Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

„Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen, stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou,“ soudil perský učenec Avicenna.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

29. duben 1885 – * Egon Ervín Kisch († 31. 3. 1948)

Zakladatel investigativní žurnalistiky Egon Ervín Kisch tvrdil, že největší dobrodružství je hledání pravdy. Zuřivý reportér věděl, o čem mluví, vždyť byl všude tam, kde se něco šustlo. Zajímaly ho příběhy lidí a byl prý tak zvědavý, že zpovídal každého, koho potkal.

Jméno Ervín pochází z gymnaziálních dob. Jako žák c. k. středoškolského ústavu nemohl oficiálně publikovat, proto při otištění veršů použil jméno Ervín a už mu zůstalo.

Kisch začínal v redakci Bohemia jako lokálkář. To znamenalo denně obstarávat aktuality z pražských ulic. Zprávy si novináři vzájemně předávali na proslulé novinářské burze ve Spálené ulici v restauraci U Brejšků. Docházel sem také Jaroslav Hašek, který za pevnou sazbu půllitru piva prodával zprávy, které si vymýšlel. Kisch důvěrně poznal život pražského podsvětí, z čehož čerpal při psaní Pražského pitavalu a Kriminalistického cestopisu. Hlavními hrdiny se staly prostitutky, pasáci, zloději, lupiči a vrazi.

Nespokojoval se s policejními raporty, ale za zajímavými případy se vydával sám. Často byl potom jako podezřelé individuum předveden na policejní stanici. V přestrojení navštěvoval noclehárny a vývařovny pro chudé, denní ohřívárny pro bezprizorné i hampejzy. Nechával se zaměstnávat jako příležitostný česač chmele, rasův pomocník nebo výběrčí mostného. Vybíral se jeden krejcar a, jak jsem se dočetla, k bontónu tehdejších zlodějů patřilo nechávat okradenému právě ten jeden krejcar, aby se mohl dostat domů.

26. duben 1900 – * Alén Diviš († 15. 11. 1956)

Alén Diviš řekl o výtvarném umění, že malba není řemeslo, ani spekulace, ani věda, ale osud. A osud že mu vedl ruku. Snad měl na mysli rok 1939, kdy byl ve Francii nespravedlivě odsouzen za údajnou špionáž.

V drsné pařížské věznici La Santé strávil šest měsíců na samotce. Nápisy a kresby bývalých vězňů na stěnách cely se staly motivem asi nejpůsobivějšího cyklu obrazů. Odrážel se v něm svět vězeňského grafitti, halucinační vize uvězněných i jeho vlastní vzpomínky. Studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Ve 26 letech odešel do Paříže, kde se účastnil přednášek Františka Kupky a navštěvoval soukromé pařížské akademie.

Jedenadvacet let prožil v cizině. Do Francie odešel bez prostředků a do ještě větší bídy se 20. května 1947 vrátil. Jediná souborná výstava uspořádaná za jeho života v Československu skončila 22. února 1948, tedy těsně před „únorovým vítězstvím“. Po roce 1948 byl represemi donucen odejít do ústraní. Vyhraněnost jeho výtvarného i osobního projevu byla zkrátka neslučitelná s dobou, ve které žil.

Ke konci života maloval smrt a biblické motivy, a to často uhlem na balicí papír, protože mu scházely prostředky nejen k malování, ale i k obživě. Roku 1956 těžce nemocný dožíval bez rodiny, obklopený jen hrstkou přátel. Zemřel 15. listopadu 1956.

1. květen 1945 – kapitulace Berlína

29. dubna ve svém posledním referátu u Hitlera generál Helmut Weidling prohlásil: „Můj vůdče, jako voják jsem vám povinen říci, že již nezbyla žádná možnost, jak zachránit vás a Berlín. Snad ještě zůstala možnost uniknout.“ Hitler odpověděl: „Únik nemá smysl. Vždyť mé příkazy stejně nikdo neplní.“

30. dubna po 15. hodině se Hitler a jeho manželka otrávili. Hitler se pro jistotu ještě zastřelil. 1. května generál Krebs a Goebbels spáchali sebevraždu a generál Weidling vydal rozkaz, že: „Kdo může, ať se probije z obklíčení, ostatní nechť složí zbraně.“ V ten samý den ve 21:30 svolal generál pracovníky štábu, aby se rozhodlo, zda se pokusí prorazit cestu z Berlína, nebo se vzdají Rusům. Weidling prohlásil, že další odpor nemá smysl a probojovat se z Berlína ven znamená dostat se z „kotle“ do „kotle“. Všichni pracovníci štábu souhlasili a nad ránem 2. května byl plukovník von Dufving vyslán jako parlamentář k Rusům se zprávou, že německá vojska zastavují odpor.

