00:00:04Co máme rádi, dřív nevíme, než jednou navždy to ztratíme.
00:00:13Neštěstí nemůže větší snad být, nežli bez lásky na světě žít.
00:00:26Matějská pouť je spolehlivým znamením, že přišlo jaro.
00:00:31Chodím sem moc ráda vlastně celý život.
00:00:33Už jako holčička jsem chodila na pouť s rodiči nebo s babičkou.
00:00:38Tehdy ještě bývala v Dejvicích na kulatém náměstí.
00:00:42Pak se pouť přestěhovala do Stromovky do tehdejšího
00:00:45Parku kultury a oddechu Julia Fučíka.
00:00:49S klukama jsem se točila na řetízkáči a nosila si domů
00:00:53navoněné papírové růže.
00:00:56Pak jsem sem začala chodit se svými dětmi.
00:00:59Poslední léta už zase postávám u malinkého kolotoče a poctivě
00:01:04dělám pá pá na některého ze svých tří vnuků, když mě míjí v koníčku.
00:01:11Matějská pouť z dob mého dětství se hodně změnila a vůbec už se
00:01:16nepodobá té, ze které si odnášely svá perníková srdce naše babičky.
00:01:21Ale něco zůstalo stejné.
00:01:24A my se dnes podíváme, co i přes všechny technické vymoženosti
00:01:28zůstalo takové jako tenkrát.
00:01:32A na co se dnes můžete těšit?
00:01:34Jak vypadaly poutě za časů našich babiček, ví doc. V. Ledvinka.
00:01:39Matějská pouť by bez rodiny Kočků zřejmě neroztočila kola.
00:01:43Do jejího zákulisí se podíváme s panem Václavem
00:01:47a do maringotky nás nechá nahlédnout paní Kočková.
00:01:50Marie a Josef Rothovi upečou za rok tolik perníkových srdcí,
00:01:54že se jich sami nemohou dopočítat.
00:01:57Tradice téhle rodiny sahá až do roku 1913.
00:02:01A jako můj poslední host přijde herec Josef Dvořák.
00:02:15O historii poutí si povídám s doc. V. Ledvinkou
00:02:19z Archivu hl. m. Prahy.
00:02:21Jaká je historie poutí, jak vypadaly za časů našich babiček?
00:02:27Obsah poutí se v průběhu staletí samozřejmě měnil.
00:02:32Původně to byly náboženské slavnosti, kdy v den svátku
00:02:36příslušného světce se přicházeli lidé pomodlit do jeho kostelíčku,
00:02:41aby se za ně světec přimluvil.
00:02:44Některé pouti a kostely byly slavné.
00:02:48Jejich oslava se stávala všelidovou slavností, protože za účastníky
00:02:56přicházeli ti, kdo jim chtěli prodat suvenýry, občerstvení,
00:03:01kdo jim chtěli poskytnout zábavu.
00:03:04Pouť se v 19. století změnila z církevní slavnosti
00:03:09ve všelidovou zábavu.
00:03:13Jaká je historie nejslavnější Matějské pouti v Praze?
00:03:18Matějská pouť byla 1. poutí v roce, kterou se vítalo jaro.
00:03:24Byla proslulá tím, že v kostele sv. Matěje v Šárce bylo možno
00:03:29získat již od r. 1597 plnomocné odpustky hříchů na plných 10 let.
00:03:36Papež poskytl tomuto kostelu tuto výsadu a lidé tam přicházeli,
00:03:41aby si pomohli od hříchů.
00:03:44A tím vlastně vznikla sláva této pouti.
00:03:47A pak se ta pouť postupně přesunovala do Dejvic.
00:03:52Tam jsem já ještě chodila.
00:03:56Ano, protože od pražských hradeb to bylo do Šárky několik kilometrů,
00:04:01tak zábavné atrakce zůstaly na půli cesty.
00:04:04Vlastně od 19. století pouť probíhala na tehdejším
00:04:09Vítězném náměstí v Dejvicích. Tam byla až do r. 1949.
00:04:15Od začátku 50. let je na dnešním místě na Výstavišti.
00:04:21A jaké byly tehdy nejtypičtější atrakce?
00:04:26Bylo tam všechno možné - houpačky, kolotoče, cirkusy a varieté.
00:04:34Ale byly tam také mořské panny a potápěči v kádích.
00:04:39Byla tam především spousta stánků s cukrovinkami, s občerstvením...
