00:00:25 -Dobrý večer, milí televizní diváci.

00:00:28 Je to už 14 let, co jsem stál na tomto místě,

00:00:31 vítal vás u první PLOVÁRNY a na hlavě neměl

00:00:35 ani jeden jediný šedivý vlas.

00:00:37 Tehdy jsem vám sliboval, že vám v každém díle představíme

00:00:41 jednoho zdatného plavce života.

00:00:43 Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že jich jednou bude 500.

00:00:48 Připluli z nejrůznějších profesí a také z nejrůznějších koutů světa,

00:00:52 od Austrálie až po Tibet.

00:00:55 Přivezli s sebou fascinující příběhy,

00:00:58 nechali nás nahlédnout do nejhlubších zákoutí

00:01:00 svých profesí i svých životů.

00:01:03 A za těch 14 let bohužel mnozí z nich už přepluli

00:01:07 tu řeku života až na druhý břeh, kde se s nimi, jak pevně doufám,

00:01:11 jednou znovu uvidíme.

00:01:13 Tak jako s Arnoštem Lustigem, se kterým to dnešní ohlédnutí

00:01:17 po pěti stech PLOVÁRNÁCH začneme.

00:01:20 -Prosím tě, já mám přírodu rád, ale radši ze silnice.

00:01:25 Netáhnu se tím porostem, tím jetelem 4 kilometry,

00:01:29 abych se dotknul břízy. Nebo smrku.

00:01:31 -Tomu rozumím.
-Jo.

00:01:34 -Ano, tehdy jsem tomu rozuměl, ale to jsem ještě netušil,

00:01:38 že mě příroda nakonec dožene zelenými trávníky a 18 jamkami,

00:01:42 na kterých se hraje golf.

00:01:45 Ačkoli jsem nikdy žádný sport neprovozoval, tenhle mně uhranul,

00:01:48 stejně jako Lady Louisu Abrahams, která ovšem, na rozdíl ode mě,

00:01:52 byla několikanásobnou mistryní republiky.

00:01:55 -Je to 2 roky, že jsem hrála 88 v Mariánkách,

00:02:01 a bylo mi 89 let. A to byste na tenise nemohla.

00:02:06 A tu noc jsem jela domů do Prahy a padla jsem přes můj kufr

00:02:12 a zlámala jsem si pánev. A tím to skončilo.

00:02:16 Ale jinak bych dneska ještě hrála.

00:02:19 Já jsem loni v létě zase hrála trochu golf.

00:02:22 Ale já se bojím, poněvadž já mám tu pánev rozbitou,

00:02:25 tak já se trochu bojím do toho praštit.

00:02:28 Ale pořád hraju golf. Ale to nemůžete žádný jiný sport.

00:02:33 Ani lyžařit nemůžete, když vám je 91 let.

00:02:36 -K Lady Louise se ještě jednou dnes vrátíme.

00:02:39 Nebyla ale jedinou golfistkou, kterou jsme NA PLOVÁRNĚ měli.

00:02:42 Přivítali jsme tu i taková esa tohoto sportu,

00:02:45 jakými jsou Ernie Els nebo Miguel Ángel Jiménez.

00:02:49 -Tak přicházíte na to, že golf je také hra ducha.

00:02:52 Obzvlášť na naší úrovni.

00:02:55 -Ve středu hrajete PROEMS, ve čtvrtek, v pátek je kvalifikace

00:03:00 a vlastní turnaj je o víkendu.

00:03:03 Sportovci tvoří velkou část našich plovárenských hostů.

00:03:07 Kdybychom dali dohromady všechny poháry a medaile,

00:03:10 které naši sportovní hosté získali, ani bychom se sem nevešli.

00:03:14 -Já se přiznám, já jsem celou tu cestu do Helsinek

00:03:18 probrečela, protože jsem říkala, to je konec, to ho zavřou.

00:03:21 -Teď je to na tobě, jak to všecko vytrénuješ,

00:03:24 ale já si myslím, že se uvidíme v Melbourne.

00:03:27 -Všechno dělali dokonale.

00:03:29 Abychom byli dochvilní, abychom byli dobrými studenty,

00:03:32 uměli si všechno naplánovat.

00:03:34 -Někdy je člověk tak nervózní, že má hlad, a nemůže se najíst.

00:03:38 -Musíte při hodu oštěpem - a myslím,

00:03:41 že to je dost podobné při všech atletických disciplínách,

00:03:44 zůstat uvolněný.

00:03:46 -Sport je hlavně krásný.

00:03:49 A když se mi povedlo zvítězit nad ostatními a být nejlepší,

00:03:52 tak je to zážitek, který bych přál každému.

00:03:55 -O 2 roky později to už vypadalo, že bych mohl mít zlato,

00:03:59 ale 9 zlatých, to jsem si neuměl představit.

00:04:01 -Naším hostem byl i nejrychlejší muž této planety - Usain Bolt.

00:04:05 Samostatnou kapitolu mezi sportovci tvoří tenisté.

00:04:09 Měli jsme příležitost přivítat NA PLOVÁRNĚ celou řadu

00:04:12 velkých legend, včetně těch našich,

00:04:14 Martiny Navrátilové a Ivana Lendla.

00:04:17 -To se mě nezeptal nikdo, na co člověk myslí,

00:04:19 když nadhodí ten balón. Tak vám gratuluju...

00:04:22 -No to teda děkuju.

00:04:24 -Protože to je zvláštní, když dostanu otázku,

00:04:26 kterou jsem v životě nedostala.

00:04:28 -Mě u tenisu nejvíc iritovaly špatné výroky rozhodčích.

00:04:31 -Našel jsem v životě svou cestu a dělám věci, které mě baví.

00:04:34 A zároveň si užívám tenis.

00:04:38 -Bylo nám jasné, že se zápas nerozhodne na konci,

00:04:40 ale někdy i v 1. setu. Jak kdo začal hrát.

00:04:42 -Nebylo to lehké, ale myslím, že všichni sportovci...

00:04:46 ...všichni jednou víme, že je čas přestat.

00:04:49 -...něco na jednom místě vyjde jako dobrá voda,

00:04:51 tak na jiném místě třeba už ji tak dobrou nemá.

00:04:54 -A tohle už je olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová.

00:04:57 -Když to přeháníte a jdete moc do smyku...

00:05:00 -Mnohonásobný mistr světa v rallye Sebastian Loeb.

00:05:05 A vicemistr světa formule 1 David Coulthard.

00:05:10 A také jeden velmistr, šachový, Garri Kasparov.

00:05:13 -Není to pouze jedna věc, na kterou byste se soustředil.

00:05:16 -I kolektivní sporty mají své individuality.

00:05:19 -Tak jsem si tak říkal, že ať se stane cokoliv,

00:05:22 tak ten gól padnout nesmí, protože by mě to strašně mrzelo.

00:05:26 -Tak já bych řekl jednu věc.

00:05:28 Já myslím, že fotbalisti trénují absolutně

00:05:31 nejmíň ze všech sportovců.

00:05:33 -Prostě dělal jsem věci, že jsem byl vždycky poslední.

00:05:35 Abych se tolik neunavil při tréninku,

00:05:37 abych měl sílu na večer.

00:05:40 -Spíš, než si to pamatuju, to slyším od maminky,

00:05:42 ale pravda je, že jsem vždycky chtěl do brány.

00:05:45 -A u ledu ještě chvíli zůstaneme.

00:05:47 Do vysokých hor jsme se vypravili se 2 legendárními šerpy,

00:05:49 Appou a Dawou.

00:05:51 Jen pro vaši informaci, Appa Sherpa vylezl na Everest

00:05:54 už dvacetkrát!

00:05:56 -A předtím, než jsem vylezl na Everest,

00:05:59 jsem vylezl jednou na Annapurnu.
-Nám to opravdu pomáhá.

00:06:03 Když se hodně bojíte, sevřete tohle a odříkáte mantru.

00:06:07 -Já to mám taky u sebe.

