23. března 2017

Můj dům, můj hrad. Říká se. Až na pár výjimek ale většina lidí nebere toto rčení doslova. Martin Zeman ze Žacléře na Trutnovsku ovšem mezi to malé procento hradních pánů patří. Roky se totiž věnuje obnově historických památek. A toužil po tom v nějakém středověkém sídle žít. Jenže žádné vhodné nebylo k mání. A tak se rozhodl, že si postaví vlastní. Jeho neobvyklému domu vévodí dvě osmnáctimetrové věže a jednou by ho měl chránit příkop a taky padací most. Audienci u hradního pána z Černé vody nám zařídil Petr Bělík.

Jedním z hitů posledních let je recyklace. Šetří životní prostředí, naše peněženky a dává i prostor fantazii. Pod rukama designérů získávají novou podobu třeba PET lahve, použitá brčka, ale i staré šicí stroje nebo dokonce vyřazené elektrospotřebiče. A právě těch jenom u nás každoročně vyhodíme neuvěřitelných 17 tisíc tun. Proto trojici mladých výtvarnic napadlo, že by se s tím mělo něco dělat. Staré přístroje rozebraly a začaly z nich vyrábět, světe div se, šperky. Takže, chcete si do uší pověsit náušnice z klávesnice nebo z monitoru? Stačí si jen vybrat.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak vypadá život v naprosté tmě? Jak se nevidomý člověk obléká, pohybuje, hledá si informace? Tak to někdy zkuste. Třeba jen zavřít oči a projít si poslepu byt či kancelář. Schválně. Kolikrát asi zakopnete nebo do něčeho narazíte? Přitom jsou to prostory, které důvěrně znáte. A což teprve, kdybyste se ocitli v naprosto neznámém prostředí. My vám to teď umožníme. Zveme vás na Neviditelnou výstavu a naším průvodcem bude muž, který ve světě věčné noci žije. Ondřej Kodet.

Víte, co znamená kopr, klopák, vindšuc, švenkr nebo kukr? Asi moc nerozumíte, viďte? Výrazy, které jsme použili, byste ve slovnících spisovné češtiny nenašli. Patří do profesního slangu televizáků. Svůj vlastní, pro okolí často nepochopitelný žargon mají i další obory. Mezi ty vůbec nejstarší patří železničářský. Takže vás zveme na první lekci ajznbonštiny.