Zajímavá výročí týdne s rubrikou Osudové osmičky našich dějin uvádí Saskia Burešová
00:00:15 Dobrý den, vítám vás u Kalendária.
00:00:23 Jedno japonské přísloví říká:
00:00:26 Básníci znají i krajiny, kde nikdy nebyli.
00:00:30 Mám návrh. Staňte se společně s námi dnes básníky.
00:00:34 Možná objevíte krajiny, Které jste doposud nepoznali.
00:00:42 Václav IV. byl synem Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické.
00:00:48 A věřil hvězdám.
00:00:51 Co předpovídají hvězdy, mistře Křišťane?
00:00:56 Neštěstí.
00:01:00 Nad ránem hvězdy zpívají, můj králi.
00:01:05 Není jim rozumět.
00:01:09 Jistě.
00:01:15 Běž spát.
00:01:18 Nad ránem chodí po cimbuří smrt.
00:01:23 Hvězdy Václavovi přály od narození.
00:01:25 Tatínek se snažil
00:01:27 a už od útlého dětství synka zahrnoval tituly a hodnostmi.
00:01:31 V roce 1363 ho nechal korunovat na českého krále.
00:01:35 Václavovi byly 2 roky.
00:01:38 Karlovi by se jistě líbilo, kdyby ze synka vyrostl panovník,
00:01:42 jakého v televizní inscenaci vylíčil dramatik.
00:01:50 Na mši?
00:01:53 Bílé karlštejnské. Zdravím tě otče arcibiskupe.
00:01:58 To je mrzuté, takhle brzo muset z postele.
00:02:04 Přibylo vám vrásek, má labuti.
00:02:08 Neměla byste se tolik trápit osudem křesťanstva.
00:02:12 Kaplan už čeká. Sladké modlení.
00:02:18 Karel se snažil zajistit synovu budoucnost i jinými způsoby.
00:02:22 V roce 1376 byl díky jeho snažení
00:02:26 Václav zvolen také za římskoněmeckého krále
00:02:29 a v katedrále v Cáchách korunován.
00:02:32 Po otcově smrti se Václav ujal vlády.
00:02:36 Bohužel, velikosti otce nedosáhl.
00:02:39 Začal dávat přednost lovu a bujarým pitkám
00:02:42 před vladařskými povinnostmi.
00:02:44 Doma i v říši narůstala nespokojenost.
00:02:47 A v roce 1400 byl Václav z německého trůnu sesazen.
00:02:52 Uchýlil se do Čech,
00:02:53 ale ani české šlechtě se způsob jeho panování příliš nezamlouval.
00:02:58 Korunovace dvouletého chlapce
00:03:00 asi nebyla Karlovým nejlepším rozhodnutím.
00:03:03 Ale i velcí panovníci mohou být zaslepenými otci.
00:03:11 Operní zpěv.
00:03:30 Píseň, kterou zpívá Marta Krásová, má roztomilý název.
00:03:33 Jeníčku, bloudíš.
00:03:35 Jan Malát, který píseň upravil, v životě nezabloudil.
00:03:39 Našel svou cestu.
00:03:43 Narodil se v roce 1843 ve Starém Bydžově.
00:03:46 Vystudoval německý učitelský ústav v Praze
00:03:49 a pražskou varhanickou školu a začal učit.
00:03:53 Heslo, uč se synu moudrým býti,
00:03:55 se snažil naplnit v Novém Bydžově a v Praze na Smíchově.
00:03:59 Byl prý velmi dobrým učitelem,
00:04:02 ale i tak by jeho jméno mohlo upadnout do zapomnění,
00:04:05 nebýt toho, že, jak jsem řekla už v úvodu, našel svou cestu.
00:04:10 Sbíral a upravoval lidové písně.
00:04:13 Jak jste se mohli přesvědčit, posbíral krásné písně
00:04:16 a krásně je upravil. A ještě něco udělal.
00:04:20 Sepsal řadu škol hry na klavír, housle, flétnu a harmonium.
00:04:24 Malátova škola má skvělý zvuk ještě dnes.
