Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Karel Čapek kdysi napsal: „Humor je sůl země a kdo je jí dobře prosolen, zůstane dlouho čerstvý.“ A my v Kalendáriu jen dodáváme: „Tak se nemračte a my se hned prvním příspěvkem budeme snažit, abychom z vás nějaký ten úsměv vyloudili.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

1. duben 1979 – v ČSSR zaveden letní čas

1. dubna 1979, tedy před třiceti lety, byl v Československu zaveden letní čas. To není apríl. Zkrátka si posouváme hodinky dopředu (poslední neděle v březnu) a o půl roku později (poslední neděle v říjnu) se hodinky posouvají dozadu.

Princip podobný letnímu času se objevil roku 1784 v dopise Benjamina Franklina, který v něm lehce ironicky nabádal, aby lidé vstávali i chodili spát dříve, čímž by lépe využili denní světlo. V praxi byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916 v řadě evropských zemí. Ale platil jen dva roky. Stejně jako za druhé světové války. Argumentem pro zavádění letního času jsou energetické úspory. Ale letní čas je také terčem kritiky. Někteří lidé argumentují tím, že energetické úspory jsou diskutabilní. Podle měření zaměstnanců Pražské energetiky je úspora elektrické energie pouze v období okolo rovnodennosti v rozsahu jednoho procenta, v letních měsících nemá letní čas na spotřebu elektrické energie v podstatě žádný vliv, protože přirozené osvětlení je i tak dost dlouhé a prodloužení letního času do října znamenalo v porovnání s předchozími roky ztrátu, protože ztráty za říjen se vyrovnají úsporám za září. Častý argument odpůrců je, že časový posun mnoha lidem působí zdravotní potíže. Mezi nepříznivé následky letního času podle těchto kritiků patří i zvýšené množství dopravních nehod ve dnech po přechodu na letní čas či zpět a podobně.

Přechod na letní čas také způsobuje absurdní situace, kdy konkrétní událost může podle časových údajů vypadat jakoby skončila dříve než začala. Ale my už jsme si na letní čas zvykli a ačkoliv je to proti přírodě, nic s tím asi nenaděláme.

3. duben 1924 – * Marlon Brando († 1. 7. 2004)

3. dubna se před 85 lety narodil americký filmový herec Marlon Brando, který je považován za jednu z nejvýraznějších hereckých osobností 20. století.

V padesátých letech se proslavil především ve filmech Elia Kazana Tramvaj do stanice touha a V přístavu, za tuto roli získal prvního Oscara. Mladší generace si Marlona Branda budou spíše připomínat ve filmu Kmotr za ztvárnění postavy Dona Vita Corleoneho, ctihodného otce mafiánské rodiny. Byl idolem žen a některé ženy tvrdí, že si Marlon Brando získal jejich přízeň jako sexsymbol také proto, že byl kus chlapa a nikdy nebyl úplnou vyzáblinou. Na hollywoodský idol však prasklo, že celý život bojoval s bulimií. Tato choroba se ještě donedávna připisovala pouze ženám. Stejně jako třeba princezna Diana se Brando přejídal, aby obsah žaludku ihned poté vyprázdnil s hrůzou, že by mohl nechutně přibrat.

Brando měl bouřlivé dětství – byl vyloučen z několika škol, například i proto, že si dovolil vjet dovnitř školní budovy na motocyklu. Byl chuligánem a přesto se chtěl kamarádit i s baculatými či šilhavými holčičkami. Byl hvězdou, měl peníze a spoustu slávy. Ale hraní ho příliš nebavilo. Byl známý svou neschopností naučit se text, a tak mu rekvizitáři lepili lístky s jeho částmi textu na různá místa, kupříkladu i čela hereckých partnerů. Ale jeho autogram má takovou sběratelskou hodnotu, že mnohé šeky, které podepsal, nikdy nebyly proplaceny, neboť jeho podpis měl větší cenu než částka, na kterou byl vypsán. Marlon se během života třikrát oženil a je otcem minimálně devíti dětí. Ke sklonku života se stal plahočící se a později už vůbec nechodící legendou.

Potíže s dýcháním a srdce zničené tloušťkou už daly znát. A tak 1. července 2004 ve věku 80 let zemřel jeden z největších herců současnosti. Teď už můžeme na našeho Kmotra jen vzpomínat...

4. duben 1949 – založeno NATO

4. dubna roku 1949 byl ve Washingtonu založen Severoatlantický vojenský pakt pod názvem NATO, smlouvu podepsalo 12 nezávislých států.

Smlouva zaručovala všem zúčastněným státům pomoc v případě napadení. Jako protireakce se vytvořila Varšavská smlouva, obranné společenství socialistických zemí. V letech 1952 až 1982 se k Alianci připojily postupně další čtyři evropské státy a konečně vstup Česka, Maďarska a Polska v březnu 1999, tedy přesně před deseti lety, rozšířil počet členských zemí na současných 19. Aliance po skončení studené války a rozdělení Evropy byla připravena spolupracovat na zajištění bezpečnosti v celé Evropě, a tak jsme mohli být svědky akcí v Bosně a Hercegovině, vstupu mírových sil KFOR v Kosovu či zajištění bezpečnosti a obnovy Afghánistánu.

