Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne s rubrikou Osudové osmičky našich dějin uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

„Velké Kartágo vedlo tři války - po té první bylo ještě mocné, po té druhé obyvatelné. Po třetí válce je nikdo nenašel.“ Tato moudrá slova pronesl německý dramatik Bertold Brecht a po dvou světových válkách dobře věděl, proč to říká.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

9. – 10. 11. 1938 – Křišťálová noc

Křišťálová noc – co myslíte: je to název filmu nebo sbírky básní? Budete se možná divit, ale tento poetický název patří noci z 9. na 10. listopadu 1938, kdy v celém Německu vypukl protižidovský pogrom, který bývá označován – oním poněkud zavádějícím a eufemistickým - názvem Křišťálová noc.

Záminkou k rozpoutání násilí se stal atentát na sekretáře německého vyslanectví v Paříži Ernsta von Ratha, kterého 7. listopadu 1938 dvěma výstřely těžce zranil 17letý Žid Herschel Grünspan. Jeho rodiče patřili k tisícům nešťastným Židům, kteří museli v bídných podmínkách trávit dlouhé týdny na polsko-německých hranicích, když je ani jedna strana nechtěla přijmout. Nešťastný a neuvážený čin židovského mladíka nacisté využili jako záminku k vyostření protižidovských opatření. Na schůzce nacistů 9. listopadu vystoupil Goebbels se zprávou o úmrtí von Ratha a s plamenným protižidovským projevem vyzval všechny k pomstě. A všichni si to vyložili jako povel k zahájení protižidovského pogromu. Byla vypálena převážná část synagog a židovských modliteben, byly vypleněny židovské obchody a podniky. Přímo při pogromu bylo zabito téměř 100 Židů a zhruba 30 tisíc - většinou majetnějších - jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů.

Opravdu, Křišťálová noc jako řemen. Takže až příště uslyšíte nějaký podezřele poetický název, buďte, prosím, na pozoru.

10. listopad 1918 – * Miroslav Horníček († 15. 2. 2003)

10. listopadu roku 1918 se v Plzni narodil Miroslav Horníček. A byl to umělec mnoha řemesel: herec, spisovatel, dramatik, režisér, mim, fotograf, výtvarník, textař… snad jenom zpěv mu příliš nešel, i když v opeře vystupoval též.

A nejlepší byl samozřejmě ve svých hrách, které si psal na tělo a bezpochyby v improvizacích, jakými například byly televizní Hovory H. Improvizaci se přiučil od Jana Wericha v Divadle ABC a s odstupem času řekl: „Nikdy, nikdo, nikde na divadle mi nemohl dát víc. A nedal.“
Miroslav Horníček rád rozmlouval s diváky, protože pro něj nebyli jen obyčejnými diváky, ale mnohdy i partnery.

A také rád cestoval, poznával jiné kraje a stejně jako Karel Čapek z těchto cest vytěžil krásné knížky: Javorové listy, Listy z Provence či Pohlednice z Benátek. Většinu jeho cesty mířily na jih, protože zastával stejný názor jako Charles Chaplin: že totiž civilizovaní lidé směřují tam, kde zraje víno.

Vypočítat vše, co Miroslav Horníček napsal, by zabralo půlku Kalendária a tak jen v krátkosti: Tvrďák, Dobře utajené housle, Malá noční inventura, Můj strýček kauboj, Chvála pohybu, Jablko je vinno, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem…

Ale co je známo o Miroslavu Horníčkovi nejméně, to jsou jeho koláže. Čili hry, při kterých pracoval nejen s nůžkami a lepidlem, ale též akvarelem nebo olejem. Sám o svých kolážích řekl: „Jsou to hry, kdy není mou snahou něco zobrazit, ale všimnout si, co se děje s barvami, když do nich lejeme ředidlo nebo alpu na nohy. Koláž je kombinací dvou nebo více prvků, které by se jinak nesešly – tak jako v základech surealismu byla vyslovena věta: krása je nahodilé setkání šicího stroje s deštníkem na operačním stole.“

Ale i u koláží dokázal Miroslav Horníček vyjádřit svůj způsob humoru: „Nelze spoléhat na náhodu a stříhat a vystřižené pak k sobě lepit. Jestli je něco podivuhodného na mé činnosti, pak je to fakt, že jsem se dosud nebodl nůžkami a nepřilepil ke stolu. Jsem totiž manuálně naprosto neschopný a lepím-li novou koláž, odchází moje žena z chalupy, neboť nesnáší mé obhroublé výkřiky.“

Miroslav Horníček live ve smyslu: „Je zajímavé, jak lidé nadužívají některá slova, například slovo prostě: prostě jsem myslel, že prostě to bude v pořádku prostě…“ Prostě řečeno: v pondělí by Miroslav Horníček prostě oslavil své devadesáté narozeniny. Vzpomínáme.

11. listopad 1918 – konec První světové války

O den později, 11. listopadu 1918, skončila První světová válka. Snaha Německa, které chtělo být pánem světa, dostala poprvé na frak. A odpůrcům radaru v Brdech jen tak lehce připomínáme, že vstup Spojených států amerických do války v letech 1916 a 1917 znamenal válečný zvrat, ostatně jako i v té světové válce druhé. V první světové válce se bojovalo na mnoha frontách a válečné vřavy se účastnilo 25 států. Zahynulo v ní neskutečných 10 milionů lidí, přičemž dvakrát tolik jich bylo zraněno.