00:04:46Co tam třeba prodávali z těch cukrovinek?
00:04:49Pražské cukrářské firmy tam prodávaly především perníky,
00:04:53které mají dlouhou tradici.
00:04:56Ale byli tam také Bulhaři, kteří prodávali orientální věci.
00:05:01Třeba turecký med, štangle, mandle v cukru a další.
00:05:06A byla to pro ně dobrá obživa?
00:05:10Pokud to mohu posoudit z dochovaných pramenů,
00:05:14bylo to živobytí poměrně nuzné.
00:05:18A světští a komedianti museli objet těch poutí co nejvíce,
00:05:22aby se aspoň trochu slušně uživili.
00:05:25Máte u vás v archivu nějaké záznamy o tom, co třeba stála
00:05:29jízda na kolotoči?
00:05:31Pouti byly věc pomíjivá, takže památek na ně je málo.
00:05:36Ale o těch cenách nějaká představa je. Ceny byly krejcarové.
00:05:41V dnešním pohledu haléřové.
00:05:45Všechny atrakce a věci na poutích byly nesmírně levné
00:05:49a mohli si je dovolit i ti nejchudší.
00:05:51Proto pouti byly nejlidovější zábavou, která existovala.
00:06:07Matějská pouť a pan Václav Kočka patří neodmyslitelně k sobě.
00:06:12Letos je 407. Matějská pouť, na kolika z nich jste pracoval?
00:06:21Já pracuji v letošním roce na 36. pouti.
00:06:24Poprvé to bylo z jara v r. 1966, i když tu byli ještě Francouzi
00:06:30a Italové, ale naplno jsem to dělal v roce 1967.
00:06:34Vy jste se přiženil do slavného rodu Janečků.
00:06:38Jak vás mezi sebe přijali?
00:06:40Strašně dobře, protože jsem pracoval v jáchymovských dolech,
00:06:45kde jsem ovládal hydraulické a vzduchové bagry, jeřáby apod.
00:06:51Měl jsem celkem zkušenosti.
00:06:55A přišel jsem na Matějskou pouť, manželka tu pracovala v kanceláři,
00:07:01a od té doby dělám v té samé funkci dodnes.
00:07:06Náš pořad je o starých časech, zbylo z toho něco u vás na pouti?
00:07:13Které jsou tu nejstarší atrakce?
00:07:16Třeba tyhle houpačky. Prokristapána.
00:07:19Tyhle houpačky, u kterých stojíme, jsou asi hodně staré?
00:07:24Tyhle houpačky jsou hodně staré, ale málokdo ví,
00:07:29že jsou to houpačky nejen pro děti, ale i pro dospělé.
00:07:33Na nich můžete ukázat svoji fyzickou zdatnost a odvahu,
00:07:37když dokážete houpačku přehoupnout.
00:07:41Tyhle "přehupovací" houpačky jsou u nás v republice ojedinělé.
00:07:46Tak já doufám, že moje děti a vnuci na tohle chodit nebudou.
00:07:50Ale proč ne? Máme tady ještě hodně jiných věcí.
00:07:53Myslím si, že je to zábavné.
00:07:57Houpali se na nich naši pradědečkové a dědečkové,
00:08:00tak proč by to nezkusili naši vnuci?
00:08:03U toho teda nemusím být.
00:08:13Tahle střelnice se mi na Matějské pouti vždycky líbila.
00:08:16Jak je stará, znáte její historii?
00:08:19Tahle střelnice pochází z Pardubic. Je stará asi 100 let.
00:08:24My máme rádi ve střelnicích porovnání.
00:08:28Nesmíme zapomínat na tu starou dobu, takže tu máme
00:08:34-3 šajbové střelnice.
-Co to znamená šajbové?
00:08:39To je od německého slova, že jsou to pohyblivé cíle.
00:08:45Ale už to má svůj historický název "šajba". Je to bez prémií.
00:08:51Když střelec ukáže nějakou dovednost,
00:08:56tak se mu figurka dá do pohybu.
00:08:59To je bezvadné, ale stejně mám radši papírovou růži.
00:09:02Ale taky máte hezký pocit, když se strefíte a ono vám to zahraje.
00:09:06Já bych vás vyzval, abyste si to vyzkoušela.
00:09:09Tak já si to vyzkouším. Namířím na toho bubeníka.
00:09:20Trefila, jste dobrá.
00:09:23Teď se nedivím, že chodíte na ty prémiové hry,
00:09:26když se tak dobře strefujete.
