00:00:25-Dobrý večer, milí televizní diváci.

00:00:28Je to už 14 let, co jsem stál na tomto místě,

00:00:31vítal vás u první PLOVÁRNY a na hlavě neměl

00:00:35ani jeden jediný šedivý vlas.

00:00:37Tehdy jsem vám sliboval, že vám v každém díle představíme

00:00:41jednoho zdatného plavce života.

00:00:43Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že jich jednou bude 500.

00:00:48Připluli z nejrůznějších profesí a také z nejrůznějších koutů světa,

00:00:52od Austrálie až po Tibet.

00:00:55Přivezli s sebou fascinující příběhy,

00:00:58nechali nás nahlédnout do nejhlubších zákoutí

00:01:00svých profesí i svých životů.

00:01:03A za těch 14 let bohužel mnozí z nich už přepluli

00:01:07tu řeku života až na druhý břeh, kde se s nimi, jak pevně doufám,

00:01:11jednou znovu uvidíme.

00:01:13Tak jako s Arnoštem Lustigem, se kterým to dnešní ohlédnutí

00:01:17po pěti stech PLOVÁRNÁCH začneme.

00:01:20-Prosím tě, já mám přírodu rád, ale radši ze silnice.

00:01:25Netáhnu se tím porostem, tím jetelem 4 kilometry,

00:01:29abych se dotknul břízy. Nebo smrku.

00:01:31-Tomu rozumím.
-Jo.

00:01:34-Ano, tehdy jsem tomu rozuměl, ale to jsem ještě netušil,

00:01:38že mě příroda nakonec dožene zelenými trávníky a 18 jamkami,

00:01:42na kterých se hraje golf.

00:01:45Ačkoli jsem nikdy žádný sport neprovozoval, tenhle mně uhranul,

00:01:48stejně jako Lady Louisu Abrahams, která ovšem, na rozdíl ode mě,

00:01:52byla několikanásobnou mistryní republiky.

00:01:55-Je to 2 roky, že jsem hrála 88 v Mariánkách,

00:02:01a bylo mi 89 let. A to byste na tenise nemohla.

00:02:06A tu noc jsem jela domů do Prahy a padla jsem přes můj kufr

00:02:12a zlámala jsem si pánev. A tím to skončilo.

00:02:16Ale jinak bych dneska ještě hrála.

00:02:19Já jsem loni v létě zase hrála trochu golf.

00:02:22Ale já se bojím, poněvadž já mám tu pánev rozbitou,

00:02:25tak já se trochu bojím do toho praštit.

00:02:28Ale pořád hraju golf. Ale to nemůžete žádný jiný sport.

00:02:33Ani lyžařit nemůžete, když vám je 91 let.

00:02:36-K Lady Louise se ještě jednou dnes vrátíme.

00:02:39Nebyla ale jedinou golfistkou, kterou jsme NA PLOVÁRNĚ měli.

00:02:42Přivítali jsme tu i taková esa tohoto sportu,

00:02:45jakými jsou Ernie Els nebo Miguel Ángel Jiménez.

00:02:49-Tak přicházíte na to, že golf je také hra ducha.

00:02:52Obzvlášť na naší úrovni.

00:02:55-Ve středu hrajete PROEMS, ve čtvrtek, v pátek je kvalifikace

00:03:00a vlastní turnaj je o víkendu.

00:03:03Sportovci tvoří velkou část našich plovárenských hostů.

00:03:07Kdybychom dali dohromady všechny poháry a medaile,

00:03:10které naši sportovní hosté získali, ani bychom se sem nevešli.

00:03:14-Já se přiznám, já jsem celou tu cestu do Helsinek

00:03:18probrečela, protože jsem říkala, to je konec, to ho zavřou.

00:03:21-Teď je to na tobě, jak to všecko vytrénuješ,

00:03:24ale já si myslím, že se uvidíme v Melbourne.

00:03:27-Všechno dělali dokonale.

00:03:29Abychom byli dochvilní, abychom byli dobrými studenty,

00:03:32uměli si všechno naplánovat.

00:03:34-Někdy je člověk tak nervózní, že má hlad, a nemůže se najíst.

00:03:38-Musíte při hodu oštěpem - a myslím,

00:03:41že to je dost podobné při všech atletických disciplínách,

00:03:44zůstat uvolněný.

00:03:46-Sport je hlavně krásný.

00:03:49A když se mi povedlo zvítězit nad ostatními a být nejlepší,

00:03:52tak je to zážitek, který bych přál každému.

00:03:55-O 2 roky později to už vypadalo, že bych mohl mít zlato,

00:03:59ale 9 zlatých, to jsem si neuměl představit.

00:04:01-Naším hostem byl i nejrychlejší muž této planety - Usain Bolt.

00:04:05Samostatnou kapitolu mezi sportovci tvoří tenisté.

00:04:09Měli jsme příležitost přivítat NA PLOVÁRNĚ celou řadu

00:04:12velkých legend, včetně těch našich,

00:04:14Martiny Navrátilové a Ivana Lendla.

00:04:17-To se mě nezeptal nikdo, na co člověk myslí,

00:04:19když nadhodí ten balón. Tak vám gratuluju...

00:04:22-No to teda děkuju.

00:04:24-Protože to je zvláštní, když dostanu otázku,

00:04:26kterou jsem v životě nedostala.

00:04:28-Mě u tenisu nejvíc iritovaly špatné výroky rozhodčích.

00:04:31-Našel jsem v životě svou cestu a dělám věci, které mě baví.

00:04:34A zároveň si užívám tenis.

00:04:38-Bylo nám jasné, že se zápas nerozhodne na konci,

00:04:40ale někdy i v 1. setu. Jak kdo začal hrát.

00:04:42-Nebylo to lehké, ale myslím, že všichni sportovci...

00:04:46...všichni jednou víme, že je čas přestat.

00:04:49-...něco na jednom místě vyjde jako dobrá voda,

00:04:51tak na jiném místě třeba už ji tak dobrou nemá.

00:04:54-A tohle už je olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová.

00:04:57-Když to přeháníte a jdete moc do smyku...

00:05:00-Mnohonásobný mistr světa v rallye Sebastian Loeb.

00:05:05A vicemistr světa formule 1 David Coulthard.

00:05:10A také jeden velmistr, šachový, Garri Kasparov.

00:05:13-Není to pouze jedna věc, na kterou byste se soustředil.

00:05:16-I kolektivní sporty mají své individuality.

00:05:19-Tak jsem si tak říkal, že ať se stane cokoliv,

00:05:22tak ten gól padnout nesmí, protože by mě to strašně mrzelo.

00:05:26-Tak já bych řekl jednu věc.

00:05:28Já myslím, že fotbalisti trénují absolutně

00:05:31nejmíň ze všech sportovců.

00:05:33-Prostě dělal jsem věci, že jsem byl vždycky poslední.

00:05:35Abych se tolik neunavil při tréninku,

00:05:37abych měl sílu na večer.

00:05:40-Spíš, než si to pamatuju, to slyším od maminky,

00:05:42ale pravda je, že jsem vždycky chtěl do brány.

00:05:45-A u ledu ještě chvíli zůstaneme.

00:05:47Do vysokých hor jsme se vypravili se 2 legendárními šerpy,

00:05:49Appou a Dawou.

00:05:51Jen pro vaši informaci, Appa Sherpa vylezl na Everest

00:05:54už dvacetkrát!

00:05:56-A předtím, než jsem vylezl na Everest,

00:05:59jsem vylezl jednou na Annapurnu.
-Nám to opravdu pomáhá.

00:06:03Když se hodně bojíte, sevřete tohle a odříkáte mantru.

00:06:07-Já to mám taky u sebe.

