Hasta la vista!

Philip, Lars a Jozef jsou tři mladíci po dvacítce, kteří milují víno a ženy. Jenže jsou stále panicové. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nic je nemůže zastavit – dokonce ani jejich handicap: jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý.

Hasta la vista! vypráví příběh o lásce, síle přátelství a chtíči. Příběh o humoru jako jediném prostředku, který pomáhá vyrovnat se s nelehkou situací, o silné touze jako největším hybateli lidské snahy bořit hranice. Člověk ovládaný touhou dokáže věci, o kterých netušil, že je může zvládnout. Přitom její naplnění bývá až druhotné. V této road movie je cesta důležitější než její cíl. Film vznikl na motivy skutečného příběhu Asty Philpota a jeho přátel.

Přestože téma trojice dospívajících chlapců, kteří touží po první sexuální zkušenosti, už bylo natočeno mnohokrát (a často přitom bohužel zredukováno na tu více, jindy méně vkusnou taškařici), příběh, se kterým přišel Geoffrey Enthoven, je překvapivě osvěžující. Své hrdiny sice obdařil fyzickým handicapem, ale obešel se při jejich putování bez zbytečné korektnosti, lepkavého sentimentu či na druhé straně výsměchu, a dodal celému tomu omšelému vzorci úplně nový rozměr.

Režisér filmu Geoffrey Enthoven k filmu: „Lars, Philip a Jozef se sice vydávají na cestu s jasným cílem, ale na pozadí jejich snažení se rýsuje boj za nezávislost, lásku a přátelství, tak jak je vidí oni. Tato nezávislost s sebou přináší nová omezení a překážky. V mnoha případech se musejí spoléhat jeden na druhého a placenou pomocnici Claude. S každou další mílí se cesta a přátelská pouta, která během ní vznikají, stávají důležitějšími než samotná návštěva klubu El Cielo. Láska, oddanost i obětavost mohou být na dosah, ale co když chce člověk víc? Všichni žijeme v tělech, která stejně jako naše mysl potřebují něhu, cit, odpočinek a vášeň. Pro nás je to samozřejmost, ale pro ty, kteří kvůli tělesnému postižení nemají vládu nad vlastním tělem, to může být zdrojem hlubokého zoufalství. Hasta la vista! je film o pravém přátelství. Způsob, jakým se Lars, Philip a Joseph navzájem špičkují, ve skutečnosti odhaluje hluboké porozumění. Legraci si z nich neděláme my, to oni si ji dělají ze sebe. Unést ji totiž mohou jen opravdoví přátelé. V průběhu příběhu tento pocit sílí. Tihle tři kamarádi si velmi dobře uvědomují nedostatky ostatních a přijímají je. Koneckonců, s postižením i bez, všichni máme svoje zábrany. A copak se všichni nesnažíme následovat své sny?“

Enthovenova záliba v tabuizovaných tématech jako deprese a smrt s sebou často přináší problém s financováním jeho filmů. Hasta la vista!, příběh tří handicapovaných mladíků, kteří se vydají do Španělska, aby se zbavili panictví ve specializovaném nevěstinci, mezi ně však nepatří. „Peníze na tenhle film pršely z nebe,“ říká, „každý ho chtěl vidět.“

Na velkém zájmu o film má podíl to, že pod bizarním scénářem se skrývá obecná zkušenost, uvádí režisér. „V podstatě je to příběh tří kluků, co si chtějí o víkendu vrznout. Myslím, že to pozná každý.“ K natočení filmu dal impulz dokument BBC Jen na jednu noc (For One Night Only), který sleduje Astu Philpota a dva další handicapované muže, kteří se vypravili právě do takového podniku ve Španělsku. Philpot se narodil s artrogrypózou, kvůli níž je takřka úplně ochrnutý. Návštěva podniku, kde mohl mít poprvé sex, mu změnila život, a tak se rozhodl, že se o zážitek podělí s lidmi, kteří nikdy nepoznali intimní styk. „Je to velmi pozitivní člověk,“ vzpomíná Enthoven. „Film nás hrozně ovlivnil.“ S nápadem udělat z dokumentu hraný film přišel Marion Vanhoof, spolumajitel Enthovenovy produkční společnosti Fobic Films. Vanhoof pak zkontaktoval Philpota, kterému se nápad velmi zalíbil, a společně sepsali námět. Z něj se zrodil scénář Pierra De Clercqa, známého ve Flandrech díky práci na televizním seriálu a filmu Stormforce a celovečerní komedii A Perfect Match.

„Byla to moje první spolupráce s Pierrem a šlo to opravdu dobře. Myslím, že je to jeho nejlepší scénář,“ říká Enthoven. Od začátku bylo jasné, že prosté přepsání dokumentu na film nestačí.

„Tohle je film, tudíž potřebuje velké dobrodružství a velký zážitek,“ tvrdí režisér. Takže zatímco Philpot podnikl cestu se svými rodiči, tři protagonisté Hasta la vista! se rozhodnou jet sami. Jejich rodiče souhlasí pod podmínkou, že je doprovodí ošetřovatelka a doktoři uznají, že to není nebezpečné. Larsův doktor však proti cestě protestuje, protože nemoc je v pokročilém stádiu a cesta je příliš dlouhá. Hrdinové se přesto rozhodnou jet, uzavřou dohodu s cenově dostupnou ošetřovatelkou a pláchnou rodičům. Podle Enthovena námět uspěl díky cíli výletu a Larsově zdravotnímu stavu. „Postavy to nutí, aby odhalily své povahy. To je pro příběh dobré.“ Jak se děj odvíjí, stává se něčím víc než jen výletem za sexem. „Je také o přátelství,“ vysvětluje Enthoven. „V několika částech filmu se ukazuje, jak přátelství doopravdy funguje: nejde jen o to, chovat se k sobě hezky, ale být upřímný a vědět, že jeden druhého potřebujete.“ Enthoven doufá, že jeho tragikomické postavy – od vznětlivého důchodce ve filmu The Only One, kterému se život vymyká z rukou, až po tři babičky ve filmu The Over the Hill Band, které založí R&B kapelu – nabízejí hlubší zamyšlení nad životem. „Život je tvrdý, život je smutný, ale můžete se mu také smát,“ vysvětluje. „V okamžiku, kdy ve svém životě objevíte humor, jste připraveni utvořit si nějakou perspektivu.“ Sám rozhodně tuto výhodu také pociťuje. „Točení podobných filmů a řešení podobných témat mi pomáhá přijmout život takový, jaký je. A pokud to pomáhá mně, pak to může stejně tak dobře pomoci ostatním lidem.“

V interview pro Flanders (i) magazine,

(Převzato z materiálů českého distributora)