00:00:25 -Dobrý večer.
00:00:27 Dnes přivítáme NA PLOVÁRNĚ dokumentaristu,
00:00:31 který ale nemá moc rád, když se mu tak říká.
00:00:34 Raději má označení režisér. A režisérem taky opravdu je.
00:00:39 Jeho filmy sbírají ocenění u nás i v zahraničí
00:00:42 a mimořádný je i jeho velmi poctivý přístup k těm filmům.
00:00:46 Dnes vítám NA PLOVÁRNĚ pana režiséra JANA SVATOŠE.
00:00:49 Dobrý večer.
-Hezký večer.
00:00:52 -Proč nemáte rád označení dokumentarista?
00:00:55 -Tak je to asi díky mým vysokoškolským studiím.
00:00:58 A já věřím jenom v jeden film. Pokaždé, i když je to dokument,
00:01:02 nebo hraný film, tak za ním stojí nějaký tvůrce.
00:01:04 A z mé strany je to takový vzkaz divákům,
00:01:07 že když vytvořím dokumentární film, který má v názvu to slovo dokument,
00:01:11 které odkazuje k nějaké objektivní realitě,
00:01:14 tak já rád spíš připomínám, že i ta moje objektivní realita
00:01:17 je stále má. Je to dobré to divákům připomínat,
00:01:20 protože dokument je stále obrazem individua člověka.
00:01:24 A kdyby jedno téma natáčelo několik dokumentaristů,
00:01:26 tak pokaždé bude jiné.
00:01:28 Je to i obrana a je to můj názor, byť ten dokumentární film
00:01:31 je prostě žánr.
00:01:33 -Přesně bych s vámi souhlasil, že člověk má tendenci dokument
00:01:37 brát jako něco, co je určitě pravda.
00:01:40 Když je to dokumentární, tak to samozřejmě musí být pravda.
00:01:44 A ona to nemusí být pravda.
-Ona to pravda úplně není.
00:01:47 Já jsem se tím hodně zabýval, protože miluju Afriku
00:01:50 a miluju dokumentární i hrané filmy o Africe.
00:01:53 Dám příklad za všechny, velkou kauzu v roce 2004.
00:01:56 National Geographic dělal dokumentární série,
00:01:58 dokumentární fotografické reportáže, dokumentární filmy.
00:02:02 A Gilles Nicolet, to byl francouzský fotograf,
00:02:04 odjel k tanzánskému lidu Barabaig a přišel za šéfredaktorem,
00:02:08 že má geniální reportáž, kde ten lid ještě dodnes
00:02:11 tradičním způsobem loví slony pomocí oštěpu a kopí.
00:02:13 Ta reportáž vyšla, byla na titulní straně toho magazínu.
00:02:17 A po týdnu chodily šéfredaktorovi zvědavé e-maily,
00:02:20 proč je tam napsáno, když Barabaigové nesou kly
00:02:24 z čerstvě uloveného slona, proč je tam vyraženo evidenční číslo
00:02:27 a nápis "Zapůjčeno z tanzánského Muzea přírodní historie"?
00:02:31 A tady ten fotograf opět chtěl dokumentární cyklus.
00:02:34 Dokonce ho to motivovalo, možná tam byly i finanční důvody.
00:02:37 Mě hrozně zajímala ta touha sám něco vytvořit, a pak ta realita.
00:02:41 Já jsem to poznal, když jsem odjel poprvé do Afriky v roce 2008.
00:02:45 Taky jsem konfrontoval svoji vysněnou Afriku s tou realitou.
00:02:49 To napětí mě hodně zajímalo a ovlivnilo mě i v tvorbě.
00:02:52 -To je asi docela překvapení, že?
-Bylo to překvapení.
00:02:55 Já jsem vyrůstal v té době, nepovažuji se za nijak starého,
00:02:59 ale jsem rád, že jsem zažil dobu, kdy hlavní zdroje vizuální Afriky
00:03:03 ke mně směřovaly z filmů, jako byla "Lvice Elsa",
00:03:07 "Obklíčeni slony". A když jsem přijel do té Afriky,
00:03:10 tak jsem očekával tu romantickou divočinu, ta zvířata.
00:03:13 A byl to rok 2008, to bylo v Keni, v Národním parku Nakuru.
00:03:17 Naše skupina dostala v autě echo od řidiče,
00:03:21 že na stromě poblíž je levhart.
00:03:25 Unikátní nádherná šelma, která je fotogenická.
00:03:28 Tak já jsem se těšil, že budu mít konečně ty kýžené snímky,
00:03:31 pro které se do té Afriky jezdí. A najednou, když jsme přijeli
00:03:35 na to místo, tak tam byla před námi skupina asi 30 aut.
00:03:38 Byla tam opravdu fronta jako na magistrále,
00:03:40 já jsem v tom neviděl rozdíl.
00:03:42 V každém tom autě bylo minimálně 6 fotografů,
00:03:45 všichni měli obrovské teleobjektivy.
00:03:47 A já se přiznám, v tom okamžiku mi najednou ta Afrika zhořkla.