00:06:09-A ze základního tábora už jsme se vydali na vrchol s legendami

00:06:13českého i světového horolezectví, jako je Josef Rakoncaj,

00:06:17Radek Jaroš a nebo nejslavnější horolezec všech dob

00:06:21Reinhold Messner.

00:06:23-Když se jedná o ledový výstup nebo lezení v ledu,

00:06:27tak plus minus 20 metrů není žádnej problém,

00:06:30když se vystupuje nahoru.

00:06:32-Tady to bylo tak nebezpečný, že jsme se báli i zastavit

00:06:35a sundat batoh a napít se.

00:06:37Protože jsme lezli v takovým terénu,

00:06:40kde to prostě nebylo možný.

00:06:42-Řada lidí si myslí, že když zlézáme velehory,

00:06:46tak získáme pocit, že jsme silní, že jsme blízko nebes.

00:06:49Je tomu přesně naopak.

00:06:52-Jistě vás nepřekvapí, že po tak nebezpečném sportu

00:06:55přichází na řadu velká skupina lékařů.

00:06:57Měli jsme tady prakticky všechny specializace,

00:07:00včetně muže, který dokáže transplantovat obličeje.

00:07:05-Pacient je schopen ovládat své rty, usmívat se,

00:07:07je schopen cítit dotek a je schopen cítit,

00:07:09že má v ústech třeba potravu. Což je taky důležité.

00:07:14-Říkáme srdíčko.

00:07:16K srdíčku je potřeba se něžně chovat.

00:07:18Prostě říkáme srdíčko. Je to srdíčko.-To je hezký.

00:07:21-Ještě dnes je v Praze řada nemocných,

00:07:24kteří by se s vámi nejraději setkali někde v kavárně,

00:07:27protože se bojí, že budou viděni v Bohnicích.

00:07:30A co by tomu někdo řekl, kdyby mě tam viděl?

00:07:33-To jste řekl hned dvě urážky v jedné větě.

00:07:36Zaprvé - že je nějaký efektnější obor než endokrinologie.

00:07:40A zadruhé - že ty ostatní obory by mohly být zábavnější.

00:07:45-Internistu a chirurga poznáte v zimě na ulici podle toho,

00:07:49že internista má klobouk a chirurg rukavice.

00:07:53-Na tu cévu o průměru 1 mm naložíte několik stehů,

00:07:57na každém stehu uděláte 3 uzlíčky.
-Tři uzlíčky?-Tři uzlíčky.

00:08:00-A proč tři?
-Aby se to nerozvázalo.

00:08:03-Jsme místy považováni za jakousi poslední stanici,

00:08:08že je spíš překvapením pro lidi, když nám nemocný přežije.

00:08:12Což na druhou stranu v současné době je už dávno pravidlem.

00:08:16-Rohovka je vůbec to nejcitlivější místo na lidském těle.

00:08:19Jakkoli si lidé můžou myslet, že jsou to nějaká jiná místečka.

00:08:22Každý, kdo se někdy škrábl do oka, tak to asi potvrdí,

00:08:25že to velice bolí.

00:08:28-Byl jsem pohybově zlobivý dítě, takže jsem byl neudržitelný.

00:08:32Proto jsem dělal ten sport trochu. Rodiče to tím řešili.

00:08:36-Teď přijdou na řadu lékaři ducha.

00:08:38A protože jsme televize veřejnoprávní,

00:08:41byli tu zástupci všech možných náboženství a filozofických směrů.

00:08:45Aby to bylo pěkně vyvážené.

00:08:47-No... zvykám si. Celý život si zvykám.

00:08:51Já jsem celý život byl člověk na hraně.

00:08:57-Téměř všechno, až na to, že to prostě nevíme.

00:09:02-Myslím, že je velice složité tohle tajemství pochopit.

00:09:09-A on mi napsal ceduličku, že Miloslav Vlk je přijat,

00:09:14s tím, že dá-li Bůh, bude jednou knězem.

00:09:18-Někdy se cítím úplně opačně, jako by ti lidé dávali

00:09:22tu víru mně samotnému.

00:09:25-To židovství je nějaký pohled na svět,

00:09:28to není jenom ten osud, že vám zabijou tatínka.

00:09:32-Svatý otec mi chtěl požehnat, když jsem ho potkal.

00:09:35Já povídám: "Svatý otče, já si nemůžu kleknout."

00:09:38A on povídá: "Já také ne." A já povídám:

00:09:40"Svatý otče, jak jsme šťastní, že začínáme od nohou,

00:09:43a ne od hlavy."

00:09:45-To je pravda.

00:09:48-Někdy analyzuji povahu mysli.

00:09:51A také povahu emocí.

00:09:56A zároveň realitu všeho okolo nás.

00:10:02-Mezi naše oblíbené profese patří spisovatelé,

00:10:05protože jsou zvyklí výborně formulovat

00:10:08a vždycky se od nich něco dozvíte.

00:10:10Z těch, které jsme měli možnost přivítat NA PLOVÁRNĚ,

00:10:14bychom dali dohromady celou řadu Pulitzerových cen.

00:10:17A také jednu Nobelovu cenu za literaturu,

00:10:20kterou dostal nigerijský spisovatel Wole Soyinka.

00:10:24-Druhý způsob, možná obvyklejší, je vybudovat hru

00:10:27kolem mýtické postavy.

00:10:30Postavy, kterou jste kompletně stvořil vy ve své hlavě.

00:10:34-Ano, musel jsem přečíst neuvěřitelné množství poněkud

00:10:40druhořadých amatérských rukopisů. Každý den.

00:10:44Bylo to velice depresivní.

00:10:49-Některé romány jsou temnější než jiné,

00:10:52ale psaní románů je rozhodně čin optimistický.

00:10:56-Zabývám se zlepšováním věcí, které jsou špatné.

00:10:59Jsem sociální zušlechťovatel. Všechny systémy jsou zkažené.

00:11:04-"Mám práci, připraven k boji, jako barman."

00:11:07A on na to: "Výborně." A já říkám: "Proč?"

00:11:09A on: "Jsi mladý, jsi zelenáč, tak se něco naučíš."

00:11:14-A od maminky jsem získal ten posvátný vztah k jazyku,

00:11:16k příběhům a ke všem těm divům,

00:11:19které ty malé legrační knížky skrývaly.

00:11:24-Já jsem nic nečekal.

00:11:26A můžu vás ubezpečit, že pokud nikdy nezískám

00:11:29Nobelovu cenu za literaturu, nezemřu jako nešťastný člověk.

00:11:34-A tak mě džentlmen jménem Jack Kean vzal na pole,

00:11:37nedaleko od místa, kde bydlím,

00:11:39a učil mě, jak poznat železnou rudu.

00:11:43-Ale příběhy stále mají sílu a schopnost zasáhnout lidi

00:11:47a jejich představivost.

00:11:49-Zvláštní kapitolu mezi našimi plovárenskými hosty tvoří ti,

00:11:53jejichž fascinující příběhy napsal život sám.

00:11:57A že život dokáže napsat příběhy velmi kruté,

00:12:00o tom se můžete přesvědčit na příkladu Jana Wienera

00:12:04nebo Lenky Reinerové.

00:12:06-Můj otec byl kavárenský pražský Žid,

00:12:09který chodil do kavárny, tam hrál šachy.

00:12:13To byl báječný hráč šachu.

00:12:15A já podprůměrný, ale každý večer jsem s ním hrál,

00:12:19protože on si to přál. A já jsem ho měl v úctě.

00:12:23Tak ten den, kdy začala válka,

00:12:26prostě ty figurky smetl a říkal:

00:12:31"Dneska v noci...

00:12:34nebudu žít už."

00:12:36A díval se na mě a říkal:

00:12:41"To je jediná svoboda, která nám zbývá,

00:12:44zemřít naším způsobem, a ne jejich.

