Zajímavá výročí týdne s rubrikou Osudové osmičky našich dějin uvádí Saskia Burešová
00:00:15 Dobrý den, vítám vás u Kalendária.
00:00:22 Člověk se podobá zlomku, Tvrdil Lev Nikolajevič Tolstoj.
00:00:27 Čitatel vyjadřuje jeho skutečnou hodnotu.
00:00:31 Jmenovatel naznačuje, co si o sobě myslí.
00:00:34 Lidé si ovšem často neuvědomují,
00:00:36 že čím větší je jmenovatel, tím menší hodnotu má celý zlomek.
00:00:45 V roce 1933 vyhrála ještě ne dvacetiletá absolventka
00:00:49 obchodní akademie Věra Ferbasová soutěž o královnu krásy.
00:00:54 S titulem Miss Plzně se vydala za štěstím do Prahy.
00:00:58 Našla je ve filmových ateliérech.
00:01:01 Než se nadála, byla z ní jedna z nejoblíbenějších
00:01:04 komediálních hereček 30. let.
00:01:08 Zpěv: Naše třídní mluví velmi vlídně, můj andílku, to se nedělá.
00:01:15 Poslední čas studujete bídně, já to s vámi dobře myslela, la, la.
00:01:25 Věra Ferbasová se k herectví dostala vlastně náhodou.
00:01:29 Dozvěděla se, že Divadlo Vlasty Buriana hledá sekretářku
00:01:32 a šla se představit panu řediteli.
00:01:35 On ale neměl o skvělou stenografku zájem.
00:01:37 Jedna z jeho hereček právě onemocněla
00:01:40 a Burian hledal náhradu.
00:01:42 Později vzpomínala na chvíli, která změnila její život:
00:01:47 Podíval se na mě těma svýma přivřenýma očičkama a řekl:
00:01:51 Co kdybys to, holka, zkusila na jevišti? A tak to zkusila.
00:01:57 Ferbasová byla sladce naivní, neodolatelný klaun v sukních.
00:02:02 Tančila, zpívala a hrála ve více než 40 filmech.
00:02:06 Byla mistryní masek a převleků.
00:02:09 Uměla zahrát všechno, od důstojné staré dámy až po rozjíveného kluka.
00:02:15 Vlasta Burian měl skvělý čich.
00:02:17 Tak já Venouš Huňáček.
00:02:20 Huňáček?
00:02:21 Ano, Huňáček.
00:02:23 Jdu po ulici a najednou vidím uličníka, jak táhne krásného psa.
00:02:29 Jářku, ty uličníku, tenhle pes tobě nepatří.
00:02:32 Slovo dalo slovo, až jsem zavolal strážníka a psa jsem mu vzal.
00:02:38 A na Magistrátě mi řekli, kde bydlíte.
00:02:41 A ostatek už račte znát.
00:02:44 Jsem vám velmi vděčná a nikdy vám toho nezapomenu.
00:02:52 Za protektorátu Ferbasová oznámila, že s filmováním končí.
00:02:56 Nechtěla hrát v německých filmech.
00:02:59 Po válce její ojedinělé gesto nikdo neocenil.
00:03:02 Filmové role pro ni náhle nebyly.
00:03:05 K filmu se vrátila až v 60. letech v převážně nicotných rolích,
00:03:10 které nebyly hodny jejího talentu.
00:03:12 Takový je život.
00:03:19 23. září 1918 se v Červeném Kostelci na Náchodsku
00:03:24 narodil Erhart Martin.
00:03:27 Pro pořádek: Erhart bylo křestní jméno, Martin příjmení.
00:03:31 O řadu let později mu slavná herečka Andula Sedláčková
00:03:35 napsala dopis: Jste pro mě nejlepším hercem,
00:03:39 nástupcem Eduarda Vojana.
00:03:42 To už se ovšem jmenoval Martin Růžek.
00:03:47 Miloval divadlo a jako ochotník hrál už od dětství.
00:03:50 Na konzervatoři ho ale dvakrát odmítli,
00:03:53 a tak studoval lesní inženýrství.
00:03:56 Nacisté však vysoké školy uzavřeli.
00:03:58 Martin, stále ještě křestním jménem Erhart, se živil všelijak.
00:04:03 Pracoval jako číšník, úředník, mandloval prádlo.
00:04:06 A večer, stále ještě jen jako ochotník, hrál divadlo.
00:04:10 Po válce přijal jméno Martin Růžek. Na počest Otmara Růžka,
00:04:15 strýce důstojníka, kterého umučili nacisti.