00:03:50 Já jsem ten foťák položil, jenom jsem se díval,
00:03:53 jak ten levhart byl víc na větvi než ti fotografové.
00:03:56 Protože když se probudil, nevěřil vlastním očím.
00:03:58 Já se mu moc nedivím. Ale říkal jsem si,
00:04:01 jestli tohle to opravdu je to, kam jsme dospěli.
00:04:03 Je to problém masového turismu, jak se ti lidé v Africe chovají.
00:04:07 Najednou jsem si byl nejistý, kdybych se té Africe jako fotograf,
00:04:10 nebo později filmař věnovat, tak jsem chtěl najít něco,
00:04:13 co bude naprosto unikátní a bude to jiný přístup
00:04:15 než tenhle masový.
00:04:17 -To je krásná představa, jak sedí ti dva levharti.
00:04:20 A jeden se ptá druhého: "Co děláš zejtra?" "Člověče, točím.
00:04:23 Mám nějaký focení, přijedou nějaký Američani..."
00:04:26 -"Od rána do večera."
-"Hele, mám toho plný kecky."
00:04:29 -Já myslím, že kdybychom měli nějaký překladač,
00:04:32 tak by tam něco podobného zaznělo.
00:04:34 A je štěstí, že oni nechtějí ty práva.
00:04:36 Vyhovuje jim to, že žádné GDPR neexistuje.
00:04:38 -Ano. Já jsem měl obdobnou zkušenost.
00:04:40 My jsme byli v Jižní Africe, taky v národním parku.
00:04:43 A vezli nás jako ty turisty hromadně na náklaďácích,
00:04:47 najednou ten náklaďák prudce zpomalil.
00:04:50 A před námi šel po silnici lev.
00:04:55 A šel velmi pomalu, tak my jsme museli jet tak pomalu,
00:05:00 jak šel ten lev. A on nehodlal uhnout z té silnice.
00:05:04 A my jsme měli večer nějaký program a byli jsme poměrně daleko
00:05:08 od té základny, a ten lev šel prostě pomalu.
00:05:12 A my jsme říkali, proč on jde po té silnici,
00:05:15 když tady má všude tu přírodu?
00:05:17 A ten průvodce říkal: "Ono je to pro něj pohodlnější."
00:05:21 Všecko jsme prošvihli, protože za lvem jsme jeli asi 25 minut.
00:05:24 A on úplně pomaličku, mazák, šel.
00:05:28 -Je to pohodlný, nejsou klíšťata, ta zvířata jsou krásně vidět.
00:05:31 Oni takhle využívají letiště. Většina kopytníků ráda nocuje
00:05:35 na letišti, protože tam je vysečená tráva. To obstarají lidé.
00:05:38 A tam se ty šelmy přibližují hůř, než když kolem vás je potom tráva,
00:05:41 která vás maskuje.
00:05:43 To byl doklad toho, jak ta zvířata jsou inteligentní.
00:05:46 Ale většina Evropanů, když do té Afriky přijede,
00:05:48 tak je tam obrovská konfrontace i časová.
00:05:50 Protože my jsme zvyklí, že máme zájezd od nějakého příletu, odletu.
00:05:54 Máme nějaký itinerář, který je potřeba dodržovat,
00:05:57 abychom něco neprošvihli, jak jsme zvyklí z té Evropy.
00:06:00 A najednou do té Afriky přijedete, já jsem si to uvědomil
00:06:02 při té první cestě, která trvala 40 dnů.
00:06:05 Dneska už můj kamarád John, stopař a řidič, který zná dokonale
00:06:08 severní Keňu, kam se moc nejezdí, ten mě naučil nádhernou větu,
00:06:11 kterou jsem potom hodně citoval. On mně říkal: "Víš, Johne,
00:06:14 vy Evropané, vy máte hodinky. Ale my Afričané máme čas."
00:06:18 A to je to krásný. A proto Afriku miluji.
00:06:21 Miluji Keňu a východní Afriku obzvláště, protože tam se ten čas
00:06:24 nějak rozplyne. A stačili by dva tři lvi,
00:06:27 jak říkáte vy, a člověk si zvykne na úplně jiný rytmus.
00:06:31 Ale je myslím dobré si to občas připomínat.
00:06:33 Ta Afrika to člověku hodně intenzivně říká,
00:06:35 že není kam spěchat.
00:06:37 -Máte to v rodině, tuhle profesi?
-Táta je malíř.
00:06:40 -No tak v podstatě jo. V podstatě jo.
00:06:43 -Je to přesně tak. Je to vlastně vývoj sdělování příběhu.
00:06:47 Vizuální cestu rozhodně v krvi mám.
00:06:50 A tu lásku k Africe mám určitě ze strany mámy,
00:06:52 která o té Africe snila.
00:06:54 Neměla možnost tam odjet, ale hrozně po tom touží.
00:06:57 A rozhodně to děti citlivě vnímají.
00:06:59 A tím, že jsme se na ty filmy dívali, tak já to mám hodně
00:07:02 zakořeněné, vysněné, splněné naštěstí.
00:07:05 Viděl jsem tu Afriku opravdu nádhernou.