00:12:49Protože zítra tady budou, zatknou nás, oholí nás,

00:12:54budeme stát před nima v koncentráku nahatí,

00:12:58budeme ponižovaní, a nakonec nás stejně zabijou.

00:13:03Tak já myslím,

00:13:05že to je důstojné východisko ze situace."

00:13:10A nechápal jsem hrůzu toho okamžiku

00:13:14a ten osud,

00:13:18který se valil jako parní válec. Tak on říkal:

00:13:23"Já ti dám ten zbytek peněz, co máme,

00:13:26jdi do svýho pokojíčku a já tě zavolám.

00:13:29A zůstaň, prosím tě, u nás, až budeme neživí, mrtví.

00:13:35Slib mně to." A já jsem řekl: "Ano".

00:13:38Tak mě volal, oni leželi na posteli,

00:13:41velmi dobře oblečeni, a on mi podal ruku,

00:13:45seděli jsme, on na mě mluvil.

00:13:48Ale nevyžadoval si odpovědi a mluvil.

00:13:52A já, propánaboha, nevím, co tenkrát řekl,

00:13:55protože mi šla hlava kolem.

00:13:58A já jsem nevěděl. A jeho paní taky něco řekla, nevím.

00:14:02A potom přestali mluvit, usínali. A potom už nedýchali.

00:14:07-Já jsem byla propuštěna se zavázanýma očima.

00:14:10A nasadili mě do auta a vezli mě.

00:14:13Tak jsme někde byli, tam mě tedy z toho auta vyndali

00:14:17a byli jsme mezi nějakýma loukama.

00:14:20A byli se mnou dva civilové. A ten jeden najednou řekl:

00:14:24"Umřel Stalin."

00:14:28A ten druhej řekl: "Jo a umřel taky Gottwald."

00:14:32A ze mě vyletělo: "Kdo ještě?" jsem řekla.

00:14:36Ten starší řekl tomu mladšímu: "Přines jí ty věci."

00:14:41Bylo to v srpnu.

00:14:43A ten šel do toho auta a přinesl mi nějakej balík

00:14:48ve vánočním papíru.

00:14:53A pár vlněných ponožek.

00:14:55A řekli: "To vám poslal váš manžel k Vánocům." Ale byl srpen.

00:15:01"Teď to už můžete mít." Tak mi to dali.

00:15:04A pak ještě řekli: "Jo, ještě ty peníze."

00:15:08A teď mi dali peníze, který jsem nikdy neviděla.

00:15:13"A to vám taky poslal váš manžel."

00:15:16A ona mezitím byla měnová reforma,

00:15:19o čemž já samozřejmě nevěděla.

00:15:22A byly nové peníze, který jsem předtím neviděla.

00:15:25A pak řekli: "To je všecko a hleďte sekat dobrotu." A šli.

00:15:30Musím podotknout, že jsem za celou tu dobu

00:15:33byla třikrát venku na vzduchu. Takže i to mi dělalo jisté potíže.

00:15:38Tak jsem holt kráčela, že se snad někam dostanu.

00:15:42A pak jsem viděla lavičku, tak jsem si sedla.

00:15:49-Měli jsme šanci přivítat také celou řadu velkých postav

00:15:52českého divadla, které už dnes bohužel

00:15:55nejsou mezi námi.

00:15:57Např. muže, který byl podle mého názoru

00:15:59prvním opravdovým moderátorem na obrazovce.

00:16:02-Já jsem se nikdy nesnažil jakkoliv napodobit Voskovce.

00:16:08To nešlo, to je vyloučeno.

00:16:10A nikdy jsem se nesnažil být rovnocenný partner

00:16:14Janu Werichovi. Já byl nahrávač.

00:16:17Oni byli oba dva nahrávači a oba dva smečaři.

00:16:21A když přijeli do Ameriky a chtěli nějakej džob,

00:16:23tak oni se jich ptali:

00:16:25"A kterej z vás je nahrávač, a kterej smečař?"

00:16:28A nedovedli pochopit, že jsou oba nahrávači

00:16:31a oba smečaři. To byli oni!

00:16:33Kdežto já už jsem byl ten nahrávač a on ten smečař.

00:16:37-A takhle uvažoval o smrti Vlastimil Brodský.

00:16:40-Já byl tolikrát v narkóze.

00:16:43A když jsem se vždycky po každý operaci probíral k sobě,

00:16:50tak já jsem se probouzel do bolestí a starostí.

00:16:55A blbý na tý narkóze bylo to probouzení.

00:16:58Ale protože já si myslím, že narkóza se od smrti

00:17:02nemůže nijak pocitově lišit, tak já si myslím,

00:17:06že bejt mrtvej může být stejné žůžo,

00:17:10jako bejt v narkóze.

00:17:12-To byli přátelé, otec a pan Medek.

00:17:17Taky spolu chodívali dost brzy ráno zpátky domů.

00:17:21Maminka se zlobila, pochopitelně. Stála tam tragicky a říkala:

00:17:25"Ležej na chodbě a děti je musej překračovat,

00:17:29aby se za vzděláním dostaly do školy."

00:17:32Promiňte.

00:17:34-Co na to říct? A pak jsem říkal:

00:17:38"No oni ty čepice mají, protože je mají!"

00:17:45-"Musíte své soupeře přesvědčit, že závodí jen o 2. místo."

00:17:50A to se mi tak líbí.

00:17:52A myslím si, že tohle by byl skoro výrok Járy Cimrmana.

00:17:56-Takhle neodolatelně vzpomínal Svatopluk Beneš

00:17:59na své krátké soužití s Adinou Mandlovou.

00:18:02-Vždyť já jsem byl jako nula!

00:18:07Mně bylo 21 let.

00:18:09-To musela být tvrdá škola?

00:18:12-Tak že už se nasytila toho takového panického,

00:18:19řekl bych, kloučka, takže to jsme byli pořád v sobě.

00:18:26Jednou si vzpomněla...

00:18:29Já jsem tam byl, já jsem tam přece přebýval,

00:18:33já neměl kde bydlet. A najednou povídá:

00:18:37"Heleď, vem si pyžamo, vem si ty svý věci, co tady máš,

00:18:41a okamžitě odejdi!"

00:18:44Já jsem koukal jako blázen. Ona nikdy tohle nenaznačila.

00:18:48Nikdy!
-Co jste dělal?

00:18:51-Já jsem povídal:

00:18:54"No počkej, teď ti nerozumím, to je nějaká legrace?"

00:18:58"Žádná legrace, já pospíchám.

00:19:01Mně sem teď někdo přijde..."

00:19:06Já říkám:

00:19:08"Tak ty jsi si mě sem zatáhla, a já teď nemám byt."

00:19:12"Já ti nějakej seženu." A sehnala.

00:19:15-Ne každý host má k těm plovárnám v pravém slova smyslu kladný vztah.

00:19:20Ale to ještě neznamená, že by tam nevytvořili velká díla.

00:19:24Třeba Jiří Suchý napsal na plovárně "Pramínek vlasů".

00:19:28-Jestli něco v životě nenávidím, tak jsou to plovárny, musím říct.

00:19:33Strašně. Jenže to jsem se tehdy,

00:19:36to bylo před 45 lety, jsem se zamiloval.

00:19:41A... To tenkrát nebyl pro mě problém.

00:19:44A milovaná bytost mi oznámila, že má předplacenou kabinu

00:19:49na Žlutých lázních a že v létě se bude chodit.

00:19:53Tak byla zima, tak jsem říkal, v létě se bude chodit a tak.

00:19:56Jenže přišlo léto a muselo se chodit.

00:19:59Ona toho taky litovala, poněvadž já jsem nebyl

00:20:02nijak moc atraktivní.

00:20:04Já neměl ani plavky totiž! Tedy měl jsem trenýrky!

00:20:08Ale tam chodili takoví ti svalovci, takoví bronzoví,

00:20:13a teď měli na sobě tzv. adamky.
-Ano, ty si pamatuju.

