Uakari, Humboldtova ztracená opice

Alexander von Humboldt objevil během své cesty po Jižní Americe v roce 1800 v povodí řeky Casiquiare nového primáta, indiány Baniwa tu nazývaného Mono chucuto. Tato opice se na první pohled výrazně lišila od ostatních druhů, se kterými se Humboldt dosud na své cestě setkal. Měla totiž jen krátký ocas, na rozdíl od ostatních druhů, které mají ocas dlouhý a často chápavý, což jim usnadňuje pohyb ve větvích stromů. Von Humboldt opici nakreslil, popsal a staženou kůži poslal do Evropy. Tento doklad existence nově popsaného druhu se však cestou ztratil a do Evropy nikdy nedorazil. Dochovala se jen kresba publikovaná v roce 1812, kde Humboldt dal svému objevu vědecké jméno Simia (Cacajo) melanocephalus. Mnozí indiáni tuto opici považují za jakéhosi "opičího člověka", v ústním podání se šíří legenda, jak přišla o svůj ocas. Jan Dungel, přírodovědec a vědecký ilustrátor z Brna, se vydal do pralesů na jih Venezuely s cílem prokázat její existenci. Bylo nutné získat i vzorky pro analýzu DNA. Na tu čekal Prof. Jean Boubli, přední světový primatolog ze Salfordské univerzity v britském Manchesteru. Jak to celé dopadlo, ve svém filmu zachytil režisér Vladimír Šimek.