Tátova holka
Deset let žije Emma jen se svým otcem. Bylo jí pouhých sedm, když ji její matka navždy opustila. Ne proto, že by ji neměla ráda. O tom ji alespoň táta celá ta léta ujišťuje. Zatoužila prostě žít jinak, jinde, životem, který není zrovna vhodný pro malou holku. Ne že by Emmě máma nechyběla. Jenomže čím je dospělejší, tím víc si uvědomuje, že člověk asi nemůže mít všechno. A její táta dělá všechno, aby jí tu ztrátu vynahradil. Žijí jeden pro druhého a je jim tak dobře. Tedy lépe řečeno: žili tak až do nedávna. Do chvíle, kdy do jejich společného života vstoupil vetřelec v podobě tátovy kolegyně z práce. A Emma nechápe, proč by se najednou měla o tátu dělit. A proč by někdo jiný měl zaujmout mámino místo. Co kdyby se třeba chtěla vrátit? Pravda, deset let o sobě nedala vědět, ale to ještě neznamená, že nežije. Nebo znamená? Co když se jí něco stalo? A jak to vlastně tenkrát s tím jejím náhlým zmizením bylo? Proč celá ta léta Emmu pronásledují děsivé noční můry? A Emma ví, že se těchto otázek už nezbaví...