Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

„V neštěstí se ukáže moudrost, ve štěstí pokora, v bídě trpělivost, ve smrti bohatství.“ Friedrich Schiller. I o něm bude toto Kalendárim.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

8. listopad 1414 – Korunovace Zikmunda Lucemburského

Postava posledního lucemburského panovníka Zikmunda Lucemburského je díky představě vytvořené Aloisem Jiráskem vnímána jako jednoznačně záporná osobnost. Ve všech literárních či dramatických dílech zaznívá k Zikmundovi nenávist. Je to odsouzení spravedlivé, nebo jsme podlehli nacionalistickým předsudkům národních obrozenců? Jaký tedy byl syn Karla IV. a Elišky Pomořanské?

Velmistr diplomacie a charismatický společník. Pragmatik, bravurně ovládající umění jednat s lidmi. Multilingvista, schopný domluvit se sedmi jazyky. Vzdělaný muž, otevřený nejrůznějším novinkám z oblasti vědy i kultury. Ostatně nechme promluvit Zikmundova současníka Sylvia Piccolomini: „Bylť Zikmund postavy výtečné, měl oči jasné, čelo prostranné, líce jemněji se rdící, bradu dlouhou a hojnou, liboval si v žertech, rád víno pil, po ženách jen hořel, cizoložství tisícera se dopouštěl, kvapný ke hněvu, snadno dal se udobřiti.“

Uherskou korunu, získanou sňatkem s Marií Uherskou, musel uhájit vleklým a nákladným bojem. Jeho úspěšná vláda potom trvala celých 50 let. Po sesazení Václava z německého trůnu a smrti Ruprechta byl 8. listopadu 1414 korunován králem římskoněmeckým a o dvacet let později císařem římským. Císařskou korunou se mu podařilo zopakovat otcův úspěch.

Cesta k české koruně mu trvala nejdéle. Ač po smrti Václava IV. získal automaticky nárok na trůn, fakticky ho získal až uznáním kališnické víry roku 1436. Pouhý rok před smrtí.

Smrt Mistra Jana Husa Češi Zikmundovi nikdy neodpustili. Nezapomínejme ale, že Husa odsoudil církevní soud a ochranný glejt vydal Zikmund jen na bezpečnou cestu. Že vyhlásil „zlořečeným kacířům“ křížovou výpravu? V Čechách vládl neklid a stále častěji docházelo ke konfliktům a násilnostem. Dokonce na Zbraslavi znesvětili královu památku. „Táboři se vlámali i do hrobky královské, a vyňavše tělo krále Václava IV. z rakve, tropili s ním žerty ohavné, aby pozdě na noc, opilí vínem klášterním, s trofejemi rozbitých obrazů a mnišských kápí vraceli se do Prahy…“

Současní historici se pokouší Zikmunda rehabilitovat a zařadit mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Rehabilituje se Liška ryšavá i v našich srdcích?

9. listopad 1989 – Pád Berlínské zdi

Ještě v červnu 1961 prezident NDR Walter Ulbricht prohlásil: „V Západním Německu jsou lidé, kteří by chtěli, abychom zmobilizovali zedníky Německé demokratické republiky k postavení zdi. Já o žádných takových plánech nevím. Naši stavbaři jsou zaměstnáni stavbou nových domů. Nikdo nechce zeď.“ Dva měsíce nato, v neděli 13. srpna 1961, vyrostla mezi západním a východním Německem nejznámější zeď na světě.

Stála 28 let a měřila 155 km, z toho 43 km vedlo Berlínem. Široká byla 1,5 m a vysoká 3,6 m. Hlídalo ji 30 000 vojáků na 302 strážních věžích. Podél zdi bylo vybudováno opevnění, skládající se z příkopů, překážek a zátarasů z ostnatého drátu, minových polí a samostřílných zařízení. Dělila 192 ulic, 32 železničních tratí, osm linií metra a tři dálnice. Překonalo ji asi 5 000 lidí, 75 000 bylo posláno do vězení za nedovolené opuštění NDR a stála život nejméně 239 lidí. Někteří byli při útěku zastřeleni, jiní se utopili ve Sprévě nebo zahynuli při skoku z okna na druhou stranu zdi.

9. listopadu 1989 oznámil Günter Schabowski rozhodnutí o otevření hraničních přechodů. Po 28 letech přestala být Berlínská zeď místem utrpení, ale místem oslav vítězství demokracie.