00:09:48Paní Olina Kočková prožila u pouťových atrakcí celý život.
00:09:53Pochází ze slavného rodu Janečků.
00:09:56Paní Olino, kdy jste se stala paní Kočkovou?
00:09:59Letos to bude už 37 let.
00:10:02Tak to už je pořádná doba.
00:10:04Jaká je stručná historie vašeho rodu?
00:10:08To je na delší povídání.
00:10:15Já v tom vyrůstala, moji rodiče také,
00:10:19moji předci také, tak to jde z pokolení na pokolení.
00:10:24Celá tahle historie je dlouhá.
00:10:27Podle různých bajek mého dědečka snad moji praprapředkové pocházeli
00:10:32ze šlechtického rodu, který zchudnul.
00:10:36Museli jít do zahraničí, ale neuměli manuálně pracovat.
00:10:41Byli vzdělaní, uměli šermovat, tak se dali na dráhu
00:10:47potulných komediantů.
00:10:54Hráli divadlo pro lidi, dělali různá vystoupení.
00:10:59A pak se tímto uměním začali živit. Nějak se živit museli.
00:11:04A jaké bylo vaše dětství? Musela jste doma pomáhat?
00:11:09Na moje dětství si stěžovat nemůžu, protože jsem měla moc hodné rodiče.
00:11:15Mám 4 sourozence. A pomáhala jsem při výrobě květin, u atrakce,
00:11:23a hlavně hlídání mladších sourozenců.
00:11:29A to stále platí? Vaše děti také musí pomáhat?
00:11:32Ano, my nemáme rádi, aby byly z dohledu, takže většinou
00:11:36v dnešní době se zdržují u atrakcí.
00:11:40Aby člověk měl přehled, kde jsou, aby někde nelenošily.
00:11:48A co vám na vašem povolání připadá jako výhoda a co jako nevýhoda?
00:11:55Já to beru jako běžnou profesi, protože jsem na ni zvyklá.
00:12:01Nevýhodu vidím v tom, že někteří lidé touhle profesí pohrdají.
00:12:08Mám takový dojem, že někteří závidí a ještě pomlouvají,
00:12:13že se touhle profesí lehce uživíme.
00:12:16Pravda to není, je to těžká dřina.
00:12:19A některým závistivcům, kteří si myslí, že je to lehké a hodně se
00:12:24vydělá, bych doporučila, aby si koupili kolotoče a živili se tak.
00:12:29Mě vždycky hrozně zajímalo, jak vypadá zázemí, jak žijete,
00:12:34mohli bychom k vám nakouknout?
00:12:37Zavedu vás tam, dneska už je zázemí na velmi moderní úrovni,
00:12:41že by leckterá hospodyňka záviděla, jak se třeba bydlí v maringotce.
00:12:47Proto vás zvu, pojďte se podívat.
00:12:51Jsme v maringotce mého bratrance.
00:12:54Jak sami vidíte, v této maringotce se dá žít velmi dobře.
00:12:58Kuchyňka je sice malá, ale je vybavená myčkou.
00:13:02Já myslím, že v leckterém paneláku mají tu kuchyňku ještě menší.
00:13:07To je pravda. Zařízení je zde účelné,
00:13:11aby nic nepadalo, když se někam jede na štaci.
00:13:20Mně se to tedy zdá překvapivě veliké. To se vejde na silnici?
00:13:25Na silnici se to musí složit, tady je vyklápěcí kout.
00:13:30To se stáhne, protože to by na silnici nemohlo,
00:13:35a pak je maringotka připravená na cestování.
00:13:40Dále bych vám chtěla ukázat dětský pokojíček.
00:13:45-Můžeme nakouknout?
-Můžeme.
00:13:50Tady je miminko.
00:13:56Tady je to moc pěkné.
00:14:00Tady je malý dětský pokoj.
00:14:03Já si myslím, že na to přežití je také dobrý.
00:14:06Když tak stojíme u toho miminka, tak bych se chtěla zeptat,
00:14:11jestli jsou u vašeho řemesla stále tak silné rodinné vazby,
00:14:15jako bývaly dřív, nebo už se to změnilo?
00:14:18Řekla bych, že jsou neustále.
00:14:21Třeba si v té naší branži něco v rodině řekneme,
00:14:26ale jak se o něco jedná, tak to je stmeleno, sjedou se ze všech stran.
