Křížové cesty pod širým nebem dotvářejí charakter naší krajiny. Zejména v hornatých oblastech jsou hojné. Snad proto, že hory jsou nevyzpytatelné, život a zdejší cesty neschůdné. Náš život se často podobá cestě do hor a křížové cesty mají lidem připomenout, že na té cestě nejsou sami, že se mají na koho obrátit, protože Ježíš je miluje natolik, že za ně obětoval svůj život. Dodnes, zejména před Velikonocemi, si věřící připomínají u křížových cest poslední okamžiky života Ježíše Krista.
Zvyk stavět křížové cesty se vyvinul z poutí do Jeruzaléma, při kterých poutníci putovali k Božímu Hrobu, zastavovali se a modlili u míst Kristova utrpení. Ne všichni však mohli podniknout dalekou pouť do Jeruzaléma, která byla tak prospěšná k duchovní obnově člověka. Z popudu františkánů proto byla poslední cesta Ježíše Krista připomínána na vhodných místech pomocí křížů a výjevů z posledních chvil jeho pozemského života.