Weidling později vypovídal, že: „Situace v Berlíně byla taková, že třebas jsem byl velitelem obrany Berlína, po tomto rozhodnutí cítil jsem se bezpečným jedině u Rusů.“

1. květen 1960 – Sestřelení špionážního letadla U-2

Americká zpravodajská služba CIA byla zděšena dosavadními sovětskými kosmickými úspěchy a byla připravena odhalit tajemství, vznášející se nad sovětským raketovým programem – ať to stojí, co to stojí. Nástrojem jí měl být letoun U-2, jehož prototyp vzlétl v srpnu 1955 a do služby byl zařazen o rok později.

Byl schopen provádět nepřetržité průzkumné lety ve dne v noci a za každého počasí až ve výšce kolem 20 kilometrů. Dost na to, aby pořídil podrobnou fotodokumentaci ruských raketových střelnic. Mělo to jen jedinou vadu. Nikde se tím nemohla pochlubit. Program byl tak tajný, že se o existenci letounu nesměla veřejnost dovědět. První průzkumný let nad evropskou částí Sovětského svazu proběhl 4. července 1956.

Datum nebylo vybráno náhodně. Američané si tak dali dárek ke Dni nezávislosti a určitě je mrzelo, že nemohli do Kremlu poslat fotografie Moskvy a Leningradu ve vysokém rozlišení. 1. května před 50 lety v 6:26 pilot Francis Gary Powers nastartoval motory k dalšímu průzkumnému letu. Před cestou odmítl od svého velitele „stříbrný dolar“, přívěsek s prudkým jedem. Tak moc si byl jistý, že je nesestřelitelný.

Sověti vypálili asi 14 raket, a přestože nebyl letoun přímo zasažen, blízké exploze mu poškodily stabilizátor a křídla. Pilot se katapultoval a po dopadu na zem byl zatčen. Zbytky letounu byly pečlivě prozkoumány a vystaveny veřejně v Moskvě jako triumf sovětské obrany a obžaloba americké politiky. Powers byl v Rusku odsouzen na deset let v pracovních táborech za špionáž. Po dvou letech byl na slavném berlínském mostě špiónů vyměněn za ruského agenta Rudolfa Abela.

žolík – U dvou zlatých medvědů

Dům U dvou zlatých medvědů byl postaven v 16. století a patří mezi nejstarší domy v Praze. Nachází se v Kožné ulici a stojí na místě bývalého pivovaru, který v 15. století vlastnil staroměstský purkmistr. Překrásný renesanční portál zdobí dva původně pozlacení medvědi, podle kterých dům získal název.

Roku 1885 se tu narodil novinář a spisovatel Egon Ervín Kisch. Jeho dědeček Jonáš Kisch koupil dům a založil zde rodinnou dynastii obchodníků s látkami. V autobiografii Tržiště senzací Kisch vzpomínal, že jako malý chlapec vydával pod pultem otcova obchodu své první noviny.

Kožná ulice, Celetná, V Jirchářích a Železná jsou čtyři nejstarší pražské ulice s dochovanými původními názvy. A podle čeho se vlastně ulice jmenují? První názvy vznikaly podle řemesel a obchodů v nich soustředěných. V Kožné ulici bývaly sklady a trh s kožemi. V Celetné ulici sídlili pekaři a pekli tu calty, tedy placky, a jircháři nebo také bělokožešníci opracovávali kůže.

30. duben 1870 – * Franz Lehár († 24. 10. 1948)

Tatínek byl Moravák s francouzskými kořeny a jako vojenský kapelník sloužil v rakousko-uherské armádě. V Komárnu se oženil a krátce po narození syna Franze Lehára se rodina přestěhovala do Bratislavy a o pár let později do Budapešti.

Chlapec svůj talent nezapřel a už jako 12letý začal studovat housle na pražské konzervatoři. Jeho nadání nadchlo profesora Antonína Dvořáka. „Víš co, hochu, pověs housle na hřebík a piš hudbu,“ doporučil svému žákovi. Hoch by rád poslechl, ale otec byl přísný a trval na stálém zaměstnání.

Syn proto ve dvaceti letech nastoupil k vojenské kapele a stal se nejmladším kapelníkem v dějinách monarchie. Vojenskou kariéru mu překazila hádka s jedním majorem. Během večeře si po číšníkovi poručil zahrát svou oblíbenou píseň. Tehdy již populární kapelník odsekl, že není cikánský primáš, no a než by se ješitnému majorovi omluvil, raději dal výpověď.

Jeho nejznámější a nejúspěšnější díla jsou operety Veselá vdova, Země úsměvů, ale psal i sonáty, symfonické poemy, hudební pochody a mnoho valčíků.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Alena Vacková, Vysoké Mýto
Věra Hofírková, Kyjov
Vladimír Ječný, Praha 6

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2010

P ST 4:3

ŽánrVzdělávání