Roland Kirk!

Roland T. Kirk (1936) jako teenager měl prý sen, v němž hrál zároveň na dva saxofony. Brzy zvládnul tři saxofony zároveň, k tomu střídal klarinet s nosovou nebo příčnou flétnou, jejíž zvuk mocně vokalizoval. Zvuk jeho nástrojů měl od počátku jedinečné zabarvení. Kirk dosahoval „nekonečného tónu" cirkulačním dýcháním, při němž se nadechoval nosem během vydechování. Tváře se mu přitom nadouvaly obdobně jako Dizzymu Gillespiemu, když koncem fráze potřeboval svou trubkou vítězně hvízdnout. Optickým omylem byl Kirk považován za klauna. Humor měl rád, nikoliv anekdoty a legrácky. Opovrhoval banalitami, lidskou tupostí a xenofobií. Podle vlastních slov miloval hudbu stejně jako svou rodinu. Zemřel po druhé mozkové mrtvici v roce 1977. Deset roků před ním odešel John Coltrane; oběma bylo pouhých jednačtyřicet let.