00:14:33Různé svátky, např. o Vánocích, se dobře drží.
00:14:39Rodina se navštěvuje a řekla bych, že existuje silná vazba a láska.
00:14:46Když někdo přijde do nějakého neštěstí, tak se mu pomůže.
00:14:52Nejenom fyzicky, duševně, ale i finančně.
00:14:58A to si myslím, že tady v těch rodech to hodně platí.
00:15:14Marie a Josef Rothovi pečou pouťová perníková srdce už 12 let.
00:15:19Ovšem jejich předci je pekli už v roce 1913.
00:15:23A pečete pořád podle receptu vašich předků?
00:15:27Ano, pečeme podle stejného receptu, protože to by byl hřích nepéct,
00:15:32když je to recept vysoce kvalitní.
00:15:37Zásadou je med. Tam kde je med, tam je kvalita perníku.
00:15:41Perník ve své podstatě musí být jenom z medu.
00:15:44Všechny ostatní přípravky, jako tuky a vejce,
00:15:47to už je moderna, a to se s tím neslučuje s tradicí perníku.
00:15:51A kde vaši předci pekli perníky?
00:15:56Měli dílnu tady kousek od Prahy ve Škvorci.
00:16:00Měl jsem bratra o 16 let staršího.
00:16:04Otec to za Rakouska učil Rakušáky a Němce, protože perník
00:16:09je česká specifika.
00:16:12Vždyť víte, že máme v Praze Celetnou ulici, kde byli caltáři,
00:16:16tedy první perníkáři.
00:16:19Těm král Václav IV. daroval tuto ulici za to,
00:16:24že pekli tak vynikající perník.
00:16:27A jaké největší nebo nejtěžší srdce jste kdy upekli?
00:16:32Plech je řádově 70 x 50 cm.
00:16:36Chcete-li upéct větší, musíte upéct půlku.
00:16:39Takže jsme upekli největší srdce půlku na 1 plech v průměru 1,10 m.
00:16:45Tak to muselo být pořádné srdce.
00:16:48Je to víceméně reklama.
00:16:51Napíšeme tam svoji firmu, aby viděli, že umíme i velká srdce.
00:16:56Proč si myslíte, že perníková srdce z pouti byla typickým suvenýrem?
00:17:03Bylo to vždycky tak?
00:17:06První cukrářský výrobek byl perník.
00:17:09I přesto, že dnešní perníkáři vykládají i jiné zboží,
00:17:15perník tu svoji tradici několik set let udržel.
00:17:20A jsem přesvědčen, že ji bude držet, pokud ten výrobek
00:17:24bude kvalitní.
00:17:26A když dovolíte, tak bych vám z toho perníkářského krásného zboží
00:17:32chtěl dát jedno srdce.
00:17:35Za to vaše krásné povídání v televizi, pro krásnou dámu,
00:17:42která vysílá to, co je milé každému divákovi, kde není násilí
00:17:49a kde je spoustu příjemností.
00:17:55A tady za všechny televizní diváky bych vám chtěl dát srdce malované,
00:18:00z lásky darované.
00:18:04Tak já vám z celého svého srdce děkuji.
00:18:09U svatého Matěje, když se slunko zasměje,
00:18:16o pouti je hezkých panen, jak když máku naseje.
00:18:32Chodila tam, chodila, jedna panna rozmilá,
00:18:40měla sukni květovanou, tuze se mi líbila.
00:18:56Začal jsem s ní žertovat, že bych ji chtěl milovat,
00:19:04za to srdce perníkové musela mi svoje dát.
00:19:23Na popovídání o poutích jsem si pozvala svého kamaráda
00:19:27a herce Josefa Dvořáka.
00:19:30Jak ty to máš s Matějskou poutí?
00:19:34Ty ses narodil v Kadani, měli jste tam pouť?
00:19:38Já ti děkuji za pozvání, já jsem se nenarodil v Kadani,
00:19:42my jsme se tam přistěhovali, ale to není důležité.
00:19:45Já ani nevím, jestli to byly poutě, ale tam jezdily kolotoče,
00:19:48střelnice tam provozovali, provazochodci tam byli.
00:19:51Tak to byly normální poutě.
00:19:54Ale to byla senzace? Já to miluji.
00:19:57Teď už tolik ne, ale jako kluk jsem z toho byl úplně vedle.
00:20:02Oni sídlili na náměstí, a my jsme na náměstí bydleli,
00:20:06takže já jsem si to vychutnával.