00:06:09 -A ze základního tábora už jsme se vydali na vrchol s legendami

00:06:13 českého i světového horolezectví, jako je Josef Rakoncaj,

00:06:17 Radek Jaroš a nebo nejslavnější horolezec všech dob

00:06:21 Reinhold Messner.

00:06:23 -Když se jedná o ledový výstup nebo lezení v ledu,

00:06:27 tak plus minus 20 metrů není žádnej problém,

00:06:30 když se vystupuje nahoru.

00:06:32 -Tady to bylo tak nebezpečný, že jsme se báli i zastavit

00:06:35 a sundat batoh a napít se.

00:06:37 Protože jsme lezli v takovým terénu,

00:06:40 kde to prostě nebylo možný.

00:06:42 -Řada lidí si myslí, že když zlézáme velehory,

00:06:46 tak získáme pocit, že jsme silní, že jsme blízko nebes.

00:06:49 Je tomu přesně naopak.

00:06:52 -Jistě vás nepřekvapí, že po tak nebezpečném sportu

00:06:55 přichází na řadu velká skupina lékařů.

00:06:57 Měli jsme tady prakticky všechny specializace,

00:07:00 včetně muže, který dokáže transplantovat obličeje.

00:07:05 -Pacient je schopen ovládat své rty, usmívat se,

00:07:07 je schopen cítit dotek a je schopen cítit,

00:07:09 že má v ústech třeba potravu. Což je taky důležité.

00:07:14 -Říkáme srdíčko.

00:07:16 K srdíčku je potřeba se něžně chovat.

00:07:18 Prostě říkáme srdíčko. Je to srdíčko.-To je hezký.

00:07:21 -Ještě dnes je v Praze řada nemocných,

00:07:24 kteří by se s vámi nejraději setkali někde v kavárně,

00:07:27 protože se bojí, že budou viděni v Bohnicích.

00:07:30 A co by tomu někdo řekl, kdyby mě tam viděl?

00:07:33 -To jste řekl hned dvě urážky v jedné větě.

00:07:36 Zaprvé - že je nějaký efektnější obor než endokrinologie.

00:07:40 A zadruhé - že ty ostatní obory by mohly být zábavnější.

00:07:45 -Internistu a chirurga poznáte v zimě na ulici podle toho,

00:07:49 že internista má klobouk a chirurg rukavice.

00:07:53 -Na tu cévu o průměru 1 mm naložíte několik stehů,

00:07:57 na každém stehu uděláte 3 uzlíčky.
-Tři uzlíčky?-Tři uzlíčky.

00:08:00 -A proč tři?
-Aby se to nerozvázalo.

00:08:03 -Jsme místy považováni za jakousi poslední stanici,

00:08:08 že je spíš překvapením pro lidi, když nám nemocný přežije.

00:08:12 Což na druhou stranu v současné době je už dávno pravidlem.

00:08:16 -Rohovka je vůbec to nejcitlivější místo na lidském těle.

00:08:19 Jakkoli si lidé můžou myslet, že jsou to nějaká jiná místečka.

00:08:22 Každý, kdo se někdy škrábl do oka, tak to asi potvrdí,

00:08:25 že to velice bolí.

00:08:28 -Byl jsem pohybově zlobivý dítě, takže jsem byl neudržitelný.

00:08:32 Proto jsem dělal ten sport trochu. Rodiče to tím řešili.

00:08:36 -Teď přijdou na řadu lékaři ducha.

00:08:38 A protože jsme televize veřejnoprávní,

00:08:41 byli tu zástupci všech možných náboženství a filozofických směrů.

00:08:45 Aby to bylo pěkně vyvážené.

00:08:47 -No... zvykám si. Celý život si zvykám.

00:08:51 Já jsem celý život byl člověk na hraně.

00:08:57 -Téměř všechno, až na to, že to prostě nevíme.

00:09:02 -Myslím, že je velice složité tohle tajemství pochopit.

00:09:09 -A on mi napsal ceduličku, že Miloslav Vlk je přijat,

00:09:14 s tím, že dá-li Bůh, bude jednou knězem.

00:09:18 -Někdy se cítím úplně opačně, jako by ti lidé dávali

00:09:22 tu víru mně samotnému.

00:09:25 -To židovství je nějaký pohled na svět,

00:09:28 to není jenom ten osud, že vám zabijou tatínka.

00:09:32 -Svatý otec mi chtěl požehnat, když jsem ho potkal.

00:09:35 Já povídám: "Svatý otče, já si nemůžu kleknout."

00:09:38 A on povídá: "Já také ne." A já povídám:

00:09:40 "Svatý otče, jak jsme šťastní, že začínáme od nohou,

00:09:43 a ne od hlavy."

00:09:45 -To je pravda.

00:09:48 -Někdy analyzuji povahu mysli.

00:09:51 A také povahu emocí.

00:09:56 A zároveň realitu všeho okolo nás.

00:10:02 -Mezi naše oblíbené profese patří spisovatelé,

00:10:05 protože jsou zvyklí výborně formulovat

00:10:08 a vždycky se od nich něco dozvíte.

00:10:10 Z těch, které jsme měli možnost přivítat NA PLOVÁRNĚ,

00:10:14 bychom dali dohromady celou řadu Pulitzerových cen.

00:10:17 A také jednu Nobelovu cenu za literaturu,

00:10:20 kterou dostal nigerijský spisovatel Wole Soyinka.

00:10:24 -Druhý způsob, možná obvyklejší, je vybudovat hru

00:10:27 kolem mýtické postavy.

00:10:30 Postavy, kterou jste kompletně stvořil vy ve své hlavě.

00:10:34 -Ano, musel jsem přečíst neuvěřitelné množství poněkud

00:10:40 druhořadých amatérských rukopisů. Každý den.

00:10:44 Bylo to velice depresivní.

00:10:49 -Některé romány jsou temnější než jiné,

00:10:52 ale psaní románů je rozhodně čin optimistický.

00:10:56 -Zabývám se zlepšováním věcí, které jsou špatné.

00:10:59 Jsem sociální zušlechťovatel. Všechny systémy jsou zkažené.

00:11:04 -"Mám práci, připraven k boji, jako barman."

00:11:07 A on na to: "Výborně." A já říkám: "Proč?"

00:11:09 A on: "Jsi mladý, jsi zelenáč, tak se něco naučíš."

00:11:14 -A od maminky jsem získal ten posvátný vztah k jazyku,

00:11:16 k příběhům a ke všem těm divům,

00:11:19 které ty malé legrační knížky skrývaly.

00:11:24 -Já jsem nic nečekal.

00:11:26 A můžu vás ubezpečit, že pokud nikdy nezískám

00:11:29 Nobelovu cenu za literaturu, nezemřu jako nešťastný člověk.

00:11:34 -A tak mě džentlmen jménem Jack Kean vzal na pole,

00:11:37 nedaleko od místa, kde bydlím,

00:11:39 a učil mě, jak poznat železnou rudu.

00:11:43 -Ale příběhy stále mají sílu a schopnost zasáhnout lidi

00:11:47 a jejich představivost.

00:11:49 -Zvláštní kapitolu mezi našimi plovárenskými hosty tvoří ti,

00:11:53 jejichž fascinující příběhy napsal život sám.

00:11:57 A že život dokáže napsat příběhy velmi kruté,

00:12:00 o tom se můžete přesvědčit na příkladu Jana Wienera

00:12:04 nebo Lenky Reinerové.

00:12:06 -Můj otec byl kavárenský pražský Žid,

00:12:09 který chodil do kavárny, tam hrál šachy.

00:12:13 To byl báječný hráč šachu.

00:12:15 A já podprůměrný, ale každý večer jsem s ním hrál,

00:12:19 protože on si to přál. A já jsem ho měl v úctě.

00:12:23 Tak ten den, kdy začala válka,

00:12:26 prostě ty figurky smetl a říkal:

00:12:31 "Dneska v noci...

00:12:34 nebudu žít už."

00:12:36 A díval se na mě a říkal:

00:12:41 "To je jediná svoboda, která nám zbývá,

00:12:44 zemřít naším způsobem, a ne jejich.

00:12:49 Protože zítra tady budou, zatknou nás, oholí nás,

00:12:54 budeme stát před nima v koncentráku nahatí,

00:12:58 budeme ponižovaní, a nakonec nás stejně zabijou.

