Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne s rubrikou Osudové osmičky našich dějin uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Víte, co je to optimismus? Moc hezky to vysvětluje francouzské přísloví: "Uvidíme, řekl slepý. Uslyšíme, opravil ho hluchý. A mrtvý na marách dodal: Za pár let uvidíme a uslyšíme."

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

5. říjen 1938 – prezident Beneš abdikoval

Měl prezident Beneš právo přijmout mnichovský diktát? Nebylo by lepší bojovat? Jakou jsme mohli mít šanci v okamžiku, kdy nás všichni opustili ve jménu "zachování míru v Evropě"?

Poté, co byla 23. září 1938 vyhlášena všeobecná mobilizace, dokázalo Československo během pěti dnů shromáždit milion tři sta padesát tisíc vojáků a bylo připraveno se bránit. Ale přes všechnu odvahu a bojovnost nemohla československá armáda odolat mnohem silnějšímu nepříteli.

Tím spíš, že nemohla počítat s žádnou pomocí. Naopak, Maďaři stejně jako Poláci byli připraveni využít našeho oslabení a uhryznout si svůj díl kořisti. Podle vojenských odborníků bylo Československo schopno bránit se měsíc, maximálně šest týdnů.

Ať už si kdokoli myslí cokoli, skutečností zůstává, že Eduard Beneš mnichovskou dohodu přijal.

5. října 1938 složil prezidentský úřad. Proč až 5. října? I to je otázka. Většina jeho spolupracovníků očekávala, že bude rezignovat bezprostředně po přijetí potupného mnichovského diktátu. Na co ještě čekal? Co mohl získat? To věděl jen on. Ať to bylo cokoli, nestalo se to. 22. října Edvard Beneš odletěl do Anglie.

6. říjen 1923 – založeny Československé státní aerolinie

Počátky našeho letectví jsou spojeny s Francií. Jan Kašpar uskutečnil svůj historický let v roce 1911 na stroji Francouze Louise Blériota. Také první civilní leteckou dopravu u nás od roku 1920 provozovali Francouzi. Letecká společnost Franco-Roumaine zajišťovala spojení mezi Paříží, Prahou a Varšavou.

6. října 1923 se o své právo na oblohu nad republikou přihlásili Češi. Byly založeny Československé státní aerolinie a už 29. října se uskutečnil první let na lince Praha - Bratislava. Vzdálenost 321 kilometrů překonal šéfpilot Karel Brabenec letounem Aero A - 14 Brandenburg. O necelý rok později, 22. srpna 1924, začaly zkušební poštovní lety mezi Prahou a Nitrou.

Tato linka byla vytvořena ze zcela zvláštního důvodu. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk v té době často pobýval ve slovenských lázních Topolčanky a bylo nutné mu umožnit rychlé spojení s Prahou. Mezi Prahou a Nitrou se tehdy konalo dvaapadesát letů.

Přes zimu, od konce října do počátku března, vnitrozemní letecká doprava odpočívala. Zajímá vás, jak velký byl o lety zájem? V roce 1924 uskutečnily Československé státní aerolinie 649 letů. Při nich přepravily 613 cestujících, 1070 kilogramů pošty a 181 metrických centů zboží. V roce 1930 Československé aerolinie uskutečnily let na lince Praha - Záhřeb a vstoupily tak do mezinárodní přepravy.

Počátkem dubna roku 1937 se začalo létat na nově otevřené letiště Praha - Ruzyně a na palubách letadel se objevily první letušky. A nesmíme opomenout dodat fakt, že stavba ruzyňského letiště byla na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži oceněna zlatou medailí.

7. říjen 1953 – † Emil Filla (* 4. 4. 1882)

"Každé umění je snaha po dosažení svobody. Každé umění je vykupování z nesvobody. Ani básník ani myslitel se nemůže vymlouvat na slabost své doby, neboť i když lidé kolem jsou malodušní, zlí a šílení, musí vědět, kde jsou pravé zdroje velikosti a důstojnosti."

Tato slova napsal malíř, grafik a sochař Emila Filla v roce 1943 v Buchenwaldu.