00:20:17-Neboli zařezávačky.
-Ano. Plátěné.

00:20:19-A teď se tam vlnili.

00:20:21A já v těch trenýrkách, s tím vpadlým hrudníčkem,

00:20:24bílej jak sejra. Takže ona se za mě trochu styděla.

00:20:26Ale já už byl tenkrát taky trochu věhlasnej,

00:20:29a to částečně vyrovnalo ty mý fyzický nedostatky.

00:20:32A seděl jsem na tý dece a nudil jsem se.

00:20:35A pak mě napadlo vzít si s sebou blok.

00:20:37A zatímco milovaná bytost tam plula mezi těmi hovny,

00:20:41tak já jsem psal lyrickou poezii.

00:20:47-Řekl jste jí to potom?
-Já vám nevím, možná, že jo.

00:20:50-Je zajímavé, že první herec NA PLOVÁRNĚ byl vlastně

00:20:54původně neherec - Zdeněk Svěrák.

00:20:58-No... mě vychovával táta i máma k tomu,

00:21:02že mám bejt správnej.

00:21:08Takový ty vzory jako Jan Hus.

00:21:11-Až tak daleko to šlo?
-Takhle, no.

00:21:13-A já naopak, nevím, kde se to ve mně vzalo,

00:21:16já už od takovejch 6 let jsem byl šťastnej,

00:21:19když jsem mohl přijít na návštěvu s mými rodiči

00:21:21a ty lidi a tu návštěvu uvádět v šok.

00:21:24-Já nevím, vždycky každej říká, že se nějak divně dívám,

00:21:28ale já to nevím, já se nevidím.

00:21:31-Já jsem tam přišel vlastně jako dospělý člověk.

00:21:33A ještě s takovou podivnou nálepkou inženýra, že jo. Ono...

00:21:38-A já jsem si vás vybrala, že byste mě moh' připravit na AMU.

00:21:41Co tomu říkáte?

00:21:43A on, asi neměl moc času, tak reagoval rychle, a povídá:

00:21:48No co mám na to říkat, když už jste si mě vybrala?"

00:21:52-Byl jsem ve správnou chvíli na správném místě

00:21:56a měl jsem velikánské štěstí, že si mě pan režisér vybral.

00:22:01-Když mě vzali na školu, tak můj kamarád,

00:22:04který mě tímhle vlastně inspiroval, Víťa Masopust,

00:22:07vzal do hotelu Paříž, kde se vždycky scházeli

00:22:10po představení v Disku s panem profesorem Nedbalem.

00:22:13On je tam hladil po hlavičkách, měl je jako takovou svoji rodinu,

00:22:16jako slepičky. A tenkrát mě představil u stolu:

00:22:19"Pane profesore, dovolíte, abych vám představil

00:22:22nového posluchače divadelní fakulty,

00:22:24jmenuje se tak a tak." A on se na mě podíval

00:22:26a řekl hrozně pěknou větu: "Já ho znám.

00:22:29Já ho viděl u zkoušek. A oni ho vzali?"

00:22:33-Já jsem si to tak zhruba představoval.

00:22:36-Ale pak jsem zjistil, že je to velmi laskavej člověk,

00:22:38který miluje svý žáky.

00:22:40A který byl ochoten pro ně udělat maximum,

00:22:43od toho, že jim půjčoval peníze, až po to,

00:22:46že se o ně nějakým způsobem dál staral.

00:22:48ZPĚV

00:22:51-Mám ráda měsíc bílý, tadá dadydy...

00:22:54PÍSKÁNÍ

00:23:02Líbej mě ještě chvíli a měj mě taky rád.

00:23:08Tak nějak.

00:23:11-Každá nová práce je pro mě velký strach a ostych.

00:23:15První natáčecí den, to je hrůza.

00:23:19-Moje cesta k tomu, proč Medea zabije ty děti,

00:23:21byla úplně jiná.

00:23:23Vnitřně jsem si vystavěla jinou cestu, než chtěl pan režisér.

00:23:28-Tak já jenom doufám, že to moje herectví nevypadá

00:23:31jako samorostlý.

00:23:33Opravdu se snažím o to, aby to vědomá činnost byla.

00:23:38-Jsem v takový výlučný pozici, že mě ještě trénuje

00:23:40v Činoherním klubu pan Smoczek, který je génius.

00:23:44-Juľo, keď písal pro nás dvoch,

00:23:46tak často sa stalo, že si nechával všetky texty.

00:23:50A Mirek vždy dal také vety, jako že:

00:23:54"Čo?" Otazník. "Kedy?" Bolo to v podstate jednoduché.

00:23:58Ale cítil som sa dost diskriminovaný.

00:24:03Tak som si tam potom niečo vždy pridal.

00:24:08-Krátce potom jsem to půjčil jistému Zdeňkovi Kunderovi

00:24:11z Vizovic, a od tý doby jsem to neviděl.

00:24:14A když jsem měl 50 roků, tak Zdeněk Kundera

00:24:16mně to slavnostně vracel.

00:24:19-My jsme přijeli vždycky do Disku na reciproční zájezdy.

00:24:23Tak jsme vypadali, jak ty tety z Moravy - ty síťovky

00:24:26s meruňkovejma kompotama. A ti Pražáci: "Kdo tě učí?

00:24:29Kdo? Neznám."

00:24:31-Jiří Bartoška s Bolkem Polívkou byli jediní čeští hosté,

00:24:34kteří NA PLOVÁRNĚ kouřili.

00:24:36U Bolka se to podařilo vystříhat, u Jiřího Bartošky bychom museli

00:24:41vystříhat téměř celého Jiřího Bartošku,

00:24:44protože počet záběrů, ve kterých kouřil,

00:24:46značně přesahoval ty, ve kterých nekouřil.

00:24:49Což zase velice nadzdvihlo jednoho diváka,

00:24:52militantního nekuřáka, který mi napsal ostrý dopis,

00:24:55jak jsem to mohl připustit.

00:24:57A ten dopis mi utkvěl kvůli jedné mistrovské

00:25:00češtinské formulaci, kdy ten divák píše

00:25:03o Jiřím Bartoškovi:

00:25:05"To prase narkomanské mělo v jedné ruce

00:25:08zapálenou cigaretu a v druhé krabičku s nimi."

00:25:12Hned jsem to Jiřímu Bartoškovi vyřídil a velmi ho to potěšilo.

00:25:17Jenom málokdy míváme NA PLOVÁRNĚ víc jak jednoho hosta.

00:25:20Občas se to stane, zejména pokud jde

00:25:23o manželské páry, které k sobě patří

00:25:25tak nerozlučitelně, jako Bára Hrzánová

00:25:28s Radkem Holubem.

00:25:30Nebo Jana Hlaváčová s Luďkem Munzarem.

00:25:33-A rovnou mě požádal o ruku.
-A chodili jste spolu?

00:25:37-Ne.
-Ne. Tak Bára říkala:

00:25:39"Ale my jsme spolu nechodili, my se nemůžeme vzít,"

00:25:42když jsem ji požádal o ruku.

00:25:44"Tak pojď chodit." A do rána jsme chodili.

00:25:47A říkala: "Tak už."
-Fakt?

00:25:50-A za rok jsme se vzali. MUNZAR:-Přišla do zkoušky:

00:25:54"Tak jsem dostala byt na Novodvorský." Povídám:

00:25:57"Já tě tam dovezu po zkoušce." "Ty víš, kde to je?" "Vím."

00:26:00Tak jsme přijeli na Novodvorskou -

00:26:03a to je její verze, já jsem to neřekl, ale Jana říká:

00:26:06"Přišel sem, rozhlížel se, povídá: "Tady budu bydlet."

00:26:09-Tys to řek'!
-Jo?-Jo.

00:26:11-Já si to neuvědomuju, ale měla pravdu.