Na co si tedy 4. dubna připijeme? No přece na to NATO.

4. duben 1929 – † Karl Benz (* 23. 11. 1844)

4. dubna 1929 se svět rozloučil s německým automobilovým konstruktérem Karlem Benzem. A Karl Benz nebyl jen tak ledajakým vynálezcem – vyrobil totiž první benzínový automobil na světě.

Myšlenkou vytvořit prakticky využitelný automobil se zabývalo mnoho konstruktérů před ním, ale nebyli tak úspěšní jako Karl Benz. Ten pak mohl v roce 1885 v Mannheimu předvést svůj automobil se čtyřdobým motorem (kubatura 958 ccm), elektrickým zapalováním, diferenciálem a vodním chlazením s podvozkem tříkolového vozu s názvem Benz Velo. Spolehlivosti jeho vozu lidé nevěřili, Karl Benz byl navíc zahloubán do řešení stále se vynořujících problémů, a tak se jeho věrná žena Berta odhodlala k neuvěřitelnému činu – vzala do tříkolky dva své syny a rozhodla se s nimi podniknout 100km cestu z Mannheimu do Stuttgartu, aby spolehlivost vozu dokázala. Byla to v té době nejdelší cesta automobilem, a tak vysekáváme paní Bertě velkou poklonu. Však také Karl Benz na adresu své ženy řekl: „V těch dnech, kdy naše malá loď života se blížila ke kolapsu, pouze jediná osoba stála pevně při mně, má žena.” Několik let na to se Benz Velo stal prvním hromadně vyráběným automobilem, ale to už začal vyrábět i čtyřkolové automobily. Později se spojil (přesněji byl nucen, neboť Benz byl typickým vynálezcem s mnoha výbornými nápady, ale beznadějně neschopným manažerem) se svým konkurentem Gottliebem Daimlerem a založili velkou automobilku Daimler-Benz.

Dnes se s jeho jménem setkáváme u značky Mercedes-Benz a – aniž si to uvědomujeme – ve slově benzín. Karl Friedrich Benz zemřel ve svém domě v Mannheimu 4. dubna 1929 ve věku 85 let. Právě dnes, kdy automobil považujeme za něco naprosto samozřejmého, vzdejme hold a smekněme klobouk před jeho vynálezcem, Karlem Benzem!

5. duben 1909 – dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem

5. duben před sto lety, roku 1909, patří k našim nejslavnějším dnům. V ten den totiž polární výprava vedená Čechem Karlem Němcem dobyla severní pól.

Kdo neviděl hru Járy Cimrmana Dobytí severního pólu, jen stěží uvěří, že to bylo o den dříve, než severní pól dobyl americký badatel Peary. Pro Cimrmana to bylo téměř neuvěřitelné, vždyť většinou přicházel se svými vynálezy o nějaký den později: i návrh na Eiffelovku přinesl jen o fous později než Eiffel, stejně jako u mnoha dalších vynálezů. A jak vlastně přišel Cimrman na myšlenku dobýt severní pól?

„V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl objev sněžného člověka (játyho, nikoliv yettiho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná.“

Když se Cimrman uzdravil, jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, ale přesto napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jako střechýl”, jak napsal Šalda.

1. duben 1809 – * Nikolaj Vasiljevič Gogol († 4. 3. 1852)

Ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil na Apríla – 1. dubna 1809, tedy před dvěma sty lety, a přece zvláště jeho nejznámější hra – Revizor – je neustále aktuální.

Jak na Revizora tento dramatik narazil? Jeho kolega, básník Alexej Sergejevič Puškin, byl jednou při jakési cestě považován za vládního úředníka. Právě on vypravoval našemu dramatikovi anekdotu, jež se stala námětem k Revizorovi, ve kterém byl věrný a výstižný obraz poměrů v carské říši. Gogol byl veden snahou ukázat ruské veřejnosti, jací lidé zaujímají v mikulášském Rusku významná úřednická místa a jejichž hlavním smyslem života je braní úplatků a vydírání lidí.

Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů, po vzoru svého otce začal hrát divadlo a zásadně jen ženské role. Je tvůrcem Petrohradských povídek a také Tarase Bulby, povídky vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům. Známý je i jeho román Mrtvé duše nebo komedie Ženitba.

Před svou smrtí prožíval hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel.

Vyhledávání v Kalendáriu

Sdílet

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2009

P ST 4:3

ŽánrPublicistika

Neděle 29. března 2009

Kalendárium

Zpravodajství

Sport

iVysílání

TV program

Pořady A-Z

Vše o ČT

Pro partnery

Vyhledávání

Prohledat

Nejčastěji hledané

Prohledat

Nejčastěji hledané

Neděle 29. března 2009