Iron Maiden: Death On The Road

Skupinu Iron Maiden vynesla na výsluní takzvaná Nová vlna britského heavy metalu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Od těch dob metal už mnohokrát zmutoval, přišli noví metaloví „věrozvěstové“, ale Iron Maiden ze špičky ve svém oboru nikdo nikdy nesesadil. Za etalon hudby pro tvrdé kluky a holky platí už bezmála čtyři dekády.

Během kariéry natočili patnáct studiových alb a vydali přes desítku koncertních nahrávek. Death on the Road vznikla v roce 2003. Jistě, žádná žhavá novinka, ale v jejich případě je vlastně jedno, po kterém „živáku“ sáhnete. Metalové koncerty jsou o atmosféře, o sepětí s publikem, jež sborově zpívá na první mávnutí. Přesně takhle „vzorově“ se chová spokojené publikum v dortmundské Westfalenhalle. Je u vytržení, když se z temnot zjeví frontman Bruce Dickinson a odstartuje Wildest Dreams – a vskutku, nejdivočejší sny se zhmotňují. Od té chvíle kapela válcuje vše, co jí přijde do cesty. Mimochodem Wildest Dreams je první singl z alba Dance of Death, které bylo v Británii vyhlášeno metalovým albem roku. Píseň vypráví o středověké řežbě. Na bitevní pole, oblíbené téma metalových textařů, se koncert stočí ještě jednou. Hymnickou Paschendale vyzpívává Dickinson v kostýmu pěšáka z první světové války. Dost bylo bitvy u Yper… Ale těchto mrazivých deset minut ještě není vrcholem koncertu. Kde ho hledat? Z reakce diváků patrně ve Fear of the Dark nebo Run to the Hills, které Iron Maiden zdobí svými kytarovými výšivkami.

V nich je tahle britská hudební legenda rozpoznatelná, nenapodobitelná, jedinečná.