00:07:07 Teď ta situace s tou pandemií je žalostná i kvůli tomu,
00:07:10 že ti lidé nemají teď práci. Díky tomu, že se tam nejezdí.
00:07:13 -Jsme sice ve veřejnoprávní televizi, ale dneska máme
00:07:17 tu výjimečnou příležitost, že i v takové televizi můžeme
00:07:21 beztrestně použít slovní spojení Johnson a Johnson.
00:07:26 A nikdo nás nemůže nařknout z nějaké skryté reklamy,
00:07:31 protože budeme mluvit o Martinu a Ose Johnsonových,
00:07:35 o kterých jste udělal film. Ostatně co to je za jméno, Osa?
00:07:40 -Ta Osa, to je krásný příběh, my to máme v tom snímku
00:07:43 "Archa světel a stínů".
00:07:45 Ona se narodila v městečku Chanute v Kansasu.
00:07:48 A rodiče řešili laický problém, protože v tom městečku
00:07:52 už jedna Rosa byla, tak oni, aby to ozvláštnili,
00:07:54 tak jí dali jméno Osa, které je velmi neobvyklé.
00:07:58 A to už jí zůstalo. Takže to je vlastně taková náhoda.
00:08:02 -Můžeme o nich říct, že to byli vlastně průkopníci
00:08:05 afrických dokumentů. Oni žili kdy?
00:08:08 -Martin se narodil 1884, zemřel 1937.
00:08:11 Oni byli hlavně první průkopníci, kdo do té Afriky připluli
00:08:14 a měli místo pušek hlavně kamery a fotoaparáty.
00:08:17 To je přelomový okamžik, protože do té doby lidé do Afriky
00:08:20 jezdili, předtím to byli otrokáři, potom to byli zejména lovci.
00:08:23 Jak z Evropy, tak převážně potom z Ameriky, taková ta vyšší třída,
00:08:27 která to měla jako kratochvíli.
00:08:29 A oni byli první, kdo tam přijeli dělat dokumentární film.
00:08:32 I když to asi není úplně správné přirovnání,
00:08:34 nicméně prostě film autentický.
00:08:37 Tady je ještě důležitá jedna věc, kterou si lidé neuvědomují,
00:08:40 že africké filmy byly ještě před nimi.
00:08:42 Ale nenatáčely se v Africe.
00:08:44 Třeba "Lov lvů 1907" se natáčel za Kodaní,
00:08:46 kdy režiséři neměli odvahu ani peníze odjet do Afriky.
00:08:50 Měli strach, že by je tam něco pozřelo,
00:08:52 což bylo poměrně pravděpodobné.
00:08:54 Tak nakoupili v hamburské ZOO dva přestárlé lvy,
00:08:57 potom v Kodani vykoupili v květinářství různé
00:08:59 exotické květiny. A na tom ostrůvku nafingovali nádhernou Afriku.
00:09:03 Pětiminutový film, který končí tím,
00:09:05 že bílý lovec zastřelí ty dva chudáky vyzáblé lvy,
00:09:08 zapálí si cigaretu. Tím ten film končí.
00:09:11 On vzbudil obrovskou nevoli. Ne kvůli těm lvům,
00:09:13 ale Evropanům to přišlo velmi morbidní.
00:09:16 Ale podařilo se ten film propašovat do USA.
00:09:18 A tam vzbudil obrovský ohlas, protože byl akční.
00:09:21 Vlastně parafrázoval mediální obraz, že bílý člověk je ten pán,
00:09:25 který má pod palcem i tu divočinu. Tak takhle se natáčely filmy.
00:09:29 A Johnsonovi byli první, kdo odjeli a zkoušeli se
00:09:31 dokumentárním stylem k těm zvířatům přibližovat.
00:09:33 Pochopitelně to nešlo.
00:09:35 -Měli štáb, nebo tam byli sami dva jenom?
00:09:38 -Oni byli sami dva jako tvůrci. Ale rozhodně, co u Martina s Osou
00:09:41 bylo unikátní, že oni velmi brzo na základě té první neúspěšné
00:09:45 výpravy, kde si hodně nabili ústa a zjistili, že to není jednoduché.
00:09:48 A už vůbec ne tam udělat film, který by třeba konkuroval
00:09:51 "King Kongovi" nebo dalším filmům, tak zjistili, že to, co potřebují,
00:09:55 aby měli ty kýžené ať už fotografie nebo filmy,
00:09:58 že potřebují lidi, kteří jim pomůžou se tam dostat.
00:10:00 A to jsou třeba průvodci, stopaři.
00:10:02 Takže Martin s Osou, na rozdíl od spousty bílých lidí,
00:10:05 kteří se cítili trošku nadřazení nad ty lokální obyvatele,
00:10:08 tak oni se naučili dokonale svahilsky.
00:10:10 A k těm lidem si našli cestu. Ne, jak tenkrát chtěla Amerika.
00:10:13 Tam je pochopitelně další problém, že Hollywood byl
00:10:16 v té době rasistický.
00:10:18 On preferoval zobrazení Afroameričanů
00:10:20 jako těch méněcenných. Tady je najednou Martin
00:10:22 konfrontoval i v tom, že v knihách je uváděl třeba jménem.
