Osobní program

Kalendárium

Zajímavá výročí týdne s rubrikou Osudové osmičky našich dějin uvádí Saskia Burešová

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

"Nazvěte svůj omyl zkušeností," nabádal své čtenáře pan Gilbert Keith Chesterton. "Jeho tíha hned bude poloviční."

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

18. květen 1923 – zahájeno vysílání Čs. rozhlasu

Rozhlas je jedním z báječných vynálezů dvacátého století. První pokusy přiblížit lidem zajímavé události a dopřát jim zážitky přenosem zvuku jsou ale přece jen o něco starší. V roce 1877 byl telefonem a telegrafním vedením přenášen koncert z Filadelfie do New Yorku.

Koncem století fungovaly po celém světě telefonní programové stanice, které přenášely hudbu, zprávy, hlášení o trhu a tzv. telefonní dramata.

Teprve po roce 1920 tyto přenosy nahradil rozhlas. V tom roce ve Spojených státech jistý pan Harry P. Davis uvedl do provozu první radiostanici světa a 2. listopadu 1920 přenášel průběh prezidentských voleb. V září roku 1922 zahájil vysílání ruský vysílač Kominterna, v listopadu téhož roku francouzská Radiola a 14. listopadu 1922 byla v Londýně založena společnost BBC, British Broadcasting Company.

18. května 1923 ve 20 hodin a 15 minut se mezi rozhlasové velmoci jako první země ve střední Evropě zařadilo i Československo. Z radiotelegrafní a radiofonní stanice ve Kbelích bylo zahájeno pravidelné, byť oficiálně zatím jen pokusné vysílání českého Radiojournalu. V provizorním studiu ve skautském stanu se zrodila "nová éra radiová".

Československý rozhlas sehrál významnou roli v našich dějinách. Tekla před ním krev v květnovém povstání roku 1945 i v srpnu 1968.

Přestože na Československý rozhlas třicet let po jeho vzniku silně zaútočila televize, k nejhezčím mým vzpomínkám patří chvíle, kdy jsme s maminkou a tatínkem v setmělém pokoji při svíčkách poslouchali rádio. A tak chci poděkovat a do dalších let popřát "rozhlásku" jen samé vděčné posluchače.

20. květen 1908 – * James Stewart († 2. 7. 1997)

20. května 1908 se v Indianě v Pennsylvánii narodil James Maitland Stewart. Jeho otec měl malé železářství na Philadelphia Street. Čtvrt století ve výloze krámku vystavoval Oscara, kterého synek získal v roce 1941 za film Příběh z Filadelfie. Zvláštní náhoda...

Vystudovaný architekt z Princetonu, který nikdy nebral hodiny herectví, získal později ještě dva Oscary. Víc si však cenil válečných vyznamenání.

V roce 1940, ještě před napadením Pearl Harboru, se Jimmi dobrovolně přihlásil do letectva. Jako pilot bombardéru B-24 Liberator se zúčastnil dvaceti bojových akcí v Evropě. Byl vyznamenán Leteckým křížem za zásluhy a Leteckou medailí, měl francouzský Válečný kříž, sedm bronzových hvězd a na konci války hodnost plukovníka.

Do jednačtyřiceti let byl nejžádanější muž Hollywoodu zarytý starý mládenec. Pak se oženil s Glorií, se kterou prožil šťastných pětačtyřicet let. Když Gloria v roce 1994 zemřela, přestal ho bavit život. Jediné, po čem toužil, bylo odejít za ní. 2. července 1997 se jeho přání splnilo.

Zůstala krásná vzpomínka na velkou filmovou legendu: dlouhého, hubeného muže s klátivou chůzí, pomněnkově modrýma očima a plachým pohledem. Na skvělého chlapa, o kterém prezident Harry Truman řekl: "Kdybych měl syna, přál bych si, aby byl jako Jimmi Stewart."

23. květen 1618 – Pražská defenestrace

6. března 1618 se v pražském Karolinu sešel sjezd protestantských stavů. Přijal protest proti soustavnému porušování Rudolfova Majestátu, privilegia zajišťujícího náboženskou svobodu. Delegace, která protest nesla na hrad, však nebyla vpuštěna, a tak ho stavové poslali do Vídně.