00:04:28 A písně, které upravil, stejně tak.
00:04:38 Film Příjezd vlaku bratří Lumiérů
00:04:40 sice nemálo vyděsil první filmové diváky v pařížském Grand Café
00:04:45 na bulváru Kapucínů,
00:04:46 ale současně se stal velkou inspirací
00:04:49 pro další báječné muže s klikou. Například našeho Jana Kříženeckého.
00:04:58 V březnu roku 1898 si třicetiletý architekt Jan Kříženecký
00:05:02 s přítelem, také architektem Josefem Františkem Pokorným,
00:05:06 vypůjčili peníze a objednali si u bratrů Lumiérů
00:05:10 kinematografický aparát a asi tucet filmů.
00:05:14 Půjčili si také peníze na postavení pavilonu
00:05:17 na připravované Výstavě architektury a inženýrství v Praze,
00:05:20 kde koupené filmy chtěli předvádět. Doufali ve slušný zisk.
00:05:25 Zaslané snímky se jim však příliš nelíbily,
00:05:28 a tak se rozhodli natočit své vlastní. A také to udělali.
00:05:33 Polední výstřel na Mariánských hradbách.
00:05:36 Vzrušující. Napínavé.
00:05:40 Lidé slabších nervů, pozor!
00:05:47 Teď!
00:05:49 Architekt Pokorný natáčení organizoval
00:05:52 a měl na starosti režii výjevů.
00:05:55 Jan Kříženecký stál za kamerou a filmy vyvolával a promítal.
00:05:59 Díky oběma pánům se 19. června 1898
00:06:04 návštěvníci pavilonu Českého kinematografu
00:06:07 na pražském výstavišti stali svědky historického okamžiku.
00:06:12 Zrodu české kinematografie.
00:06:15 Ano, 110 let už uplynulo od okamžiku,
00:06:19 kdy diváci očarovaně sledovali první české filmy.
00:06:23 Zmařené dostaveníčko a Lepič plakátů,
00:06:25 ve kterých hrál první český filmový herec,
00:06:28 známý pražský komik, písničkář a malostranský knihkupec
00:06:33 Josef Šváb-Malostranský.
00:06:37 Po skončení Výstavy se Jan Kříženecký s Josefem Pokorným
00:06:41 vrátili k práci na stavebním úřadu.
00:06:44 Pavilon byl zbourán a prodán jako palivové dříví.
00:06:48 Prodáno bylo i zbylé zařízení.
00:06:50 První české filmy se naštěstí zachovaly
00:06:53 a zůstaly krásným svědectvím o počátcích české kinematografie.
00:07:16 Právě před 40 lety, 20. června 1968, zemřel Zdeněk Štěpánek.
00:07:24 Herec, jehož nazývali Vojanovým dědicem.
00:07:27 Velká legenda českého divadla i filmu.
00:07:30 Hřmotný, robustní, s uhrančivýma očima
00:07:33 a drsným, zvláštně chraplavým, maličko puklým hlasem.
00:07:38 Urozený pane z Heslova.
00:07:40 Můj ochránce a přítel císař Rudolf vás všechny pozdravuje a líbá.
00:07:44 Teď není čas na žerty!
00:07:46 Máš pravdu, milosti, není čas.
00:07:48 Ale řekni mi jen, ráčila dáti tvoje milost Šmejcíři a jeho ženě
00:07:52 nějakých glejk či lejster s vědomým k cestě za hranice?
00:07:55 Já glejk? Nikdy!
00:07:56 Zde je ten glejk.
00:07:59 Pečeť - falešná.
00:08:03 Můj podpis - falešný.
00:08:05 Mluv, kde jsi k tomu přišel!
00:08:07 Hned uvidíš milosti.
00:08:09 Zdeněk Štěpánek kdysi napsal:
00:08:11 Žízeň herce po poznání lidské duše je nezhasitelná,
00:08:15 jeho žádost neukojitelná,
00:08:17 nezná oddechu, žene své srdce neúprosně a nemilosrdně vpřed,
00:08:22 letí jako meteor vesmírem, šťasten vědomím, že dokud letí, svítí.