00:10:25 Což naštvalo nakladatele v té době, protože vždycky šlo jen
00:10:28 o nějaké nosiče, a on o nich vyprávěl,
00:10:30 jako kdyby to byli partneři. A mně se ten vztah strašně líbil.
00:10:33 -Z dnešního pohledu je to něco nepředstavitelného.
00:10:36 -A tenhle tým lidí jim pak pomáhal a pochopitelně potom spousta lidí.
00:10:39 Carl Akaley, zakladatel 1. afrického
00:10:41 národního parku, tak ten jim otevřel oči.
00:10:43 Oni spolupracovali třeba s americkým muzeem
00:10:46 přírodní historie, která už v té době viděla sílu toho filmu.
00:10:49 Že je mnohem lepší konzervovat zvířata, než je vycpávat.
00:10:52 Carl Akaley ještě vycpával zvířata, aby je zachoval
00:10:54 pro budoucí generace, Johnson vzal kameru.
00:10:56 -Mě překvapilo, že ta Osa, zaprvé to byla
00:10:59 velice pohledná žena.
-Souhlasím.
00:11:01 -To musíme přiznat, že jako modelka by se docela uživila.
00:11:05 -On to byl její sen, být modelkou a herečkou, ale potkala Martina.
00:11:08 -Ale ona fungovala v podstatě jako jeho bodyguard, ne?
00:11:12 -To je právě na tom to neuvěřitelné.
00:11:14 Nejen jako bodyguard, protože narozdíl od Martina
00:11:16 uměla střílet. Kansas byl americký středozápad,
00:11:19 takže ještě Osini rodiče, a zejména prarodiče,
00:11:21 její babička byla předvoj těch hrdých a sveřepých žen,
00:11:24 které tam kolonizovaly ten americký Západ a měly opravdu odvahu.
00:11:28 A ona to po nich zdědila. Uměla lovit, takže dokázala
00:11:31 obstarat obživu nejen pro nosiče a pro stopaře.
00:11:33 Martin neuměl střílet, ten s tím měl obrovské problémy.
00:11:37 A teď, co jste říkal, ona opravdu byla krásná.
00:11:39 Ona kromě toho, že to byla žena,
00:11:42 která ho jistila, tak díky té kráse sháněla sponzory.
00:11:45 Platonicky do ní byl zamilovaný třeba George Eastman Codac,
00:11:49 velký sponzor Martinovy výpravy.
00:11:51 Na jedné fotografii George Eastman chtěl právě tu Osu,
00:11:54 jako tu průvodkyni.
00:11:56 A ona byla neuvěřitelně i logisticky zdatná.
00:11:59 Ona byla ta žena, která ten počet lidí a to,
00:12:01 jak se někam dopravíte, kde nebyla logistika,
00:12:03 kde nebyl internet, kde nebyly mobily,
00:12:06 jak se dopravíte, když některé auto se tam třeba
00:12:08 ocitne o měsíc dřív?
00:12:10 Jak si dáte vědět, tak tohle všechno ona řešila.
00:12:12 A je zázrak, že Johnsonovi za tu dobu 15 let, co byli v Africe
00:12:16 na 5 velkých výpravách, tak neztratili jediný lidský život.
00:12:19 To je unikátní, oproti americkému prezidentu Theodoru Rooseweltovi
00:12:22 je to neuvěřitelný výsledek.
00:12:24 -No ale kdyby se zvířátko přiblížilo...
00:12:26 -Ono se přibližovalo.
-Tak mělo smůlu.
00:12:29 Zase z tohohle pohledu to je strašný, že jdete točit
00:12:32 dokument o zvířatech, a kdyby vás náhodou napadlo,
00:12:36 tak má smůlu.
-Tak muselo mít smůlu.
00:12:38 Protože kdybyste se v té době v Americe zeptal na lvy
00:12:41 nebo na slony, tak oni měli všichni punc bestie.
00:12:44 Tam se používalo slovo beast - netvor a bestie. Je to zvíře,
00:12:47 které kdyby na vás primárně zaútočilo, tak by vás zadupalo.
00:12:50 Člověk spíš očekával nějaký útok, proto raději vždycky stříleli
00:12:54 a potom se možná ptali. Johnson to zažil taky.
00:12:56 Těch zvířat během toho natáčení rozhodně padlo mnohem víc,
00:12:59 několik slonů, nosorožci, když už byli za tou hranou.
00:13:02 Ale oni se učili pochopitelně.
00:13:04 Je unikátní, že v knihách oni potom ovlivnili třeba
00:13:07 George a Joy Adamsonovi, ten slavný příběh o lvici Else.
00:13:11 Protože on byl první, kdo začal polemizovat s tím,
00:13:14 že lev není vraždící monstrum. On říkal, ano, lev je nebezpečný,
00:13:17 ale stejně tak je nebezpečná sopka nebo vzduch v New Yorku.
00:13:21 Je to relativní. Nebo když se Martina ptali,
00:13:23 jaké zvíře je nejnebezpečnější, všichni to chtěli vědět.
00:13:26 On říkal, to je, jako kdybyste se mě ptali,
00:13:28 jaký člověk je nejnebezpečnější.