Když 11. listopadu 1918 podepsalo Německo příměří, jistě tehdy nikdo nemyslel na to, že v ten den přijíždí Martin na bílém koni.

Ale teď si zaválčíme trochu jinak: Víte, že existují též války tresčí? Ta první skončila 12. listopadu právě před padesáti lety. Probíhala mezi Islandem a Spojeným britským královstvím, ve dvacátém století dokonce třikrát. O co se bojovalo? Samozřejmě o tresky, respektive o právo jejich rybolovu a vytyčení teritoriálních vod. Vášnivý spor se nevyvaroval ani ostrých výstřelů pobřežních stráží. A kdo v této tresčí válce vyhrál? Island. Ten prosadil zásadní omezení lovu britských rybářů ve svých vodách, a také se dočkal mezinárodního uznání nové hranice svých teritoriálních vod, včetně exkluzivní ekonomické zóny sahající do vzdálenosti 200 námořních mil (370 km) od pobřeží.

Ačkoliv si vznik Československé republiky připomínáme k datu 28. října 1918, historici by nás trochu opravili: Oficiálně vše proběhlo až o 17 dní později - 14. listopadu 1918, kdy proběhla první schůze Revolučního národního shromáždění, na němž byla vyhlášena republikánská forma státu, z trůnu byla sesazena Habsbursko-Lotrinská dynastie, Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen prvním československým prezidentem a též byla ustavena první vláda s předsedou Karlem Kramářem. Ale tenkrát to byl takový frmol, že na nějakém dni nezáleží. Hlavně, že jsme byli po staletích poroby samostatní. Bohužel, ne na dlouho.

14. listopad 1948 – * Charles princ z Walesu

Charles, princ z Walesu, dosáhl důchodového věku. Narodil se 14. listopadu 1948, ale u princů je asi zbytečné hovořit o důchodu.

Princ Charles je nejstarším synem britské královny Alžběty II. a jejího manžela prince Philipa. Je následníkem trůnu 16 suverénních států, mj. Spojeného království, Kanady, Austrálie, Belize, Zambie atd. Princ Charles se narodil v Buckinghamském paláci v Londýně, kde asi porodnice není, ale péči dostal vzorovou: vystudoval prestižní britské školy, jako každý člen britské královské rodiny. Studoval antropologii a archeologii. Jeho první manželkou byla Diana Spencer, a jejich svatbu sledovalo v televizi po celém světě na tři čtvrtě miliardy lidí.

Ze svazku vzešly dvě děti - princ William a princ Harry. Jejich manželství ale mělo mnoho problémů, především kvůli Charlesově dlouholeté přítelkyni Camille a později také kvůli Dianiným milencům. Problémy manželství byly tak velké, že se v roce 1996 rozvedli. Diana o rok později umírá při automobilové nehodě v Paříži spolu se svým milencem Dodim. Charles si po devíti letech svou milenku vzal. Camilla ale již neužívá titulu princezna z Walesu, na který by díky sňatku měla mít právo, ale je pouze vévodkyní z Cornwallu.

Pokud se Charles stane britským králem až po 20. září 2013, tak bude nejstarším člověk, který byl korunován britským králem.

rok 1958 – Vynález instantních nudlí

O tom, co je největším japonským vynálezem minulého století, mají obyvatelé země vycházejícího slunce jasno. Není to však ani superrychlý šinkansen, všudypřítomný automat na nápoje, natož MP3 přehrávač.

Podle výzkumu veřejného mínění považují Japonci za největší objev století instantní nudle. Instantní nudle, tedy pokrm, který lze připravit pouhým zalitím horkou vodou, vynalezl Japonec Momofuku Ando, kterému se od té doby říkalo Mr. Noodle. V roce 1958, tedy před padesáti lety, uvedl na trh po dlouhém experimentování metodou pokusů a omylů první instatní nudle na světě, nazvané Čikin-rámen (čikin z anglického chicken, kuře; rámen označuje v japonštině nudle ve vývaru). Mělo to ovšem háček: instantní nudle stály šestkrát více, než ty normální. Instantní nudle čekaly dvě důležitá zlepšení: zlevnění ceny a polystyrénový kelímek.

A ve stejném designu můžeme nudle v kelímku koupit v Japonsku i dnes. Instantní nudle se dnes vyrábí v mnoha variacích a příchutích, od klasické kuřecí, vepřového vývaru, cibulkové, s krevetami, zeleninou až po smažené nudle jakisoba. Průměrný Japonec spořádá ročně 42 kelímků nudlí, tedy skoro jeden týdně. Přestože jsou instantní nudle levné, rychlé a snadno dostupné, nejsou úplně nejlepší stravou: vysoký obsah soli, konzervačních prostředků, glutamátu a dalších chemikálií není zrovna nejzdravější.

Takže si tak trochu važte poctivých nudlí od našich babiček. A pokud jsou tyto nudličky ve slepičí polévce s játrovými knedlíčky, už jen ten poetický název může naladit chuťové pohárky mnohem víc, než nějaké ty instanční nudle. Tudle!

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2008

P ST 4:3

ŽánrPublicistika