00:08:28 A že také jednou zhasne a zřítí se do tmy?
00:08:31 Na to vůbec nemyslí. Až zhasne, nebude, budou jiní.
00:08:36 Jiní ano, ale takoví jako on ne.
00:08:40 V Lucerně jsem hrál snad od zajíčka všechny role.
00:08:48 Nešlo by to, že bys to ještě zkusil?
00:08:51 Když se budeš dívat támhle do toho okýnka, tak to uvidíš.
00:08:57 Teď opakuju já, vrchně a poroučím,
00:09:01 že žijete rejtarsky a že všem ujídáte.
00:09:06 Za to, že musím bránit svůj majetek, své starodávné právo!
00:09:10 Právo, právo! A starodávné! Právo!
00:09:14 Právě proto, že je tak starodávné, proto už nic neplatí!
00:09:20 Kdosi o Zdeňkovi Štěpánkovi řekl, že v sobě nesl něco z démonismu
00:09:24 a titanismu velkých romantických tragédů.
00:09:28 Mimochodem, zajíčka fotografovi Karlu Hájkovi nezahrál.
00:09:37 Muž, jehož jméno dnes chceme znát, se narodil v roce 1818 v Paříži
00:09:42 jako syn talentovaného malíře a vynikající klavíristky.
00:09:46 Otec zemřel, když byly chlapci 4 roky.
00:09:49 Matka ho učila hrát na klavír.
00:09:51 Když poznala synův výjimečný talent,
00:09:54 dala ho studovat k Antonínu Rejchovi.
00:09:57 Víte, kdo to byl?
00:10:29 Skládat začal velmi brzy,
00:10:31 ale prorazil až ve 41 letech svou čtvrtou operou. Faustem.
00:10:36 Doslova přes noc z něj udělala
00:10:38 nejznámějšího francouzského skladatele.
00:10:41 Jeden čas hrozilo, že se vzdá světského života
00:10:44 i kariéry skladatele.
00:10:46 Pár let totiž vážně uvažoval o tom, že se stane knězem.
00:10:50 Studoval teologii a podepisoval se jako Abbé.
00:10:53 Vydrželo mu to 5 let. Po 5 letech ticha se vrátil k hudbě.
00:10:59 Naštěstí pro nás. Na církev ovšem myslet nepřestal.
00:11:03 Na sklonku života psal převážně duchovní hudbu.
00:11:06 Faust je ovšem jeho nejznámějším dílem.
00:11:23 Víte, o kom mluvím? Víte, kdo to byl?
00:11:25 Pokud ano, volejte na telefonní číslo 2 6113 7777.
00:11:32 3 vylosovaní diváci získají roční předplatné časopisu Epocha.
00:11:37 A ještě vám prozradím správnou odpověď na minulou soutěžní otázku.
00:11:43 Chtěli jsme slyšet jméno české novinářky a spisovatelky,
00:11:47 autorky románů Pacientka doktora Hégla či Předtucha.
00:11:51 Chtěli jsme slyšet jméno ženy,
00:11:53 které se na Barrandově říkalo dobrý anděl českého filmu,
00:11:57 pro její nebojácnost a potřebu vždy se zastat těch,
00:12:01 o kterých si myslela, že se jim děje křivda.
00:12:04 Alespoň podle vzpomínek spisovatele Františka Kožíka.
00:12:07 Chtěli jsme slyšet jméno Marie Pujmanová.
00:12:27 Tak taková jsou výročí příštího týdne.
00:12:30 Je čas se rozloučit.
00:12:32 Pokud chcete mít hezké a klidné následující dny,
00:12:36 vemte si k srdci toto čínské přísloví.
00:12:39 Buďte přísní sami k sobě a shovívaví k jiným.
00:12:42 Pak nebudete mít nepřátele.
00:12:45 Na shledanou u Kalendária.
00:12:53 Skryté titulky: Hana Riedlová, Česká televize 2008