00:13:03 Tak já myslím,

00:13:05 že to je důstojné východisko ze situace."

00:13:10 A nechápal jsem hrůzu toho okamžiku

00:13:14 a ten osud,

00:13:18 který se valil jako parní válec. Tak on říkal:

00:13:23 "Já ti dám ten zbytek peněz, co máme,

00:13:26 jdi do svýho pokojíčku a já tě zavolám.

00:13:29 A zůstaň, prosím tě, u nás, až budeme neživí, mrtví.

00:13:35 Slib mně to." A já jsem řekl: "Ano".

00:13:38 Tak mě volal, oni leželi na posteli,

00:13:41 velmi dobře oblečeni, a on mi podal ruku,

00:13:45 seděli jsme, on na mě mluvil.

00:13:48 Ale nevyžadoval si odpovědi a mluvil.

00:13:52 A já, propánaboha, nevím, co tenkrát řekl,

00:13:55 protože mi šla hlava kolem.

00:13:58 A já jsem nevěděl. A jeho paní taky něco řekla, nevím.

00:14:02 A potom přestali mluvit, usínali. A potom už nedýchali.

00:14:07 -Já jsem byla propuštěna se zavázanýma očima.

00:14:10 A nasadili mě do auta a vezli mě.

00:14:13 Tak jsme někde byli, tam mě tedy z toho auta vyndali

00:14:17 a byli jsme mezi nějakýma loukama.

00:14:20 A byli se mnou dva civilové. A ten jeden najednou řekl:

00:14:24 "Umřel Stalin."

00:14:28 A ten druhej řekl: "Jo a umřel taky Gottwald."

00:14:32 A ze mě vyletělo: "Kdo ještě?" jsem řekla.

00:14:36 Ten starší řekl tomu mladšímu: "Přines jí ty věci."

00:14:41 Bylo to v srpnu.

00:14:43 A ten šel do toho auta a přinesl mi nějakej balík

00:14:48 ve vánočním papíru.

00:14:53 A pár vlněných ponožek.

00:14:55 A řekli: "To vám poslal váš manžel k Vánocům." Ale byl srpen.

00:15:01 "Teď to už můžete mít." Tak mi to dali.

00:15:04 A pak ještě řekli: "Jo, ještě ty peníze."

00:15:08 A teď mi dali peníze, který jsem nikdy neviděla.

00:15:13 "A to vám taky poslal váš manžel."

00:15:16 A ona mezitím byla měnová reforma,

00:15:19 o čemž já samozřejmě nevěděla.

00:15:22 A byly nové peníze, který jsem předtím neviděla.

00:15:25 A pak řekli: "To je všecko a hleďte sekat dobrotu." A šli.

00:15:30 Musím podotknout, že jsem za celou tu dobu

00:15:33 byla třikrát venku na vzduchu. Takže i to mi dělalo jisté potíže.

00:15:38 Tak jsem holt kráčela, že se snad někam dostanu.

00:15:42 A pak jsem viděla lavičku, tak jsem si sedla.

00:15:49 -Měli jsme šanci přivítat také celou řadu velkých postav

00:15:52 českého divadla, které už dnes bohužel

00:15:55 nejsou mezi námi.

00:15:57 Např. muže, který byl podle mého názoru

00:15:59 prvním opravdovým moderátorem na obrazovce.

00:16:02 -Já jsem se nikdy nesnažil jakkoliv napodobit Voskovce.

00:16:08 To nešlo, to je vyloučeno.

00:16:10 A nikdy jsem se nesnažil být rovnocenný partner

00:16:14 Janu Werichovi. Já byl nahrávač.

00:16:17 Oni byli oba dva nahrávači a oba dva smečaři.

00:16:21 A když přijeli do Ameriky a chtěli nějakej džob,

00:16:23 tak oni se jich ptali:

00:16:25 "A kterej z vás je nahrávač, a kterej smečař?"

00:16:28 A nedovedli pochopit, že jsou oba nahrávači

00:16:31 a oba smečaři. To byli oni!

00:16:33 Kdežto já už jsem byl ten nahrávač a on ten smečař.

00:16:37 -A takhle uvažoval o smrti Vlastimil Brodský.

00:16:40 -Já byl tolikrát v narkóze.

00:16:43 A když jsem se vždycky po každý operaci probíral k sobě,

00:16:50 tak já jsem se probouzel do bolestí a starostí.

00:16:55 A blbý na tý narkóze bylo to probouzení.

00:16:58 Ale protože já si myslím, že narkóza se od smrti

00:17:02 nemůže nijak pocitově lišit, tak já si myslím,

00:17:06 že bejt mrtvej může být stejné žůžo,

00:17:10 jako bejt v narkóze.

00:17:12 -To byli přátelé, otec a pan Medek.

00:17:17 Taky spolu chodívali dost brzy ráno zpátky domů.

00:17:21 Maminka se zlobila, pochopitelně. Stála tam tragicky a říkala:

00:17:25 "Ležej na chodbě a děti je musej překračovat,

00:17:29 aby se za vzděláním dostaly do školy."

00:17:32 Promiňte.

00:17:34 -Co na to říct? A pak jsem říkal:

00:17:38 "No oni ty čepice mají, protože je mají!"

00:17:45 -"Musíte své soupeře přesvědčit, že závodí jen o 2. místo."

00:17:50 A to se mi tak líbí.

00:17:52 A myslím si, že tohle by byl skoro výrok Járy Cimrmana.

00:17:56 -Takhle neodolatelně vzpomínal Svatopluk Beneš

00:17:59 na své krátké soužití s Adinou Mandlovou.

00:18:02 -Vždyť já jsem byl jako nula!

00:18:07 Mně bylo 21 let.

00:18:09 -To musela být tvrdá škola?

00:18:12 -Tak že už se nasytila toho takového panického,

00:18:19 řekl bych, kloučka, takže to jsme byli pořád v sobě.

00:18:26 Jednou si vzpomněla...

00:18:29 Já jsem tam byl, já jsem tam přece přebýval,

00:18:33 já neměl kde bydlet. A najednou povídá:

00:18:37 "Heleď, vem si pyžamo, vem si ty svý věci, co tady máš,

00:18:41 a okamžitě odejdi!"

00:18:44 Já jsem koukal jako blázen. Ona nikdy tohle nenaznačila.

00:18:48 Nikdy!
-Co jste dělal?

00:18:51 -Já jsem povídal:

00:18:54 "No počkej, teď ti nerozumím, to je nějaká legrace?"

00:18:58 "Žádná legrace, já pospíchám.

00:19:01 Mně sem teď někdo přijde..."

00:19:06 Já říkám:

00:19:08 "Tak ty jsi si mě sem zatáhla, a já teď nemám byt."

00:19:12 "Já ti nějakej seženu." A sehnala.

00:19:15 -Ne každý host má k těm plovárnám v pravém slova smyslu kladný vztah.

00:19:20 Ale to ještě neznamená, že by tam nevytvořili velká díla.

00:19:24 Třeba Jiří Suchý napsal na plovárně "Pramínek vlasů".

00:19:28 -Jestli něco v životě nenávidím, tak jsou to plovárny, musím říct.

00:19:33 Strašně. Jenže to jsem se tehdy,

00:19:36 to bylo před 45 lety, jsem se zamiloval.

00:19:41 A... To tenkrát nebyl pro mě problém.

00:19:44 A milovaná bytost mi oznámila, že má předplacenou kabinu

00:19:49 na Žlutých lázních a že v létě se bude chodit.

00:19:53 Tak byla zima, tak jsem říkal, v létě se bude chodit a tak.

00:19:56 Jenže přišlo léto a muselo se chodit.

00:19:59 Ona toho taky litovala, poněvadž já jsem nebyl

00:20:02 nijak moc atraktivní.

00:20:04 Já neměl ani plavky totiž! Tedy měl jsem trenýrky!

00:20:08 Ale tam chodili takoví ti svalovci, takoví bronzoví,

00:20:13 a teď měli na sobě tzv. adamky.
-Ano, ty si pamatuju.