00:13:30 Ten vyšinutý. Tak podle toho to musím rozeznávat.
00:13:33 -Vy jste hledal jejich temnou komoru a já jsem si říkal,
00:13:37 když jsem to zjistil, propánakrále, jaký to je problém?
00:13:41 No tak to asi měli někde pronájem.
00:13:44 Někde měli ve městě temnou komoru, to snad není taková potíž.
00:13:48 Ale ona to nebyla úplně temná komora,
00:13:50 jakou my si představujeme, že jo?
-Nebyla.
00:13:53 V té době jediná možnost, kde bylo možno vyvolávat filmy,
00:13:57 byl Johannesburg na jihu.
00:13:59 Oni byli na východě Afriky, v Mombase.
00:14:01 Martin ale potřeboval jet do té divočiny. Problém byl ten,
00:14:05 že když jeli za Nairobi, tam, kde byli bílí lidé,
00:14:08 tak ta zvířata byla tak vystrašená z lovců,
00:14:10 že jakmile uslyšela auto, tak utekla.
00:14:12 A těmi primitivními objektivy nebylo možné je přiblížit.
00:14:15 Takže z toho důvodu Martin s Osou odjeli na sever Keni,
00:14:18 kam se vůbec necestovalo.
00:14:20 A v Národním parku Marsabit, což je nádherná vulkanická hora
00:14:23 na severu Keni, ona je uprostřed divočiny
00:14:25 a je tam horský mlžný les, nádherné prostředí plné kontrastů.
00:14:29 Tak tam najednou objevil skutečně ráj.
00:14:31 Proto nazval to jezero Like Paradise,
00:14:33 a tam postavil tu komoru z toho důvodu,
00:14:35 že oni tam strávili 4 roky. Zjistil, že není dobré nafotit
00:14:38 a rychle utíkat zpátky do Mombasy a znovu vyvolávat ty filmy.
00:14:41 Takže vlastně naprostá soběstačnost.
00:14:43 Samozřejmě ta stavba už neexistuje.
00:14:45 Nás těsně předběhla družina National Geographic Travel,
00:14:48 která tam odletěla letadlem, my jsme se tam trmáceli autem.
00:14:51 Ale naštěstí neobjevili to místo, z čehož jsem měl obrovskou radost.
00:14:54 I z toho důvodu, že já jsem měl pocit,
00:14:56 že ti Johnsonovi nás doprovázejí.
00:14:59 Jednoho dne, když jsme strávili 10 dnů jenom v tom Marsabitu,
00:15:02 tak jsem šel na takovou mýtinu, kde byl krásný pokroucený strom.
00:15:05 A když jsme potom večer vyhodnocovali fotografie,
00:15:08 tak jsem zjistil, že má nádherný tvar,
00:15:10 stejně jako strom, který stával u Martinovy temné komory.
00:15:13 A jen na základě existence toho stromu,
00:15:15 který se neuvěřitelně po 100 letech skoro vůbec nezměnil,
00:15:18 ztratil pár větví, ale on rostl na skále,
00:15:20 takže má chudé živiny, tak tam zůstal.
00:15:22 A tohle místo nám otevřelo potom cestu dál pro to filmování,
00:15:26 takže to byl největší úspěch.
00:15:28 Pro mě to bylo hodně důležité pochopitelně.
00:15:30 Temná komora neexistovala, ale jste u toho,
00:15:32 kde ty fotky vznikaly.
00:15:34 Člověk viděl, že tam se to odehrálo.
00:15:37 Tam byly vyvolány ty nejhezčí fotografie Martina.
00:15:39 A byl to nádherný pocit.
00:15:41 -Dokumentarista by měl vidět, neměl by být viděn
00:15:44 a měl by umět komunikovat.
00:15:46 To jsou tři docela složité disciplíny.-Je to tak.
00:15:50 -Naučí se to člověk v Novém Městě na Moravě, nebo kde?
00:15:54 -Tak já jsem strašně rád za to, že jsem rodákem,
00:15:57 my říkáme, z Horácka.
00:16:00 Protože když se řekne Vysočina, má to různé konotace.
00:16:03 Ta Vysočina je bohatá na různé regiony,
00:16:05 a to Horácko je naprosto specifické.
00:16:07 Je to místo, kde se láme česká a moravská hranice.
00:16:10 Jak říkal Georg Lichtenberg, na té hranici jsou vždycky
00:16:13 pozoruhodní tvorové, kteří jsou a nejsou.
00:16:15 Moravani jsou Češi a nejsou.
00:16:17 A rozhodně tohle mělo obrovský dopad i na moje dětství,
00:16:20 protože ten kraj je nádherný.
00:16:22 -Vy mluvíte o té Moravě trochu jako o té Keni.
00:16:24 A žijou tam takoví domorodci a ti mají takové díry
00:16:28 a ty jsou vyzděné a tam něco pijou.