V koncentračních táborech prožil celou válku, byl zatčen hned v prvních dnech, ale to asi nikoho nepřekvapilo. Emil Filla byl vždycky tam, kde se něco dělo. Kde šlo o to "odčinit hříchy proti svobodě". V životě i v umění.

Za první světové války pracoval v Holandsku ve službách protirakouského odboje. Byl vůdčí osobností naší meziválečné avantgardy. Bojoval svým dílem proti fašismu. Nepohodlný byl i po válce, kdy se stal profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Studenti ho obdivovali a to bylo nebezpečné. Zvlášť když Filla odvážně tvrdil, že "nemohou existovat svobodní lidé bez svobodného člověka." A tak byl napadán jako umělec. Kritizován pro "pramálo kladný poměr k objektivní skutečnosti", "chladnou virtuozitu" a formalismus. Jeho práce byly označovány za "ohavné" a neodpovídají požadavkům socialistického realismu. Bylo mu zakázáno vystavovat cokoli kromě krajin Českého středohoří.

A on už byl starý a nemocný, jen v Buchenwaldu přežil šest infarktů. Už neměl sílu vzdorovat. Zemřel 7. října 1953.

9. říjen 1978 – † Jacques Brel (* 8. 4. 1929)

Francouzský šansoniér Jacques Brel se narodil v Belgii. Jeho otec měl továrnu na textilní kartony a předpokládal, že synek ji jednou převezme. Ale Jacques měl jiné zájmy. Divadlo. A ve třiadvaceti letech složil první písně a začal je zpívat po bruselských kabaretech.

Jacquesovo zpívání se rodině vůbec nelíbilo a odmítla ho podporovat, přestože už byl ženatý a měl dvě děti. A tak odešel do Paříže, města, kde se plní sny. Splnily se i jemu.

Všiml si ho hledač talentů Jacques Canetti a už dva roky nato Brel vydal své první dlouhohrající gramofonové album. Z vděčnosti často zpíval pro křesťanské organizace, což mu u přátel vyneslo přezdívku "biskup Brel". Jeho druhá deska získala v roce 1957 Velkou cenu Akademie Charles Cros a v roce 1958 mu už nadšeně tleskala pařížská Olympie. Z belgického vyhoštěnce se během několika málo let stal slavný šansoniér, skladatel, filmový a divadelní herec a režisér.

V roce 1974 vše opustil a odjel. Zjistili mu rakovinu plic. Po operaci nádoru odplul na své plachetnici na Markézy a usadil se na tichomořském ostrůvku Hiva Oa. Pokud se neplavil na jachtě, pilotoval malé letadlo jako aerotaxi pro místní obyvatele.

V roce 1977 se vrátil do Paříže a natočil své poslední album. Během prvního týdne se ho prodalo neuvěřitelných více než milion kopií. Jacques Brel odplul zpět na ostrovy a dál létal jako pilot. O rok později se jeho zdravotní stav prudce zhoršil a 9. října 1978 zemřel. Je pochován na Markézách, vedle Paula Gauguina.

11. říjen 1963 – † Jean Cocteau (* 5. 7. 1889)

Francouzský básník a neuvěřitelně všestranný umělec. Psal básně, prózu i divadelní hry. Byl scénografem, malířem, ilustrátorem, choreografem, scenáristou i filmovým režisérem.

V devětadvaceti letech poznal tehdy patnáctiletého Raymonda Radigueta Ano, toho Radigueta, který v osmnácti letech napsal slavný román Ďábel v těle, v devatenácti další román Ples u hraběte d'Orgel a ve dvaceti zemřel na tyfoidní horečku.

Smrt intimního přítele jej zlomila. Propadl opiu a léta se dostával z drogové závislosti.

Snímek Krev básníka z roku 1930 byl jeho režijní prvotinou a zpovědí. O pár let později našel mezi filmaři svou druhou životní lásku. Jean Marais se stal nejen jeho životním partnerem, ale také erbovním hercem.

Spolu natočili filmy Věčný návrat, Kráska a zvíře, Orfeus, Orfeova závěť. Spolu žili v Paříži. Jejich vztah na pár měsíců přerušila jen válka a ukončila až smrt.

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2008

P ST 4:3

ŽánrPublicistika