00:20:17 -Neboli zařezávačky.
-Ano. Plátěné.

00:20:19 -A teď se tam vlnili.

00:20:21 A já v těch trenýrkách, s tím vpadlým hrudníčkem,

00:20:24 bílej jak sejra. Takže ona se za mě trochu styděla.

00:20:26 Ale já už byl tenkrát taky trochu věhlasnej,

00:20:29 a to částečně vyrovnalo ty mý fyzický nedostatky.

00:20:32 A seděl jsem na tý dece a nudil jsem se.

00:20:35 A pak mě napadlo vzít si s sebou blok.

00:20:37 A zatímco milovaná bytost tam plula mezi těmi hovny,

00:20:41 tak já jsem psal lyrickou poezii.

00:20:47 -Řekl jste jí to potom?
-Já vám nevím, možná, že jo.

00:20:50 -Je zajímavé, že první herec NA PLOVÁRNĚ byl vlastně

00:20:54 původně neherec - Zdeněk Svěrák.

00:20:58 -No... mě vychovával táta i máma k tomu,

00:21:02 že mám bejt správnej.

00:21:08 Takový ty vzory jako Jan Hus.

00:21:11 -Až tak daleko to šlo?
-Takhle, no.

00:21:13 -A já naopak, nevím, kde se to ve mně vzalo,

00:21:16 já už od takovejch 6 let jsem byl šťastnej,

00:21:19 když jsem mohl přijít na návštěvu s mými rodiči

00:21:21 a ty lidi a tu návštěvu uvádět v šok.

00:21:24 -Já nevím, vždycky každej říká, že se nějak divně dívám,

00:21:28 ale já to nevím, já se nevidím.

00:21:31 -Já jsem tam přišel vlastně jako dospělý člověk.

00:21:33 A ještě s takovou podivnou nálepkou inženýra, že jo. Ono...

00:21:38 -A já jsem si vás vybrala, že byste mě moh' připravit na AMU.

00:21:41 Co tomu říkáte?

00:21:43 A on, asi neměl moc času, tak reagoval rychle, a povídá:

00:21:48 No co mám na to říkat, když už jste si mě vybrala?"

00:21:52 -Byl jsem ve správnou chvíli na správném místě

00:21:56 a měl jsem velikánské štěstí, že si mě pan režisér vybral.

00:22:01 -Když mě vzali na školu, tak můj kamarád,

00:22:04 který mě tímhle vlastně inspiroval, Víťa Masopust,

00:22:07 vzal do hotelu Paříž, kde se vždycky scházeli

00:22:10 po představení v Disku s panem profesorem Nedbalem.

00:22:13 On je tam hladil po hlavičkách, měl je jako takovou svoji rodinu,

00:22:16 jako slepičky. A tenkrát mě představil u stolu:

00:22:19 "Pane profesore, dovolíte, abych vám představil

00:22:22 nového posluchače divadelní fakulty,

00:22:24 jmenuje se tak a tak." A on se na mě podíval

00:22:26 a řekl hrozně pěknou větu: "Já ho znám.

00:22:29 Já ho viděl u zkoušek. A oni ho vzali?"

00:22:33 -Já jsem si to tak zhruba představoval.

00:22:36 -Ale pak jsem zjistil, že je to velmi laskavej člověk,

00:22:38 který miluje svý žáky.

00:22:40 A který byl ochoten pro ně udělat maximum,

00:22:43 od toho, že jim půjčoval peníze, až po to,

00:22:46 že se o ně nějakým způsobem dál staral.

00:22:48 ZPĚV

00:22:51 -Mám ráda měsíc bílý, tadá dadydy...

00:22:54 PÍSKÁNÍ

00:23:02 Líbej mě ještě chvíli a měj mě taky rád.

00:23:08 Tak nějak.

00:23:11 -Každá nová práce je pro mě velký strach a ostych.

00:23:15 První natáčecí den, to je hrůza.

00:23:19 -Moje cesta k tomu, proč Medea zabije ty děti,

00:23:21 byla úplně jiná.

00:23:23 Vnitřně jsem si vystavěla jinou cestu, než chtěl pan režisér.

00:23:28 -Tak já jenom doufám, že to moje herectví nevypadá

00:23:31 jako samorostlý.

00:23:33 Opravdu se snažím o to, aby to vědomá činnost byla.

00:23:38 -Jsem v takový výlučný pozici, že mě ještě trénuje

00:23:40 v Činoherním klubu pan Smoczek, který je génius.

00:23:44 -Juľo, keď písal pro nás dvoch,

00:23:46 tak často sa stalo, že si nechával všetky texty.

00:23:50 A Mirek vždy dal také vety, jako že:

00:23:54 "Čo?" Otazník. "Kedy?" Bolo to v podstate jednoduché.

00:23:58 Ale cítil som sa dost diskriminovaný.

00:24:03 Tak som si tam potom niečo vždy pridal.

00:24:08 -Krátce potom jsem to půjčil jistému Zdeňkovi Kunderovi

00:24:11 z Vizovic, a od tý doby jsem to neviděl.

00:24:14 A když jsem měl 50 roků, tak Zdeněk Kundera

00:24:16 mně to slavnostně vracel.

00:24:19 -My jsme přijeli vždycky do Disku na reciproční zájezdy.

00:24:23 Tak jsme vypadali, jak ty tety z Moravy - ty síťovky

00:24:26 s meruňkovejma kompotama. A ti Pražáci: "Kdo tě učí?

00:24:29 Kdo? Neznám."

00:24:31 -Jiří Bartoška s Bolkem Polívkou byli jediní čeští hosté,

00:24:34 kteří NA PLOVÁRNĚ kouřili.

00:24:36 U Bolka se to podařilo vystříhat, u Jiřího Bartošky bychom museli

00:24:41 vystříhat téměř celého Jiřího Bartošku,

00:24:44 protože počet záběrů, ve kterých kouřil,

00:24:46 značně přesahoval ty, ve kterých nekouřil.

00:24:49 Což zase velice nadzdvihlo jednoho diváka,

00:24:52 militantního nekuřáka, který mi napsal ostrý dopis,

00:24:55 jak jsem to mohl připustit.

00:24:57 A ten dopis mi utkvěl kvůli jedné mistrovské

00:25:00 češtinské formulaci, kdy ten divák píše

00:25:03 o Jiřím Bartoškovi:

00:25:05 "To prase narkomanské mělo v jedné ruce

00:25:08 zapálenou cigaretu a v druhé krabičku s nimi."

00:25:12 Hned jsem to Jiřímu Bartoškovi vyřídil a velmi ho to potěšilo.

00:25:17 Jenom málokdy míváme NA PLOVÁRNĚ víc jak jednoho hosta.

00:25:20 Občas se to stane, zejména pokud jde

00:25:23 o manželské páry, které k sobě patří

00:25:25 tak nerozlučitelně, jako Bára Hrzánová

00:25:28 s Radkem Holubem.

00:25:30 Nebo Jana Hlaváčová s Luďkem Munzarem.

00:25:33 -A rovnou mě požádal o ruku.
-A chodili jste spolu?

00:25:37 -Ne.
-Ne. Tak Bára říkala:

00:25:39 "Ale my jsme spolu nechodili, my se nemůžeme vzít,"

00:25:42 když jsem ji požádal o ruku.

00:25:44 "Tak pojď chodit." A do rána jsme chodili.

00:25:47 A říkala: "Tak už."
-Fakt?

00:25:50 -A za rok jsme se vzali. MUNZAR:-Přišla do zkoušky:

00:25:54 "Tak jsem dostala byt na Novodvorský." Povídám:

00:25:57 "Já tě tam dovezu po zkoušce." "Ty víš, kde to je?" "Vím."

00:26:00 Tak jsme přijeli na Novodvorskou -

00:26:03 a to je její verze, já jsem to neřekl, ale Jana říká:

00:26:06 "Přišel sem, rozhlížel se, povídá: "Tady budu bydlet."

00:26:09 -Tys to řek'!
-Jo?-Jo.

00:26:11 -Já si to neuvědomuju, ale měla pravdu.