00:16:31 -Tak to pochopitelně není. Ale je pravda, já jsem na to hrdý,
00:16:36 protože ti lidé, kteří tam žijí, o tom našem kraji se říká,
00:16:40 že tam je více kamení než brambor, tam je konec chleba
00:16:43 a začátek kamení. I moji předkové, můj děda František,
00:16:47 podle kterého jsme nazvali naši produkční společnost
00:16:50 Art Francesco, tak byl člověk, který byl zdatný kovář.
00:16:54 Byl to úžasný člověk a hodně mně dal v životě.
00:16:57 A já ten kraj pravidelně navštěvuji.
00:17:00 Mám tam stále babičku, které je 90 let.
00:17:02 A když člověk prožije krásné dětství, tak z toho čerpáte.
00:17:05 A je pravda, že třeba na tu Vysočinu,
00:17:07 kraj kolem Žďáru nad Sázavou, na Žákovu horu jsem myslel hodně
00:17:11 při tom Marsabitu. Já to mám tak, že když vycestuji,
00:17:14 tak většinou potom vymýšlím náměty na ty filmy u nás zase.
00:17:17 Protože mě to cestování jakoby nutí si uvědomovat
00:17:19 tu lásku k domovu. Tak by to asi mělo být.
00:17:22 -Jak vás to napadlo, dělat zrovna o Johnsonových film?
00:17:24 -No tak byly to dva předpoklady.
00:17:26 Jednak ta moje zkušenost v té Africe, o které jsem mluvil.
00:17:29 Ta fronta na levharta.
00:17:31 A potom já jsem hledal, jak tu Afriku uchopit.
00:17:34 Protože jsem hrozně stál o to ji vlastním vizuálním stylem pojmout.
00:17:37 A pomohla mi studie na FAMU.
00:17:39 Já jsem chodil na semináře, když jsem studoval fotografii,
00:17:42 tak na dokument a na kameru.
00:17:44 V jedněch skriptech byla věta, jedna jediná,
00:17:46 že vedle historických dokumentárních filmů byl
00:17:49 nějaký Johnson, který udělal dva filmy - "Simba" a "Kong gorila".
00:17:52 A mě zaujal tenkrát ten rok, protože už jsem znal tu historii,
00:17:55 jak jsem tady zmiňoval ten film o lovu lvů,
00:17:57 že do Afriky se nejezdilo. Tak mě zajímalo,
00:18:00 co to bylo za člověka, který v té době měl odvahu jet
00:18:03 do Afriky a pokusit se filmovat.
00:18:05 A potom jsem oslovil muzeum v Kansasu,
00:18:07 v rodišti Osy Johnsonové, v tom Chanute,
00:18:09 a navázali jsme unikátní spolupráci.
00:18:12 To je malé městečko, Kansas je americký středozápad,
00:18:14 takže to je specifický kraj.
00:18:16 Ale ono to je podobné jako ta severní Keňa i jako ta Vysočina.
00:18:20 Jsou to regiony, tam je to pod svícnem tma.
00:18:22 Lidé někdy přehlížejí, že vždycky jezdí do těch atraktivnějších.
00:18:25 Ale já už jsem se naučil i dokumentaristicky,
00:18:28 že právě v těchhle místech vždycky něco najdu, a to mě fascinuje.
00:18:31 A najednou z toho byla spolupráce.
00:18:33 Ten první film "Obscura Afrika 2010",
00:18:35 který dostal 3 ceny, kde byla ta temná komora.
00:18:37 A potom jsme chtěli udělat jenom film o Martinovi a Ose,
00:18:40 abychom jim vzdali hold. Potom poslední třetí věc je,
00:18:43 že když jsem se o nich snažil něco víc dozvědět,
00:18:45 třeba v anglické literatuře, tak buďto nebyli zmíněni vůbec,
00:18:48 anebo byli zmíněni negativně, že to je ukázka
00:18:51 hollywoodských filmů.
00:18:53 A o to víc já jsem pronikal do toho jejich fotograficko-dokumentárního
00:18:56 dědictví, tak najednou člověk vidí, jak vznikají takové ty stereotypy.
00:19:00 Někdo do počítače píše jejich životopis,
00:19:02 ani v té Africe nikdy nebyl, nikdy si nevyzkoušel bytí
00:19:04 v tom regionu, nezná jazyky, nezná to prostředí.
00:19:07 A možná ta moje africká zkušenost mně empaticky rozhodně pomohla
00:19:10 uchopit ten jejich film.
00:19:12 Notabene já jsem si v té první výpravě vyzkoušel tu temnou komoru,
00:19:16 kterou jsme tam potom my dovlekli.
00:19:18 Přenosnou, pokoušeli jsme se vyvolávat filmy analogové.
00:19:21 A není to sranda. Dělat hollywoodský film,
00:19:23 nebo vyprodukovat něco, co bude divácky úspěšné,
00:19:25 muselo být neuvěřitelné. Johnsonovi to dokázali.
00:19:28 Obdivoval je i Charles Chaplin i britská královská rodina.
00:19:31 Oni byli opravdu v těch 30. letech celebrity.
00:19:33 A potom, jak to chodí, zemřeli skoro zapomenutí.
00:19:36 A na to se nabalila další epocha 2. poloviny 20. století.
00:19:39 -Když si to člověk představí, s čím oni pracovali.