00:26:14Nastěhoval jsem se tam. A brzo jsme se odstěhovali pryč.

00:26:18Ale to už je jiná etapa.

00:26:20-Vztah herce a režiséra, to je velice výživné téma,

00:26:23a zkušenosti našich hostů o tom vypovídají.

00:26:26Takhle vzpomín Vladimír Pucholt na režiséra Jiřího Krejčíka.

00:26:31-Je tam jedno sprosté slovo, kdyžtak ho můžete vystřihnout.

00:26:35-To se klidně snese, z vašich úst bez problémů.

00:26:39-To bylo z jeho úst. Pane režisére, odpusťte!

00:26:43Ale my jsme připravovali "Penzion pro svobodné pány".

00:26:48A já jsem tam hrál Halibuta, který se vrací rozjařen z tance

00:26:52a zpívá "do očí tvých černobrvých".

00:26:56Ale to víte, jak se zkouší veselohra,

00:26:59tak ke konci už jsou všichni takoví, už nevědí,

00:27:01jestli to je veselý, nebo není, kde ten vtip je,

00:27:04kde není. Už to všichni znají.

00:27:06A zejména to byl takový den, kdy bylo nějak pochmurno,

00:27:11a mně taky nějak bylo těžko, a teď tam byla tma v tom hledišti,

00:27:16a Jiří Krejčík tam někde seděl, a já jsem začal zpívat:

00:27:20"Do očí tvých černobrvých věčně chci zřít..."

00:27:24Teď jsem takhle otočil a teď jsem to dokončil

00:27:28a věděl jsem, že to nebylo ono.

00:27:31A v tom hledišti bylo ale úplný hrozivý ticho.

00:27:37Teď se z toho ozval takový ten jemný hlas

00:27:40toho pana režiséra Krejčíka, který vždycky věstil

00:27:44něco nepříjemnýho.

00:27:47Říká: "Vládíčku, co to bylo?

00:27:52To bylo hovno."

00:27:56Ale to víte, že pana režiséra jsem se obával taky.

00:28:00Ale, víte, spíš jsem se obával, abych ho nezklamal.

00:28:04-A teď opačně: Jiří Menzel o Rudolfu Hrušínském.

00:28:08-Já jsem tuhle, jak jsem byl v nemocnici,

00:28:12tak jsem se koukal, byl tam pořad o Rudolfovi.

00:28:15Mě vám to rozplakalo.

00:28:18Protože on v sobě měl opravdu něco...

00:28:22...strašně lidskýho.

00:28:25-Ale on vlastně moc nehrál, že?

00:28:27-To se říká.

00:28:29Nehrál. Nedělal mimiku.

00:28:34Když vidíte "Spalovače mrtvol", tak vidíte strašnýho hajzla.

00:28:38Ale takovýho zvláštního, ne ostentativního.

00:28:42Cokoli v něm je, tak mu věříte.

00:28:45To není v tom, že to nějak zahraje.

00:28:48To je to, že v něm to zlý i dobrý

00:28:51je obsaženo, jako v každém z nás,

00:28:54ale on to dokáže projevit. Už tím, co z něj jde.

00:28:58To není... To je v pohledu očí, není to ani v úsměvu,

00:29:03je to prostě v tom, jak se chová.

00:29:06Jak věří tomu, že takovej právě v tu chvíli je.

00:29:10A to je velký herectví. Já neznám takového jiného.

00:29:14Trošku Labuda.
-Jo?

00:29:16-No. Samozřejmě je spousta herců, které mám strašně rád,

00:29:20ale ten Rudolf je autentickej.

00:29:23To vidíte na Národním divadle, spousta národních umělců

00:29:27na jevišti, ale koukáte se někam dozadu do rohu,

00:29:30kde stojí tlustej strejda Rudolf. Ten přitahuje vaše oči.

00:29:34Nehýbe se, nevíte, čím to je, ale koukáte se na něj.

00:29:38Po tom se mi stejská.

00:29:40-A ještě jedna šťavnatá režisérská vzpomínka,

00:29:44kde nás Jan Kačer vrátí do slavné éry Činoherního klubu.

00:29:47-Chtěli jsme vlastně už tím titulem vyjádřit,

00:29:50v jaké jsme situaci, když sem přišli Rusové.

00:29:53Že jsme všichni na dně. Dřeli jsme, a nešlo to.

00:29:55Najednou přišel Lanďák jednou ráno, takovej po flámu...

00:29:59A on, když byl po flámu, tak vždycky byl vykoupenej,

00:30:03aby vypadal, jako že byl dokonalej.

00:30:05Měl brilantinou natřený vlasy, přišel tam a říkal:

00:30:08"Ty nemůžeš dělat "Na dně", protože o tý situaci nic nevíš.

00:30:11Nekouříš, nepiješ, neflámuješ, jdi, prosím tě!"

00:30:14Já povídám: "No, promiň, Pavle."

00:30:16"Podívej, tady je černá stěna, tady musí bejt samý červený čáry."

00:30:21Já jsem říkal: "No promiň, my tady dřeme dva měsíce,

00:30:24a ty přijdeš s červenýma čárama?" "No vidíš, že nic nevíš.

00:30:27Protože to je noclehárna a tam bylo pivo, rozumíš.

00:30:30Oni měli ve flaškách pivo a to bylo zatavený pečetním voskem.

00:30:34Oni si koupili tu flašku, škrtli takhle po tý stěně,

00:30:37otevřeli to pivo a pak pili, jak tam byli."

00:30:40Já říkám: "Pavle, a to si myslíš, že tohle nám pomůže?"

00:30:43"To si piš, že jo!"

00:30:45Já jsem řekl klukům, ti udělali červený čáry,

00:30:47začali jsme zkoušet a začalo se to dařit.

00:30:50-Pokud jde o hudbu, našli bychom NA PLOVÁRNĚ

00:30:53prakticky všechny žánry. Od hudby vážné,

00:30:56kde jsme mohli přivítat dirigenta Libora Peška...

00:30:59-Já jsem byl takovej estetik.
-Nebo Jiřího Bělohlávka...

00:31:02-...se ovládat a nezačít řvát je někdy dost těžký.

00:31:07-A také zpěvačky Dagmar Peckovou...

00:31:10Já vítám NA PLOVÁRNĚ jednu z nejzářivějších hvězd naší,

00:31:13a nejenom naší operní scény.

00:31:16nebo Magdalénu Koženou.

00:31:18-Vždycky mi někdo vynadá, že jsem mu přinesla smůlu,

00:31:21protože jsem měla něco nevhodného na sobě.

00:31:24-Ale nechyběli ani představitelé hudby populární a nebo folkové.

00:31:27-Tak už druhý den jsem si vzal ve fabrice volno...

00:31:31Oháknul jsem se, vzal jsem si krásný šaty,

00:31:35takový světlý, abych vynikl v davu,

00:31:38a šel jsem tím Václavákem dolů a Na Příkopy.

00:31:44A pořád jsem se díval, jestli už mě lidi poznají.

00:31:49-A to bylo úplné zjevení.

00:31:51-To se mi třásly ruce a byla jsem strašně nervózní.

00:31:55-U Olympiku jsem byl 2 roky, takže jsem to taky

00:31:57moc dlouho nevydržel.

00:32:00-Já mám hrozně ráda swingové písničky, to je moje.

00:32:04-Cítím, že... že jsem chytil písničku,

00:32:07zatím jenom drápkem, která už létá někde v prostoru

00:32:10a je hotová.

00:32:13-Musím říct, že mně to dalo strašně moc.

00:32:15Protože já jsem...

00:32:17Já nemám žádné vzdělání, co se týče zpěvu.

00:32:22-Upřímně řečeno, já jsem dostal pětku

00:32:24z maturitní písemky, ze slohovky na téma:

00:32:26"Umění je největší radostí, kterou dává člověk sám sobě".