00:04:19 A stále hrál. Teď už profesionálně
00:04:22 a v těch nejlepších kamenných divadlech.
00:04:25 Po léta byl bídákem českého filmu číslo jedna.
00:04:30 Už od roku 1950, kdy sehrál roli Koniáše v přepisu Jiráskova Temna
00:04:36 tak přesvědčivě, že si lidé na ulici před ním uplivovali.
00:04:40 Přebídný zatracenec bude mít neustále na očích pekelné obludy,
00:04:49 šeredné příšery a potvory, které ho roztrhají.
00:04:54 Po Koniášovi přišli další padouchové.
00:04:57 Ale pak je Martin Růžek začal odmítat.
00:05:00 Naštěstí režiséři pochopili, že by měl hrát i jiné charaktery.
00:05:05 Těch charakterů nakonec vytvořil jen ve filmu či v televizi na 150.
00:05:10 Počkej, však uvidíš. Prosím.
00:05:13 Prosím.
00:05:26 Nemyslete si, že vás tady mám na krmníku, prasata!
00:05:30 Méně žrát a více dělat.
00:05:34 Kdy prasknete, čuňata?
00:05:36 Dle rozkazu, pane hejtmane!
00:05:40 Tomu já říkám disciplína.
00:05:51 23. září 1938 vyhlásila československá vláda
00:05:56 všeobecnou mobilizaci. Co tomu předcházelo?
00:06:00 Co se stalo od 16. září, kdy jsme o situaci v Československu
00:06:04 v roce 1938 mluvili v minulém Kalendáriu?
00:06:08 Nebylo toho málo.
00:06:11 19. září britská a francouzská vláda navrhly československé vládě,
00:06:17 aby Německu odstoupila pohraniční oblasti
00:06:20 s více než 50 procenty německého obyvatelstva.
00:06:24 20. září Hodžova vláda požadavek odmítla.
00:06:28 21. září Britové a Francouzi
00:06:31 ultimativně požádali prezidenta Beneše,
00:06:34 aby vláda svůj postoj k odstoupení pohraničí změnila.
00:06:39 Zpráva vyvolala mohutné demonstrace v Praze a dalších českých městech.
00:06:44 Hodžova vláda podala demisi
00:06:47 a nahradila ji vláda generála Syrového.
00:06:50 V týž den se britský ministerský předseda Chamberlain
00:06:53 sešel v Bad Godesbergu s Hitlerem.
00:06:56 Tomu už nestačilo odstoupení Sudet Německu.
00:06:59 Žádal splnění i územních požadavků,
00:07:02 které vůči Československu vznesli Poláci a Maďaři.
00:07:06 Československá vláda nemohla jinak.
00:07:10 Musela ukázat, že je odhodlaná a schopná bránit zemi,
00:07:13 v jejímž čele stojí.
00:07:15 A tak 23. září vyhlásila všeobecnou mobilizaci.
00:07:21 Zatímco muži s kufříky odjížděli ke svým útvarům
00:07:24 a připravovali se na boj, děly se další věci.
00:07:28 26. září 1938 bylo uveřejněno německé memorandum,
00:07:34 které požadovalo do 1. října 1938 vyklidit pohraniční oblasti.
00:07:41 Hitler oznámil, že pokud jeho požadavky
00:07:43 nebudou splněny do 14 hodin 28. září,
00:07:47 německá vojska vpadnou do Československa.
00:07:51 27. září Neville Chamberlain prohlásil,
00:07:54 že Britové nejsou povinni přijít Československu na pomoc.
00:07:58 A požádal Benita Mussoliniho,
00:08:01 aby se ujal role prostředníka v mezinárodním jednání
00:08:04 o Hitlerových požadavcích.
00:08:06 Francouzi jeho návrh podpořili. Co bylo dál, o tom zase příště.
00:08:15 Dodnes se všichni fotbaloví fandové ptají,
00:08:18 jak by Československo uspělo
00:08:20 na mistrovství světa ve Francii v roce 1938,
00:08:24 kdyby za nás mohl hrát Pepi Bican.
00:08:27 Většina tvrdí: byli bychom mistry.
00:08:31 Ale Bican do Francie nejel.
00:08:33 Československé občanství
00:08:35 získal až pár týdnů po skončení mistrovství.
00:08:38 A tak se stále můžeme jen dohadovat co by bylo, kdyby.
