20. února 2020

Papírnu ve Velkých Losinách vybudoval na sklonku 16. století Jan mladší ze Žerotína. Bez přestávky funguje neuvěřitelných 423 let a archy se v ní pořád vyrábějí pěkně postaru, tedy ručně. Dílna je tak v celé Evropě naprostým unikátem. Přitom měla v minulosti hned několikrát namále. Na konci 17. století ji málem zlikvidovalo řádění inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga. Během čarodějnických procesů totiž nechal upálit i jednu z majitelek manufaktury. A v letech 1713 –15 pro změnu osm tamních mistrů podlehlo morové epidemii, takže hrozilo, že nebude mít kdo v práci pokračovat. Ran osudu zažila firma ještě mnohem víc a všechny ustála. Naštěstí. Takže teď můžete společně s Petrem Bělíkem nahlédnout do provozu.

Napadlo by vás, že se dá díra do světa udělat i s docela obyčejnými kuchyňskými prkénky? Jiřímu Krůtovi a Vojtěchu Hrachovi z Rožmitálu pod Třemšínem se to skutečně povedlo. Absolvent Českého vysokého učení technického a původní profesí truhlář začínali ve dvou a všechno dělali takřka na koleni. Dnes se jich na výrobě podílí deset. Jejich nejznámější produkt se jmenuje vlajka, protože ji svým tvarem připomíná. A pánové za něj získali hned několik světových designových ocenění. Čím je tohle prkénko tak výjimečné, zjišťoval Petr Bělík.

Hrdina naší další reportáže Daniel Polman z Nové Paky je teprve třetím Čechem v historii, který absolvoval nejtěžší cyklistický maratón planety. Loni přejel Spojené státy ze západu Kalifornie až k východnímu pobřeží Marylandu a v konkurenci profesionálů skončil na obdivuhodném sedmém místě.Iveta: Závod se jezdí bezmála 40 let a za tu dobu dorazilo do cíle jen 339 lidí. Mají na to 12 dní a Daniel to zvládl za necelých jedenáct. O tom, jak náročné bylo šlapat do pedálů ve třicetistupňových vedrech i teplotách kolem nuly, vyprávěl Ivetě Dvořákové.

Vyvinul stravu, kterou by si v budoucnu mohli brát kosmonauti na své cesty do vesmíru. A už dnes se s ní do vln oceánů vydávají mořeplavci. Petr Sogel z Trutnova je přitom vystudovaný architekt, který se ke gastronomii dostal pořádnou oklikou. Při své práci totiž hodně cestoval a neměl moc času na rodinu. Proto začal po změně režimu přemýšlet, čemu jinému by se mohl věnovat, aby byl víc doma s dětmi. Jak to bylo dál, zajímalo Jindru Horskou.

Není daleko doba, kdy s námi budou běžně komunikovat kuchyňské spotřebiče a třeba i auto. Nebo si domů místo nemluvného a věčně unaveného partnera pořídíte konverzačního robota. Tým vědců z pražského Českého vysokého učení technického už jednoho takového vyvinul. Takzvaného „chatbota“, který dokáže nejen odpovídat na otázky, ale taky vést plynulý rozhovor. Symbolicky dostal jméno Alquist. A to podle jedné z hlavních postav Čapkova dramatu R.U.R.. Popovídal si s ním i kolega Pavel Bělík.