00:32:31A učitelka mi říkala: "Plíhale, nemyslete si,

00:32:33že když píšete básničky, že vám nemůžu dát pětku z češtiny."

00:32:38-Vím, co stojí.

00:32:40Vím, že stojí nějakej prasečinec, nebudu říkat kde.

00:32:44U Hradce Králové.

00:32:46A potom moje silážní věž. A konírna pro 26 koní.

00:32:49Tak to jsem já vyprojektoval, prosím.

00:32:51-Silážní věž, to je impozantní.

00:32:54-Není, to byla taková malá silážní věž.

00:32:58-A ten hlas, když potom má takovou tu špičku,

00:33:01ty vysoký alikvóty, tak to ladí a člověk se na celou

00:33:04tu melodii dívá tak jako seshora.

00:33:07-Tak jsem vždycky řekla, ale to si stejně za obrázek nedáte,

00:33:10že v šestadvaceti jste mě takhle odstřihli,

00:33:12mladou zpěvačku.

00:33:14-Celá řada hudebních hostů přijíždí ze zahraničí.

00:33:16A měli jsme štěstí, že jsme mohli přivítat NA PLOVÁRNĚ

00:33:19i legendy, které už dnes nejsou mezi námi.

00:33:22Jako třeba vynikající houslový virtuos Ruggiero Ricci.

00:33:25-Můžete vědět, jak se na housle hraje,

00:33:27ale skutečně na ně zahrát...

00:33:29Podívejte se, nehrál jsem na ně 4 roky,

00:33:32vím úplně přesně, co mám dělat, ale už to nedokážu.

00:33:35-Ale měli jsme tu i představitele současné operní scény,

00:33:38jako byli José Cura...

00:33:41Nebo Cecilia Bartoli.

00:33:43-Nemusela bych být nutně zpěvačkou,

00:33:45jen hudbu poslouchat a dělat ji.

00:33:48-Naším hostem byl dirigent a pianista André Previn.

00:33:51-Kritici jsou mi jedno,

00:33:53ale určitě mi nejsou lhostejní diváci.

00:33:56-A houslistka Nicola Benedetti.

00:34:06To, co nám NA PLOVÁRNĚ chybí, je koncertní křídlo.

00:34:10A proto, když přijel vynikající čínský pianista Lang Lang,

00:34:14museli jsme se za ním vydat do Španělského sálu

00:34:17Pražského hradu.

00:34:39Při plovárenských lovech je pro nás jednou z nejbohatších

00:34:43pastvin Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.

00:34:47Za celý rok nikde neuvidíte tolik velkých zvířat pohromadě.

00:34:51A tak pro nás bývají úlovky bohaté,

00:34:54a velmi často taky nezapomenutelné.

00:34:57-Ano, do značné míry Hollywood zajímá, kolik jim ten film hodí,

00:35:02chtějí na tom něco vytřískat a často je v sázce

00:35:05jejich vlastní identita.

00:35:08-Požádal Paula Newmana, aby ho napsal.

00:35:10A chtěl, abych v tom hrála jednu z rolí.

00:35:12Z čehož nakonec sešlo.

00:35:15-Skvělé na práci ve skupině je, že když něco řeknete

00:35:17a tři lidé ze skupiny se smějí, tak se bude zřejmě smát

00:35:20hodně diváků.

00:35:24-Nikdy se nám nelíbilo dělat zábavu.

00:35:26Naše komedie byly o věcech, které nás štvaly,

00:35:28s kterými jsme chtěli něco dělat.

00:35:32-Hluboce obdivuji Václava Havla.

00:35:34Řadu let jsme spolu byli ve spojení, buď telefonicky,

00:35:37nebo poštou.

00:35:40-Brečeli jsme, protože se ten film

00:35:42s Ingmarem neměl točit.

00:35:45Když jsme přijeli do Prahy, tak nás vyhledalo velvyslanectví,

00:35:48švédská ambasáda.

00:35:50-Používáme mnohem přirozenější způsob hraní,

00:35:53který je skvělý do filmů,

00:35:54ale je naprosto nepoužitelný na Shakespeara.

00:35:58-Ale píseň, co jsem v tom filmu zpíval, vyhrála Oscara.

00:36:01Tak to není špatné, ne?

00:36:04-Ale často člověk, se kterým ten rozhovor dělají,

00:36:07jim poskytne jenom půl hodiny, 20 minut.

00:36:09ZPĚV

00:36:12-"Znám jednu dívku, ta má dukáty, má dukáty.

00:36:15A chalupu a chalupu dostane od táty."

00:36:19-Kde jsem se naučila, jak se to opravdu dělá.

00:36:25-...co děláte.

00:36:28-Já nevím, myslím, že leckdo by byl šťastný,

00:36:30kdybych dělal u McDonalds.

00:36:33-Všichni Kubánci hudbu milují, ale někteří nemají hudební sluch.

00:36:37Ale všichni hudbu milují.

00:36:40-Dolů, nestoupej si. Jsi šnek!

00:36:43-Já myslím, že všichni, kdo ten scénář četli, plakali.

00:36:46Myslím, že nebyl nikdo, kdo by si ten scénář přečetl

00:36:49a kdo by nechtěl být součástí toho filmu.

00:36:53-A já myslím, že tohle byl rozhodující okamžik mého života.

00:36:56Celý můj život se změnil. Eric Clapton ho změnil.

00:36:59-Hrál jsem klasickou hru od Calderóna de la Barcy

00:37:02a měl jsem takový knír a bradku.

00:37:06-Je to zkrátka jedna z těch věcí, který si s divákama nesedly.

00:37:13-V celé historii tohohle pořadu jsme měli jenom jednoho hosta,

00:37:16se kterým jsme natočili PLOVÁRNY dvě.

00:37:19A to byl Quency Jones.

00:37:21Jeho život byl totiž tak fascinující,

00:37:24že se prostě do jedné PLOVÁRNY nevešel.

00:37:27Poslechněte si, jaké měl pěkné dětství.

00:37:31-A my jsme si řekli, tak jo, jedem.

00:37:33Nikdo tam neví, co je čeká, my máme školu z Chicaga,

00:37:36budeme tam malí gangsteři a ovládneme všechno.

00:37:39Bydleli jsme na kopci a všechno jsme opravdu ovládli.

00:37:42Všechno - obchody, pár jsme jich vypálili, tančírny.

00:37:46My jsme byli fakt příšerní, protože v Chicagu

00:37:49jsme nic jiného nepoznali.

00:37:51A naštěstí, když mi bylo 11, jsme dostali echo,

00:37:55že se má ve společenském středisku objevit zásilka koláčů a zmrzliny.

00:38:00Měli jsme všechny informace z podsvětí.

00:38:03V jedenácti. Co jiného nás mohlo zajímat?

00:38:06Takže jsme o půlnoci udeřili.

00:38:09Snědli jsme koláče a zmrzlinu a udělali jsme dortovou bitvu.

00:38:13A potom jsme se rozešli a po jednom jsme se vloupali

00:38:16do různých místností.

00:38:18Já se vloupal do ředitelny. A tam bylo ve tmě pianino.

00:38:22Šel jsem k pianu a položil jsem prst na první klapku.

00:38:26A cítil jsem, jak všechno v mém těle říká -

00:38:30tohle budeš dělat celý život. A zachránilo mi to život.

00:38:34To byl dlouhý příběh, ale takhle se to stalo.

00:38:36-Mezi nejlepší vypravěče patří NA PLOVÁRNĚ překvapivě ti,

00:38:41kteří tráví spoustu času v samotě ateliéru.

00:38:43Tedy výtvarníci.

00:38:46Mohli jsme jich přivítat celou řadu, včetně těch,

00:38:48kteří už dnes bohužel nejsou mezi námi.

