Kalendárium

Neděle 27. ledna 2008

Zajímavá výročí týdne s novou rubrikou Osudové osmičky našich dějin uvádí Saskia Burešová

Dnes jedna dobrá rada od Michela de Montaigne "Není opravdu větší a zatvrzelejší hlouposti ani hlouposti protimluvnější, než dát se popouzet a rozčilovat hloupostmi tohoto světa."

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

880 až 890 – založen Pražský hrad

V místech, kde se dnes na Pražském hradě vypíná západní průčelí Svatovítské katedrály, bylo prý nejvyšší místo tohoto kopce nad Vltavou, pahorek zvaný Žiži. Jeho jméno snad pocházelo ze staroslovanského "žiž", tedy žeh, žhnutí, či oheň a sloužil pohanským obětem našich předků.

Neví se přesně kdy a neví se ani proč. Ale stalo se. Někdy v letech 880 až 890, klidně se to mohlo stát v roce 888, se kníže Bořivoj I. rozhodl opustit své sídlo na Levém Hradci a přestěhovat se sem, k onomu posvátnému pahorku.

Tady, kde je dnes první nádvoří Pražského hradu, dal postavit kamennou rotundu Panny Marie, nejstarší pražský kostel. Po Levém Hradci to byla druhá církevní celokamenná stavba v Čechách.

Panovník sám se spokojil s dřevěným palácem. Na prostranství chráněném valovým opevněním s dřevěnou palisádou stála ještě hospodářská stavení. To bylo vše.

Postupnými přístavbami a úpravami z Bořivojova sídla vznikl jeden z největších hradních komplexů na světě. Podle Guinnessovy knihy rekordů je Pražský hrad svou plochou 570 metrů délky a 130 metrů šířky největší hrad na světě. Bořivoj by se nestačil divit.

30. leden 1918 – * Jaroslav Krombholc († 16. 7. 1983)

Když se řekne jméno Jaroslav Krombholc, vybaví se milovníkům hudby zlatá éra pražského Národního divadla, především vynikající inscenace českých oper. Je to lichotka, ale drobátko i křivda. Neuměl jen operu. Poslechněte si úryvek symfonické básně Šárka z cyklu Má vlast. Českou filharmonii řídí Jaroslav Krombholc.

V našem hudebním životě po léta panuje nepochopitelný a mnohdy nespravedlivý názor, že dirigenti se dělí na operní a koncertní. Jaroslav Krombholc byl živým důkazem, že jedna dirigentská osobnost může stejně výrazně a podmanivě působit jak v opeře, tak v čele velkých symfonických těles v koncertních síních. Jaroslav Krombholc, žák nezapomenutelného Václava Talicha, třicet let působil v pražském Národním divadle jako dirigent, po roce 1968 dvě sezóny i jako šéf opery. V roce 1975 byl povolán do čela rozhlasových symfoniků. Symfonický orchestr Československého rozhlasu vedl jen tři roky, ale přesto i tady po sobě zanechal nesmazatelnou stopu.

Znalci tvrdí, že odchodem Jaroslava Krombholce skončila éra velkých dirigentských osobností 20. století v opeře Národního divadla, započatá Otakarem Ostrčilem. Laici, vzpomínající na krásné zážitky z těch chvil, kdy stál za dirigentským pultíkem on, ať už v opeře nebo v koncertní síni, neodporují.

Mimochodem, manželkou Jaroslava Krombholce byla vynikající sopranistka a stejně jako on hvězda zlaté éry Národního divadla Maria Tauberová, která čtyřicet let zářivou koloraturou okouzlovala publikum doma i v zahraničí. Byl to krásný pár.

30. leden 1948 – † Maháthmá Gándhí (* 2. 10. 1869)

"Snažím se spatřit boha tím, že sloužím lidstvu, protože vím, že bůh není ani na zemi, ani na nebesích, ale v každém jednotlivci," říkal Mohandás Karamčand Gándhí. Indové mu kromě jména Maháthmá, Velký duch, dali ještě jedno: Bápů. Otec. Otec indického národa. Gándhí sám si říkal "hledač pravdy".

O intimních podrobnostech jeho života víme víc než o kterékoli jiné historické osobnosti. Žil v podstatě na veřejnosti, ve svém ašramu neboli náboženském táboře, obklopen houfy ctitelek, ochotných do nejmenších podrobností popisovat jeho zvyky. V polovině 70. let existovalo na čtyři sta jeho životopisů. Anglické vydání jeho výroků, které sestavilo padesát badatelů a třicet zaměstnanců indického ministerstva informací, které pro tento účel zřídilo zvláštní oddělení, má osmdesát svazků zhruba po pěti stech stranách.

I "Velký duch" Gándhí byl však jen člověk s lidskými problémy. Jednou z jeho nejoblíbenějších knih byla "Zácpa a naše civilizace", kterou četl stále dokola.