Pokorně v něm žádali o zásah proti nehodným úředníkům, kteří svým hanebným jednáním ohrožují autoritu císaře jakožto ochránce náboženských svobod. Současně císaři Matyáši oznámili, že nastalou situaci projednají na dalším sjezdu, svolaném na 21. květen.

Vzápětí přišla odpověď. Tvrdá, úsečná, neuvěřitelně ostrá. Matyáš sjezd zakázal a těm, kdož ho svolali, hrozil potrestátním. Nikdo ze stavů nebyl schopen uvěřit, že psaní skutečně přišlo z Vídně. Považovali je za padělek nenáviděných místodržících. Sjezd odvolán nebyl a vyvrcholil rozhodnutím, že je třeba od protestních listů přistoupit k činům. Praha začala zbrojit.

23. května 1618 byli místodržící Vilém Slavata a Jaroslav Bořita z Martinic i s písařem Fabriziem vyhozeni z okna kanceláře do hradního příkopu.

Všichni tři sedmnáctimetrový pád z druhého patra Ludvíkova křídla Starého paláce přežili. Nezachránilo je ovšem ani smetí v hradním příkopu, ani Panna Maria či andělské perutě.

Historikové se shodují, že muži skončili na prudkém svahu příkopu a dolů, do těchto míst v zahradě Na valech, kde dnes jejich dopad označují tři pískovcové obelisky, se skutáleli. Ani zázračné přežití však nic nezměnilo na skutečnosti, že defenestrací začalo české stavovské povstání a potažmo i třicetiletá válka.

3. srpen 1891 – * Xena Longenová († 23. 5. 1928)

Jmenovala se Polyxena Marková a narodila se v roce 1891 ve Strakonicích. Její otec Antonín i bratři Adolf a Vladimír byli herci. Nikoho nepřekvapilo, že se herečkou stala i ona. V roce 1910 se setkala s Emilem Pittermannem, který se proslavil pod jménem Emil Artur Longen, a provdala se za něj.

S manželem tvořili skvělý tým. Tedy, pokud se profese týče. Vystupovali spolu v divadlech a kabaretech nejen v Praze a v Brně, ale v celé Evropě. V Berlíně, Vídni, v Terstu. Koncem první světové války hráli v Národním divadle v Lublani, kde sklidili mimořádný úspěch a stali se miláčky publika. Po válce krátce působili v Paříži.

V roce 1920 se vrátili domů a Longen založil kabaret Revoluční scéna. Na jeho prknech Xena podle pamětníků vytvořila svůj největší a nejslavnější výkon v Longenově dramatizaci Kischova Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Revoluční scéna přežila jen rok. V roce 1925 manžele přijal do svého divadla Vlasta Burian.

Xena Longenová byla vynikající herečka. Ve dvacátých letech minulého století jedna z nejoblíbenějších. Bohužel, jediný film, ve kterém hrála, se nedochoval.

Manželství s Longenem Xenu ničilo. Byl velký bohém a hýřil a hodně pil. Pokud se s Xenou zrovna vášnivě nehádali, nemluvili spolu. 23. května 1928 sedmatřicetiletá Xena Longenová skočila z okna.

21. květen 1918 – * Vilém Heckel († 31. 5. 1970)

31. května otřáslo Peru největší zemětřesení v dějinách Jižní Ameriky. Hora Huascarán se změnila ve smrtící lavinu ledových a kamenných balvanů. Část laviny skončila v jezeře, které se vzdulo a vytvořilo vlnu, která pohltila několik měst a vesnic. Toho dne zahynulo více než 70 tisíc Peruánců.

A také čtrnáct členů československé horolezecké expedice, mezi nimiž byl i známý fotograf Vilém Heckel. Hory miloval.

Byl považován i za jednoho z našich nejlepších průmyslových fotografů. Koneckonců, začínal jako propagační fotograf v brněnské zbrojovce. Fotil také úžasné portréty. Ale jeho největší láskou byly hory. Tou poslední, osudovou, se stal Huascarán.

Vyhledávání v Kalendáriu

Facebook Twitter E-mail

Stopáž13 minut

Rok výroby 2008

P ST 4:3

ŽánrPublicistika