00:38:51-Ve škole jsme hráli Jiráskovu "Lucernu",

00:38:55a já jsem hrál vodníka Ivana. Takže mně říkali Ivane.

00:38:59-Já vlastně vůbec olejem neuměla malovat.

00:39:03Já jsem hlavně kreslila.

00:39:05Nebo to potom kolorovala nějakejma temperama nebo tak.

00:39:13-Takovej blázen jsem nebyl nikdy v životě,

00:39:16abych takovýhle voloviny...

00:39:19Já toho mám tolik, že už si musím pomalu

00:39:21začít sbalovat věci.

00:39:25-A to jsem si dovolil jeho krávě ustřihnout ocas

00:39:28a z těch chlupů jsem si dělal štětec. To víš, zabalit to,

00:39:31já nevěděl, že tam má bejt lepidlo.

00:39:34Teď ty chlupy z toho lezly ven. Rybí tuk neschnul.

00:39:37A to jsem trpěl poprvé za mé umění,

00:39:40protože mě naši seřezali.

00:39:42Já jsem mohl malovat pouze na půdě,

00:39:45u toho žebříku, co měl kominík.

00:39:48A jak ty chlupy z toho štětce lezly,

00:39:50tak jsem to utíral na ten jeho žebříček.

00:39:53A když několikrát přišel kominík zasviněnej od barev,

00:39:56tak pak mně nařezali.

00:39:58Takže já jsem za výtvarné umění trpěl od začátku.

00:40:02-Já jsem takovej tradicionalista.

00:40:04Já modeluju tak, jako se modelovalo už tisíce let,

00:40:07skutečně z hlíny.

00:40:10-To tak bejvá. Život tropí hlouposti.

00:40:12Takže nakonec ty bankovky jsem dělal, to je pravda.

00:40:16-Je to jasné.

00:40:18My nemůžeme Onoho, s velkým O, Stvořitele malovat.

00:40:21My nemůžeme jako barokní umělci z něj dělat stařečka.

00:40:26-V mý hlavě jsou ty knížky pořád takový filmy, který jsou nekonečný.

00:40:32-Já to vůbec vlastně nevím, jak to je.

00:40:34Jenom když si to někdo třeba koupí, tak poznám, že to asi chce.

00:40:39-Zcela programově některé věci nechci dělat.

00:40:42A pokud se někomu tedy líbí to, co dělám,

00:40:44tak to je právě proto, že některé věci nedělám.

00:40:49-Já se na 1. republiku, to vy víte,

00:40:51dívám velmi skepticky, poněvadž to bylo rozbouraný

00:40:54mý milovaný Rakousko-Uhersko.

00:40:57Takže 1. republika v mých očích je naprostej pád, morální a všeho.

00:41:04-Byl to ten pohled na člověka.

00:41:06Najednou se mi odkrylo, že to, o čem chci mluvit,

00:41:09je člověk, jeho pozice ve světě, člověk ve své tělesnosti,

00:41:13ve své duchovní oblasti.

00:41:16-Prostě zvětšuju některé části těla,

00:41:19nebo i v obličeji zvýrazňuju oči.

00:41:22Pro kresbu je typické, že vždycky se dělá

00:41:24trošku větší obličej.

00:41:28-Ono to sochařství má samozřejmě mnoho fází

00:41:30technologických a záleží na tom,

00:41:32z čeho sochu děláte.

00:41:36-Drátěnou kostru, posléze potaženou fáčovinou,

00:41:38pak se to jenom jakoby zpevní tím polyesterem.

00:41:43-Ty pavučinky těch cest, těch osudových setkání,

00:41:47těch náhod, toho štěstí,

00:41:50byly tak strašně zamotaný, zapletený.

00:41:53To, že jsem vlastně neskončil jako holič a kadeřník

00:41:58v Pavlíkově u Rakovníka, nebo nedejbože účetní

00:42:01tamějšího JZD, to považuju dodnes za zázrak.

00:42:05-A ještě jedna krásná vzpomínka Josefa Jíry na návštěvu Jana Baucha

00:42:10v Josefově ateliéru.

00:42:12-To je...

00:42:14114, 115 schodů.

00:42:18Tak na to koukal, myslím,

00:42:20že ho ani ty obrazy nezajímaly, najednou takhle mi říká:

00:42:25"Víš, Pepíku, já na to tak, člověče, koukám,

00:42:29ty to máš hotový všecko.

00:42:32Ty už to máš...

00:42:35Pepíku, ty bys měl umřít, abys to neposral."

00:42:39Žij s tím dál.

00:42:43-To je strašný.

00:42:45-Ale byla to naprosto upřímná pravda.

00:42:48-Ke zvlášť půvabným momentům patří vzpomínky na rodiče.

00:42:52A to se musíme ještě jednou vrátit k Lady Louise Abrahams,

00:42:56která takhle vzpomínala na svého tatínka.

00:42:59-Jeden z devíti dětí hokynářství, nejchudší vůbec člověk na světě,

00:43:04a musel se stát doktorem.

00:43:07A on byl tak chudej, že dostal tuberkulózu.

00:43:11Jak byl doktorem, mu řekli, že musí k moři.

00:43:15A on neměl ani na tramvaj.

00:43:17Tak on se stal doktorem na lodi Triestinu.

00:43:21A jel 3 měsíce na lodi jako doktor a vyléčil si tu tuberu.

00:43:27A jemu se hned 1. den na té lodi udělalo špatně,

00:43:31šel na záchod a položil čepici na stůl před záchodem.

00:43:36Tam byly 3 záchody.

00:43:38Jak přišel ven, tak v čepici bylo plno peněz.

00:43:42Poněvadž si mysleli, že to je údržbář na ten záchod.

00:43:45A on tam čtyřikrát denně položil tu čepici.

00:43:49A jak po 3 měsících měl dost peněz z toho záchodu,

00:43:53tak si koupil los a vyhrál 10 tisíc zlatých dukátů.

00:43:57-No to je neuvěřitelný.
-A za to si koupil celou Bubeneč.

00:44:02To byl tenkrát za korunu čtvereční metr, myslím,

00:44:07a začal stavět nemocnici.
-To je úžasný.

00:44:11-Ale pak si vzal bohatší manželku, tak to bylo lehčí potom.

00:44:15My jsme měli nemocnici. A já vyrostla v blázinci.

00:44:19A víte, být dcera psychiatra, to není tak lehký.

00:44:25-A tohle už je vzpomínka Arnošta Goldflama.

00:44:29-Určitě mě měl rád, ale málokdy to dal najevo.

00:44:33Málokdy jsem to poznal.

00:44:35A když zemřela moje maminka, tak on zůstal sám.

00:44:41Ale neuměl to, být sám,

00:44:44tak se potom ještě několikrát oženil.

00:44:48A naposledy, když mu bylo 86.

00:44:51A rozvedl se, když mu bylo 93.

00:44:59On vždycky měl takové sedmileté periody na jednu manželku.

00:45:03A hledal další manželku a žádal mě, abych mu dal inzerát.

00:45:09Abych tam napsal: "Starší pán, dobře situovaný,"

00:45:12poněvadž on měl domek, "hledá takovou a takovou ženu."

00:45:17On měl rád baculaté a chtěl mladší trošku.

00:45:20A já jsem říkal:

00:45:23"Tato, ale ty nejsi starší pán, ty seš starý pán, tobě je 93."

00:45:28On se mnou o tom nediskutoval, žádal "starší pán".

00:45:32A je fakt, že on byl ve výborné kondici.

00:45:35On byl v Tatrách, ještě byl na zájezdu v Izraeli atd.

00:45:40Takže on byl v plné fyzické kondici.

00:45:43Hledal, a už nenašel. Nenašli jsme už.

00:45:47Takže když mu bylo 95, tak už potom bohužel ztrácel síly,

00:45:53a hlavně tu vůli k životu.