00:19:42 Oni, když chtěli udělat záběr zblízka, tak museli jít blízko.
00:19:46 -A zvířata utíkala.
00:19:48 Proto Johnson zdokonalil techniku vyčkávání u napajedel.
00:19:51 A také on nejblíž smrti byl, když sám chybně fotografoval.
00:19:55 To bylo v době, kdy se snažil vyfotografovat v noci
00:19:58 slona pomocí fotopastí.
00:20:00 To jsou magnesiové prášky, které se zapálily.
00:20:02 Ony se vznítily, to dalo světlo.
00:20:04 Na slona jste jich ale potřeboval třeba osm.
00:20:07 Byly tam takové drátěné spouštěče.
00:20:09 To zvíře, když prošlo nějakou stezkou,
00:20:11 tak zavadilo o tu drátěnou spoušť, ono se to spustilo,
00:20:14 byla exploze, světlo a vznikl snímek.
00:20:16 A Johnson tak nainstaloval past na břehu Rajského jezera,
00:20:19 ale nemohl v noci usnout a šel se potmě projít.
00:20:22 A zapomněl, že tam je ten drát.
00:20:24 Takže tím prošel a v tom okamžiku se spustily
00:20:26 ty magnesiové prášky, vybuchlo to a vlastně ten žár,
00:20:29 který dosahuje několika tisíc stupňů Celsia, tak ho sežehl tak,
00:20:32 že on na několik dnů oslepl. Sežehlo mu to vlasy,
00:20:35 takže úplně popisuje detailně, že to byl šílený zážitek,
00:20:38 který ho opravdu možná ohrozil nejvíc na životě,
00:20:40 než jako to divoké zvíře.
00:20:42 Ale byla to doba, kdy ta fotografie,
00:20:44 která vznikla v noci, byla neskutečně cenná.
00:20:47 A Martin udělal unikátní výstavu a cestovali jsme s tím po ČR
00:20:50 nebo i po Evropě. Ti lidé nehádají těm fotografiím takovou dobu.
00:20:54 Jsou naprosto nádherné, unikátní.
00:20:57 Nemluvě o tom, že on musel vyvolat všechny fotografie.
00:20:59 On nevěděl, které jsou dobré.
-No jo.-A byl velmi precizní.
00:21:03 Osa potom trpěla těmi depresemi, protože Martin se zavřel
00:21:06 do té temné komory a byl tam třeba několik dnů.
00:21:08 A Osa tam byla sama žena.
00:21:10 Ta představa, že třeba 4 roky jste v pralese v Marsabě,
00:21:13 tak to je hodně těžká zkouška. Ona to řešila potom alkoholem.
00:21:16 -Z těch 4 let je manžel 2 roky...
-...v temné komoře.
00:21:19 Někdy by to mohlo prospět, ale záleží...
00:21:22 Pochopitelně to muselo být náročné.
00:21:24 Ony se dochovaly nějaké dopisy, kde ona už byla taky na dně.
00:21:28 Potom hodně to řešila třeba útěkem k alkoholu.
00:21:30 A jak byla schopná logistka, tak Martin potom před ní
00:21:33 ten alkohol schovával, když byly velké problémy.
00:21:36 Ona, jak byla dokonalá, tak když třeba natáčeli
00:21:38 v belgickém Kongu u Pigmejů, tak ona byla schopná
00:21:41 se s nimi domluvit.
00:21:43 A oni donesli banánové víno potom, prostě ona si k tomu našla cestu.
00:21:46 Já se tomu nedivím, upřímně.
-Když se vy sám díváte na dokument
00:21:49 z Afriky, to jim asi vidíte docela dobře do karet, ne?
00:21:52 Když se podíváte, to už víte, á, udělali to takhle,
00:21:55 tohle to nebude normální divoké zvíře,
00:21:57 to tam někdo přistavěl.
00:21:59 -Je to určitě daň z toho, že se tomu člověk věnoval.
00:22:02 A znovu jsme u toho pojmu dokumentární film.
00:22:04 Ono to není jednoduché, pochopitelně.
00:22:06 Ten Johnson to řešil obdobně.
00:22:08 Když zjistil, že něco není možné natočit v divoké přírodě,
00:22:11 tak také potom hledal záběry. Ale měl tu techniku primitivní.
00:22:15 Dneska je horší, že se to děje, kdy máme drony,
00:22:18 máme peníze, máme vlastně všechno.
00:22:20 Ale zase filmaře tlačí čas.
00:22:22 Jsou případy, kdy se finguje, jsou různé kauzy.
00:22:25 Já tady zmíním Walta Disneyho a jeho slavný příklad lumíků.
00:22:29 On vyprávěl příběh, že kolony lumíků rituálně
00:22:31 páchají tím, že skáčou v Labradorském zálivu z útesu dolů.
00:22:35 Ten film měl obrovský úspěch, protože byl dokumentární,
00:22:38 tak všichni tomu věřili.
00:22:40 A asi po 20 letech promluvil zvukař toho štábu,
00:22:43 že to tenkrát tak úplně nebylo. Že si režisér ten příběh vymyslel.
