ten román, o kterém byla řeč, se jmenuje Zvonokosy, v originále Clochemerle. Stejně zajímavý jako román je i autorův život. Dlouho ani on, ani rodiče nevěděli, kam nasměrovat jeho život. Chodil do několika středních škol, krátce navštěvoval církevní seminář, v šestnácti začal v rodném městě studovat malířství na Akademii krásných umění. O tři roky později, po vypuknutí první světové války, byl odveden na frontu. Po roce byl těžce zraněn, ale na frontu se vrátil. Přestože byl pouhý pěšák, byl vyznamenán Válečným křížem a stal se také Rytířem Čestné legie. Po válce se živil jako učitel kreslení, novinář a obchodní cestující. V roce 1925 začal psát první román, ve kterém shrnul zkušenosti z války. Vydal ho o pět let později. Jmenoval se Strach.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Božena Malá, Praha 4
Bohuslava Kaločová, Krmelín
Helena Tomanová, Kladno

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2010

P ST 4:3

ŽánrVzdělávání