00:45:58A zemřel, když mu bylo skoro 98.

00:46:00-Módního návrháře jsme měli NA PLOVÁRNĚ kupodivu

00:46:03jenom jednoho.

00:46:05Ale stál za to. Jean-Paul Gaultier.

00:46:08-Myslím, že věc, kterou jsem nikdy neměl moc rád,

00:46:11bylo takové to oblečení, které vás chrání před chladem.

00:46:14Taková ta kukla, musíte tím provlíknout hlavu...

00:46:17-Dostali jsme NA PLOVÁRNĚ taky spoustu rad, jak zbohatnout.

00:46:21Když si vzpomenu, kdo všechno nám radil,

00:46:24tak bychom měli být bohatí jako Petr Kellner,

00:46:27což tedy nejsme, ale nestěžujeme si.

00:46:29-Musíte se naučit, jak investovat svoje peníze,

00:46:33kam to dát. Každý má nějaký to forte.

00:46:38-Pořád jsem se ptal, proč jsou oni bohatí, a já chudý?

00:46:42Chtěl jsem vědět proč.

00:46:45-Já jsem prodával boty jako mladý kluk.

00:46:47Nejen že mě k tomu otec vedl, ale já jsem z toho měl radost.

00:46:52-Šel za Enzo Ferrarim a povídá mu: "Enzo Ferrari,

00:46:55upravil jsem tvoje auto a ty potíže jsou pryč."

00:46:58-Ovšem zdaleka nejúspěšnějším podnikatelem,

00:47:01kterého jsme kdy NA PLOVÁRNĚ měli, byl samozřejmě Bill Gates.

00:47:04Já si málokdy nechám něco podepsat,

00:47:07ale tentokrát jsem neodolal a nechal jsem si podepsat notebook.

00:47:11Přičemž jsem ovšem Billa Gatese předem ujistil,

00:47:14že mám legálně instalovaný softwar.

00:47:17-Ano, já vím, se softwarem uděláte zaručeně terno.

00:47:21-Chcete-li na PLOVÁRNU pozvat velkou zahraniční hvězdu,

00:47:25první, na co se vás zeptá, je, kdo už tam byl?

00:47:28A proto jsme velmi vděční těm, kteří přišli,

00:47:31když před nimi ještě nebyl nikdo.

00:47:34Naší první velkou zahraniční hvězdou

00:47:38byl frontman skupiny Jethro Tull Ian Anderson.

00:47:42-Ten agent vždycky vymyslel nějaké jiné jméno.

00:47:44Měli jsme tak šest sedm jmen po těch prvních pár měsíců.

00:47:48A jedno z těch jmen bylo Jethro Tull.

00:47:51-A tohle je americký muzikant rakouského původu

00:47:54s českou slivovicí v ruce - Joe Zawinul.

00:47:58-Myslím si, že když se lidé už dopracovali na určitou úroveň

00:48:02ve své kariéře, tak to znamená, že jsou dobří.

00:48:06-...která je veselá, nesmírně přátelská, blonďatá a rozkošná.

00:48:09Ale já jsem taková nebyla. To ne.

00:48:12-Každý má svou cestu,

00:48:14a když vám něco v té cestě stojí...

00:48:17-Ale máte víc než 3 akordy, máte různé tóniny, struktury,

00:48:20máte celý svět možností téhle formy.

00:48:33-Někteří hosté jsou z kategorie zázraků.

00:48:36Nikdy by mě nenapadlo, že se nám podaří dostat

00:48:39před kameru kompletní složení skupiny Genesis:

00:48:43Mike Rutherforda, Tony Bankse i Phila Collinse.

00:48:48-Utrhnu si růžek.

00:48:50Ale jinak jsem v pořádku, nemám hlad.

00:48:53Žvýkám a pak to hodím na podlahu,

00:48:55takže ke konci dne mám papírky všude.

00:48:57-Myslím, že za ty roky si zvyknete na zvláštnosti těch druhých,

00:49:00takže si pak řeknete jen: "Jo, dobrý."

00:49:03-Špičkování, který by před 30 lety vedlo k rvačce, dneska už ne.

00:49:07Souvisí to s tím, jak člověk dospívá.

00:49:11To je to, co je na lidech zajímavý.

00:49:34-Zahrál mi třeba akord na piano a řekl: "Co slyšíš?"

00:49:40-Tuhle ukolébavku nám hraje vynikající americký pianista

00:49:44George Duke, který hrál i s Frankem Zappou,

00:49:47a o 2 roky později dorazila i jeho sestřenice.

00:49:51-V naší rodině byla spousta muzikantů.

00:49:55Měla jsem v tomhle velké štěstí.

00:49:57Někteří hráli jen tak podomácku, někteří se proslavili.

00:50:00ZPĚV V ANGLIČTINĚ

00:50:10-Na farmě nebo na plantáži, tam jsem dobrý.

00:50:16Umím jezdit s traktorem, umím orat, umím vláčet,

00:50:20trhal jsem bavlnu... Všechno jsem dělal.

00:50:24-A teď přijdou dva skvělí vokalisté,

00:50:26kteří by ke svému vystoupení vlastně nepotřebovali nic.

00:50:30Richard Bona a Bobby McFerrin.

00:50:33UKÁZKY

00:51:08-Dneska jsem unavená, takže to slyšíte,

00:51:10že mám unavený hlas. Já to slyším.

00:51:14-Opravdu?
-Ano, cítím to.

00:51:28-Moje první kapela, švédská, s kterou jsem začínal,

00:51:31se jmenovala Gyllene Tider.

00:51:33A tahle kapela se ve Skandinávii hodně proslavila.

00:52:12-Jediná profese, která na PLOVÁRNU nesmí,

00:52:15jsou politici.

00:52:17A ti, které jsme měli, stihli ještě předtím složit funkci,

00:52:20jako třeba Pavel Tigrid nebo Madeleine Albrightová.

00:52:24-Upřímně řečeno, já jsem v takové té těžké

00:52:26politice nebyl. Já říkám ne vrcholové, ale těžké.

00:52:30-Já jsem hrozně ráda byla ministryně.

00:52:32To mě tak těšilo, jak každý ví.

00:52:34Ale to, co je teď dobrý, je, že já si můžu říct, co chci,

00:52:38a nebude to na 1. stránce New York Times jako něco,

00:52:41co Amerika si myslí.

00:52:43-Ovšem někteří zase potom ty funkce přijali.

00:52:46Jako třeba Karel Schwarzenberg.

00:52:48-Já zase nevypadám schwarzenbersky, nýbrž do rodiny mé matky.

00:52:53Ono se to tak střídá.

00:52:56-Jednoho politika ve funkci jsme NA PLOVÁRNĚ přece jenom měli.

00:53:00Ale ten tu byl jako dramatik.

00:53:03Ale ono je to vlastně jedno, hlavně že tu byl - Václav Havel.

00:53:09-Jako bych měl takový pocit, teď jsem svobodný,

00:53:12mohu odejít kamkoliv, do pekla, do nebe, do očistce.

00:53:16A nebudu odcházet s pocitem, že jsem zanechal

00:53:21cosi nepřehledného, nesrozumitelného,

00:53:24neuspořádaného, nehotového.

00:53:27Nakonec to tak stejně bude působit, že jo.

00:53:31Ale aspoň v té míře, v jaké mohu,

00:53:35bych rád měl čistý stůl.

00:53:38A to trvale.

00:53:40-Tak to my bohužel říct nemůžeme.

00:53:43Nám na našem střihačském stole zůstala hromada

00:53:46báječného materiálu, který bychom vám rádi ukázali,

00:53:48ale už se nevešel.

00:53:50A navíc k tomu přibylo ještě 200 nových hostů.

00:53:54Tak aspoň některé z nich vám připomeneme příště.

00:53:59SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2018