žolík – 90 let topinkovače

Promiňte, dostali jsme hlad. Mimochodem, víte, jak dlouho je toastovač na světě? Na prvním opečeném chlebu si pochutnávali již staří Římané. Ovšem nejen z gurmánských důvodů. Vedla je k tomu prozaičtější snaha, prodloužit životnost chleba. Slovo toast pochází právě z této doby, ve staré latině je „tostum“ výraz pro hoření či pálení.

V šestnáctém století bylo zvykem, že lidem v nápojích plavaly kousky toastu, hlavně v těch, které se pily horké. Po objevení elektřiny první toastovač uvedla v roce 1893 na trh britská firma Crompton and Co. V Americe byl znovuvynalezen o necelých dvacet let později. Tito pradědové dnešních moderních přístrojů zvládali v jedné chvíli opékat jen jednu stranu chleba a hospodyňka u nich musela stát, aby toast ve správnou chvíli otočila. Moderní toaster s mechanismem, který to zvládá za ně, má na svědomí Charles Strite a vynalezl jej v roce 1919. To je, jestli správně počítám, 90 let.

Ještě někdo topinku? Pane režisére?

10. listopad 1759 – * Friedrich Schiller († 9. 5. 1805)

„Pohádkou, věřte mi, není mladosti pramen, on tryská napořád, ptáte se, kde? V umění básnickém jen.“ Jak jsem slíbila, vracím se k německému básníku a dramatikovi Friedrichu Schillerovi. Narodil se v Marbachu před rovnými 250 lety jako syn vojenského lékaře. Na příkaz Württemberského vévody studoval práva a později medicínu na vojenské akademii. Pro svobodomyslného Schillera byl vojenský dril opravdové utrpení. Krátce působil jako plukovní lékař, ale brzy zvítězila literatura.

Drama Loupežníci ho roku 1781 proslavilo, způsobilo mu však velké nepříjemnosti, krátký pobyt za mřížemi a zákaz psaní. Uprchl do Mannheimu, kde pracoval jako dramaturg. Od roku 1799 žil trvale ve Výmaru, kde udržoval blízké přátelství s Johanem Wolfgangem Goethem. Před budovou Německého národního divadla stojí slavné sousoší – Johan Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller. Do Výmaru dorazil Schiller plný obdivu a hlavně nadějí. Zprvu byl přijat nevlídně. Trvalo sedm let, než se sblížil se svým velkým vzorem – Goethem. V jednom z dopisů si Schiller stěžuje: „Goethe stojí ustavičně nade vším jako bůh, aniž by se sám rozdával. Zdá se mi, že je to důsledné a plánovité jednání, zcela vypočítané na nejvyšší požitek z lásky k sobě samému. Dívám se na něho jako na pyšnou netykavku, které třeba udělat dítě.“

Schillerovo dílo je žánrově velmi rozsáhlé. Věnoval se tvorbě dramatické, poezii i próze, je autorem prací historických i filozofických. Nejvíce ho proslavila tvorba dramatická, díla jako například Loupežníci, Valdštejn, Panna Orleánská, Vilém Tell a také Marie Stuartovna. Po úspěchu Marie Stuartovny si zapsal: „Začínám si konečně osvojovat podstatu dramatiky i znalost svého řemesla a cítím, že si poznenáhlu počínám osvojovat tajemství divadelnosti.“

14. listopad 1889 – * Džaváharlál Nehrú († 27. 5. 1964)

„Každá válka končí jednáním. Proč nevyjednávat dřív, než začne?“ mínil vůdce osvobozeneckého hnutí za nezávislost a první ministerský předseda nezávislé Indie Džaváharlál Nehrú.

Narodil se 14. listopadu 1889 v rodině významného politika, v Anglii vystudoval práva. Jeho dcera Indira Gándhíová i jeho vnuk Rádžív pokračovali v rodinné tradici politické angažovanosti. Nehrúovo rozhodnutí bojovat proti britské nadvládě vyvolal masakr v roce 1919, kdy Angličané tvrdě zasáhli proti pokojné demonstraci. V té době se poprvé setkal s Mahátmou Gándhím. Ač oba sledovali stejný cíl, každý měl jinou představu o prostředcích. Nehrú nesouhlasil s Gandhíovou metodou nenásilí uplatňovanou za každou cenu.

15. srpna 1947 skončila britská nadvláda nad indickým subkontinentem, která trvala 350 let a dala vzniknout dvěma novým státům, Indii a Pákistánu. Nový ministerský předseda Nehrú musel čelit největšímu stěhování lidstva v novodobé historii. Tisíce hinduistů se stěhovalo z muslimského Pákistánu do Indie a naopak. Nepokoje stály smrt tisíce nevinných lidí.

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2009

P ST 4:3

ŽánrPublicistika