00:26:14 Nastěhoval jsem se tam. A brzo jsme se odstěhovali pryč.

00:26:18 Ale to už je jiná etapa.

00:26:20 -Vztah herce a režiséra, to je velice výživné téma,

00:26:23 a zkušenosti našich hostů o tom vypovídají.

00:26:26 Takhle vzpomín Vladimír Pucholt na režiséra Jiřího Krejčíka.

00:26:31 -Je tam jedno sprosté slovo, kdyžtak ho můžete vystřihnout.

00:26:35 -To se klidně snese, z vašich úst bez problémů.

00:26:39 -To bylo z jeho úst. Pane režisére, odpusťte!

00:26:43 Ale my jsme připravovali "Penzion pro svobodné pány".

00:26:48 A já jsem tam hrál Halibuta, který se vrací rozjařen z tance

00:26:52 a zpívá "do očí tvých černobrvých".

00:26:56 Ale to víte, jak se zkouší veselohra,

00:26:59 tak ke konci už jsou všichni takoví, už nevědí,

00:27:01 jestli to je veselý, nebo není, kde ten vtip je,

00:27:04 kde není. Už to všichni znají.

00:27:06 A zejména to byl takový den, kdy bylo nějak pochmurno,

00:27:11 a mně taky nějak bylo těžko, a teď tam byla tma v tom hledišti,

00:27:16 a Jiří Krejčík tam někde seděl, a já jsem začal zpívat:

00:27:20 "Do očí tvých černobrvých věčně chci zřít..."

00:27:24 Teď jsem takhle otočil a teď jsem to dokončil

00:27:28 a věděl jsem, že to nebylo ono.

00:27:31 A v tom hledišti bylo ale úplný hrozivý ticho.

00:27:37 Teď se z toho ozval takový ten jemný hlas

00:27:40 toho pana režiséra Krejčíka, který vždycky věstil

00:27:44 něco nepříjemnýho.

00:27:47 Říká: "Vládíčku, co to bylo?

00:27:52 To bylo hovno."

00:27:56 Ale to víte, že pana režiséra jsem se obával taky.

00:28:00 Ale, víte, spíš jsem se obával, abych ho nezklamal.

00:28:04 -A teď opačně: Jiří Menzel o Rudolfu Hrušínském.

00:28:08 -Já jsem tuhle, jak jsem byl v nemocnici,

00:28:12 tak jsem se koukal, byl tam pořad o Rudolfovi.

00:28:15 Mě vám to rozplakalo.

00:28:18 Protože on v sobě měl opravdu něco...

00:28:22 ...strašně lidskýho.

00:28:25 -Ale on vlastně moc nehrál, že?

00:28:27 -To se říká.

00:28:29 Nehrál. Nedělal mimiku.

00:28:34 Když vidíte "Spalovače mrtvol", tak vidíte strašnýho hajzla.

00:28:38 Ale takovýho zvláštního, ne ostentativního.

00:28:42 Cokoli v něm je, tak mu věříte.

00:28:45 To není v tom, že to nějak zahraje.

00:28:48 To je to, že v něm to zlý i dobrý

00:28:51 je obsaženo, jako v každém z nás,

00:28:54 ale on to dokáže projevit. Už tím, co z něj jde.

00:28:58 To není... To je v pohledu očí, není to ani v úsměvu,

00:29:03 je to prostě v tom, jak se chová.

00:29:06 Jak věří tomu, že takovej právě v tu chvíli je.

00:29:10 A to je velký herectví. Já neznám takového jiného.

00:29:14 Trošku Labuda.
-Jo?

00:29:16 -No. Samozřejmě je spousta herců, které mám strašně rád,

00:29:20 ale ten Rudolf je autentickej.

00:29:23 To vidíte na Národním divadle, spousta národních umělců

00:29:27 na jevišti, ale koukáte se někam dozadu do rohu,

00:29:30 kde stojí tlustej strejda Rudolf. Ten přitahuje vaše oči.

00:29:34 Nehýbe se, nevíte, čím to je, ale koukáte se na něj.

00:29:38 Po tom se mi stejská.

00:29:40 -A ještě jedna šťavnatá režisérská vzpomínka,

00:29:44 kde nás Jan Kačer vrátí do slavné éry Činoherního klubu.

00:29:47 -Chtěli jsme vlastně už tím titulem vyjádřit,

00:29:50 v jaké jsme situaci, když sem přišli Rusové.

00:29:53 Že jsme všichni na dně. Dřeli jsme, a nešlo to.

00:29:55 Najednou přišel Lanďák jednou ráno, takovej po flámu...

00:29:59 A on, když byl po flámu, tak vždycky byl vykoupenej,

00:30:03 aby vypadal, jako že byl dokonalej.

00:30:05 Měl brilantinou natřený vlasy, přišel tam a říkal:

00:30:08 "Ty nemůžeš dělat "Na dně", protože o tý situaci nic nevíš.

00:30:11 Nekouříš, nepiješ, neflámuješ, jdi, prosím tě!"

00:30:14 Já povídám: "No, promiň, Pavle."

00:30:16 "Podívej, tady je černá stěna, tady musí bejt samý červený čáry."

00:30:21 Já jsem říkal: "No promiň, my tady dřeme dva měsíce,

00:30:24 a ty přijdeš s červenýma čárama?" "No vidíš, že nic nevíš.

00:30:27 Protože to je noclehárna a tam bylo pivo, rozumíš.

00:30:30 Oni měli ve flaškách pivo a to bylo zatavený pečetním voskem.

00:30:34 Oni si koupili tu flašku, škrtli takhle po tý stěně,

00:30:37 otevřeli to pivo a pak pili, jak tam byli."

00:30:40 Já říkám: "Pavle, a to si myslíš, že tohle nám pomůže?"

00:30:43 "To si piš, že jo!"

00:30:45 Já jsem řekl klukům, ti udělali červený čáry,

00:30:47 začali jsme zkoušet a začalo se to dařit.

00:30:50 -Pokud jde o hudbu, našli bychom NA PLOVÁRNĚ

00:30:53 prakticky všechny žánry. Od hudby vážné,

00:30:56 kde jsme mohli přivítat dirigenta Libora Peška...

00:30:59 -Já jsem byl takovej estetik.
-Nebo Jiřího Bělohlávka...

00:31:02 -...se ovládat a nezačít řvát je někdy dost těžký.

00:31:07 -A také zpěvačky Dagmar Peckovou...

00:31:10 Já vítám NA PLOVÁRNĚ jednu z nejzářivějších hvězd naší,

00:31:13 a nejenom naší operní scény.

00:31:16 nebo Magdalénu Koženou.

00:31:18 -Vždycky mi někdo vynadá, že jsem mu přinesla smůlu,

00:31:21 protože jsem měla něco nevhodného na sobě.

00:31:24 -Ale nechyběli ani představitelé hudby populární a nebo folkové.

00:31:27 -Tak už druhý den jsem si vzal ve fabrice volno...

00:31:31 Oháknul jsem se, vzal jsem si krásný šaty,

00:31:35 takový světlý, abych vynikl v davu,

00:31:38 a šel jsem tím Václavákem dolů a Na Příkopy.

00:31:44 A pořád jsem se díval, jestli už mě lidi poznají.

00:31:49 -A to bylo úplné zjevení.

00:31:51 -To se mi třásly ruce a byla jsem strašně nervózní.

00:31:55 -U Olympiku jsem byl 2 roky, takže jsem to taky

00:31:57 moc dlouho nevydržel.

00:32:00 -Já mám hrozně ráda swingové písničky, to je moje.

00:32:04 -Cítím, že... že jsem chytil písničku,

00:32:07 zatím jenom drápkem, která už létá někde v prostoru

00:32:10 a je hotová.

00:32:13 -Musím říct, že mně to dalo strašně moc.

00:32:15 Protože já jsem...

00:32:17 Já nemám žádné vzdělání, co se týče zpěvu.

00:32:22 -Upřímně řečeno, já jsem dostal pětku

00:32:24 z maturitní písemky, ze slohovky na téma:

00:32:26 "Umění je největší radostí, kterou dává člověk sám sobě".