00:20:08Vyletěl jsem z domu a už jsem byl u střelnice, už jsem byl
00:20:11na kolotoči, na řetízkáči. To byla nádhera.
00:20:15A večer pan Tříska vylezl na stožár, my jsme koukali z okna.
00:20:20Pan Tříska sjížděl z radnice, v zubech měl nějaké madlo a visel.
00:20:28-Tohle jsi opravdu zažil?
-Jasně.
00:20:32On ji přejel přes to náměstí, dole ho zachytili,
00:20:35celé náměstí se roztleskalo. To byla paráda.
00:20:38A co tě na poutích nejvíc bavilo, co jsi měl nejradši?
00:20:42Bylo to rozděleno na několik částí. Já jsem miloval střelnice.
00:20:46Rád jsem střílel na válečky, na růže...
00:20:49Vystřelit holce růži nebo opici, to byla senzace.
00:20:54Záviděl jsem těm, kteří stříleli dobře, protože já nic netrefil.
00:20:59Když přišel nějaký voják a střílel, holka vedle něj stála načepýřená,
00:21:05to byla krása.
00:21:07Mě ty tretky děsně bavily. Mně se líbily míčky na gumičce.
00:21:12Já jsem to nikdy nepochopil.
00:21:15Pro mě to byla taková výhra, takový poklad,
00:21:17že jsem si nedovedl představit, že to někdo doma dělá.
00:21:21Že vezme piliny, dá je do krepového papíru, převáže to a funguje to.
00:21:27Takové ty chlupaté opice.
00:21:31Ony vypadaly příšerně, ony byly děsné.
00:21:34Kus králičiny, ale na gumičce, mělo to sádrový obličej,
00:21:38vypadalo to děsivě, ale byla to senzace.
00:21:41Když jsem přišel do Prahy, tak jsem neodolal a šel jsem se
00:21:45podívat na Matějskou.
00:21:47A protože už léta přibyla, tak mě lákalo spíše jídlo.
00:21:51A to jsem se "urval ze řetězu" a likvidoval jsem ty stánky.
00:21:56Začal jsem tureckým medem, nechal jsem si ho odsekávat.
00:22:00Mandle obalované v cukru a navrch jsem si dal želatinu,
00:22:05takové ty barevné pruhy. Měla jsi to někdy?
00:22:12Měla, ale to mi tak nechutná.
00:22:16Mně to vůbec nechutnalo.
00:22:20Ale pamatuješ to, čemu se říkalo "cuc na špejli"?
00:22:23To byly vlašské ořechy v karamelu, navléknuté na špejli.
00:22:27Ale já ještě pamatuji "ledo-medo-cuc na kládě".
00:22:31Tak to neznám, to byla nějaká vaše místní specialita.
00:22:35Já nevím, asi jejich specialita.
00:22:38Já vím, že ten jeden světský tam měl stánek a vykřikoval vždycky:
00:22:43"Ledo-medo-cuc na kládě!" a my jsme se k tomu hnali.
00:22:47Já záviděl těm dětem od světských, hodně jsem s nimi kamarádil.
00:22:53My jsme přišli do Kadaně s tatínkem v r. 1945 a pak tam přišlo pár
00:22:59přistěhovalců, pár cikánů a jezdili tam světský.
00:23:03To byla jedna velká rodina.
00:23:05Já jsem je zval k nám, aby se šli večer vykoupat.
00:23:09-Co tomu říkala maminka?
-Víš, že nebyla proti?
00:23:12Já jsem ji za to miloval, že na ně nedělala obličeje
00:23:15a že jim nahřála vodu a oni se vykoupali.
00:23:20Já jsem zase mohl za to jít střílet zadarmo do střelnice.
00:23:23Já jsem byl zištný odmalička.
00:23:27Co říkáš dnešní Matějské, jak se ti líbí moderní atrakce?
00:23:32-Nemáš chuť si to vyzkoušet?
-Já jsem si to vyzkoušel.
00:23:36Na Žernovce, tj. kousek za Prahou, má Jája baráček.
00:23:42A když jsem za ní chodil, tak tam jsou každý rok
00:23:46velikánské poutě.
00:23:48Já jsem si dal vždycky doma panáka na kuráž a vyrazili jsme.
00:23:52Tak jsem to procházel a Markétka, které bylo tenkrát 13 let,
00:23:59zahlédla centrifugu, to nejde přehlédnout, a že tam chce.
