Nemaluji, své obrazy dávím

Mikuláš Medek (*3. 11. 1926 – †23. 8. 1974) byl v období komunistické nadvlády jeden z nejdůsledněji postihovaných malířů, ne-li vůbec nejpostihovanější. Trpěl různými zákazy a restrikcemi až do poloviny 60. let a po krátkém rozvolnění pak od 70. let znovu. Věčné vnitřní napětí se podepsalo na jeho předčasném odchodu. Jeho život i jeho obrazy působí jako výkřik. Je to sled opojení a smrtících pádů. Je to kaleidoskop lidského utrpení, uměleckých pochybností, duševní trýzně, fyzické bolesti. Mikuláš Medek je zcela výjimečná osobnost naší výtvarné scény. Jeho tvorba je ohromující, nenapodobitelná, těžce vykoupená. Tento dokument je uceleným obrazem umělce, o kterém se dlouhá léta mlčelo a ani současnost jakoby Mikuláše Medka neuměla dostatečně ocenit a zařadit. On je ale opravdu nezařaditelný. Mystický charakter jeho děl, do nichž se propisují nejniternější emoce, jen odráží, jak složité impulsy v sobě na základě životných zkušeností utvářel a zcela svébytným způsobem je vyjadřoval.