00:32:31 A učitelka mi říkala: "Plíhale, nemyslete si,

00:32:33 že když píšete básničky, že vám nemůžu dát pětku z češtiny."

00:32:38 -Vím, co stojí.

00:32:40 Vím, že stojí nějakej prasečinec, nebudu říkat kde.

00:32:44 U Hradce Králové.

00:32:46 A potom moje silážní věž. A konírna pro 26 koní.

00:32:49 Tak to jsem já vyprojektoval, prosím.

00:32:51 -Silážní věž, to je impozantní.

00:32:54 -Není, to byla taková malá silážní věž.

00:32:58 -A ten hlas, když potom má takovou tu špičku,

00:33:01 ty vysoký alikvóty, tak to ladí a člověk se na celou

00:33:04 tu melodii dívá tak jako seshora.

00:33:07 -Tak jsem vždycky řekla, ale to si stejně za obrázek nedáte,

00:33:10 že v šestadvaceti jste mě takhle odstřihli,

00:33:12 mladou zpěvačku.

00:33:14 -Celá řada hudebních hostů přijíždí ze zahraničí.

00:33:16 A měli jsme štěstí, že jsme mohli přivítat NA PLOVÁRNĚ

00:33:19 i legendy, které už dnes nejsou mezi námi.

00:33:22 Jako třeba vynikající houslový virtuos Ruggiero Ricci.

00:33:25 -Můžete vědět, jak se na housle hraje,

00:33:27 ale skutečně na ně zahrát...

00:33:29 Podívejte se, nehrál jsem na ně 4 roky,

00:33:32 vím úplně přesně, co mám dělat, ale už to nedokážu.

00:33:35 -Ale měli jsme tu i představitele současné operní scény,

00:33:38 jako byli José Cura...

00:33:41 Nebo Cecilia Bartoli.

00:33:43 -Nemusela bych být nutně zpěvačkou,

00:33:45 jen hudbu poslouchat a dělat ji.

00:33:48 -Naším hostem byl dirigent a pianista André Previn.

00:33:51 -Kritici jsou mi jedno,

00:33:53 ale určitě mi nejsou lhostejní diváci.

00:33:56 -A houslistka Nicola Benedetti.

00:34:06 To, co nám NA PLOVÁRNĚ chybí, je koncertní křídlo.

00:34:10 A proto, když přijel vynikající čínský pianista Lang Lang,

00:34:14 museli jsme se za ním vydat do Španělského sálu

00:34:17 Pražského hradu.

00:34:39 Při plovárenských lovech je pro nás jednou z nejbohatších

00:34:43 pastvin Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.

00:34:47 Za celý rok nikde neuvidíte tolik velkých zvířat pohromadě.

00:34:51 A tak pro nás bývají úlovky bohaté,

00:34:54 a velmi často taky nezapomenutelné.

00:34:57 -Ano, do značné míry Hollywood zajímá, kolik jim ten film hodí,

00:35:02 chtějí na tom něco vytřískat a často je v sázce

00:35:05 jejich vlastní identita.

00:35:08 -Požádal Paula Newmana, aby ho napsal.

00:35:10 A chtěl, abych v tom hrála jednu z rolí.

00:35:12 Z čehož nakonec sešlo.

00:35:15 -Skvělé na práci ve skupině je, že když něco řeknete

00:35:17 a tři lidé ze skupiny se smějí, tak se bude zřejmě smát

00:35:20 hodně diváků.

00:35:24 -Nikdy se nám nelíbilo dělat zábavu.

00:35:26 Naše komedie byly o věcech, které nás štvaly,

00:35:28 s kterými jsme chtěli něco dělat.

00:35:32 -Hluboce obdivuji Václava Havla.

00:35:34 Řadu let jsme spolu byli ve spojení, buď telefonicky,

00:35:37 nebo poštou.

00:35:40 -Brečeli jsme, protože se ten film

00:35:42 s Ingmarem neměl točit.

00:35:45 Když jsme přijeli do Prahy, tak nás vyhledalo velvyslanectví,

00:35:48 švédská ambasáda.

00:35:50 -Používáme mnohem přirozenější způsob hraní,

00:35:53 který je skvělý do filmů,

00:35:54 ale je naprosto nepoužitelný na Shakespeara.

00:35:58 -Ale píseň, co jsem v tom filmu zpíval, vyhrála Oscara.

00:36:01 Tak to není špatné, ne?

00:36:04 -Ale často člověk, se kterým ten rozhovor dělají,

00:36:07 jim poskytne jenom půl hodiny, 20 minut.

00:36:09 ZPĚV

00:36:12 -"Znám jednu dívku, ta má dukáty, má dukáty.

00:36:15 A chalupu a chalupu dostane od táty."

00:36:19 -Kde jsem se naučila, jak se to opravdu dělá.

00:36:25 -...co děláte.

00:36:28 -Já nevím, myslím, že leckdo by byl šťastný,

00:36:30 kdybych dělal u McDonalds.

00:36:33 -Všichni Kubánci hudbu milují, ale někteří nemají hudební sluch.

00:36:37 Ale všichni hudbu milují.

00:36:40 -Dolů, nestoupej si. Jsi šnek!

00:36:43 -Já myslím, že všichni, kdo ten scénář četli, plakali.

00:36:46 Myslím, že nebyl nikdo, kdo by si ten scénář přečetl

00:36:49 a kdo by nechtěl být součástí toho filmu.

00:36:53 -A já myslím, že tohle byl rozhodující okamžik mého života.

00:36:56 Celý můj život se změnil. Eric Clapton ho změnil.

00:36:59 -Hrál jsem klasickou hru od Calderóna de la Barcy

00:37:02 a měl jsem takový knír a bradku.

00:37:06 -Je to zkrátka jedna z těch věcí, který si s divákama nesedly.

00:37:13 -V celé historii tohohle pořadu jsme měli jenom jednoho hosta,

00:37:16 se kterým jsme natočili PLOVÁRNY dvě.

00:37:19 A to byl Quency Jones.

00:37:21 Jeho život byl totiž tak fascinující,

00:37:24 že se prostě do jedné PLOVÁRNY nevešel.

00:37:27 Poslechněte si, jaké měl pěkné dětství.

00:37:31 -A my jsme si řekli, tak jo, jedem.

00:37:33 Nikdo tam neví, co je čeká, my máme školu z Chicaga,

00:37:36 budeme tam malí gangsteři a ovládneme všechno.

00:37:39 Bydleli jsme na kopci a všechno jsme opravdu ovládli.

00:37:42 Všechno - obchody, pár jsme jich vypálili, tančírny.

00:37:46 My jsme byli fakt příšerní, protože v Chicagu

00:37:49 jsme nic jiného nepoznali.

00:37:51 A naštěstí, když mi bylo 11, jsme dostali echo,

00:37:55 že se má ve společenském středisku objevit zásilka koláčů a zmrzliny.

00:38:00 Měli jsme všechny informace z podsvětí.

00:38:03 V jedenácti. Co jiného nás mohlo zajímat?

00:38:06 Takže jsme o půlnoci udeřili.

00:38:09 Snědli jsme koláče a zmrzlinu a udělali jsme dortovou bitvu.

00:38:13 A potom jsme se rozešli a po jednom jsme se vloupali

00:38:16 do různých místností.

00:38:18 Já se vloupal do ředitelny. A tam bylo ve tmě pianino.

00:38:22 Šel jsem k pianu a položil jsem prst na první klapku.

00:38:26 A cítil jsem, jak všechno v mém těle říká -

00:38:30 tohle budeš dělat celý život. A zachránilo mi to život.

00:38:34 To byl dlouhý příběh, ale takhle se to stalo.

00:38:36 -Mezi nejlepší vypravěče patří NA PLOVÁRNĚ překvapivě ti,

00:38:41 kteří tráví spoustu času v samotě ateliéru.

00:38:43 Tedy výtvarníci.

00:38:46 Mohli jsme jich přivítat celou řadu, včetně těch,

00:38:48 kteří už dnes bohužel nejsou mezi námi.

