žolík – Pražská pošta
Česká pošta měla pověst, že doručí i nedoručitelné, a jistě tomu nebylo jen zásluhou pana pošťáka Kolbaby. Pošta v Praze funguje asi 460 let a sahá k zakladatelům evropské pošty Thurn-Taxisům. V jejich domě na Malé Straně sídlil od roku 1554 první poštovní úřad v Praze.
Skoro za dalších 200 let byly zřizovány sběrny dopisů. To jsme v polovině 18. století. Tehdy pracovalo na poštovním úřadě pět úředníků a poštu po Praze roznášel jediný listonoš. Když bylo nejhůř, pomáhala mu i manželka a děti. O dalších sto let později bylo v Praze listonošů deset, zato však museli poštu roznášet 4x denně. A protože byli pošťáci vážené osoby, měli už tehdy parádní uniformy. Tmavošedé kalhoty, kabát s červenými výložkami a žlutými knoflíky a plášť s červeným límcem.
V Jindřišské ulici byl v letech 1871–1874 postaven poštovní úřad, který funguje dodnes. Na konci 19. století byl dvůr, do kterého zajížděly poštovní povozy, zastřešen a zasklen.
Ve stejném období byla zprovozněna pražská potrubní pošta. Tento unikát, který měří téměř 60 kilometrů, je jediný dochovaný systém městské poštovní pošty na světě a z provozu jej vyřadily až povodně v roce 2002.
Roku 1843 bylo instalováno prvních dvacet poštovních schránek. Byly to dřevěné truhličky v barvách monarchie, tedy žlutočerné. Před vybíráním schránky musel pošťák 3x zazvonit na zvonec, aby měli šanci i opozdilci. Schránky kvetoucí modře, jak je známe od Jiřího Wolkera, se objevily až po vzniku republiky. Po válce byly koňské modré povozy postupně nahrazovány automobily a muže, kteří museli odejít do výroby, nahrazovaly ženy. Jak přibývalo techniky, ubývalo lesku na výložkách a knoflících. A je to škoda, viďte.