Byl přesvědčen, že zlo pochází ze špíny a nevhodné stravy. Byl velký jedlík, jak řekl jeden z jeho žáků, "nejhladovější člověk, jakého kdy poznal", ale jídlo si nechával pečlivě vybírat a připravovat. Pil roztok zažívací sody, medu a citronové šťávy a ke všem vegetariánským pokrmům žvýkal spousty drceného česneku. Sex už v mládí zavrhl, ale spal obklopen mladými dívkami, aby zahřívaly jeho křehké tělo. Jeho ašram s "prostým způsobem života" byl tak nákladný, že ho museli vydržovat tři obchodní magnáti.

A přesto všechno ten drobný človíček neustále trápený obavami o své zažívání dokázal naplnit sen generací Indů. Vydobyl na Britech svobodu a nezávislost pro svou vlast.

1. únor 1918 – vzpoura v Boce Kotorské

V roce 1917 se již dalo vytušit, že Rakousko-Uhersko se z válečného pole nevrátí ozdobeno vavříny. Monarchie skomírala. Stařičký císař, který šel do války se jménem božím, byl mrtev. A mladého císaře Karla více než osud "věrných národů rakouských" zajímalo, jak se daří berlínské filmové herečce Mie May.

V rakousko-uherské armádě propukaly vzpoury a povstání. 1. února 1918 se vzbouřili námořníci čtyřiceti rakouských válečných lodí, kotvících v Boce Kotorské v Dalmácii. Šest tisíc námořníků vypovědělo poslušnost. Jejich naděje na skoncování s válkou však neměla dlouhého trvání. 3. února byla vzpoura potlačena. Její vůdcové, mezi nimi český námořník, přerovský rodák František Rasch, byli bez dlouhých okolků 11. února 1918 popraveni.

Při soudním jednání František Rasch prohlásil: "Vím, že nemohu uvést žádnou polehčující okolnost. Ano, udělal jsem to, ale nelituji toho. Vím, že mne to bude stát život, ale ostatně zemřu za svou věc a ne za cizí."

2. únor 1998 – † Haroun Tazieff (* 11. 5. 1914)

Francouz Haroun Tazieff je možná nejslavnějším vulkanologem všech dob. Je to legenda. Ostatně, legendou byl už za svého života. Možná i díky filmům, které o sopkách, své životní lásce, natáčel.

Tazieff se narodil krátce před začátkem první světové války ve Varšavě, která tehdy ještě patřila carskému Rusku. Otec, Tatar a muslim, byl lékař, matka, polská katolička, chemička. Rodina se usadila v Belgii. Haroun propadl sopkám už v mládí a věnoval jim celý život. Zkoumal aktivní sopky ve všech částech světa. Neznal strach, nebo si ho možná nepřipouštěl. Často riskoval život. Chodil tak blízko k soptícímu jícnu, že mu téměř hořely šaty i vlasy na hlavě. Fotografie a filmové záběry, které ukořistil, však byly fascinující.

Haroun Tazieff o sopkách uměl i strhujícícm způsobem psát.

"Znenadání se roznítila jasná zlatistá žluť do běla a celým mým tělem projel prudký otřes. A už z jícnu vyrazila nová salva žhavých kusů lávy. Strnul jsem a se sevřeným hrdlem upíral oči na chomáče rudých střel, stoupajících v pomalých křivkách. Kratičké zastavení, jakoby zaváhání - a nato se rozpoutalo ohnivé krupobití. Vtom se něco temného řítí přímo na mne. Instinktivně jsem uskočil a pocítil, jak se kus lávové taveniny rozplácl jen kousek od mé nohy."

Tak vypadala převážná část života Harouna Tazieffa. Nic záviděníhodného, řekl by normální smrtelník, ale Tazieff rozhodně normální smrtelník nebyl. Legendy nikdy nebývají.

31. leden 1923 – * Norman Mailer († 10. 11. 2007)

Tento americký prozaik, publicista a esejista se narodil v městečku Long Branch ve státě New Jersey a vyrůstal v Brooklynu. V roce 1943 promoval na Harvardu a získal titul leteckého inženýra.

V roce 1944 vstoupil do armády a dva roky bojoval v Pacifiku. Po propuštění z armády odešel do Francie a zapsal se na Sorbonnu. Během studií vydal svou první knihu: Nazí a mrtví, kterou kritika označila za nejlepší americký román z druhé světové války. Bylo mu pětadvacet let. Další romány byly přijaty vlažně a zdálo se, že už zůstane autorem jediné úspěšné knihy.

Ale to byl omyl. Přišly další knihy, které už kritika nemohla opomenout. Vynikající kniha-reportáž či kniha-esej Oheň na měsíci, román Katova píseň, thriller Ostří hoši netančí a další.

Vyhledávání v Kalendáriu

Sdílet

Facebook Twitter E-mail

Odkaz

Stopáž13 minut

Rok výroby 2007

 P ST 4:3

ŽánrPublicistika

Kalendárium

Všechny díly1072

VyhledáváníDiskuseNapište nám

Facebook