00:24:04A nikdo nechtěl, tak jsem si říkal, že bych mohl udělat dojem
00:24:10a řekl jsem, pojď, jdeme.
00:24:13Já se toho bojím, já se bojím letadla, já se bojím výšek.
00:24:18Ale sedli jsme na tu centrifugu, a protože s těmi světskými
00:24:21kamarádím, tak oni nám chtěli udělat velkou radost,
00:24:24tak nás povozili.
00:24:27Když se to zvedlo a roztočilo, tak jsem říkal, neboj se,
00:24:30já tě budu držet.
00:24:32Nevím, kdo koho držel, já ji určitě ne.
00:24:34Nikdo jsme neulétli, celé to řvalo, bylo to něco šíleného.
00:24:40A když se to zastavilo, tak jsem se tak motal, že jsem odešel pryč.
00:24:46Ale to jsem tak vzpomněl na tu Žernovku,
00:24:50ale ty dnešní poutě už nejsou to, co bývaly.
00:24:54On je to spíš takový trh - tržnice.
00:24:57Tam jsou stánky a prodávají se tam nesmysly - záclony a tepláky.
00:25:02To není ono. Pouť, to mělo vždycky svoje kouzlo.
00:25:09Já jsem jezdil na prázdniny do Horní Cerekve.
00:25:13Tam nás vždycky teta vzala v létě a dovezla nás do Pelhřimova,
00:25:17kde byla velikánská pouť.
00:25:19Oni říkali, že jedou na "porcinkuli".
00:25:22Já dodnes nevím, co to porcinkule je, to je asi místní označení.
00:25:26Na Vysočině je to pouť.
00:25:29My jsme se jako děti strašně těšily. Vzpomínáš si na mejdlíčka?
00:25:33Velmi dobře.
00:25:35My jsme toho moc neutratili, ale mejdlíčka a cukrová vata,
00:25:38to bylo ono.
00:25:40Dnes aby ti tatínkové měli nabitou peněženku, protože ty atrakce
00:25:45jsou hodně drahé.
00:25:49A když to dítě je zdravé a absolvuje horskou dráhu
00:25:53a lítá po všech těch vymoženostech, on ten tatínek musí hodně utratit.
00:25:59A to děťátko tam pak chce příští týden znovu.
00:26:03A možná to by mi ani tak nevadilo, jako ty doprovodné věci kolem toho.
00:26:20A na závěr místo obvyklého moudra vám řeknu kratičký úryvek
00:26:24z mých oblíbených POSTŘIŽIN B. Hrabala.
00:26:28Pan Jirout byl zamlada artistou. Vystřelovali ho na poutích
00:26:33a posvíceních v dřevěné lafetě z děla.
00:26:36V modrých atlasových šatečkách. Pak v upažení - živý pan Jirout!
00:26:42Když se dostal do vrcholu křivky, rozevřel ruce a padaje zvolna dolů
00:26:47do připravené trampolíny, rozhazoval úsměvy,
00:26:51barevné růže a polibky.
00:26:53Jednou, když dosáhl vrcholu křivky, rozpřáhl ruce a po hlavě padaje
00:26:59zvolna dolů viděl, že už dávno minul tu trampolínu,
00:27:03že i náraz v lafetě byl silnější než jindy.
00:27:07Pan Jirout přesto se usmíval, rozdával úsměvy, barevné růže
00:27:12a polibky, aby se pak roztříštil za plotem o hromadu dříví.
00:27:18A když ho dali za rok dohromady, už nechtěl rozdávat růže a polibky,
00:27:23je pořád menší a menší.
00:27:25Už 8 let pracuje v pivovaru jako sladovník, sladovníček...
00:27:31Tak, vážení diváci, a to je pro dnešek všechno.
00:27:34Těším se s vámi na shledanou za týden u DOMÁCÍHO ŠTĚSTÍ.
Půvabné časy podle Ivy Hüttnerové, tentokrát o Matějské a jiných poutích (2002). Scénář S. Matásková. Režie F. Karvánek
Dřív než Velikonoce ohlašují jaro poutě. Ta nejslavnější, Matějská, (Matěj má svátek 24. února) dokonce o měsíc dřív, než nastane astronomické jaro. V tomto vydání Domácího štěstí nám Iva Hüttnerová ukáže, jak se od dob našich babiček měnily pouťové atrakce i lidé kolem nich.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2020 | English | 13