00:08:43 Pepi Bican se narodil a vyrostl ve Vídni,
00:08:46 ale jeho otec pocházel ze Sedlice u Blatné
00:08:49 a doma se mluvilo česky.
00:08:51 Otec brzy zemřel a Pepi pomáhal fotbalem vylepšit rodinný rozpočet.
00:08:56 Hrál za Rapid, za Admiru Vídeň.
00:08:59 Byl členem rakouského reprezentačního mužstva.
00:09:02 V roce 1937 přešel do Slávie.
00:09:05 Byl králem střelců, králem kopané.
00:09:09 Soupeře i diváky přiváděl k úžasu i obdivu svými kličkami,
00:09:13 přehazovačkami, uličkami, patičkami,
00:09:16 žonglérskými zadovkami, žíněmi.
00:09:19 Za život nastřílel pět tisíc gólů,
00:09:22 jen v dresu Slávie celé dvě tisícovky.
00:09:25 Byl přesvědčený o své nepřemožitelnosti
00:09:28 a věřil, že odhalil všechna tajemství míče i hry.
00:09:32 Možná se nemýlil.
00:09:34 Protože na hřišti, před bránou byl král.
00:09:38 Po válce dostal lákavé nabídky ze zahraničí.
00:09:41 Nejlákavější byla z Itálie. 6 milionů za přestup a skvělá gáže.
00:09:48 Výboři Bicana varovali:
00:09:50 Proboha, pozor! Itálie je nejblíž nastolení komunistického režimu!
00:09:54 A tak zůstal.
00:09:56 O pár let později byl rád, když mohl pracovat jako pomocný dělník.
00:10:00 Králům se u nás nikdy nedařilo. To až po smrti jim stavíme pomníky.
00:10:10 Myslím, že nejen já jsem velice ráda chodívala do Koruny
00:10:14 na jahodový koktejl, bramborák nebo topinky za jednu korunu.
00:10:18 Dělali je tenkrát učni a byly opravdu fantastické.
00:10:21 Ale co je vaším úkolem.
00:10:23 Uhodnout jméno architekta, který Palác Koruna postavil.
00:10:28 Při pohledu na archívní záběry automatu,
00:10:31 které vzbuzují tolik vzpomínek, si o něm něco povězme.
00:10:35 Když mu bylo 42, to bylo v roce 1912,
00:10:38 bylo rozhodnuto o demolici starého nárožního domu
00:10:42 a stavbě paláce Koruna.
00:10:45 Náš muž s návrhem paláce ve stylu geometrizující secese
00:10:49 porazil i takové architekty, jako byli Jan Kotěra či Alois Dryák.
00:10:54 Měl za sebou bohaté zkušenosti.
00:10:56 Po studiích pracoval v Budapešti, v Paříži a v Belgii.
00:11:00 V roce 1900 se vrátil do Prahy
00:11:02 a během dalších let vystavěl mnoho krásných budov.
00:11:06 Například budovu Banky československých spořitelen
00:11:09 v pražské Jindřišské ulici.
00:11:12 Jeho nejkrásnějším pomníkem ale zůstane Koruna.
00:11:15 Víte, kdo to byl?
00:11:16 Pokud ano, volejte telefonní číslo 2 6113 7777.
00:11:22 3 vylosovaní diváci získají roční předplatné časopisu Epocha.
00:11:28 A ještě tu mám odpověď na minulou hádanku.
00:11:31 Chtěli jsme znát jméno českého filmového idolu 30. a 40. let,
00:11:36 muže stejně přitažlivého jako talentovaného,
00:11:40 který přes veškerý talent skončil jako kulturně propagační referent
00:11:45 v Národním divadle.
00:11:47 Byl to Raoul Schránil.
00:11:50 Předplatné časopisu Epocha a kalendář našeho pořadu
00:11:54 s mnoha citáty a zajímavými výročími příštího roku
00:11:58 získali naši 3 výherci, kterým samozřejmě blahopřeji.
00:12:02 Nechcete se o totéž pokusit i vy?
00:12:22 Děkuji, že jste s námi strávili 15 minut svého času.
00:12:25 Doufám, že tato doba byla pro vás přínosem.
00:12:28 Tak ať vám v novém týdnu všechno vychází.
00:12:32 A pamatujte, co říkal Platon:
00:12:34 Moudří lidé mluví, protože mají, co říci.
00:12:38 Blázni, protože by rádi něco řekli.
00:12:41 Těším se na vás u Kalendária.
00:12:51 Skryté titulky: Hana Riedlová, Česká televize 2008