00:38:51 -Ve škole jsme hráli Jiráskovu "Lucernu",

00:38:55 a já jsem hrál vodníka Ivana. Takže mně říkali Ivane.

00:38:59 -Já vlastně vůbec olejem neuměla malovat.

00:39:03 Já jsem hlavně kreslila.

00:39:05 Nebo to potom kolorovala nějakejma temperama nebo tak.

00:39:13 -Takovej blázen jsem nebyl nikdy v životě,

00:39:16 abych takovýhle voloviny...

00:39:19 Já toho mám tolik, že už si musím pomalu

00:39:21 začít sbalovat věci.

00:39:25 -A to jsem si dovolil jeho krávě ustřihnout ocas

00:39:28 a z těch chlupů jsem si dělal štětec. To víš, zabalit to,

00:39:31 já nevěděl, že tam má bejt lepidlo.

00:39:34 Teď ty chlupy z toho lezly ven. Rybí tuk neschnul.

00:39:37 A to jsem trpěl poprvé za mé umění,

00:39:40 protože mě naši seřezali.

00:39:42 Já jsem mohl malovat pouze na půdě,

00:39:45 u toho žebříku, co měl kominík.

00:39:48 A jak ty chlupy z toho štětce lezly,

00:39:50 tak jsem to utíral na ten jeho žebříček.

00:39:53 A když několikrát přišel kominík zasviněnej od barev,

00:39:56 tak pak mně nařezali.

00:39:58 Takže já jsem za výtvarné umění trpěl od začátku.

00:40:02 -Já jsem takovej tradicionalista.

00:40:04 Já modeluju tak, jako se modelovalo už tisíce let,

00:40:07 skutečně z hlíny.

00:40:10 -To tak bejvá. Život tropí hlouposti.

00:40:12 Takže nakonec ty bankovky jsem dělal, to je pravda.

00:40:16 -Je to jasné.

00:40:18 My nemůžeme Onoho, s velkým O, Stvořitele malovat.

00:40:21 My nemůžeme jako barokní umělci z něj dělat stařečka.

00:40:26 -V mý hlavě jsou ty knížky pořád takový filmy, který jsou nekonečný.

00:40:32 -Já to vůbec vlastně nevím, jak to je.

00:40:34 Jenom když si to někdo třeba koupí, tak poznám, že to asi chce.

00:40:39 -Zcela programově některé věci nechci dělat.

00:40:42 A pokud se někomu tedy líbí to, co dělám,

00:40:44 tak to je právě proto, že některé věci nedělám.

00:40:49 -Já se na 1. republiku, to vy víte,

00:40:51 dívám velmi skepticky, poněvadž to bylo rozbouraný

00:40:54 mý milovaný Rakousko-Uhersko.

00:40:57 Takže 1. republika v mých očích je naprostej pád, morální a všeho.

00:41:04 -Byl to ten pohled na člověka.

00:41:06 Najednou se mi odkrylo, že to, o čem chci mluvit,

00:41:09 je člověk, jeho pozice ve světě, člověk ve své tělesnosti,

00:41:13 ve své duchovní oblasti.

00:41:16 -Prostě zvětšuju některé části těla,

00:41:19 nebo i v obličeji zvýrazňuju oči.

00:41:22 Pro kresbu je typické, že vždycky se dělá

00:41:24 trošku větší obličej.

00:41:28 -Ono to sochařství má samozřejmě mnoho fází

00:41:30 technologických a záleží na tom,

00:41:32 z čeho sochu děláte.

00:41:36 -Drátěnou kostru, posléze potaženou fáčovinou,

00:41:38 pak se to jenom jakoby zpevní tím polyesterem.

00:41:43 -Ty pavučinky těch cest, těch osudových setkání,

00:41:47 těch náhod, toho štěstí,

00:41:50 byly tak strašně zamotaný, zapletený.

00:41:53 To, že jsem vlastně neskončil jako holič a kadeřník

00:41:58 v Pavlíkově u Rakovníka, nebo nedejbože účetní

00:42:01 tamějšího JZD, to považuju dodnes za zázrak.

00:42:05 -A ještě jedna krásná vzpomínka Josefa Jíry na návštěvu Jana Baucha

00:42:10 v Josefově ateliéru.

00:42:12 -To je...

00:42:14 114, 115 schodů.

00:42:18 Tak na to koukal, myslím,

00:42:20 že ho ani ty obrazy nezajímaly, najednou takhle mi říká:

00:42:25 "Víš, Pepíku, já na to tak, člověče, koukám,

00:42:29 ty to máš hotový všecko.

00:42:32 Ty už to máš...

00:42:35 Pepíku, ty bys měl umřít, abys to neposral."

00:42:39 Žij s tím dál.

00:42:43 -To je strašný.

00:42:45 -Ale byla to naprosto upřímná pravda.

00:42:48 -Ke zvlášť půvabným momentům patří vzpomínky na rodiče.

00:42:52 A to se musíme ještě jednou vrátit k Lady Louise Abrahams,

00:42:56 která takhle vzpomínala na svého tatínka.

00:42:59 -Jeden z devíti dětí hokynářství, nejchudší vůbec člověk na světě,

00:43:04 a musel se stát doktorem.

00:43:07 A on byl tak chudej, že dostal tuberkulózu.

00:43:11 Jak byl doktorem, mu řekli, že musí k moři.

00:43:15 A on neměl ani na tramvaj.

00:43:17 Tak on se stal doktorem na lodi Triestinu.

00:43:21 A jel 3 měsíce na lodi jako doktor a vyléčil si tu tuberu.

00:43:27 A jemu se hned 1. den na té lodi udělalo špatně,

00:43:31 šel na záchod a položil čepici na stůl před záchodem.

00:43:36 Tam byly 3 záchody.

00:43:38 Jak přišel ven, tak v čepici bylo plno peněz.

00:43:42 Poněvadž si mysleli, že to je údržbář na ten záchod.

00:43:45 A on tam čtyřikrát denně položil tu čepici.

00:43:49 A jak po 3 měsících měl dost peněz z toho záchodu,

00:43:53 tak si koupil los a vyhrál 10 tisíc zlatých dukátů.

00:43:57 -No to je neuvěřitelný.
-A za to si koupil celou Bubeneč.

00:44:02 To byl tenkrát za korunu čtvereční metr, myslím,

00:44:07 a začal stavět nemocnici.
-To je úžasný.

00:44:11 -Ale pak si vzal bohatší manželku, tak to bylo lehčí potom.

00:44:15 My jsme měli nemocnici. A já vyrostla v blázinci.

00:44:19 A víte, být dcera psychiatra, to není tak lehký.

00:44:25 -A tohle už je vzpomínka Arnošta Goldflama.

00:44:29 -Určitě mě měl rád, ale málokdy to dal najevo.

00:44:33 Málokdy jsem to poznal.

00:44:35 A když zemřela moje maminka, tak on zůstal sám.

00:44:41 Ale neuměl to, být sám,

00:44:44 tak se potom ještě několikrát oženil.

00:44:48 A naposledy, když mu bylo 86.

00:44:51 A rozvedl se, když mu bylo 93.

00:44:59 On vždycky měl takové sedmileté periody na jednu manželku.

00:45:03 A hledal další manželku a žádal mě, abych mu dal inzerát.

00:45:09 Abych tam napsal: "Starší pán, dobře situovaný,"

00:45:12 poněvadž on měl domek, "hledá takovou a takovou ženu."

00:45:17 On měl rád baculaté a chtěl mladší trošku.

00:45:20 A já jsem říkal:

00:45:23 "Tato, ale ty nejsi starší pán, ty seš starý pán, tobě je 93."

00:45:28 On se mnou o tom nediskutoval, žádal "starší pán".

00:45:32 A je fakt, že on byl ve výborné kondici.

00:45:35 On byl v Tatrách, ještě byl na zájezdu v Izraeli atd.

00:45:40 Takže on byl v plné fyzické kondici.

00:45:43 Hledal, a už nenašel. Nenašli jsme už.

00:45:47 Takže když mu bylo 95, tak už potom bohužel ztrácel síly,

00:45:53 a hlavně tu vůli k životu.