00:22:47 Ti lumíci, to jsou drobní hlodavci, tam byli dovezeni
00:22:50 a celý štáb dostal pokyn, že ty lumíky nahnali k tomu útesu
00:22:53 a oni z toho začali potom padat.
00:22:55 Dodnes je to na YouTubu, je to neuvěřitelné.
00:22:58 Člověka to trochu děsí, protože vidíte ty různé úhly kamer.
00:23:01 Takže je jasné, že to nebylo autentické.
00:23:03 Ale ta představa, že za tím je ten štáb:
00:23:05 "A honem, ještě, ještě!" Tak to je brutální.
00:23:07 Takže pochopitelně některé ty věci se dějí dneska...
00:23:10 -V rámci přírody.
-Kdyby to věděli.
00:23:12 Ale ochrana přírody v těch 60. letech teprve vznikala.
00:23:15 -Ale oni se tváří jako ochránci přírody, ti dokumentaristé.
00:23:18 -No jo, to je potom na těch lidech.
00:23:20 Je to o tom, jak to kdo má nastavené.
00:23:23 Vždycky je důležité, proč ten film vzniká.
00:23:28 -Někdy se vyplatí příprava.
00:23:30 Byl jsem rád, když jsem procházel materiály,
00:23:33 které s vámi souvisí, že jsem tam našel název
00:23:36 vašeho posledního snímku.
00:23:38 Nebo který teprve budete realizovat.
00:23:40 Jmenuje se to "Až zařve lev".
00:23:43 Kdyby byl člověk lempl, tak si řekl,
00:23:45 tak se zeptám pana Svatoše, že to bude asi něco z Afriky.
00:23:50 A ono ne! To je historické téma.
00:23:52 To jste zatím nedělal, nebo jo?
00:23:55 -Já jsem se tomu věnoval jenom na FAMU.
00:23:58 A potom první můj absolventský film v Písku bylo téma,
00:24:01 které nebylo přírodovědné.
00:24:03 Historii mám rád od dětství, ale filmově jsem ji zatím
00:24:06 samostatně nezpracoval, a rozhodně ne středověké téma.
00:24:09 Tohle je dokumentární esej, není to opět hraný film,
00:24:12 o dvou výrazných postavách českého středověku,
00:24:15 o Přemyslu II. Otakarovi, o českém králi,
00:24:17 a potom o mnichu Odorikovi.
00:24:19 Což je františkánský mnich, který se také nazýval Oldřich Čech.
00:24:23 Ale kdybych teď měl v krátkosti představit jeho tvorbu,
00:24:25 jemu se přezdívá "český Marco Polo".
00:24:27 Cestoval v době, kdy jsme si mysleli,
00:24:30 že na východě Asie je obrovská pekelná jáma,
00:24:32 odkud přicházejí Tataři.
00:24:34 A on byl ten první, kdo tam doputoval.
00:24:36 A jako františkán velmi střízlivě reflektoval, bez nějakých nadsázek.
00:24:39 Je to úžasný příběh. My ho tady moc neznáme.
00:24:41 Probíhá jeho svatořečení. A můžeme být alespoň zčásti hrdí,
00:24:44 protože on je potomek právě vojáků,
00:24:47 které do Furlanska v Itálii dovedl Přemysl II. Otakar.
00:24:50 Takže ten film by měl netypicky připomenout tyto dvě postavy.
00:24:53 U Přemysla Otakara, on má obrovské množství zásluh,
00:24:57 na které dneska zapomínáme a považujeme je za automatické.
00:25:00 Nebo z nich dokonce těžíme, takže já bych to rád
00:25:02 v tom filmu připomněl.
00:25:04 -Nesedí vám za zády pokušitel, který by vám říkal,
00:25:07 natoč hraný film?
-Tak je to lákavé.
00:25:10 Jak říkal Gothard - ten, kdo začíná u dokumentů,
00:25:14 tak skončí u hraného filmu a naopak.-Jo?
00:25:16 -Nevím, jestli to je pravda.
00:25:19 Pravda rozhodně je, že člověk si nechce klást nějaké limity.
00:25:22 Ono už jenom tím, že teď ten netypický dokument
00:25:25 vzniká, ale zároveň to není hraný film, tak je to možná něco mezi.
00:25:29 Je to jako s tou Vysočinou.
00:25:32 Je to prostě to pomezí, ten Lichtenberg.
00:25:34 -Budeme se těšit.
00:25:36 Díky za to, co děláte a že jste si udělal čas NA PLOVÁRNU.
00:25:39 -Já moc děkuju za pozvání, bylo mi ctí.
00:25:42 -Naším hostem byl pan režisér JAN SVATOŠ.
00:25:47 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020
Rozhovor Marka Ebena se známým českým fotografem a dokumentaristou. Režie J. Hojtaš
Dnes přivítáme dokumentaristu, který ale nemá moc rád, když se mu tak říká. Raději má označení režisér. A režisérem taky opravdu je. Jeho filmy sbírají ocenění u nás i v zahraničí a mimořádný je i jeho velmi poctivý přístup k filmům. Vítám na Plovárně pana režiséra Jana Svatoše.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 2
