6. dubna 2017

V éře budování socialismu ještě chvíli zůstaneme. Úspěchy v ní slavili i českoslovenští designéři. Přestože většinou neměli k dispozici nejmodernější technologie ani materiály. Jen si vzpomeňte třeba na EXPO 58 v Bruselu, na kterém svět okouzlil nejen polyekran, ale taky porcelán, na němž se v restauraci našeho pavilonu servírovalo. Nebo na slavné Embéčko, jehož vzhled oceňují motoristé dodnes. Pořád populární jsou taky některé kousky našich návrhářů nábytku. A právě ty nadchly Jiřího Mrázka a Adama Karáska. Nejdřív staré věci jen sbírali, pak se ale rozhodli vracet jim zašlý lesk. Bodují s nimi doma i v cizině. A pyšní se dokonce cenou Czech design za nejlepší obchod roku. Do jejich království vás zavede Petr Bělík.

V Samotářích nechal zmizet Ivana Trojana. Zahrál si i ve filmu Pan Tau a dokonce ve slavném snímku Indiana Jones. A v komedii U mě dobrý učil Bolka Polívku triky. Jako jediný reprezentoval v roce 2000 naši zemi na prvním profesionálním mistrovství světa v mikromagii ve Vídni. A v současnosti působí i jako soudní znalec při analyzování podvodů v casinech. Seznamte se s Petrem Kasnarem, který už přes 30 let patří v oboru mikromagie mezi ty nejlepší.

V posledních letech se stále častěji mluví o čipování lidí. První hlášený experiment se uskutečnil v roce 1998. Britský vědec Kevin Warwick si tehdy pod kůži implantoval čip, jehož pomocí mohl otevírat dveře nebo rozsvěcovat světla. Příznivci všeho moderního jsou touto technologií nadšeni. Spousta lidí se ale bojí, že budou prostřednictvím čipů pod neustálou kontrolou a přijdou o to nejcennější. O svobodu. Strach mají i ze zdravotních rizik a z toho, že by touto cestou mohl někdo získávat důležité údaje o nich či dokonce ovlivňovat jejich chování. Přesto už i u nás najdete pár takzvaných kyborgů. Jedním z nich je třeba Jan Hubík. Natáčela s ním Iva Knotková.

V poslední reportáži vám představíme mistra Evropy v kulturistice. Daniela Minstra ze Studénky. Svou vypracovanou postavou boduje i na dalších kláních. Ovšem pozor, jeho společníkem je už víc než deset let invalidní vozík. Do tajů disciplíny, která vznikla koncem 19. století ve Spojených státech, ho kdysi zasvětil táta. Ve sklepě vybudoval malou tělocvičnu a společně tam trénovali. Naplno se ale Dan začal tomuto sportu věnovat až poté, co mu život obrátila vzhůru nohama těžká autonehoda. Zavinila ji zdánlivě banální věc. Telefonování za volantem.