00:45:58 A zemřel, když mu bylo skoro 98.

00:46:00 -Módního návrháře jsme měli NA PLOVÁRNĚ kupodivu

00:46:03 jenom jednoho.

00:46:05 Ale stál za to. Jean-Paul Gaultier.

00:46:08 -Myslím, že věc, kterou jsem nikdy neměl moc rád,

00:46:11 bylo takové to oblečení, které vás chrání před chladem.

00:46:14 Taková ta kukla, musíte tím provlíknout hlavu...

00:46:17 -Dostali jsme NA PLOVÁRNĚ taky spoustu rad, jak zbohatnout.

00:46:21 Když si vzpomenu, kdo všechno nám radil,

00:46:24 tak bychom měli být bohatí jako Petr Kellner,

00:46:27 což tedy nejsme, ale nestěžujeme si.

00:46:29 -Musíte se naučit, jak investovat svoje peníze,

00:46:33 kam to dát. Každý má nějaký to forte.

00:46:38 -Pořád jsem se ptal, proč jsou oni bohatí, a já chudý?

00:46:42 Chtěl jsem vědět proč.

00:46:45 -Já jsem prodával boty jako mladý kluk.

00:46:47 Nejen že mě k tomu otec vedl, ale já jsem z toho měl radost.

00:46:52 -Šel za Enzo Ferrarim a povídá mu: "Enzo Ferrari,

00:46:55 upravil jsem tvoje auto a ty potíže jsou pryč."

00:46:58 -Ovšem zdaleka nejúspěšnějším podnikatelem,

00:47:01 kterého jsme kdy NA PLOVÁRNĚ měli, byl samozřejmě Bill Gates.

00:47:04 Já si málokdy nechám něco podepsat,

00:47:07 ale tentokrát jsem neodolal a nechal jsem si podepsat notebook.

00:47:11 Přičemž jsem ovšem Billa Gatese předem ujistil,

00:47:14 že mám legálně instalovaný softwar.

00:47:17 -Ano, já vím, se softwarem uděláte zaručeně terno.

00:47:21 -Chcete-li na PLOVÁRNU pozvat velkou zahraniční hvězdu,

00:47:25 první, na co se vás zeptá, je, kdo už tam byl?

00:47:28 A proto jsme velmi vděční těm, kteří přišli,

00:47:31 když před nimi ještě nebyl nikdo.

00:47:34 Naší první velkou zahraniční hvězdou

00:47:38 byl frontman skupiny Jethro Tull Ian Anderson.

00:47:42 -Ten agent vždycky vymyslel nějaké jiné jméno.

00:47:44 Měli jsme tak šest sedm jmen po těch prvních pár měsíců.

00:47:48 A jedno z těch jmen bylo Jethro Tull.

00:47:51 -A tohle je americký muzikant rakouského původu

00:47:54 s českou slivovicí v ruce - Joe Zawinul.

00:47:58 -Myslím si, že když se lidé už dopracovali na určitou úroveň

00:48:02 ve své kariéře, tak to znamená, že jsou dobří.

00:48:06 -...která je veselá, nesmírně přátelská, blonďatá a rozkošná.

00:48:09 Ale já jsem taková nebyla. To ne.

00:48:12 -Každý má svou cestu,

00:48:14 a když vám něco v té cestě stojí...

00:48:17 -Ale máte víc než 3 akordy, máte různé tóniny, struktury,

00:48:20 máte celý svět možností téhle formy.

00:48:33 -Někteří hosté jsou z kategorie zázraků.

00:48:36 Nikdy by mě nenapadlo, že se nám podaří dostat

00:48:39 před kameru kompletní složení skupiny Genesis:

00:48:43 Mike Rutherforda, Tony Bankse i Phila Collinse.

00:48:48 -Utrhnu si růžek.

00:48:50 Ale jinak jsem v pořádku, nemám hlad.

00:48:53 Žvýkám a pak to hodím na podlahu,

00:48:55 takže ke konci dne mám papírky všude.

00:48:57 -Myslím, že za ty roky si zvyknete na zvláštnosti těch druhých,

00:49:00 takže si pak řeknete jen: "Jo, dobrý."

00:49:03 -Špičkování, který by před 30 lety vedlo k rvačce, dneska už ne.

00:49:07 Souvisí to s tím, jak člověk dospívá.

00:49:11 To je to, co je na lidech zajímavý.

00:49:34 -Zahrál mi třeba akord na piano a řekl: "Co slyšíš?"

00:49:40 -Tuhle ukolébavku nám hraje vynikající americký pianista

00:49:44 George Duke, který hrál i s Frankem Zappou,

00:49:47 a o 2 roky později dorazila i jeho sestřenice.

00:49:51 -V naší rodině byla spousta muzikantů.

00:49:55 Měla jsem v tomhle velké štěstí.

00:49:57 Někteří hráli jen tak podomácku, někteří se proslavili.

00:50:00 ZPĚV V ANGLIČTINĚ

00:50:10 -Na farmě nebo na plantáži, tam jsem dobrý.

00:50:16 Umím jezdit s traktorem, umím orat, umím vláčet,

00:50:20 trhal jsem bavlnu... Všechno jsem dělal.

00:50:24 -A teď přijdou dva skvělí vokalisté,

00:50:26 kteří by ke svému vystoupení vlastně nepotřebovali nic.

00:50:30 Richard Bona a Bobby McFerrin.

00:50:33 UKÁZKY

00:51:08 -Dneska jsem unavená, takže to slyšíte,

00:51:10 že mám unavený hlas. Já to slyším.

00:51:14 -Opravdu?
-Ano, cítím to.

00:51:28 -Moje první kapela, švédská, s kterou jsem začínal,

00:51:31 se jmenovala Gyllene Tider.

00:51:33 A tahle kapela se ve Skandinávii hodně proslavila.

00:52:12 -Jediná profese, která na PLOVÁRNU nesmí,

00:52:15 jsou politici.

00:52:17 A ti, které jsme měli, stihli ještě předtím složit funkci,

00:52:20 jako třeba Pavel Tigrid nebo Madeleine Albrightová.

00:52:24 -Upřímně řečeno, já jsem v takové té těžké

00:52:26 politice nebyl. Já říkám ne vrcholové, ale těžké.

00:52:30 -Já jsem hrozně ráda byla ministryně.

00:52:32 To mě tak těšilo, jak každý ví.

00:52:34 Ale to, co je teď dobrý, je, že já si můžu říct, co chci,

00:52:38 a nebude to na 1. stránce New York Times jako něco,

00:52:41 co Amerika si myslí.

00:52:43 -Ovšem někteří zase potom ty funkce přijali.

00:52:46 Jako třeba Karel Schwarzenberg.

00:52:48 -Já zase nevypadám schwarzenbersky, nýbrž do rodiny mé matky.

00:52:53 Ono se to tak střídá.

00:52:56 -Jednoho politika ve funkci jsme NA PLOVÁRNĚ přece jenom měli.

00:53:00 Ale ten tu byl jako dramatik.

00:53:03 Ale ono je to vlastně jedno, hlavně že tu byl - Václav Havel.

00:53:09 -Jako bych měl takový pocit, teď jsem svobodný,

00:53:12 mohu odejít kamkoliv, do pekla, do nebe, do očistce.

00:53:16 A nebudu odcházet s pocitem, že jsem zanechal

00:53:21 cosi nepřehledného, nesrozumitelného,

00:53:24 neuspořádaného, nehotového.

00:53:27 Nakonec to tak stejně bude působit, že jo.

00:53:31 Ale aspoň v té míře, v jaké mohu,

00:53:35 bych rád měl čistý stůl.

00:53:38 A to trvale.

00:53:40 -Tak to my bohužel říct nemůžeme.

00:53:43 Nám na našem střihačském stole zůstala hromada

00:53:46 báječného materiálu, který bychom vám rádi ukázali,

00:53:48 ale už se nevešel.

00:53:50 A navíc k tomu přibylo ještě 200 nových hostů.

00:53:54 Tak aspoň některé z nich vám připomeneme příště.

00:53:59 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2018